3 Tdo 1162/2013
Datum rozhodnutí: 11.12.2013
Dotčené předpisy: § 201 odst. 2 písm. c) tr. zák., § 224 odst. 1 tr. zák.



3 Tdo 1162/2013 -27 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2013 o dovolání podaném Z. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 6 To 93/2013 ze dne 18. 6. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 240/2009, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 6 To 93/2013 ze dne 18. 6. 2013.

II. Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 13 T 240/2009 ze dne 31. 7. 2012 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., které po skutkové stránce spočívaly v tom, že dne 17. 5. 2009 v době kolem 20,45 hodin v k. ú. obce Ž., okres U. H., Z. k., na účelové komunikaci ve směru od místní části obce Ž. zvané O. z. na místní část zvanou H. za soumraku a se zapnutými potkávacími světly řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit, v podnapilém stavu, když znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, bylo v jeho krvi zjištěno 1,92 g/kg etanolu, a způsobil dopravní nehodu tím, že jel s vozidlem ze svahu nepřiměřenou rychlostí, kdy přejel podnapilého chodce V. M., ležícího napříč přes cestu, čímž porušil § 18 odst. 1, § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v důsledku čehož V. M. utrpěl mnohačetná masivní ložiska zhmoždění podkožních tkání a mnohočetné zlomeniny žeber a kostí pánve, které vedly k masivní tukové embolii cévního řečiště, čímž došlo k zástavě srdeční činnosti a jeho úmrtí . Dovolatel byl za výše uvedené trestné činy odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Konečně bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal Z. K. (stejně jako příslušný státní zástupce) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, tak, že obě podaná odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Z. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že ve věci jednal opakovaně soud prvního stupně a poté, co doplnil dokazování v intencích předcházejícího rozhodnutí soudu odvolacího, vzbudila takto zjištěná důkazní situace ještě větší pochybnosti o jeho vině. Namítl, že ve věci podané znalecké posudky byly soudy ignorovány, přesto, že prokazují jeho nevinu s tím, že jsou nahrazeny důkazy, které nelze akceptovat, a mají spekulativní charakter. Poukázal v tomto směru na znalecký posudek Ing. Františka Kropáče, znalce z oboru silniční dopravy, který je analýzou místního šetření a pro posouzení věci rozhodný, když ze znalcových závěrů plyne, že dovolatel nemohl nehodě zabránit a na ležícího chodce (poté, co jej uviděl) v rámci možností řidiče reagoval včas, a to (při názoru soudu) ve stavu vysoké opilosti (1,92 g/kg alkoholu v krvi). Namítl, že soudy přes tato zjištění dovodily vinu dovolatele poukazem na další skutečnosti včetně možného objetí poškozeného nebo jeho podjetí, tedy úvahy, které znalec ani v původním (základním) posudku nezmiňoval. Po doplnění znaleckého posudku, ze kterého plynulo, že nehodě by dovolatel ani tak nezabránil (s ohledem na reakční dobu a výskyt neočekávané překážky), soud zatížil znalce úkolem spočítat rychlost jízdy dovolatele, při které by nehodě zabránil. Znalec takovou hodnotu vypočítal na 26 km/hod. s tím, že dovolatel jako řidič se v kritické době pohyboval rychlostí v rozmezí od 24 km-33 km/hod. Poukázal tedy na to, že k nehodě by nedošlo v rychlosti menší než 24 km/hod., což je rychlost nižší než v tzv. klidové zóně, tedy v obci, přičemž místo nehody nebylo takovou zónou a nebylo tak možné očekávat např. výskyt chodců. Přitom dovolatel zmíněným místem jezdil léta, aniž by tam někoho potkal. Obdobné výhrady vznesl i vůči hodnocení znaleckého posudku (i jeho doplnění) podaného MUDr. Zdeňkem Krejzlíkem, CSc., znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, z něhož zřetelně plyne, že na základě výpovědi označených svědků a samotného dovolatele byla v jeho krvi (v rozhodné době) hodnota 0,00-0,18 g/kg etanolu, což je množství, které řidičské schopnosti neovlivňuje. Přitom při soudy uváděném množství alkoholu v krvi (1,92 g/kg etanolu) by jeho reakce byla jistě nejméně o sekundu delší. Přitom nikdo ze slyšených svědků nezmínil v kritické době dovolatelovo ovlivnění alkoholem. Namítl, že je takto nelogické, aby za stavu přibližně stejné opilosti dovolatele a poškozeného jeden z nich usnul na polní cestě a druhý adekvátně reagoval na jím založenou překážku a doběhl pro pomoc, když ani svědek Š., který pomoc poskytl, na dovolateli podnapilost nepozoroval. Namítl, že hodnocení důkazů ve věci vedených nebylo ze strany soudů objektivní, a to i z hledisek formální logiky, když soudy nepřihlížely k argumentaci dovolatele (jeho obhajobě) a tuto skutečnost nevyjádřily ani v důvodech přijatých rozhodnutí. Má tedy za to, že soudy nereagovaly adekvátně na ve věci učiněná skutková zjištění, a to do té míry, že se hodnocení provedených důkazů dostalo do extrémního rozporu s jejich obsahem. Z hlediska konstantní judikatury Ústavního soudu České republiky má za to, že v jeho věci jde o případ svévolného hodnocení důkazů provedených bez akceptovatelného racionálního a logického základu, v důsledku čehož jsou soudy učiněná skutková zjištění právě v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil označené usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále, aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Alternativně potom navrhl, aby Nejvyšší soud dle § 265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející a sám podle § 265m tr. ř. ve věci rozhodl rozsudkem. Konečně navrhl, aby dovolací soud podle ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí plynoucí z citovaného usnesení soudu odvolacího a z rozsudku soudu prvního stupně.

Dne 1. 10. 2013 obdržel Nejvyšší soud přípis příslušného státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, ze kterého plyne, že ten nevyužívá svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se nebude vyjadřovat.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich podkladě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. V dané věci však jde o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, protože je dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když z jeho pohledu jsou vznesené námitky uplatněny nejenom právně relevantně, ale i důvodně. Pokud by totiž Nejvyšší soud vycházel výhradně z toho, že uvedený dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost učiněných skutkových zjištění, musel by konstatovat, že podané dovolání obsahuje pouze skutkové námitky, které deklarovaný dovolací důvod nemohou naplnit. Nejvyšší soud však nemohl přehlédnout konstantní judikaturu Ústavního soudu České republiky, který popsaný výklad označil za příliš restriktivní, zejména za stavu, kdy přezkoumávaná rozhodnutí vykazují extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právními závěry na straně druhé, resp. v případech, kdy skutková zjištění učiněná soudy z provedených důkazů nevyplývají. V takto výjimečných případech je Nejvyšší soud povolán i k revizi skutkových zjištění obsažených v napadeném rozhodnutí (k tomu rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04, II. ÚS 598/06 a další). Právě o takový případ se v posuzované věci dle názoru Nejvyššího soudu jedná. Za klíčové v uvedeném směru tak je namístě považovat hodnocení ve věci podaných znaleckých posudků jak z oboru silniční dopravy, tak i z odvětví soudního lékařství. Ze znaleckého posudku podaného znalcem z odvětví soudního lékařství MUDr. Zdeňkem Krejzlíkem, CSc., i z jeho výpovědi před soudem totiž zjevně plyne, že ten vycházel ze skutkových zjištění učiněných v několika variantách a dospěl takto k různým hladinám alkoholu v krvi dovolatele po kritickou dobu. Ze svědeckých výpovědí učiněných v tomto směru však nebylo možné učinit jasný závěr o tom, kolik a v jaké době alkoholické nápoje dovolatel požíval. Nelze přitom přehlédnout svědectví podané F. Š., kterého dovolatel přivolal na pomoc vzápětí po nehodě a který uvedl, že podnapilost v té době na dovolateli nepozoroval. Za daných okolností tak nezbude, než znovu zvážit všechny, v tomto směru podaná svědectví (včetně výpovědí samotného dovolatele) a postavit tak najisto, kolik a v jaké době dovolatel požil alkoholických nápojů a do jaké míry byl jimi ovlivněn. Pokud uvedená skutečnost nebude zjevně prokázána, bude nutno vycházet z výpovědí dovolatele, případně ze skutkových zjištění pro něj nejpříznivějších a na základě toho se přiklonit pouze k jedné variantě stran požití alkoholu dovolatelem a v tomto směru potom k množství alkoholu v jeho krvi v kritické době znovu vyslechnout označeného znalce. Závěry soudů v uvedeném směru nejsou totiž přesvědčivé a nic na tom nemění ani to, že dovolatel (ten po nehodě v šoku odešel z domova a chodil po okolí) takto neví, kde odhodil láhev borovičky, ze které měl po nehodě pít, ani to, že na místě nehody do příjezdu policie nesetrval, což by samozřejmě (bez dalšího) založilo dovolatelem spáchaný příslušný dopravní přestupek. Ve věci byl také vyžádán znalecký posudek z oboru silniční dopravy, který podal Ing. František Kropáč, Ph.D., který byl také soudem slyšen. V rámci podaného znaleckého posudku znalec uvedl, že dovolatel sjížděl po louce a přejížděl do oblasti vyježděných kolejí, na kterých ležel poškozený. Uvedl, že dovolatel ležícího chodce nemusel vidět (pro vysokou trávu), když jel po louce a při zatáčení vpravo (na vyjeté koleje) se mu začal otevírat výhled na ležícího chodce, kterého však v té době ani nemusel vidět pro sklon terénu. Přitom s ohledem na to, že řidič přejížděl přes prudký svah a došlo také k prudkým změnám pohybu vozidla, znalec uvedl, že reakce dovolatele na ležícího poškozeného byla včasná a nikoli opožděná. K samotné rychlosti jízdy dovolatele potom uvedl, že ta se mohla pohybovat v rozmezí od 24 až 33 km/hod., nejpravděpodobnější se jeví rychlost rámcově 30 km/hod., když v okamžiku najetí do poškozeného byla rychlost jízdy mezi 17 až 21 km/hod. Pokud tedy není jistě stanoveno, jakou rychlostí v kritické době dovolatel jel, nezbude než se přiklonit k rychlosti (v daném rozmezí uváděné znalcem) nejnižší a zároveň odpovědět na otázku, zda tato rychlost byla přiměřená okolnostem, za kterých vůbec došlo k předmětné nehodě, tedy pečlivě zvážit zejména to, že se jednalo o cestu polní, neužívanou motoristy, cestu, kterou dovolatel znal, i skutečnost, že na ní těžko mohl předpokládat ležícího člověka. Bude tak namístě znovu vyslechnout oba označené znalce k tomu, zda jednak lze mít bezpečně za to (s ohledem na již uvedené), zda dovolatel byl skutečně ovlivněn požitým alkoholem v době nehody, a to do jaké míry, a zda skutečně jel ve vztahu k uvedenému nepřiměřenou rychlostí a tedy jednal způsobem, který vedl k popsanému následku.

Závěr o vině dovolatele se ve světle dosud vedeného dokazování a hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy, jeví přinejmenším jako předčasný. Ve věci vedené dokazování tak není prosto významných rozporů spočívajících v tom, že nebyla přesvědčivě vyvrácena obhajoba dovolatele stran jeho ovlivnění alkoholem v rozhodné době, stejně jako to, že na vzniklou situaci reagoval nesprávně a počínal si tak nedbale a to i z hlediska úvah o nedbalosti nevědomé.

Ze shora rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 6 To 93/2013 ze dne 18. 6. 2013 a současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, potom podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na odvolacím soudu potom bude, aby v rámci možností doplnil doposud vedené dokazování. Takto bude (jak již uvedeno) namístě znovu vyslechnout k již označeným skutečnostem oba zmíněné znalce s tím, že musí být jednoznačně zjištěno, zda a do jaké míry byl dovolatel v kritické době ovlivněn alkoholem, když případné závěry znalce z oboru soudního lékařství musí vycházet z učiněných skutkových zjištění, která musí být jednoznačná a přesvědčivá, respektující především výpovědi označených svědků, a to i v souvislosti s výpověďmi samotného dovolatele. Pokud se dále vyskytne v tomto směru několik možných variant, nezbude než zvolit tu, která bude pro dovolatele nejpříznivější. Stejně tak bude namístě znovu k již naznačeným skutečnostem vyslechnout znalce z oboru dopravy, který se jasně vyjádří, za jakých okolností došlo k předmětné dopravní nehodě, přičemž soud nepřehlédne již shora naznačené skutečnosti. Závěr o vině dovolatele totiž (pokud by k němu soudy opětovně dospěly), musí být takto jednoznačný, opřený o přesvědčivé a nerozporné argumenty a především spolehlivě vyvracející obhajobu obviněného, když doposud se tak nestalo. V novém řízení o této věci bude soud zároveň postupovat v souladu s právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

Rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci učinil Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když zjištěné vady nebylo možno zároveň odstranit v zasedání veřejném. O navrhovaném odkladu výkonu rozhodnutí potom již s ohledem na toto své usnesení již nerozhodoval.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka