3 Tdo 1146/2003
Datum rozhodnutí: 08.10.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1146/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. října 2003 o dovolání podaném obviněným S. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 6 To 54/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 55/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 33 T 55/2000, byl obviněný S. P. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., popsaným po skutkové stránce ve výrokové části rozsudku. Podle § 248 odst. 2 tr. zák. byl odsouzen ke trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu soud podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. v tehdy platném znění, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. ú. M. č. P. částku 55.000,- Kč.

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 6 To 54/2002, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu. Následně za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. sám ve věci znovu rozsudkem rozhodl a obviněného S. P. uznal vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., když současně ve výroku svého rozsudku modifikoval skutkové okolnosti zjištěné soudem prvního stupně tak, že obviněný v průběhu měsíce června roku 1995 v P., převzal za K. s. p. j. P. od M. ú. M. č. P. částku 100.000,- Kč jako zálohu na obnovu, úpravu a doplnění rozhraničujících čar a vybavení veřejných sportovních hřišť na 60 asfaltových plochách, které měl provést do 31. října 1995, což nejméně z větší části neučinil, částku 45.000,- Kč vrátil a nejméně částku 38.600,- Kč řádně nevyúčtoval a použil jiným nezjištěným způsobem ke škodě M. ú. M. č. P. Podle § 248 odst. 2 tr. zák. pak odvolací soud obviněnému nově uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu jednoho roku (§ 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák.). Současně výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost uhradit poškozenému M. ú. M. č. P. škodu částkou 38.600,- Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti shora citovanému pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný S. P. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž tento rozsudek napadl ve výroku o vině. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal zejména na to, že z výsledků přípravného řízení a především z dokazování před soudem prvního stupně vyplynulo, že dne 13. 6. 1995 podepsal s M. ú. M. č. P. smlouvu za K. s. p. j. P., která se týkala provedení prací na hřištích v předmětném obvodu za částku 100.000,- Kč, ze které však později prostřednictvím svědka N. vrátil 45.000,- Kč. Pokud se týká zbývajících 55.000, - Kč z převzaté částky, byly podle dovolatele tyto prostředky použity na provedení různých prací v obvodu M. č. P., přičemž tuto skutečnost měl v řízení před odvolacím soudem potvrdit svědek M. F. Dovolatel současně namítl, že v průběhu přípravného řízení ani v řízení před soudy obou stupňů nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že částku 55.000,- Kč skutečně použil pro sjednané práce spojené s úpravou a obnovou veřejných sportovních hřišť v obvodu M. č. P. Podle přesvědčení dovolatele nebylo žádným z důkazů prokázáno ani to, že by ze svěřených prostředků zpronevěřil částku ve výši 38.600,- Kč, jak to v napadeném rozhodnutí dovodil odvolací soud. Podle názoru dovolatele nelze za konstatovaného stavu věci inkriminovaný skutek vůbec posuzovat jako trestný čin. Jestliže byl přesto trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. uznán vinným i v odvolacím řízení, je nutno napadené rozhodnutí považovat ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu za vadné. V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) a uvedl, že dovolatel v podstatě namítá nesprávné skutkové závěry vyjádřené v rozsudečném výroku o vině, které nemůže dovolací soud měnit, neboť není soudem třetí instance. Jestliže se dovolatel dožaduje změny zjištěného skutkového stavu věci, ve skutečnosti napadá soudy učiněná skutková zjištění a nikoliv vady právního hodnocení již stabilizovaného skutku. Podle státního zástupce tudíž dovolatel neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, týkající se správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. jako dovolací důvod uveden není. Státní zástupce ve svém písemném vyjádření současně poukázal na vadu výroku, jímž odvolací soud rozhodl o uplatněném nároku na náhradu škody. Podle státního zástupce totiž nebylo vzato v úvahu, že obecní úřad nemá právní subjektivitu (má pouze omezenou působnost stanovenou § 109 a násl. zák. č. 128/2000 Sb. a nemá vlastní majetek), což znamená, že M. ú. M. č. P. nemohl být poškozeným ve smyslu § 43 tr. ř. Dovolatel však tuto vadu v podaném dovolání nenamítl. Poněvadž státní zástupce dospěl k závěru, že dovolatelův mimořádný opravný prostředek byl podán z jiných důvodů, než které jsou zakotveny v ustanovení § 265b tr. ř., navrhl, aby dovolací soud dovolání obviněného S. P. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl. Pokud by dovolací soud shledal, že v posuzované věci je zapotřebí rozhodnout způsobem předpokládaným v ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., vyslovil státní zástupce souhlas, aby věc byla projednána v neveřejném zasedání.

Obviněný S. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o něž je dovolání obviněným opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávané věci však dovolatel S. P. opřel shora uvedený dovolací důvod o námitku, že soudy obou stupňů a ve stadiu odvolacího řízení zejména Městský soud v Praze, se dostatečně nevypořádaly s obsahem provedených důkazů, pokud nezjistily, že si ve skutečnosti svěřené finanční prostředky nepřisvojil a nepoužil je tedy pro sebe ani pro jiného. S tím pak dovolatel spojuje namítané vadné právní posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., když podle jeho přesvědčení reálně existoval skutkový stav věci, jenž takový právní závěr nedovoloval. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je ovšem zřejmé, že soudy obou stupňů po zhodnocení provedených důkazů vycházely z odlišných skutkových zjištění (jež jsou v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu podrobně vyložena a odůvodněna), na kterých následně založily právní posouzení skutku. Podle Nejvyššího soudu se tak dovolatel v rámci dovolacího důvodu uplatněného podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. de facto domáhal revize zjištěného skutkového stavu, tzn. že dovolání uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoliv hmotně právním základě. Jeho námitky proto pod uvedený důvod dovolání nespadají.

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 a III. ÚS 732/02).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného S. P. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm.a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. října 2003

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler