3 Tdo 1149/2003
Datum rozhodnutí: 12.11.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1149/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2003 o dovolání podaném J. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 4 To 164/2002 ze dne 23. 1. 2003 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 31 T 8/98 ze dne 25. 6. 2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. l písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 31 T 8/98 ze dne 25. 6. 2002 byl dovolatel uznán v bodě 1) cit. rozsudku vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. l, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), a v bodě 2) cit. rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. l, 3 písm. b) tr. zák., v obou případech ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Skutkově šlo o to, že dne 20. 6. 1994 v Š., vědom si své tíživé finanční situace a v úmyslu peníze nevrátit, uzavřel s I. a p. b., a. s., pobočkou v Š., smlouvu o úvěru na částku 2.600.000,- Kč a smlouvu nechal ručit nemovitostí v obci L. n. D.-K., i když věděl, že na tuto nemovitost dopadá zástava pro jinou osobu a dále nemovitostí v Š., kdy si obstaral padělaný výpis z katastru nemovitostí k listu vlastnictví a takto padělaný výpis užil jako doklad k uzavření úvěrové smlouvy, přičemž však v důsledku prověrky uvedených údajů uvedenou bankou k faktickému poskytnutí úvěru nedošlo. Dále potom dne 15. 5. 1995 v sídle své firmy v Š. si v úmyslu peníze nevrátit, půjčil od V. N. částku 2.800.000,-Kč jištěnou směnkou, za kterou měl zaplatit 3.000.000.-Kč, i když věděl vzhledem ke své obtížné situaci, že dne 17. 5. 1995 termínu splatnosti, nebude schopen dlužnou a tím méně směnečnou částku zaplatit a půjčené peníze také skutečně ve lhůtě nevrátil. V další části citovaného rozsudku byl dovolatel zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) pro další dílčí útok pokračujícího trestného činu podvodu dílem dokonaného podle § 250 odst. l, 4 tr. zák. a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. l k § 250 odst. l, 4 tr. zák. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců a bylo též rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání, které podal dovolatel, státní zástupce a poškození rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 4 To 164/2002 ze dne 23. 1. 2003 a to tak, že ohledně prvého skutku /bod l) napadeného rozsudku / podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil v uvedeném bodě, a to ve výroku o vině a navazujícím výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a ve výroku, jímž byl dovolatel zproštěn označené obžaloby. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že dovolatele v bodě ad 1) uznal vinným skutkem uvedeným ad 1) s tím, že ve vztahu k nemovitosti v Š. pozměnil údaje ve výpisu z katastru nemovitostí k listu vlastnictví a takto padělaný výpis použil jako doklad k uzavření úvěrové smlouvy, když v důsledku prověrky údajů ze strany I. a p. b., a. s., pobočka Š., k faktickému poskytnutí úvěru nedošlo. Jednání dovolatele tak kvalifikoval jako pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. l, 3 písm. b) tr. zák. a pokus trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. l k § 176 odst. l, 2 písm. b) tr. zák., když mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 roků. Současně podle § 259 odst. 1 tr. ř. ohledně výroku, jímž byl dovolatel zproštěn obžaloby, vrátil věc soudu prvního stupně k novému rozhodnutí a konečně podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání dovolatele a podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl i odvolání poškozených.

Proti shora označenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě podal J. Z. prostřednictvím svého obhájce za splnění všech zákonem vyžadovaných náležitostí a ve stanovené lhůtě dovolání, přičemž za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), e) tr. ř. V těchto souvislostech uvedl, že u uzavření zástavní smlouvy dne 11. 3. 1994 vůbec nebyl přítomen a neví ani kdo a kde ji měl sepisovat, když tuto skutečnost zjistil až po uzavření úvěrové smlouvy. Dále potom má za to, že jeho údajná snaha ručit další nemovitostí, byť konstatovaná, nemohla mít žádný věcný dopad, protože i při jejím teoretickém soupisu nemohla být akceptována věřitelem, když by jejím soupisem vznikly na stejné nemovitosti dvě zástavy, a to i přesto, že svědek P. Š. uvedl, že by k poskytnutí úvěru došlo. Jeho jednání se takto nedostalo ještě ani do stadia pokusu uvedeného trestného činu ve vztahu k objektu trestného činu, tedy majetku věřitele. Dále má za to, že ve vztahu k věřiteli V. N. z důvodů, které blíže popsal, není právní posouzení jejich vztahu /dlužníka a věřitele/ zcela jasné tak, aby soudy dovodily, že šlo o trestný čin podvodu podle § 250 odst. l, 3 písm. b) tr. zák., přestože oba soudy měly k dispozici podklady o jeho příjmech a vydáních, kdy takový příjem ve výši 2.800.000,-Kč by se musel na straně dovolatele projevit odpovídajícími výdaji nebo obdobnými skutečnostmi. Z uvedených důvodů proto navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. l, 2 tr. ř. zrušil označený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v jeho výrocích pod body I. a IV. a označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil ve výroku o vině pro skutek uvedený pod bodem 2) a přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl soud prvního stupně.

