3 Tdo 1130/2003
Datum rozhodnutí: 08.10.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1130/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. října 2003 o dovolání podaném obviněným M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 3 To 214/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 202/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

Odůvodnění

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 4 T 202/2002, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jehož se podle rozsudku dopustil tím, že dne 14. 9. 2002 v době kolem 16,30 hod. v B. před domem na ulici R. u rohu ulic R., S. si k sobě zavolal poškozeného L. D. a vyzval jej k tomu, aby mu vydal svůj mobilní telefon, když to poškozený L. D. odmítl, pohrozil mu nejprve fackou a poté vytáhl pistoli, kterou měl za pasem kalhot přikrytou tričkem, přiložil mu ji ke krku, kdy poté mu poškozený L. D. vydal svůj mobilní telefon značky Sony J6 v hodnotě 3.825,- Kč.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 4 roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému L. D. částku 3.825,- Kč.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 3 To 214/2003, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 16. 7. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. obviněný M. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.

Dovolatel uvedl, že proti shora zmíněnému rozsudku Městského soudu v Brně podal odvolání, v němž namítl, že před vzetím do vazby byl závislý na drogách (heroinu), o čemž se před soudem prvního stupně nezmiňoval z obav před reakcí svého otce a z obav o jeho zdraví. Dodal, že v minulosti byl mnohokrát ve stavu nepříčetnosti, který si přivodil užitím narkotik, ale i v souvislosti s abstinenčními příznaky. Z těchto důvodů si odvolací soud, který za tím účelem odročil veřejné zasedání, opatřil několik lékařských zpráv týkajících se dovolatele, v nichž je uvedeno, že se dovolatel dlouhou dobu léčil z drogové závislosti. Je tedy podle dovolatele nepochybné, že měl být v souladu s § 105 tr. ř. přibrán znalec. Pokud odvolací soud argumentuje tím, že dovolatel byl dne 15. 9. 2003 vyslýchán na Policii ČR a není uvedeno, že by nebyl všestranně orientován, tento argument podle dovolatele neobstojí. Policejní orgán, který s ním sepsal protokol, není osobou fundovanou v oblasti léčby závislosti na návykových drogách. Nebyla tudíž posouzena možnost příčetnosti či případné nepříčetnosti dovolatele. Není zřejmé, proč se odvolací soud rozhodl vyžádat si zprávy, a poté, co obdrží tyto zprávy, rozhodne se bagatelizovat zjištění z nich vyplývající, nepřibere znalce, ani věc nevrátí soudu nalézacímu se závazným pokynem znalce přibrat. Dovolatel pak zdůraznil, že celé trestní řízení prokázalo několik vad spočívajících v tom, že jeho ústavní právo na obhajobu bylo zkráceno, neboť nalézací soud nevyhověl řadě jeho návrhů, a to na prověrku na místě, rekonstrukci, konfrontaci a podobně. Tyto návrhy obhajoby měly být podle dovolatele respektovány, jak je ostatně garantováno i Evropskou úmluvou na ochranu lidských práv a základních svobod.

V petitu dovolání proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil, jakož i vadné řízení mu předcházející, podle ustanovení § 265k.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Především konstatoval, že dovolatel neuvedl řádně dovolací důvody, o něž svůj mimořádný opravný prostředek opírá. V zákonném označení těchto důvodů chybí uvedení odstavce příslušného paragrafu a druhý dovolací důvod v té podobě, jak ji dovolatel uvádí, trestní řád nezná. Slovní popis se blíží jedné variantě ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., absentuje zde však přídavné jméno procesní , jež má pro obsah tohoto dovolacího důvodu zásadní význam. Dále státní zástupce uvedl, že dovolatel ve svém podání neuvedl ani jedinou námitku hmotně právní povahy, jež by mohla zakládat první z uplatněných dovolacích důvodů. Druhý uplatněný dovolací důvod pak v nyní účinném znění trestního řádu vůbec neexistuje, a i pokud by měl dovolatel na mysli ustanovení § 265 odst. 1 písm. l) tr. ř., není uvedena jediná procesní podmínka, která by bránila soudu druhého stupně rozhodnout tak, jak rozhodl. Podle státního zástupce tak lze uzavřít, že dovolatelem uvedené výhrady nenaplňují žádný ze zákonných důvodů dovolání ve smyslu § 265b tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a to za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:



Obviněný M. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř. Dovolání zásadně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení. Tato skutečnost je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst.1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou především skutková zjištění obsažená v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).



V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž poukazuje na to, že nebyly provedeny všechny důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, a v souvislosti s tím i na to, že nebyla patřičně posouzena možnost jeho příčetnosti či případné nepříčetnosti.

Nutno proto shrnout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován ve vadně a neúplně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.), jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku de facto domáhá případné revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených a doplněných soudem odvolacím. Popsanou argumentaci dovolatele a z ní vycházející závěry o tvrzeném pochybení soudů však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Buďto nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou (chybějícím je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho soud měl do výrokové části pojmout), nebo sice určitý výrok byl učiněn, ale není úplný (např. výrok o nepodmíněném trestu je neúplným výrokem, jestliže soud nerozhodl o způsobu výkonu tohoto trestu). O žádný z takových případů však v posuzované věci nejde. Ostatně ani sám dovolatel nekonkretizoval vadu či vady napadeného rozhodnutí, v nichž by tento dovolací důvod, pokud se na něj formálně odvolává, měl spočívat.

Námitky dovolatele však nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., jímž bylo s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nemůže jít, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. Konkrétní námitky, jež dovolatel vznesl, pak neodpovídají, jak již výše vyloženo, ani jeho druhé alternativě.

Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byly citovány zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. října 2003



Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler



Vypracoval :

JUDr. Vladimír Veselý