3 Tdo 1188/2013
Datum rozhodnutí: 11.12.2013
Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 tr. zákoník, § 274 odst. 2 písm. c) tr. zákoník



3 Tdo 1188/2013-17
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2013 o dovolání, které podal obviněný J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 42 To 111/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 99/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného J. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 2 T 99/2012 , byl obviněný J. K. uznán vinným jednak přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník ), jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku , kterých se dle skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině dopustil tím, že ačkoliv rozsudkem Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 2 T 155/2011 ze dne 30. 9. 2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, sp. zn. 42 To 346/2011 ze dne 11. 1. 2012, přičemž byl veřejného zasedání u Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, dne 11. 1. 2012, osobně přítomen, byl pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, odsouzen mj. k trestu zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků,

dne 9. 4. 2012, v přesně nezjištěné době od 08.00 hod. do 08.59 hod. řídil ze svého bydliště v obci D. do J. a zpět osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, přičemž v 08.59 hod. při řízení vozidla na silnici v km 30,949 v obci S., před domem, se stal účastníkem dopravní nehody střetem s vozidlem tov. zn. Volvo V50, řízeným T. K., při kterém utrpěl zranění, v důsledku čehož byl převezen k lékařskému ošetření na chirurgické JIP, odd. Nemocnice v T., kde byl podroben dne 9. 4. 2012 v 10.30 hod. odběru krve a plynovou chromatografií bylo zjištěno, že vozidlo řídil po předchozím požití značného množství alkoholických nápojů, neboť hladina alkoholu v jeho krvi v době odběru činila 3,11 g/kg .

Za to byl odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 (tří) roků.

Proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 2 T 99/2012, podal obviněný odvolání, které směřoval do výroku o vině, i výroku o trestu. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 42 To 111/2013 , a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 42 To 111/2013, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 128 - 131), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , maje za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. g) , neboť rozsudek Okresního soudu v Třebíčí ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 2 T 99/2012, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen v jeho výroku o vině a trestu.

Naplnění dovolacích důvodů spatřuje obviněný v tom, že přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, jímž byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky tohoto přečinu. Uvedl, že přečin sice spáchal, resp. se na něm podílel tím, že požil návykovou látku, ale dopravní nehodu v obci S. před domem nezpůsobil. Viníkem je dle jeho názoru řidič vozu značky Volvo, který mu nedal přednost, a který nebyl za svou účast na nehodě nijak postižen a byly mu dokonce nahrazeny veškeré náklady této nehody. Má také za to, že se u něho nejedná o recidivu, jak je uvedeno v rozsudku a usnesení, a domnívá se, že mu měl být uložen souhrnný trest tak, jak to uvedl nepřímo státní zástupce u Okresního soudu v Třebíči. K přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání uvedl, že se domníval, že bude vyzván k odevzdání řidičského průkazu, což později na vyzvání učinil. Závěrem namítl nepřiměřenost uloženého trestu, který neodpovídá jak okolnostem posuzovaného činu, tak hodnocení jeho osoby.

Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu Brno, pobočka Jihlava, ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 42 To 111/2013.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že námitky týkající se přílišné přísnosti uloženého trestu obsažené v závěrečné části dovolání deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají a nelze k nim při rozhodování o dovolání přihlížet. Námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak státní zástupce shledal neopodstatněnými. Uvedl, že znaky uvedeného přečinu skutek v podobě vymezené v tzv. skutkové větě nepochybně vykazuje. Obviněnému nebyla přičítána zvlášť přitěžující okolnost podle § 274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tj. že by pod vlivem návykové látky způsobil dopravní nehodu, kdy je toliko konstatováno, že se stal účastníkem nehody . S ohledem na skutečnost, že se obviněný souzeného trestného činu dopustil cca tři měsíce poté, kdy byl v trestní věci Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 2 T 155/2011, pravomocně odsouzen za jiný přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, je námitka stran přisouzené recidivy nedůvodná. K námitkám týkajících se právní kvalifikace přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku státní zástupce uvedl, že z hlediska uvedené právní kvalifikace je bez významu, zda mu v kritické době byl či nebyl fyzicky odňat řidičský průkaz, stěžejní je, že řídil motorové vozidlo poté, kdy mu tato činnost byla pravomocným rozhodnutím soudu zakázána. Dále státní zástupce uvedl, že námitka, kterou se obviněný domáhá uložení souhrnného trestu, je natolik nekonkrétní, že k ní nelze v dovolacím řízení přihlížet. V tomto směru pouze odkázal na argumentaci nalézacího soudu na str. 4 - 5, kde soud rozebral trestní minulost obviněného a vyložil, proč nebylo namístě uložení souhrnného trestu přesto, že souzenou trestnou činnost spáchal předtím, než byl dne 31. 8. 2012 vyhlášen odsuzující rozsudek v jeho další trestní věci vedené proti němu u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 286/2011.

Státní zástupce neshledal námitky obviněného důvodné, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 42 To 111/2013, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.

Obviněný však podle obsahu dovolání uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy konkrétně odkázal na dovolací důvod uvedený pod písm. g).

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze podřadit námitky, v rámci nichž obviněný namítá nesprávné hodnocení důkazů ) a vadná skutková zjištění (námitky stran toho, kdo nehodu způsobil), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že nebylo prokázáno, kdo nehodu způsobil) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom, že nehodu zavinil řidič vozidla zn. Volvo, který mu nedal přednost v jízdě).

Obviněný byl shledán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku , kterého se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky , zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a byl-li za takový čin v posledních dvou letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za takový čin propuštěn.

Obviněný nerozporoval, že by se uvedeného přečinu dopustil, kdy jeho námitka směřovala k tomu, že byl uznán vinným způsobením nehody, ačkoli dle jeho názoru byl tímto viníkem řidič vozidla zn. Volvo.

Uvedená námitka stran zavinění dopravní nehody je z hlediska právní kvalifikace skutku bezpředmětná, neboť obviněný nebyl shledán vinným podle § 274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy nebyla mu přičítána zvlášť přitěžující okolnost spočívající v tom, že pachatel způsobil dopravní nehodu (nebo jinou nehodu, jinému ublížení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek). Ve skutkové větě je uvedeno, že se stal účastníkem dopravní nehody střetem s vozidlem , nikoli, že by dopravní nehodu způsobil.

Uplatněnou námitku tedy shledal Nejvyšší soud neopodstatněnou.

Neopodstatněnou shledal Nejvyšší soud i námitku stran okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle § 274 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy týkající se existence recidivy. Není žádných pochyb o tom, že obviněný se trestné činnosti projednávané v této věci dopustil dne 9. 4. 2012, tedy v době kratší než čtyři měsíce od nabytí právní moci rozsudku (dnem 11. 1. 2012) v trestní věci Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 2 T 155/2011, jímž byl pravomocně odsouzen za jiný přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku.

Ve vztahu k uloženému trestu obviněný namítl nepřiměřenost, resp. přílišnou přísnost jemu uloženého trestu, a zejména pak námitku týkající se druhu uloženého trestu, kdy má za to, že mu měl být uložen trest souhrnný, a to na podkladě skutečnosti, že se trestné činnosti dopustil předtím, než byl dne 31. 8. 2012 vyhlášen odsuzující rozsudek v další trestní věci proti němu vedené u Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 2 T 286/2011.

Teoreticky lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví, což může zahrnovat i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Pokud má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 a násl. tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu .

Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Nalézací soud na str. 5 odůvodnění rozsudku vyložil, z jakých důvodů nepřistoupil k uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, kdy uvedl trest nebyl obviněnému uložen jako trest souhrnný, neboť obviněný oba přečiny spáchal po vyhlášení prvního rozsudku dne 9. 4. 2012 (rozsudek byl vyhlášen dne 30. 9. 2011) a před vyhlášením rozsudku, kterým mu byl uložen souhrnný trest (rozsudek byl vyhlášen dne 31. 8. 2012), v tomto případě tedy nejde o souběh, který je nutným předpokladem uložení souhrnného trestu, nýbrž o recidivu, takže soud uložil trest jako samostatný . Nejvyšší soud se s tímto postupem nalézacího soudu ztotožnil. Námitce obviněného tedy nelze přisvědčit.

Obviněný dále uplatnil námitku ve vztahu k přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy namítl, že se domníval, že po svém předchozím odsouzení za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky bude vyzván k odevzdání řidičského průkazu, což ostatně později na podkladě vyžádání učinil. Uvedená námitka je matoucí a není zcela zřejmé, co jí dovolatel konkrétně napadá, resp. jakým způsobem uvedené konstatování souvisí s právním posouzením uvedeného přečinu. Je proto namístě uvést, že fyzické odevzdání řidičského průkazu, resp. moment, kdy řidič odevzdá řidičský průkaz na podkladě výzvy vyplývající ze skutečnosti, že mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel podle § 73 tr. zákoníku, není pro právní posouzení relevantní, neboť z hlediska právní kvalifikace je rozhodující skutečnost, že obviněný řídil motorové vozidlo, přestože mu byla tato činnost pravomocným rozhodnutím soudu zakázána. Nelze přehlédnout, že obviněný o uloženém trestu zákazu činnosti nepochybně věděl, neboť byl osobně účasten veřejného zasedání před odvolacím soudem ve věci Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 2 T 155/2011. Pokud pak přesto řídil motorové vozidlo, musel být přinejmenším srozuměn (ve smyslu nepřímého úmyslu dle § 15 odst. 1 písm. b/ tr. zákoníku) s tím, že maří výkon předmětného pravomocného soudního rozhodnutí.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.

IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. K. odmítl .

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a