3 Tdo 1184/2014
Datum rozhodnutí: 18.09.2014
Dotčené předpisy: § 205 tr. zákoník, § 178 tr. zákoník



3 Tdo 1184/2014 -19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2014 o dovolání podaném obviněnou L. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 105/2014 ze dne 25. března 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 251/2013, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 10 T 251/2013 ze dne 29. ledna 2014 byla dovolatelka uznána vinnou pod bodem 5) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného M. P. a o vznesených nárocích na náhradu škody.

O odvolání obviněné L. S. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 4 To 105/2014 ze dne 25. března 2014 tak, že podané odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná L. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že skutkový děj uvedený ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nevyplynul z provedeného dokazování. Všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně považuje za nesprávné, neboť se vytýkaného jednání nedopustila. Popsala vlastní verzi skutkového děje s tím, že se domnívala, že je spoluobviněný P. oprávněn předmětné vozidlo řídit a v rodinném domě v B. se nikdy nenacházela, přičemž poskytla i vlastní vysvětlení toho, jak se ocitla její pachová stopa na tomto místě. Vyjádřila se k výpovědi jednotlivých svědků s tím, že jsou dány velmi důvodné pochybnosti o její vině a soudy takto měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Závěrem svého podání proto navrhla, aby bylo napadené usnesení dovolacím soudem ve smyslu § 265k odst. 1 tr. řádu v plném rozsahu zrušeno a věc byla dle ust. § 265 l tr. řádu tomuto soudu přikázána k novému projednání a rozhodnutí.

Toto dovolání bylo dne 6. 8. 2014 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, to však přípisem ze dne 28. 8. 2014 sdělilo prostřednictvím příslušné státní zástupkyně, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že dovolatelkou uplatněné námitky nelze považovat za právně relevantně uplatněné pod deklarovaným dovolacím důvodem, neboť se jedná o námitky, jejichž prostřednictvím dovolatelka toliko zpochybňuje způsob, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy a předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro ni příznivější) verzi skutkového děje, přičemž takovéto námitky nejsou způsobilé naplnit nejen deklarovaný dovolací důvod, ale ani žádný z dalších zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání.

Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a srozumitelně objasnily, z jakých důkazů vycházely a jak a které jednotlivé důkazy hodnotily a proč uznaly dovolatelku vinnou výše uvedenými přečiny. Vycházely přitom nejen z (usvědčující) výpovědi spoluobviněného M. P., ale i z výsledků porovnání pachových stop z místa činu, protokolu pořízeného z místa činu, přičemž tyto (takto zjištěné) skutečnosti jsou podpořeny i výpovědí svědka Š. Oba soudy uvedené důkazy pečlivě hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a současně vyložily, proč neuvěřily obhajobě dovolatelky.

Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, když pouze jeho existence by mohla v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka