3 Tdo 1113/2011
Datum rozhodnutí: 19.10.2011
Dotčené předpisy: § 224 odst. 1 tr. zák.




3 Tdo 1113/2011 -73 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. října 2011 o dovolání podaném P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 11 To 81/2011 ze dne 12. dubna 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 65/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. 10 T 65/2010 ze dne 15. prosince 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž jeho výkon mu byl podmíněn odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

O odvolání P. K. (a příslušného státního zástupce) proti citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 11 To 81/2011 ze dne 12. dubna 2011 tak, že podaná odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal P. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny § 265b odst. 1 písm. a), g) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že o jeho trestní věci rozhodovaly senáty okresního a krajského soudu v důsledku nesprávného přidělení věci na základě nesprávného rozvrhu práce uvedených soudů. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) sp. zn. 21 Cdo 1316/2008 ze dne 26. 1. 2010 s tím, že dle jeho názoru i rozvrhy dotčených soudů trpí zásadními vadami. Dále uvedl, že se jemu přisuzovaného trestného činu nedopustil a nemohlo k němu dojít ani způsobem popsaným v rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Zdůraznil, že nemohl předpokládat, že k újmě na zdraví poškozeného může dojít a učinil veškerá relevantní opatření nutná k tomu, aby k jakékoli újmě na zdraví J. J. nemohlo dojít. Nebylo v jeho možnostech předpokládat, že by se poškozený mohl pohybovat v místech, kde došlo k újmě na zdraví, když tento byl i poučen, jak se má ve vztahu ke psu chovat a jakou má zachovat opatrnost. Lze dle jeho názoru uzavřít, že skutek byl obecnými soudy nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, přestože o trestný čin vůbec nejde. Poukázal na skutečnost, že nedošlo k naplnění formální ani materiální stránky označeného trestného činu, neboť jeho jednání nevykazuje takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, aby se o trestný čin jednalo; nebyl prokázán ani kauzální vztah mezi jednáním dovolatele a újmou na zdraví poškozeného, který byl přerušen právě ze strany poškozeného, který jednal v rozporu s dohodou s dovolatelem a jeho pokyny, když takto je namístě jednání poškozeného posoudit jako jeho výrazné spoluzavinění. Je tedy zřejmé, že dovolatel učinil zcela adekvátní opatření a bylo to zejména chování poškozeného, které způsobilo útok dovolatelova psa. Takto není dána příčinná souvislost mezi jednáním dovolatele a vzniklým následkem. Uvedl, že nebyla přesvědčivě vyvrácena jeho obhajoba, nebyl proveden výslech jím navrhovaných svědků a provedené důkazy byly hodnoceny v jeho neprospěch. Poukázal na zaujatost (vůči jeho osobě) znalkyně Mgr. Střalkové, bohatou trestní minulost poškozeného J., údajné procesní chyby při výslechu svědků, zpochybnil věrohodnost poškozeného J., jakož i závěry znaleckého posudku Mgr. Střalkové, když vzhledem k uvedenému měl být zpracován revizní znalecký posudek, což se však nestalo. Dále se vyjádřil v tom směru, že již šetření policejním orgánem nebylo provedeno odpovídajícím způsobem a bylo jednostranné, jeho smyslem bylo pouze jej usvědčit. Současně vyjádřil nesouhlas s tím, že soudy odmítly posudek soudního znalce Koláře, který dle jeho názoru byl profesionální a objektivní. Uzavřel, že nic v daném případě nezanedbal a vše učinil jak mohl a měl a k pokousání J. J. psem došlo na základě jeho vlastního (neodpovědného) jednání. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadaného rozhodnutí, jakož i předcházející řízení, včetně rozsudku Okresního soudu v Rychnově ze dne 15. 12. 2010, čj. 10 T 65/2010-383, a rozhodl tak, že zruší dovoláním napadané rozhodnutí a rozhodne o zproštění viny odsouzeného obžaloby, příp. o přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky v Brně (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně, přičemž dovolatel uvedenou námitku nijak blíže nekonkretizoval a pro posouzení její oprávněnosti by tak bylo třeba zajistit rozvrh práce Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a Krajského soudu v Hradci Králové s tím, že pokud by o trestní věci dovolatele rozhodovali soudci, kteří k tomu nebyli povoláni rozvrhem práce, uplatnil by obviněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. opodstatněně. Dále uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pod tento dovolací důvod tak nejsou podřaditelné námitky proti skutkovým zjištěním soudů s odkazem na to, že ve věci proběhlo neúplné dokazování a že soudy nesprávně zhodnotily ve věci pořízené důkazy. Právě tyto námitky však uplatnil P. K. v podaném dovolání a nerespektoval tedy pravidla dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když částečně v rozporu s nimi uplatnil námitky, které se vztahovaly k neúplnosti provedeného dokazování a k hodnocení důkazů. Uvedla tedy, že dovolací námitky, kterými dovolatel brojil proti nesprávnosti procesního postupu, vycházejícího ze zásad ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. jsou výhrady procesní povahy, které nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázala i na to, že jestliže dovolatel naznačoval, že v rozhodnutích soudů obou stupňů lze při hodnocení důkazů vysledovat prvky libovůle, pokud si tyto soudy pro své rozhodnutí vzaly za podklad znalecký posudek z oboru zemědělství odvětví zemědělská odvětví různá, který podala znalkyně Mgr. Naděžda Střalková, přestože ve věci byl předložen i znalecký posudek podaný znalcem z oboru sport, sportovní a služební kynologie, který vypracoval znalec Jiří Kolář, přičemž závěry obou znaleckých posudků se vzájemně vylučovaly, je k tomu třeba uvést, že pokud jsou ve věci vypracovány dva znalecké posudky, jejichž závěry se liší, neznamená to automaticky, že je nutno přistoupit k vypracování třetího, revizního posudku. Soud může oba posudky porovnat a dospěje-li k závěru, že nedostatky trpí jen jeden z nich, může vyjít při svém rozhodnutí ze závěrů druhého, avšak musí to v odůvodnění svého rozhodnutí řádně odůvodnit. Právě k tomu v posuzované trestní věci dle státní zástupkyně došlo, neboť soud konstatoval, že znalecký posudek znalce Jiřího Koláře trpí vadami, pro které jej nelze za znalecký posudek vůbec považovat. Z výhrad dovolatele ke způsobu hodnocení důkazů dle vyjádření státní zástupkyně plyne, že ve všech směrech bylo jeho snahou vyvrátit prokázané skutečnosti a na základě vlastní verze vycházející z jím uplatňované obhajoby docílit nejdříve jiného skutkového stavu. Upozornila, že v této části je dovolání neslučitelné se všemi dovolacími důvody, tak jak jsou vyjmenovány v § 265b odst. 1 tr. ř. Zároveň však uvedla, že v dovolání jsou uplatněny i námitky, které je možné podřadit pod dovolatelem zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde takto o námitky, v nichž dovolatel vznesl výhrady k otázce zavinění a dále o námitky, v nichž zpochybnil závěry soudů ohledně jeho odpovědnosti jako chovatele psa za jím způsobený následek. Poukázala na to, že v konečném důsledku dovolatel zpochybnil správnost právní kvalifikace trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. Současně však uvedla, že soudy obou stupňů náležitě objasnily, v čem spočívá to, že dovolatel jednal protiprávně, když neučinil vše potřebné pro řádné zajištění psa v době, kdy se na pozemku, který pes obvykle střežil, pohybovaly cizí osoby, které tam dle dispozic obviněného prováděly výkopové práce, přičemž právě v důsledku tohoto protiprávního jednání došlo k selhání zajištění psa, který pokousal poškozeného a způsobil mu těžkou újmu na zdraví. Soudy obou stupňů rovněž dle státní zástupkyně správně dovodily zavinění dovolatele, pokud dospěly k závěru, že jednal ve vědomé nedbalosti podle § 5 písm. a) tr. zák., to proto, že dovolatel prokazatelné věděl, že když psa řádně nezajistí, může se pes takového zajištění s ohledem na charakteristiku plemene i hmotnost, sám zbavit, případně toto může selhat, k čemuž už v minulosti došlo, a že tak může na jiného zaútočit, zranit jej, případně ohrozit na životě. Zároveň upozornila na skutečnost, že jednání dovolatele je společensky nebezpečné, neboť jestliže chovatel zvířat selže při svém dohledu nad zvířetem a toto řádně nezabezpečí, v důsledku čehož dojde k následku na zdraví, bývají takové případy posouzeny v závislosti na charakteru újmy na zdraví jako trestné činy ublížení na zdraví podle § 223 nebo § 224 tr. zák. Co se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že v posuzovaném případě by tento dovolací důvod přicházel v úvahu pouze v alternativě vymezené zákonnou dikcí bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k) . Tato alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je tedy vázána na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř. a jen ve spojení s ním se může uplatnit. Z toho pak dle státní zástupkyně vyplývá, že pokud by bylo dovolání zjevně neopodstatněné, jak z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř., bylo by zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Upozornila však na skutečnost, že dovolatel v dovolání výslovně uvedl i to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, avšak tato alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v dané věci dle státní zástupkyně vůbec nepřichází v úvahu, neboť se týká pouze případů, v nichž bylo odvolání zamítnuto pouze z procesních důvodů. V posuzovaném případě bylo přitom odvolání dovolatele zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné, po meritorním přezkoumání věci, a proto není možné dovolání opírat o tu alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která spočívá v tom, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku. Uzavřela, že pokud Nejvyšší soud na základě doplněného šetření ohledně rozvrhu práce obou soudů dospěje k závěru o neopodstatněnosti námitek obviněného z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., navrhuje, aby dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Věcná příslušnost soudů je upravena ustanoveními § 16 tr. ř. a § 17 tr. ř., přičemž věcně nepříslušným je tak soud, který rozhodl v rozporu s pravidly upravujícími věcnou příslušnost, která jsou stanovena ve výše uvedených ustanoveních trestního řádu. Soud nebyl náležitě obsazen (druhá alternativa dovolacího důvodu), jestliže obsazení soudu neodpovídalo ustanovením § 27, § 31 a § 35 zákona č. 6/2002, Sb., o soudech a soudcích. Tedy zejména se jedná o případ, když by rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když by senát soudu byl složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud by rozhodoval senát v neúplném složení atd. (srov. Púry, Šámal: Trestní řád komentář, 2. díl, 5. vydání. str. 2015).

K poněkud neurčité námitce dovolatele, který de facto pouze uvedl, že rozvrhy práce ve věci činných soudů trpí vadami, které konstatoval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, kdy tyto jejich vady vyplývají ze samotného obsahu uvedených rozvrhů práce, kdy je v rozporu s právní úpravou upraven způsob přidělování věcí jednotlivým senátům lze uvést následující:

S jistou mírou tolerance je tato dovolatelova námitka uplatněna právně relevantně, jedná se však současně o námitku zjevně neopodstatněnou. Ačkoli dovolatel tuto námitku nijak blíže nespecifikoval a neuvedl, v čem konkrétně mají jím namítané vady spočívat, dovolací soud si vyžádal a prostudoval rozvrhy práce Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a Krajského soudu v Hradci Králové a dospěl k závěru, že tyto rozvrhy práce plně odpovídají současné právní úpravě, tedy § 42 odst. 1 zákona o soudech a soudcích (zák. č. 6/2002 Sb., zákon o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o soudech a soudcích), podle kterého v rozvrhu práce soudu se zejména
a) jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních,
b) stanoví okruh věcí, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu (§ 13),
c) stanoví způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení,
d) určují soudci, kteří budou zastupovat v jednotlivých odděleních soudce, kteří nemohou věc z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných důvodů stanovených zákonem projednat a rozhodnout,
e) určuje zastupování asistentů soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků a soudních vykonavatelů působících v jednotlivých soudních odděleních pro případ, že nemohou provést úkony ve věci z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných vážných důvodů. Podle § 42 odst. 2 zákona o soudech a soudcích se věci rozdělují mezi jednotlivá soudní oddělení podle jejich druhu, určeného předmětem řízení v jednotlivé věci, ledaže jde o věci, jejichž povaha nebo význam takové opatření nevyžadují. Způsob rozdělení věcí musí být současně stanoven tak, aby byla zajištěna specializace soudců podle zvláštních právních předpisů, aby věci, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu, připadly soudnímu oddělení působícímu na této pobočce, aby pracovní vytížení jednotlivých soudních oddělení bylo, pokud je to možné, stejné a aby v den, kdy věc soudu došla, bylo nepochybné, do kterého soudního oddělení náleží; je-li v rámci jednotlivých úseků určeno rozvrhem práce více soudních oddělení, rozdělují se mezi ně věci ve stanovených poměrech vždy postupně. V posuzovaném případě tedy dovolací soud vyhodnotil rozvrhy práce (co se týká trestní agendy) jako odpovídající zákonným požadavkům, když je nutné opět zdůraznit, že dovolatel ve svém podání blíže nekonkretizoval, v čem spatřuje namítané vady těchto rozvrhů práce. Takto uplatněnou námitku tedy nezbylo dovolacímu soudu než odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tedy zřejmé, že jeho obsahem nemohou být takové námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější verzi) skutkového děje, ani takové námitky jimiž hodnotí jak kvalitu, tak i šíři provedeného dokazování, zejména hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí s přihlédnutím k věrohodnosti jednotlivých svědků a poškozeného, a námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel zpochybňuje zamítnutí provedení jím navrhovaných důkazů (zde je namístě uvést, že soudy dostatečně zdůvodnily, proč považují provedení takových důkazů za nadbytečné). Soudy takto (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí zřetelně a podrobně vysvětlily, proč neuvěřily výpovědi dovolatele a uznaly jej vinným jemu přisuzovaným trestným činem, když při svém rozhodování vycházely především z výpovědi poškozeného J., svědka L., S. a K., jakož i z výpovědi a znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie (vypracovaného k osobě poškozeného) znalce Doc. PhDr. Jana Laška, Csc., dále ze znaleckého posudku z oboru zemědělství, odvětví zemědělská odvětví různá znalkyně Mgr. Střalkové (vypracovaného ke způsobu zabezpečení psa), výpovědi svědka pprap. M. a dále z listinných důkazů, kterými jsou lékařské zprávy o zranění poškozeného, výše zmíněné znalecké posudky (přičemž i řádně zdůvodnily, proč znalecký posudek z oboru sport - sportovní a služební kynologie podaný znalcem Jiřím Kolářem předložený dovolatelem, nesplňuje požadavky znaleckého posudku daného ustanovením § 110a tr. ř.), fotodokumentace, účtenky o nákupu obojků, vyjádření společnosti Tenesco, s. r. o., a dalších.

Stejně tak nemohou být pod deklarovaným dovolacím důvodem (ale ani pod žádným dalším z taxativně stanovených důvodů dovolání) právně relevantně uplatněny námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel hodnotí práci policejního orgánu, když se jedná o námitky ryze procesního charakteru, které v žádném případě nekorespondují s hmotně právní povahou uplatněného dovolacího důvodu.

Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně i soudu odvolacího.

Jedinými právně relevantně uplatněnými námitkami tak zůstávají námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel uvedl, že jeho jednání nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty jemu přisuzovaného trestného činu, i když je namístě uvést, že valnou část těchto námitek dovolatel zakládá na jiném skutkovém stavu, než k jakému dospěly po řádně vedeném dokazování obecné soudy.

V souvislosti s těmito (právně relevantně uplatněnými) námitkami je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tz 95/86 ze dne 14. 11. 1986, podle kterého poranění, které způsobil jinému útok psa, zakládá u majitele, resp. chovatele psa znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 223, resp. § 224 tr. zák. po subjektivní stránce tehdy, jestliže neučinil všechny opatření, přiměřené konkrétní situaci, aby zabezpečil ochranu zdraví spoluobčanů před útokem psa, i když věděl, nebo měl a mohl vědět, že pes může být útočný a nebezpečný vůči cizím osobám (§ 5 písm. a/, resp. b/ tr. zák.).

Jak vyplývá ze skutkové věty rozsudku dovolatel na pozemku u svého domu s vědomím, že zde bude J. J., k jeho požadavku provádět dohodnuté výkopové práce v místě, kde je uvázaný jeho kavkazský pastevecký pes, a upozornění poškozeného, že má ze psa strach, psa řádně nezabezpečil, pouze ho přemístil o několik metrů dál, kde ho nedostatečně zajistil proti uvolnění pouze pomocí kovových vodících řetězů ke sloupku, z něhož měl pes výhled na pohybujícího se a kopajícího poškozeného J. v jeho původním hlídaném teritoriu, v důsledku toho došlo k frustraci psa, který se při obraně svého území z řetězů utrhnul a napadnul poškozeného J. J. tak, že mu způsobil vícečetné rány po kousnutí na pravé paži nad ramenním kloubem vpředu, v horní třetině paže a na pravém lokti zevně, na hřebu pravého předloktí nad zápěstím s tříštivou zlomeninou dolního konce vřetenní kosti a na pravé straně trupu na rozhraní hrudníku a břicha, pro uvedená poranění byl poškozený hospitalizován na Chirurgickém oddělní nemocnice v O. v době od 9. 10 do 14. 10. 2009, dne 20. 11. 2009 mu byla sejmuta sádrová fixace, když rehabilitační léčba pravé horní končetiny probíhala ještě na konci ledna 2010 a v příčinné souvislosti s útokem byla u poškozeného J. J. diagnostikována posttraumatická stresová porucha s úzkostmi a masivními až panickými strachy, doprovázená neurovegetativní labilitou, kdy odstranění těchto příznaků předpokládá dlouhodobý proces

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dovolatel dostatečně nezajistil svého psa, který, jak vyplynulo z provedeného dokazování, již dříve zaútočil na člověka a současně též již jednou k uvolnění karabiny jeho obojku došlo, přičemž věděl, jaký druh práce má poškozený na jeho pozemku vykonávat, bylo mu známo, že poškozený má ze psa obavy, přinejmenším tedy mohl a měl vědět, že k napadení poškozeného může dojít, avšak psa stále nechal na dohled poškozeného, který mu svou prací narušil jeho teritorium, což přímo vedlo k popsanému útoku. Ani dovolací soud nemá pochyb, že došlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty označeného trestného činu (včetně formy zavinění) a je současně naplněna i (dovolatelem namítaná absence) materiální stránka trestného činu, neboť útok psa vedl k popsanému (zjištěnému) následku, když jednání (nečinnost) dovolatele tak naplňuje požadovaný stupeň jeho společenské nebezpečnosti. V uvedeném směru tak jsou takto vznesené námitky zjevně neopodstatněné.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatel ve svém podání také uplatnil je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel sice ve svém podání blíže nespecifikoval, v které alternativě a z jakých důvodů tento dovolací důvod uplatňuje, nicméně je zřejmé, že o první alternativu tohoto dovolacího důvodu se jednat nemůže, když odvolací soud o podaném odvolání rozhodl meritorně tak, že je dle § 256 tr. ř. zamítl. K naplnění druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu by mohlo dojít, pokud by v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného rozhodnutí byl dán důvod podle písm. a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že námitky uvedené v rámci § 265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř., které dovolatel také uplatnil, byly shledány zjevně neopodstatněnými, nemohlo dojít ani k naplnění tohoto dovolacího důvodu.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. října 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka