3 Tdo 1117/2012
Datum rozhodnutí: 03.10.2012
Dotčené předpisy: § 199 odst. 2 tr. zák., § 199 odst. 3 písm. b) tr. zák.




3 Tdo 1117/2012 -32 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. října 2012 o dovolání podaném V. H. , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 218/2011 ze dne 28. června 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 126/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 T 126/2007 ze dne 23. března 2011 byl dovolatel uznán vinným trestným činem šíření poplašné zprávy podle § 199 odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

Proti výše citovanému rozsudku podal V. H. (a příslušný státní zástupce) odvolání, o kterém rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 5 To 218/2011 ze dne 28. června 2011 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené společnosti České aerolinie, a. s., K., P., a podle § 258 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině, trestu a náhradě škody poškozené společnosti Letiště Praha, a. s., K. P., se poškozená společnost České aerolinie, a. s., K. P., podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání státního zástupce bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal V. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel podrobně shrnul dosavadní průběh trestního řízení, kdy byl dovolatel dvakrát Obvodním soudem pro Prahu 6 zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. ř., přičemž poté byla věc předána jinému soudci Obvodního soudu pro Prahu 6, který jej uznal vinným. V této souvislosti dovolatel vyjádřil přesvědčení, že se tak stalo pouze proto, že zřejmě panovaly vzájemné antipatie mezi soudcem původním a senátem odvolacího Městského soudu v Praze a právě tato netransparentnost, neobjektivita, snaha vnutit svůj právní názor nalézacímu soudu za každou cenu vedly dovolatele k podání dovolání a rovněž k návrhu na postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. Poukázal na skutečnost, že závěr o jeho vině vycházel téměř výlučně z důkazů spočívajících v provedené rekognici in natura svědkem S. R., znaleckým zkoumáním Ing. Jana Janky a výsledkem vyhodnocení pachových stop, které jej mají usvědčovat, když byly zcela odmítnuty důkazy svědčící v jeho prospěch. Vyjádřil přesvědčení, že dovolací soud může připustit i zásah do skutkových zjištění provedených nalézacími soudy za předpokladu, že existuje extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry nalézacích soudů, když právě tento zjevný nesoulad je vedle pochybných právních závěrů předchozích soudů předmětem tohoto dovolání. Dále zpochybnil také právní závěry ohledně jeho zavinění, když, jak vždy tvrdil, nemůže existovat příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vzniklým následkem. Zpochybnil tak zejména rekognici in natura svědkem R., důkaz v podobě pachové zkoušky, výpověď svědka Ing. J. J. K výpovědi svědka R. a následné rekognice in natura dovolatel znovu zopakoval svoje poznatky a prezentoval vlastní způsob hodnocení výpovědi tohoto svědka, když vyslovil opět názor, že provedená rekognice byla provedena v rozporu s právními předpisy. Co se týká provedené pachové zkoušky, zde poukázal na podpůrný charakter takovéhoto důkazu (v souladu s ustálenou judikaturou) a na skutečnost, že i tento důkaz byl proveden v rozporu s prováděcími právními předpisy, konkrétně se závazným pokynem policejního prezidenta č. 140/2002, kdy dle dovolatele došlo k celé sérii chyb při provádění tohoto důkazu, k čemuž dovolatel navrhoval provést důkaz znaleckým posudkem z oboru odorologie, který však odvolací soud bez dalšího odmítl provést. Uvedl, že nesprávně postupovaly též orgány činné v trestním řízení ve vztahu k navrhovanému důkazu v podobě kamerového záznamu z druhého dne, tedy 18. 1. 2007. Podrobně se zabýval též důkazy, které měly dle jeho přesvědčení svědčit v jeho prospěch (zejména svědecké výpovědi svědkyně H. a svědka K.). Poukázal též na skutečnost, že se soudy dostatečně nevypořádaly s otázkou případného motivu jeho jednání, když dle jeho vlastních slov nebyl pokles jeho mzdy vzhledem k počtu odpracovaných dnů nijak dramatický. Uzavřel tedy, že nebylo prokázáno jeho zavinění, ani příčinná souvislost mezi jeho domnělým jednáním a vzniklým následkem, tím méně motiv. Proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozhodl takto: 1. Odkládá se vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 5 To 218/2011 ze dne 28. 6. 2011. 2. Zrušuje se rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 5 To 218/2011 ze dne 28. 6. 2011. 3. Věc se vrací Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí a věc projedná senát Městského soudu v Praze v jiném složení.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že proto, aby dovolatel právně relevantně uplatnil jím zvolený dovolací důvod, musel by namítnout, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným. Dovolatel však dle státní zástupkyně uvedeným způsobem nepostupoval, ale uplatnil námitky, které se týkají dodržení procesních ustanovení, hodnocení důkazů a správnosti skutkových zjištění. Obecně je tedy dovolatelem uplatněné dovolací námitky třeba posoudit jako námitky skutkové, které stojí mimo rámec jím zvoleného a uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolacím řízení je totiž třeba zásadně vycházet ze skutkového stavu, který byl zjištěn soudy prvého a druhého stupně, přičemž není možné přihlížet k námitkám, které směřují proti skutkovým zjištěním soudů. Poukázala tak na skutečnost, že dovolatel v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by soudy učiněná skutková zjištění koncentrovaná v tzv. skutkové větě výroku napadeného rozsudku neznamenala naplnění zákonných znaků trestného činu šíření poplašné zprávy podle § 199 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.. Pod tento dovolací důvod nejsou podřaditelné námitky, které obviněný uplatnil proti skutkovým zjištěním soudů s odkazem na nesprávné hodnocení důkazů, případně nepoužitelnost určitých důkazů. Jestliže dovolatel odkázal na tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, je třeba zdůraznit, že žádné ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. neuvádí jako dovolací důvod tzv. extrémní nesoulad, a to ani jako obsahovou součást dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud obviněný poukazoval na extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními, měl zřejmě na mysli rozhodnutí Ústavního soudu, kde tento zdůraznil nutnost svého zásahu, existuje-li extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury nebo svévole na straně obecných soudů. Za této výjimečné situace připouští Ústavní soud možnost svého zásahu, avšak pouze ve striktně vymezených případech. Uvedla tedy, že protože ani v dovolacím řízení není možné rezignovat na zásady spravedlivého procesu, i dovolací soud může do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout právě při shledané existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou návaznost na důkazy, jestliže skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, avšak i tehdy jestliže skutková zjištění soudů jsou založena výlučně nebo v rozhodující míře na takovém úkonu, který je v důsledku nějaké podstatné vady jako důkaz nepoužitelný a zbývající důkazy nejsou způsobilé být podkladem učiněných skutkových zjištění nebo konečně i v případě, že některý důkaz zůstal opomenut, tedy jestliže nebyl k návrhu stran proveden vůbec nebo se odpovídajícím způsobem soudy s provedeným důkazem nevypořádaly. Jestliže však napadené rozhodnutí a jeho odůvodnění je jasné, logické a přesvědčivé a v souladu s procesními principy byl náležitě zjištěn skutkový stav věci, ze kterého byly vyvozeny odpovídající právní závěry, pak dovoláním napadená rozhodnutí takovou vadu nenaplňují, to s tím, že obdobně je tomu i v posuzované trestní věci, kdy soud prvého stupně si byl plně vědom důkazní situace a pečlivě přistupoval k hodnocení jednotlivých důkazů, které hodnotil v souladu se zásadami zakotvenými v § 2 odst. 6 tr. ř., zejména pak po opakovaném vrácení věci soudem odvolacím. Z rozsudku je zřejmé, že soud se věnoval hodnocení výpovědí jak dovolatele, tak i svědků, přičemž tyto výpovědi hodnotil v souvislosti s dalšími provedenými důkazy. Poukázala na skutečnost, že odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je jasné, logické a přesvědčivé, svévoli v rozhodování jim nelze vytknout. Pro úplnost uvedla, že jestliže dovolatel v takovém případě zpochybňuje skutkové závěry a teprve od nich dovozuje závěry právní, je třeba zdůraznit, že jde o námitky právně irelevantní. V posuzované věci se dle jejího přesvědčení o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé nejedná. Bylo totiž zjištěno, že dovolatel byl zaměstnancem Letiště Praha, s. p., a to nejprve v řídící funkci jako vedoucí útvaru bezpečnostní kontroly, posléze, od 1. 1. 2006 byl převeden na funkci dispečera útvaru bezpečnostní kontroly, a to z důvodu neuspokojivých pracovních výsledků ve vedoucí funkci, takže mu byl snížen plat o 10 %, což znamenalo citelný zásah do jeho příjmu. Výhrůžná zpráva o výbuchu na Letišti Praha - Ruzyně byla odeslána
z e-mailové schránky v 15:44:06 hod. dne 17. 1. 2007, přičemž uvedená schránka byla založena bezprostředně předtím, tedy téhož dne v 15:37:36 hod., přičemž uživatelem IP adresy byla provozovna internetové kavárny B. B. v P. Zdůraznila, že žádným z důkazů nebylo vyvráceno, že by se dovolatel na uvedeném místě v inkriminovanou dobu nemohl vyskytovat, přestože to celou dobu trestního řízení popíral a přestože některé svědecké výpovědi jeho tvrzení podporovaly. Výhrůžná zpráva totiž byla odeslána z počítače označeného, přičemž ze zajištěného záznamu vnitřního kamerového systému internetové kavárny bylo zjištěno, že v předmětném časovém úseku se v kavárně, a právě u tohoto počítače, pohyboval muž, v němž byl zaměstnanci Letiště Praha, s. p., dovolatel rozpoznán, resp. tito uvedli charakteristiky, podle kterých obviněného identifikovali, přestože mu nebylo detailně vidět do obličeje. Správce sítě v internetové kavárně, svědek R. dovolatele poznal při provedené rekognici in natura. Ta byla provedena v souladu s procesními pravidly, neboť tomuto svědkovi jako poznávajícímu nebyla předložena fotografie obviněného, ale fotografie pravděpodobného pachatele pořízená na místě činu, aby bylo zřejmé, kterou osobu má s takovou zachycenou osobou ztotožnit. To, že figuranti byli oblečeni do jiného oblečení, nemohlo mít na průběh rekognice žádný vliv, zejména tehdy, pokud poznávající neuvedl, že jej tento moment ruší tak, že nemůže žádnou z poznávaných osob ztotožnit. Právě u počítače označeného byly zajištěny pachové stopy ze sedáku židle a z počítačové myši, kdy byla zjištěna pachová shoda se srovnávací pachovou konzervou obviněného. Znaleckému zkoumání byl podroben rovněž počítač, z něhož se obviněný připojil k serveru, na kterém si založil emailovou schránku. Svědek S. R. při rekognici podle markant, které si dříve zapamatoval, jednoznačně dovolatele ztotožnil, neboť mezi figuranty poznal obviněného H. jako muže, který se pohyboval a pracoval na počítači v internetové kavárně B. B. Pokud jde o výpovědi svědků, které svědčily ve prospěch dovolatele, což byla výpověď jeho manželky, svědkyně E. H. - spolupracovnice jeho manželky a J. K., zaměstnance prodejny nábytku Sconto, pak je třeba uvést, že okolnosti uváděné těmito svědky neobsahují taková sdělení, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru, že pachatelství obviněného je vyloučeno. Žádná skutečnost totiž nepotvrzuje údaje, které ve svých výpovědích uvádí dovolatel a jeho manželka, tedy že k jednání ohledně reklamace nábytku v prodejně Sconto nábytku došlo právě dne 17. 1. 2007 v době, kdy mělo dojít k odeslání poplašných e-mailových zpráv. Svědek J. K. přesně nedokázal určit den, kdy manželé H. s ním osobně reklamaci vyřizovali a ani tvrzení svědkyně E. H., že manželé spolu odjeli kolem 15 hod. od lékárny, nevylučuje možnost, že by obviněný nemohl odeslat poplašnou zprávu předtím, než společně s manželkou vyřizoval reklamaci v prodejně nábytku Sconto. Nepřímo proti obviněnému svědčí i skutečnost, že v době od 14:28:32 dne 17. 1. 2007 do 10:05:59 dne 18. 1. 2007 nekomunikoval prostřednictvím mobilního telefonu, takže nebylo možné zdokumentovat jeho pohyb. Uvedená okolnost nasvědčuje tomu, že si byl skutečnosti, že lze pohyb osoby prostřednictvím buněk mobilní sítě doložit, dobře vědom, a právě proto v uvedeném časovém období mobilní telefon nevyužíval a netelefonoval z něj. To, že pachová identifikace nebyla provedena přesně v souladu s pokynem policejního prezidenta, nemá na věc rovněž zásadní vliv, neboť došlo pouze k porušení interní normy, nikoli k porušení zákona a provedeným dokazováním se podařilo prokázat, že pachová identifikace nebyla zmařena ani nesprávným postupem. Soudy proto mohly vyloučit, že by pachatelem předmětného jednání byl někdo jiný, přičemž při svém hodnotícím postupu se nedopustily žádné deformace důkazů a jednání dovolatele správně právně kvalifikovaly, neboť dospěly k závěru, že šířil vědomě jednoznačně nepravdivou poplašnou zprávu, která byla způsobilá vyvolat opatření vedoucí k nebezpečí spočívajícím ve vážném znepokojení osob, které pracovaly
a zdržovaly se na letišti, přičemž tak způsobil vážnou poruchu v provozu letiště
a výraznou škodu. Žádný důkaz rovněž nezůstal opomenut. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z výše uvedeného je tak zřejmé, že námitky, tak jak je přednesl ve svém podání dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny pod žádným, ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů, když jejich prostřednictvím dovolatel toliko předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje a nabízí vlastní pohled na hodnocení ve věci provedených důkazů. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí zřetelně a přesvědčivě zdůvodnily, z jakých důkazů vycházely, jak tyto důkazy hodnotily, a proč uznaly dovolatele vinným výše uvedeným trestným činem. Stejně tak je třeba uvést, že obsah podaného dovolání je de facto totožný s obsahem podaného odvolání a se všemi těmito námitkami se tak již řádně vypořádal odvolací soud a lze pro stručnost na odůvodnění jeho rozhodnutí odkázat. Soudy při závěru o vině dovolatele vycházely z výpovědí svědka R. (zaměstnance internetové kavárny B. B.), výpovědí svědků H., H., O. a dalších kolegů dovolatele, vypovědí policistů (k otázce zajišťování pachových stop), dále ze znaleckého posudku z oboru kybernetika Ing. Jana Janky a dalších listinných důkazů. Pečlivě se zabývaly i výpovědí manželky dovolatele, dále svědkyně H. a K., když však ani poznatky vyplývající z těchto výpovědí nevylučují závěr o vině dovolatele. Též případným motivem dovolatele se soudy dostatečně zabývaly, když nezbývá než konstatovat, že dovolatel pouze polemizuje se závěry, ke kterým takto ohledně jeho motivu jednání soudy dospěly.

Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud proto neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.

S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. října 2012

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka