3 Tdo 1156/2013
Datum rozhodnutí: 13.11.2013
Dotčené předpisy: § 242 odst. 2 tr. zák., § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák., § 217a odst. 3 tr. zák., § 186 odst. 2 tr. zákoník, § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoník



3 Tdo 1156/2013 -29 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2013 o dovolání podaném V. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sp. zn. 55 To 619/2012 ze dne 21. 3. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 188/2011, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 32 T 188/2011 ze dne 17. 9. 2012 byl dovolatel uznán vinným v bodě ad 1) trestným činem pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák., v bodě ad 2) trestným činem pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem svádění k pohlavnímu styku dle § 217a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem ohrožování výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. a pod bodem ad 3) přečinem sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 2 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a přečinem ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

V předmětné věci podal V. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, rozsudkem sp. zn. 55 To 619/2012 ze dne 21. 3. 2013 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že V. S. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal V. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nebyl správně zjištěn skutkový děj, když vycházely z důkazů toliko nepřímých, které však netvoří uzavřený řetězec. Poukázal na to, že soudy vycházely pouze z výpovědí hlavní svědkyně (poškozené) N. B. a několika SMS zpráv, které jí dovolatel zaslal a které přes svou zemitost ještě neprokazují jeho vinu. Poukázal na shodné výpovědi řady svých příbuzných i příbuzných poškozené, které ji hodnotily jako drzou, neposlušnou, divokou, lhavou s vymýšlením věcí, které se nestaly. Ke znaleckému posudku PhDr. Skramuské uvedl, že ta sice jako psycholožka nezjistila primární motiv dovolateli ublížit, ale současně se nedostatečně zabývala chorobnou lhavostí poškozené. Dodal, že ji vychovával jako pěstoun od tří do patnácti let, poškozená chtěla jako pěstouna právě jeho a tedy již jistě s ohledem na tuto skutečnost by jejich vztah nemohl po takovou dobu vydržet. Domnívá se, že v květnu 2011 se dovolateli narodila dcera, které se rodina věnovala a v poškozené tak mohla vzniknout žárlivost, čemuž svědčí i její nevhodné chování v té době a tedy i snaha křivou výpovědí se znovu dostat do středu pozornosti. Chtěla také, aby se dovolatel ujal její sestry s tím, že pokud tak neučiní, tak se mu pomstí. Dodal, že výchovu poškozené přestal zvládat, a proto ji také psal vulgární SMS zprávy. Poukázal i na nesprávný procesní postup soudu stran vedení výslechu poškozené i svědka H. a na to, že jeho bývalá manželka vypovídala z obav před poškozenou. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek ve znění odvolacího rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení .

Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které však přípisem ze dne 1. 11. 2013 sdělilo prostřednictvím příslušného státního zástupce, že se k podanému dovolání nehodlá věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil příslušný státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, jak jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy ve věci provedené důkazy hodnotily nesprávně a v jeho neprospěch s tím, že se jednalo o důkazy nepřímé a na jejich základě nemohly soudy dospět k závěru o jeho vině. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč (z jakých důvodů) uvěřily výpovědím poškozené i s odkazem na závěry znaleckého posudku z oboru psychologie PhDr. Jitky Skramuské, která jeho závěry stvrdila i před soudem s tím, že dospěla k závěru, že výpověď učiněná poškozenou je věrohodná. Soudy také vysvětlily svůj postoj k výpovědím dalších (označených) svědků a zejména poukázaly i na obsah SMS zpráv, které dovolatel zasílal na mobilní telefon a jejichž obsah zjevně podporuje věrohodnost výpovědí poškozené. S ohledem na uvedené tak lze mít za to, že námitky vznesené dovolatelem ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. listopadu 2013

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka