3 Tdo 1190/2013
Datum rozhodnutí: 13.11.2013
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



3 Tdo 1190/2013-48
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2013 o dovolání, které podal obviněný R. T. ,proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 10 To 26/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 18/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 4 T 18/2012 , byl obviněný R. T. uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že

1) obžalovaní R. T. a M. U. společně
dne 12. 11. 2011 v době od 22:35 hodin do 22:38 hodin po předchozí vzájemné domluvě, že provedou loupežné přepadení benzínové čerpací stanice PAP OIL Ř., okres R., vběhli do prostor čerpací stanice maskováni v černých oděvech se zamaskovanými obličeji, přičemž obžalovaný T. okamžitě po vběhnutí do prodejny namířil v pravé ruce drženou plynovou pistoli směrem na obličej obsluhy V. F., který stál za prodejním pultem, a ze vzdálenosti cca 1,5 metru v době, kdy se zastavili, vystřelil na obsluhu, kdy následně došlo k závadě na jeho zbrani a oba obvinění na to reagovali tak, že z čerpací stanice utekli,

2) obžalovaní R. T., M. U. a J. M. společně
dne 10. 11. 2011 v době od 03:54 hodin do 03:57 hodin po předchozí vzájemné domluvě a po rozdělení rolí provedli loupežné přepadení benzínové čerpací stanice ÖMV K., okres R., tak, že po příjezdu na místo osobním vozidlem zn. Peugeot 405, které řídil obžalovaný M. U., obžalovaný M. nejprve obhlédl situaci na čerpací stanici, následně se vrátil do vozidla, kde zůstal, popsal ostatním situaci uvnitř provozovny čerpací stanice a na spoluobžalované s jejich vědomím čekal za účelem jejich pozdějšího odvozu z místa činu, do prostor čerpací stanice vstoupili obžalovaní T. a M. U. maskovaní v kuklách, tmavém oblečení a s pistolemi v rukou, kdy obsluhu stanice I. T. donutili pod pohrůžkou použití střelné zbraně lehnout si na podlahu, přičemž křičeli na zem, lehněte si , obžalovaný M. U. ji hlídal a tlačil ji zbraní do ramene a obžalovaný T. z prodejního pultu odtrhl a odřízl přívodní elektrický kabel, odcizil část pokladny s finanční hotovostí ve výši 15.440,- Kč v různých bankovkách a 5 ks dálničních ročních kupónů na osobní automobily v celkové ceně 6.000,- Kč, poté z místa utekli a s obžalovaným M., který řídil, odjeli pryč, přičemž jednali ke škodě nájemce čerpací stanice Marka Čepeláka, IČ 63165902, jemuž způsobili škodu ve výši 21.440,- Kč,

3) obžalovaní R. T., M. U. a J. M.
dne 21. 11. 2011 v době od 00:10 do 00:20 hodin po předchozí vzájemné dohodě a po rozdělení rolí, provedli loupežné přepadení čerpací stanice Shell na 26,5 km rychlostní komunikace ve směru na P. v blízkosti obce S., okres K., tak, že čerpací stanici přejeli vozidlem obžalovaného M. U. zn. Peugeot 405, ho řídil, nejprve obhlídli okolí provozovny, a následně M. U. po předchozí domluvě s ostatními obžalovanými předstíraje zájem o koupi kávy vstoupil do prostoru čerpací stanice, aby obhlédl situaci a současně posléze umožnil spoluobžalovaným vstup a když vycházel ven, otevřel tím spoluobžalovaným automatické dveře, které se v tu dobu při příchodu zvenčí objektu automaticky neotvíraly, a obžalovaní T. a M. díky tomu vběhli do prostoru čerpací stanice v tmavém oblečení s maskováním obličeje, obžalovaný M. pod pohrůžkou namířené plynové pistole, kterou mu pro účely přepadení předtím zapůjčil M. U., donutil obsluhu stanice D. Č. otevřít pokladnu a trezor se slovy: ani to nezkoušej a naval prachy , poté, co zjistili, že se zde finanční hotovost nenachází, odešel obžalovaný T. do kanceláře provozní čerpací stanice, kde z odemčeného trezoru odcizil finanční hotovost ve výši 75.458,- Kč, následně se vrátil na prodejní plochu, kde z police za pultem odcizil tabákové výrobky v celkové hodnotě 2.241,- Kč, které uložil do přineseného batohu, po čemž oba z čerpací stanice utekli, přičemž obžalovaný M. před opuštěním stanice z plynové pistole jednou vystřelil do vnitřních prostor, následně T. s M. z místa odjeli vozidlem řízeným M. U., který na ně za tím účelem s jejich předchozím vědomím s vozidlem čekal na zadním parkovišti schovaný za návěsem kamionu, a takto jednali ke škodě Čerpací stanice Shell Roman Jansta, Stochov - Honice, okres Kladno, IČ: 44511647,

4) obžalovaní R. T., J. M. a M. U. společně
dne 2. 12. 2011 v době od 03:40 hodin do 04:00 hodin po předchozí vzájemné dohodě a po rozdělení rolí přijeli vozidlem obžalovaného T. zn. Audi A8, které dotyčný také řídil, k benzínové čerpací stanici Orlen na rychlostní komunikaci ve směru na K. V. u obce V. D., okres K., vozidlo zanechali asi 50m od čerpací stanice, poté po předchozím obhlédnutí bezprostředního okolí čerpací stanice vstoupili do prostoru čerpací stanice vyzbrojení dvěma plynovými pistolemi a vzduchovým revolverem, přičemž jednu z plynových pistolí pro ten účel předtím zapůjčil M. U., T. mířil na obsluhu stanice B. K. a spolu s ostatními ji křikem a pohrůžkou zbraněmi přiměli, aby si sedla na zem, následně T. a M. vytrhli zásuvky u dvou pokladen, které odnesli včetně finanční hotovosti, M. U. šel mezitím dozadu do kanceláře prodejny, kde měl být trezor, zde pouze prohledal zásuvky a žádnou hotovost nenašel, a dále odnesli finanční hotovost nacházející se volně v prodejním pultě, čímž způsobili škodu ve výši 17.111,- Kč nájemci čerpací stanice Milanu Horníkovi, IČ: 61638013, a škodu ve výši 2.600,- Kč společnosti Benzina s. r. o., Praha 4, Na Pankráci 127, IČ: 60193328, z místa činu potom všichni společně odjeli opět vozidlem řízeným obžalovaným T.,

5) obžalovaní R. T., M. U. a J. M.
dne 10. 12. 2011 v době od 19:00 hodin do 19:05 hodin po předchozí vzájemné domluvě a po rozdělení rolí provedli loupežné přepadení LPG čerpací stanice K., okres R., tak, že do blízkosti čerpací stanice přijeli vozidlem obžalovaného M. U. zn. Peugeot 405, který vozidlo řídil a na ostatní obžalované po předchozí domluvě ve vozidle čekal, aby je z místa činu po přepadení odvezl, do prostor buňky čerpací stanice pak vstoupili obžalovaní T. a M. maskovaní v tmavém oblečení, s čepicemi a šálami přes obličej, obžalovaný M. namířil plynovou pistoli, kterou mu pro účely přepadení předtím zapůjčil M. U., na obsluhu J. T. a řekl: Dej sem prachy , na to obsluha odpověděla, že zde žádné nemá, obžalovaný M. poté dvakrát vystřelil, přitom šel obžalovaný T. k pokladně, která byla umístěna na stole, otevřel ji a začal do ní sahat, J. T. ho přitom odstrčila a řekla, aby vypadli, že tady žádné peníze nejsou a přitom se s ním přetahovala, až se pokladna zavřela, obžalovaný T. však vyndal hotovost ve výši 900,- Kč a s obžalovaným M. utekli zpět do vozidla, kde na ně čekal M. U. a následně z místa odjeli pryč, přičemž takto jednali ke škodě majitele stanice MEKA ITALY Zdeněk Mertl, Čistá, Zahradní 324, okres Rakovník, IČ: 61083046,
6) obžalovaní R. T., M. U., J. M. a M. U. společně dne 13. 12. 2011 v době od 02.15 hodin do 02.20 hodin po vzájemné domluvě a po rozdělení rolí provedli loupežné přepadení Casina Admiral v R., v ulici L., tak, že nejprve obhlédli parkoviště před provozovnou a vyčkali, až se tam bude nacházet jen motorové vozidlo obsluhy podniku, poté do prostor herny vstoupili hlavním vchodem maskovaní do tmavého oblečení se zakrytými obličeji, obžalovaní M., M. U. a M. U. měli plynové pistole a vzduchový revolver a obžalovaný T. měl páčidlo, obžalovaný M. namířil na obsluhu herny O. R. a donutil ho lehnout si na zem, přičemž mu pomáhal obžalovaný M. U., který na obsluhu také mířil, zatímco obžalovaný M. U. nejprve prohledal zadní část objektu a poté hlídal u vchodu a obžalovaný T. prohledával skříňky a za barem vytrhl šuplík se zámkem, ze kterého odcizil peněženku s finanční hotovostí ve výši 23.634,- Kč a dále odcizil z pultu peněženku s finanční hotovostí v výši 1.338,- Kč, z regálů pak obžalovaní vzali 4 ks krabiček Red&White v hodnotě 217,- Kč, obžalovaný T. následně požadoval po O. R. otevření trezoru, ten mu však sdělil, že trezor je vybaven časovým zámkem a je možno jej otevřít až za 15 minut, obžalovaný T. však požadoval otevření ihned a nabádal spoluobžalované M. U. a J. M., aby R. střelili do nohy, po chvíli však všichni utekli zadním vchodem, kde měli nedaleko zaparkované vozidlo M. U. zn. Peugeot 405, a z místa odjeli, čímž způsobili společnosti American Game s. r. o., Komořany 146, Rousínov, okres Vyškov, IČ: 25571354, škodu ve výši 25.189,- Kč.

Za to byl podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (mimo jiné) osobního motorového vozidla tov. zn. Audi A8.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s M. U. a J. M. zaplatit Romanu Janstovi, IČ 44511647, Masarykova 3085/12, Ústí nad Labem, částku 51.370,- Kč, a společně a nerozdílně s M. U. a J. M. zaplatit společnosti Benzina s. r. o., Praha 4, Na Pankráci 127, IČ 60193328, částku 1.733,- Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byla společnost Benzina s. r. o. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Tímtéž rozsudkem byli uznáni vinnými rovněž M. U. [v bodech 1) 3) a 5), 6) pokračujícím zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchaným v bodech 3) a 5) ve formě účastenství, jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku], J. M. [v bodech 2) 6) pokračujícím zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchaným v bodě 2) ve formě účastenství, jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku] a M. U. [v bodech 4) a 6) pokračujícím zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku].

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 10 To 26/2013 , jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 9. 4. 2013 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný R. T. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Důvody dovolání spatřoval obviněný v tom, že v případě skutků 2) - 6) nebyly naplněny znaky organizované skupiny. Ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 2) bylo jednání J. M. kvalifikováno pouze jako účastenství ve formě pomoci a nedosáhlo takové intenzity, aby bylo možné jednoznačně dospět k závěru, že bez jeho přičinění by pravděpodobně nedošlo k úspěšnému provedení činu. Jednání všech tří obviněných navíc nevykazovalo takovou míru koordinovanosti a plánovitosti, aby naplňovalo znaky organizované skupiny, což vyplývá zejména z toho, že se na místě činu nacházela ještě druhá pokladna obsahující peněžní hotovost ve výši 10.000,- Kč, která však nebyla odcizena, ačkoliv se v době přepadení v prostoru čerpací stanice nenacházela žádná jiná osoba kromě svědkyně I. T., která by mohla loupežné přepadení zhatit. Jednání obviněných tak bylo ve skutečnosti zmatečné a nekoordinované, což je v přímém rozporu s definičními znaky organizované skupiny. Obviněný dále namítl, že on ani obviněný M. nebyli přinejmenším srozuměni s tím, že svojí činností přispívají ke spáchání trestného činu jako členové organizované skupiny. Ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 3) obviněný namítl, že jednání obviněného M. U. spočívající v tom, že si v prostoru čerpací stanice koupil kávu, a následně z ní vycházel v okamžiku, kdy do prostor čerpací stanice vtrhli další obvinění, nevykazuje znaky osoby jednající jako člen organizované skupiny, neboť nelze dovodit, že by toto jednání bylo plánováno za tím účelem, aby umožnilo provedení loupežného přepadení. Skutečnost, že obviněný U. čekal na další obviněné v automobilu, aby následně všichni společně odjeli, jakož i to, že si následně všichni rozdělili odcizenou finanční hotovost, nikterak neprokazuje existenci zavinění obviněného U. ve vztahu k § 173 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Rovněž u skutků uvedených pod body 4) až 6) se jednání obviněných vyznačuje nekoordinovaností, zmatkovitostí a předchozí plánovitostí. V případě skutku pod bodem 6) je to zřetelné například ze způsobu, jakým se obvinění vzdálili z místa činu, který nebyl nijak dopředu promyšlen či koordinován. Obviněný dále namítl, že mu byl podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci osobního automobilu Audi A8, přestože nebyly splněny zákonné podmínky uvedené v § 70 odst. 2 tr. zákoníku, neboť tento vůz se nenachází v jeho vlastnictví, nýbrž je ve vlastnictví jeho matky.

S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 10 To 26/2013, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, a dále aby buď Vrchnímu soudu v Praze přikázal nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby stíhané skutky uvedené pod body 2) - 6) byly posouzeny jako pokračující trestný čin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a zároveň aby osobní automobil zn. Audi A8, byl vyňat ze soupisu věcí, ohledně nichž byl podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, nebo aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl. Obviněný dále navrhl, aby Nejvyšší soud odložil, popř. přerušil výkon trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ve vztahu k uvedenému osobnímu automobilu zn. Audi A8.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) k dovolání uvedla, že ze stávající soudní praxe lze obecně dovodit, že existence organizované skupiny není podmíněna tím, aby všichni její členové byli současně spolupachateli trestného činu, jejími členy mohou být i účastníci na trestném činu. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající ve spáchání činu členem organizované skupiny může být tedy obecně dána i tehdy, pokud organizovanou skupinu tvoří účastník na trestném činu a dva pachatelé. Ve všech případech týkajících se obviněného dospěly soudy obou stupňů k tomu, že se jednalo o pomoc poměrně významnou, bez které by bylo spáchání těchto útoků podstatně složitější, a to v některých případech možná natolik, že by obvinění od jeho spáchání zřejmě sami upustili. Pokud jde o obviněným namítané nezákonné uložení trestu propadnutí věci vozidla Audi A8, pak tato argumentace nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., přičemž podmínkami pro uložení tohoto druhu trestu se podrobně na straně 16 a 17 svého rozhodnutí zabýval druhoinstanční soud v rámci totožných námitek obviněného uplatněných v odvolání. Z těchto důvodů není podle státní zástupkyně napadené rozhodnutí zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl.

Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud případně rozhodl v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Obviněný R. T. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Po seznámení se s obsahem dovolání a s trestním spisem Nejvyšší soud konstatuje, že takto vymezenému dovolacímu důvodu odpovídá pouze část uplatněných námitek. Neodpovídá mu především ta část argumentace obviněného, která je sice zaměřena proti údajně nesprávnému právnímu posouzení skutku jako činu spáchaného členy organizované skupiny ve smyslu § 173 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, avšak obviněný ji opřel pouze o vlastní interpretaci skutkového děje, který neodpovídá skutkovým závěrům učiněným soudy v předchozím řízení. Jde především o argumentaci, kdy obviněný interpretuje jednání obviněného M. U. ve vztahu ke skutku pod bodem 3) tak, že tento se s dalšími obviněnými setkal u dveří čerpací stanice v podstatě náhodou, když si byl koupit kávu a vracel se do auta. Jak vyplývá z odůvodnění odsuzujícího rozsudku na straně 32, soud prvního stupně u tohoto útoku zjistil, že obviněný M. U. ostatní obviněné přivezl na místo s vědomím, že účelem cesty je přepadení čerpadla, současně jim přislíbil, že je po spáchání skutku z místa činu také odveze, a především ostatním obviněným umožnil vniknutí do provozovny a spáchání přepadení tím, že nejprve vstoupil do provozovny předstíraje zájem o koupi kávy. Tím totiž lstí přiměl obsluhu čerpadla k otevření dveří, které by jinak obsluha dalším maskovaným obviněným jistě neotevřela. Ostatně sám obviněný při hlavním líčení k této otázce vypověděl, že obviněný M. U. šel dovnitř čerpací stanice napřed z toho důvodu, aby pro další obviněné otevřel dveře zevnitř.

Pokud obviněný dále namítá, že jednání obviněných nedosáhlo takové úrovně plánovitosti a organizovanosti, aby je bylo možné hodnotit jako spáchané členy organizované skupiny, nelze s ním souhlasit. Především je třeba zdůraznit, že obviněný tuto námitku (ostatně jako všechny námitky uvedené v dovolání) uplatnil již ve svém odvolání. Odvolací soud se s ní pečlivě a přehledně vypořádal, a proto lze argumentačně odkázat právě na odůvodnění jeho usnesení, konkrétně na strany 12 až 15. Argumentace obviněného založená na popisu faktického průběhu loupežných přepadení, jež hodnotil jako zmatečná a nekoordinovaná, nemůže obstát. Skutečné chování obviněných na místě činu je totiž pouze jednou z okolností, které je třeba při právním posouzení skutku zvažovat. Pokud naplnění znaků organizované skupiny vyplývá z dalších provedených důkazů, není samotná skutečnost, že se obvinění chovali na místě přepadení neprofesionálně, rozhodující. Pro závěr o existenci organizované skupiny totiž není určující, zda pachatelé disponují potřebnými intelektuálními či organizačními schopnostmi a zda jsou dostatečně disciplinovaní, aby si své přidělené role udrželi po celou dobu páchání trestné činnosti, nýbrž určující je již skutečnost, že si svoji činnost plánovali, jednotlivé úkoly si rozdělili a své jednání posléze v tomto smyslu koordinovali. Již to zvyšuje pravděpodobnost dosažení sledovaného cíle, a tím i škodlivost činu pro společnost.

Stejně tak nedůvodná je i námitka obviněného, že se v daném případě nemohlo jednat o organizovanou skupinu s ohledem na to, že jedním z jejích členů byl mimo dvou spolupachatelů vždy jeden pomocník ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jehož podíl na trestné činnosti byl minimální a nelze u něj dovozovat zavinění ke kvalifikované okolnosti uvedené v § 173 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Činnost pomocníka (spočívající v zajištění dopravy na místo činu, obhlídka místa, zajištění vstupu do čerpací stanice, hlídání okolí v průběhu přepadení, rychlý odvoz z místa činu, zajištění zbraní, apod. v podrobnostech lze odkázat na precizní odůvodnění jak odsuzujícího rozsudku na straně 33, tak usnesení odvolacího soudu na straně 14) byla v daném případě naopak natolik významná, že bez ní by bylo provedení činu jen těžko představitelné či zcela neproveditelné. Přehlédnout pak v této souvislosti nelze ani tu skutečnost, že tato organizovaná skupina pachatelů si u jednotlivých útoků své úkoly měnila, a obvinění (s výjimkou obviněného T.) tak figurují v rolích pachatelů i pomocníků. Význam pomoci i z tohoto důvodu přesahoval u jednotlivých útoků její běžnou úroveň, a není pochyb o tom, že pomocník vždy dostatečně přesně věděl, jaký bude průběh loupežného přepadení a jaká je jeho úloha, a byl minimálně srozuměn s možnými následky tohoto jednání.

Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak neodpovídá námitka směřující proti uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty - vozidla Audi A8, neboť se vozidlo nenachází ve vlastnictví odsouzeného, a nesplňuje tak zákonné podmínky pro uložení tohoto druhu trestu. Tato argumentace by totiž mohla být uplatněna pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který spočívá mimo jiné v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Nadto lze uvést, že soudy učiněná skutková zjištění týkající se vlastnictví předmětného vozidla jsou natolik zřetelná (blíže lze opět odkázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, str. 16 a 17), že se závěr soudu o vlastnictví vozidla obviněným nemůže zakládat na nesprávném hmotněprávním posouzení. Soudy tak i v této otázce postupovaly správně, a proto není námitka důvodná.

Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , který spatřoval v tom, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného, přestože řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není opodstatněné, je také v tomto bodě dovolání nedůvodné.

V neposlední řadě Nejvyšší soud konstatuje, že v podstatě veškeré argumenty uplatněné v dovolání namítal obviněný již v předchozím řízení, přičemž soudy se s touto jeho obhajobou odpovídajícím způsobem vypořádaly. Takováto situace zpravidla vede k tomu, že dovolání je jako zjevně neopodstatněné odmítnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Stejným způsobem bylo s ohledem na výše uvedené namístě rozhodnout i v tomto případě.

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. listopadu 2013

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka

Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký