3 Tdo 1184/2004
Datum rozhodnutí: 10.11.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1184/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2004 dovolání obviněného S. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 4 To 420/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 82/2002, a rozhodl t a k t o :

Dovolání S. R. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 20 T 82/2002, byl obviněný S. R. uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle § 126 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst.2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.



Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v období od nejméně 19. 3. 2001 do 5. 4. 2002 ve F. p. R., okres N. J. a v O., okres O., jako soukromý podnikatel majitel firmy S. R., se sídlem ve F. p. R., na kterou byl prohlášen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. 24 K 53/98, konkurz, nesestavil a neodevzdal správci konkurzní podstaty JUDr. J. R. z AK K. seznam majetku a závazků s uvedením všech dlužníků a věřitelů včetně jejich adres a neposkytl nutná vysvětlení k daňovým dokladům i přesto, že na tyto povinnosti byl upozorněn jak v zápisu z jednání správce a úpadce ze dne 19. 3. 2001, tak v prohlášení úpadce ze dne 19. 3. 2001, které vlastnoručně podepsal, čímž znemožnil úplný a správný soupis majetku, který je součástí konkurzní podstaty.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2003 Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 4 To 420/2003 podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. řádu obviněnému sám nově uložil podle § 126 odst. 1 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně dovolání, ve kterém napadá oba výše uvedené rozsudky s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu.



V odůvodnění svého dovolání uvádí, že jelikož si zvolil obhájce sám až v odvolacím řízení, neměl obhájce v řízení přípravném a v řízení u soudu prvního stupně, ač ho dle zákona měl mít. Tento svůj názor odůvodňuje tím, že je dlouhodobě léčen pro těžké chronické zdravotní potíže, v průběhu roku 2002 a následujících byl dlouhodobě léčen i pro psychiatrické potíže, pro které byl opakovaně hospitalizován. Vzhledem ke své nemoci nebyl schopen jednat na potřebné úrovni se správcem konkurzní podstaty a také nebyl schopen se sám hájit v trestním řízení. Z tohoto důvodu tedy dle svého názoru měl ve smyslu § 36 odst. 2 tr. řádu právo na obhájce.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil předchozí rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že obsah dovolání odpovídá použitému zákonnému dovolacímu důvodu a dovolání shledává důvodným. Upozorňuje na ustanovení § 36 a § 36a tr. řádu a vyslovuje názor, že soudy obou stupňů pochybily, pokud náležitě nezjišťovaly, zda v průběhu soudního řízení nenastal nějaký z možných projevů nezpůsobilosti obviněného náležitě se hájit, a to v kontextu s jeho připomínkami ke zdravotnímu stavu. Toto pochybení vytýká především soudu odvolacímu, který měl k dispozici lékařské zprávy, z nichž však nedovozoval, zda u obviněného jsou zachovány schopnosti náležitě se hájit, nýbrž je zvažoval toliko v souvztažnosti k trestní odpovědnosti obviněného. Navrhuje proto, aby na základě podaného dovolání byly zrušeny oba předchozí rozsudky a aby věc byla přikázána soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obsah dovolání je s použitým zákonným dovolacím důvodem v souladu, neboť předmětem dovolání je námitka, že obviněný neměl v řízení před soudem prvního stupně ani v přípravném řízení obhájce, ačkoli jej dle zákona míti měl.

Na základě věcného přezkoumání průběhu předchozího řízení v projednávané věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky a argumentace, uplatněné dovolatelem v rámci podaného dovolání jsou zjevně neopodstatněné.

Podmínky nutné obhajoby jsou upraveny v ustanovení § 36 a § 36a tr. řádu. Podle § 36 odst. 2 tr. řádu musí mít obviněný obhájce tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.

Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný S. R. byl již dne 13. února 2002, kdy podával vysvětlení podle § 158 odst. 5 tr. řádu náležitě poučen o svých právech a k dotazu, týkajícího se případné právní pomoci uvedl, že právní pomoc advokáta při sepisování úředního záznamu nepožaduje. Dne 10. 4. 2002 po zákonném poučení o svých právech obviněný do protokolu o výslechu obviněného uvedl, že bez obhájce vypovídat nebude, obhájce si zvolí nejpozději do 24. 4. 2002 a s ním se dostaví k dalšímu výslechu. Dne 24. 4. 2002 při pokračování jeho výslechu obviněný uvedl, že si dosud obhájce nezvolil s tím, že si jej vezme až k hlavnímu líčení před soudem. V obou případech obviněný nepoukazoval na zdravotní problémy či obtíže psychického rázu. Ani při seznámení s výsledky vyšetřování obviněný neargumentoval svým zdravotním stavem. Vzhledem k těmto skutečnostem má Nejvyšší soud za to, že v přípravném řízení příslušný státní zástupce neměl i s ohledem na obsah obviněným podaného vysvětlení žádný racionální důvod k případnému postupu podle § 36 odst. 2 tr. řádu.

Pokud jde o řízení před soudem prvního stupně ze spisu vyplývá, že v prvním stanoveném termínu konání hlavního líčení (23. 9. 2002) nebylo obviněnému řádně doručeno a hlavní líčení muselo být odročeno na neurčito. Další termín hlavního líčení byl stanoven na den 5. 12. 2002 a obviněný vzal tuto skutečnost na vědomí, což stvrdil i svým podpisem na příslušné doručence. Protože se však k hlavnímu líčení bez omluvy nedostavil ( ani jím případně zvolený obhájce) soud rozhodl podle § 202 odst. 2 tr. řádu o konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného. Z uvedeného je tedy zřejmé, že ani v řízení před soudem prvního stupně nevznikly důvodné pochybnosti o schopnostech obviněného S. R. se náležitě hájit, především pak s ohledem na později namítaný zdravotní a duševní stav.

Teprve v podaném odvolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne 8. 7. 2003, se obviněný mimo námitek proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně poprvé zmiňuje o svém zdravotním stavu a dává výslovný souhlas k vyžádání zdravotní dokumentace, která by potvrdila jeho tvrzení. Současně byla do spisu založena plná moc JUDr. D. Ž., advokátky AK v B., spolu s doplněním podaného odvolání. Z protokolu o veřejném zasedání konaném před Krajským soudem v Ostravě dne 24. 11. 2003 je zřejmé, že odvolací soud reagoval na námitky obviněného, týkající se jeho zdravotního stavu a jako důkaz přečetl vyžádanou zdravotní dokumentaci obviněného. Dále je zřejmé, že obhájkyně obviněného u veřejného zasedání vystupovala kvalifikovaným způsobem tak, aby všechna práva obviněného byla v dostatečné míře zachována. Konečně je nutno uvést, že odvolací soud přihlédl k namítanému zdravotnímu stavu obviněného a rozhodl v jeho prospěch v otázce uloženého trestu. I v této fázi trestního řízení nevznikly žádné pochybnosti, které by mohly vést odvolací soud k závěru o nezpůsobilosti obviněného v průběhu trestního řízení se účinně hájit.

S ohledem na skutečnost, že obviněný prostřednictvím své obhájkyně námitku nutné obhajoby vznesl poprvé až v rámci dovolacího řízení (proti vlastnímu meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu žádné námitky neuplatnil), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávaném případě jde o argumentaci ryze účelovou.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud proto v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného S. R. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. listopadu 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h