K takto podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství a v něm uvedl, že především se dovolatel zřejmě dopustil písařské chyby, když uvedl dovolací důvod i podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. s tím, že jeho odvolání bylo zamítnuto, ač v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když tento dovolací důvod obsahuje ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dále uvedl, že dovolatel v podstatě namítá nesprávné skutkové závěry vyjádřené ve výroku o vině nalézacího soudu a pokud odvolací soud tato pochybení nenapravil, nesplnil tak podmínky pro zamítnutí odvolání. Odkaz na dovolací důvod obsažený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tak ryze formální a rozporný s obsahem konkrétně uplatněných námitek. Podstatnou část dovolání tak tvoří námitky skutkové, týkající se hodnocení důkazů a postupu soudů při dokazování, ocitají se tak mimo rámec zákonného dovolacího důvodu a není proto na místě se jimi zabývat. Za jedinou relevantní námitku pak lze považovat tu, ve které poukazuje na to, že správný skutkový závěr soudů o tom, že nabídl peněžnímu ústavu zajištění úvěru nemovitostí, kterou nevlastnil a že tuto skutečnost zastřel předložením pozměněného výpisu z katastru nemovitostí, soudy nesprávně posoudily jako jednání pro společnost nebezpečné, bezprostředně směřující k dokonání trestného činu podvodu přesto, že zjištěné jednání dovolatele nevedlo ani k ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. V této souvislosti potom státní zástupce dovozuje, že jednotlivá skutková zjištění byla pod konkrétní ustanovení hmotného práva podřazena správně. Poukázal na to, že poškozená organizace byla skutečně uvedena v omyl, v důsledku kterého došlo k uzavření označené úvěrové smlouvy, když dovolatel si byl vědom své tíživé finanční situace, ze které také vyplynul jeho nepochybný úmysl nevrátit půjčené finanční prostředky, když pohledávka zjevně nemohla být uspokojena ani z nabízeného zajištění uvedených nemovitostí. K dokonání trestného činu podvodu potom nedošlo jenom proto, že příslušné údaje včas prověřil samotný peněžní ústav. Protože napadené právní posouzení skutku /pokusu k trestnému činu podvodu dle § 8 odst. 1 k § 250 odst. l, 3 písm. b) tr. zák. v jednočinném souběhu s pokusem k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1 k § 176 odst. 1, 2 tr. zák. / koresponduje se skutkovými zjištěními soudů, navrhl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné odmítnout, a to podle ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky především shledal, že v dané věci je dovolání přípustné a stejně tak i to, že podané dovolání splňuje náležitosti předpokládané zákonem. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tak určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze v tom směru, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly posouzeny v souladu se zákonem, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Zásadním pro existenci takto vymezeného dovolacího důvodu je především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí, případně i další okolnosti relevantní z hledisek příslušných norem hmotného práva. V projednávané věci dovolatel opřel uvedený dovolací důvod o tvrzení, že jeho jednání popsané pod bodem l) výroku nalézacího soudu nelze vůbec označit za trestné, když jednak nevěděl v době podání žádosti o úvěr, že na přesně označenou nemovitost bylo zřízeno zástavní právo a ohledně druhé nemovitosti, kterou měl za poskytnutý úvěr ručit, nebyla zástavní smlouva sepsána vůbec, a proto také žádost o úvěr v zásadě nemohla být akceptována věřitelem. Z jeho výhrad v tomto směru se jeví v rámci podaného dovolání jako relevantní námitka směřující zřejmě k tomu, že soudy jeho jednání posoudily jako společensky nebezpečné, bezprostředně směřující k dokonání trestného činu podvodu, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo z důvodů shora uvedených. Kriteria hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost jsou uvedena v ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. a jsou předmětem objasňování při samotném zjišťování skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Protože dovolací důvod vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není nástrojem revize skutkových zjištění, bylo možné přihlížet jen k těm námitkám dovolatele týkajících se skutku, a to tak, jak byl zjištěn oběma soudy a popsán ve výroku rozsudku soudu nalézacího. V této souvislosti však nutno konstatovat, že ani v uvedeném směru soudy nepochybily, když nepochybně učiněná skutková zjištění byla odpovídajícím způsobem podřazena pod přesně označená ustanovení hmotného práva. Zdůvodnily ovšem také proč jednání dovolatele považují za společensky nebezpečné včetně prokázaného úmyslu v jednání dovolatele a zamýšleného následku a konstatovaly, že také prokazatelně došlo k uzavření úvěrové smlouvy, přičemž k jejímu faktickému naplnění nedošlo pro skutečnosti na vůli dovolatele již nezávislých. Námitky vznesené navrhovatelem v rámci jím podaného dovolání jsou tak z pohledu řečeného zjevně neopodstatněné, když vůči soudy učiněným skutkovým zjištěním a na základě nich dovozených právních závěrů nelze mít výhrad a v tomto směru lze odkázat na důvody obsažené v obou rozhodnutích, které přiléhavě reagují na námitky dovolatele,uplatněné shodně již v řízení před nimi, a to z hlediska obou trestných činů podvodu (pokusu k nim) i odvolacím soudem dovozeného pokusu k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1 k § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.

Námitky dovolatele není možné ani akceptovat z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 256 b odst. 1 písm. l) tr. ř., když z podaného dovolání jednoznačně plyne, že právě tento dovolací důvod měl dovolatel na mysli a pouze zřejmým přepsáním označil tento dovolací důvod, jako ten, který obsahuje ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Uvedený dovolací důvod je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod se tedy týká případů, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byli-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal /§ 254 tr. ř./, přičemž je zřejmé, že namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. v předcházejícím řízení dán nebyl.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil za dodržení podmínek vymezených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. listopadu 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracoval:

JUDr.Vladimír Jurka