3 Tdo 111/2014
Datum rozhodnutí: 26.03.2014
Dotčené předpisy: § 248 odst. 2 tr. zák.



3 Tdo 111/2014 -24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2014 o dovolání podaném obviněným Ing. M. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 237/2013 ze dne 7. srpna 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 139/2012, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 2 T 139/2012 ze dne 6. května 2013 byl dovolatel uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený přečin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozenému M. L.

O odvolání obviněného Ing. P. a příslušného státního zástupce rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 5 To 237/2013 ze dne 7. srpna 2013 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. ř. poté znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvacet jedna měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo opět rozhodnuto o nároku poškozeného M. L.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal Ing. M. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení vztahů mezi ním a společností Webczech, s. r. o., a právním vyhodnocení, kdo je vlastníkem předmětného vozidla Subaru, kdo s tímto vozidlem mohl dříve nakládat. Poukázal tak na skutečnost, že nebylo prokázáno, že nebyla uzavřena kupní smlouva alespoň v ústní podobě a dále odkázal na § 33 občanského zákoníku s tím, že společnost Webczech, s. r. o., žádný popírací úkon ve smyslu tohoto ustanovení neučinila. Podle jeho přesvědčení je pan L. stále vlastníkem předmětného vozidla, a pokud se soudy odmítly zabývat občanskoprávní stránkou předmětného případu, celé právní vyhodnocení je chybné. Vyjádřil pochybnosti o tom, kdo je vlastně v dané věci poškozený, zda předmětná společnost či pan L., a za jaké jednání je tedy vlastně shledán vinným. Zdůraznil, že nebylo prokázáno, že to byl právě on, kdo zfalšoval podpis jednatele společnosti na kupní smlouvě. Dále uvedl, že se soudy vůbec nezabývaly následným vydáním auta panem L. svědku G. Též poukázal na skutečnost, že měl vůči společnosti Webczech, s. r. o., pohledávky, když peníze měl u sebe za účelem vypořádání těchto pohledávek. Též namítl porušení jeho práva na obhajobu, když nebyla provedena řada jím navržených důkazů (zejména výslech svědka P.). V poslední části dovolání znovu zopakoval, že není zřejmé, kdo měl být jeho jednáním poškozen, když společnost Webczech, s. r. o., žádnou náhradu škody neuplatnila a pan L. je nadále veden jako vlastník vozidla, když soudy tímto postupem procesně znevýhodnily i tyto poškozené. Závěrem svého podání tedy navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 5 To 237/2013, podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil a podle § 265 l odst. 1 trestního řádu tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že namítaná nesprávnost právního posouzení občanskoprávních vztahů mezi dovolatelem a společností Webczech, s. r. o., může odpovídat hmotněprávní námitce nesprávnosti právního posouzení skutku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze potud, pokud pokrývá ty rozhodné skutkové okolnosti dovolatelova jednání, pro které byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Podle nich byl uznán vinným tím podstatným jednáním, kdy v postavení externího spolupracovníka obchodní společnosti Webczech, s. r. o., pod příslibem následného prodeje neoprávněně předal M. L. nejprve do užívání firemní vozidlo Subaru Legacy, následně mu dne 17. 10. 2008 předložil kupní smlouvu, opatřenou falešným podpisem jednatele obchodní společnosti Webczech, s. r. o., a po jejím podpisu podal na příslušném odboru dopravy žádost o zápis změny v osobě vlastníka z právnické osoby Webczech, s. r. o., na fyzickou osobu M. L., přičemž tak předmětné vozidlo prodal bez vědomí a souhlasu uvedené obchodní společnosti, které způsobil škodu ve výši 153.400 Kč a vyplacenou kupní cenu od M. L. ve výši 123.000 Kč si ponechal pro svoji potřebu. Z takto přisouzeného popisu skutku je především zřejmý jak právní podklad, tak i obsah dovolatelovy spolupráce s obchodní společností Webczech, s. r. o., a tím i rozhodné skutkové okolnosti, za kterých mu v rámci správy firemního vozového parku bylo svěřeno předmětné vozidlo Subaru Legacy, které se tak v poměru k němu nacházelo v právním režimu věci cizí. Jestliže s touto cizí věcí bez příslušného zmocnění jejího svěřitele, v daném případě statutárního zástupce obchodní společnosti Webczech, s. r. o., tam přisouzeným způsobem neoprávněně obchodoval, a to za použití jeho zfalšovaného podpisu na kupní smlouvě, prostřednictvím které ji převáděl do vlastnictví kupujícího M. L., pak není pochyb o tom, že s takovou věcí při naplnění znaku přisvojení nakládal v rozporu s účelem jejího svěření. Stalo se tak proti vůli jejího svěřitele, který mu žádný konkrétní pokyn k prodeji vozidla neudělil, popř. jej k takovému obchodu nezplnomocnil, resp. takový jeho svévolný úkon ani dodatečně neschválil ve smyslu namítané legalizace jeho postupu za podmínek § 33 občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013. Takovým jednáním pak způsobil na majetku pro něj cizím, kvalifikovaný škodlivý následek škody nikoli malé, odpovídající znalecky stanovené časové hodnotě vozidla ke dni uskutečnění jeho neoprávněného prodeje. Těmto rozhodným skutkovým okolnostem dovolatelova jednání pak odpovídá přisouzená věta právní o tom, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou ve smyslu skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Uvedla dále, že poškozeným právním subjektem ke dni takové neoprávněné dispozice s věcí cizí se tak stal její vlastník, v daném případě obchodní společnost Webczech, s. r. o., a to z titulu úvěrové smlouvy, na jejímž podkladě jí ze strany úvěrové společnosti GE Money Multiservis, a. s., byly poskytnuty finanční prostředky na úhradu kupní ceny vozidla. Z hlediska takto podloženého vlastnického vztahu poškozené obchodní společnosti Webczech, s. r. o., k předmětnému vozidlu pak zcela postrádají na své právní relevanci námitky, že vozidlo mělo být opatřeno prostřednictvím dovolatele a ve skutečnosti se tak mělo stát pro jeho potřebu, popř. že v této souvislosti existovala jeho neformální dohoda s jednatelem obchodní společnosti Webczech, s. r. o., J. Š. o způsobu úhrady splátek kupní ceny vozidla, a že tato vycházela z jejich dále poukazovaných nevyřešených majetkoprávních vztahů. Poukázala na skutečnost, že byl-li na podkladě zcela neoprávněného způsobu naložení se svěřenou věcí a tím i neplatného právního úkonu uzavřeného v této souvislosti jakožto nový nabyvatel vozidla v rámci příslušné evidence motorových vozidel veden M. L., nemá taková námitka žádného právního významu z hlediska specifikace poškozeného subjektu, neboť takový zápis se nevyznačuje žádnými konstitutivními účinky, ale pouze deklaruje dokladovaný právní stav za předpokladu, že odpovídá skutečnosti. V odkaze na výše poukázané skutkové okolnosti, kterými došlo k naplnění znaků skutkové podstaty přisouzeného trestného činu zpronevěry, ani nelze spatřovat právní význam otázek, souvisejících s dalším průběhem úvěrového vztahu poškozené obchodní společnosti Webczech, s. r. o., týkajícím se poskytnutého úvěru na úhradu kupní ceny předmětného vozidla a ani validitu těch okolností, za kterých bylo do její vlastnické dispozice navráceno zpět. Jedná se totiž o skutkové okolnosti, které nastaly až po dokonání trestného činu. Ostatně s otázkou důkazního významu takto zaměřených důkazních návrhů obhajoby se vypořádaly oba soudy v odůvodněních svých rozhodnutí (č. l. 5 rozsudku soudu I. stupně, č. l. 8 odůvodnění rozsudku soudu odvolacího), aniž by bylo na těchto místech důvodu k úvahám o zásahu do dovolatelova práva na spravedlivý proces, zatíženého naznačovaným právním fenoménem tzv. opomenutých důkazů. Co se týká dovolatelovy námitky, jaké jednání mu bylo přisouzeno zda zfalšování kupní smlouvy nebo se v jeho případě jednalo o vylákání peněz, k tomu je třeba uvést, že pokud dále přisouzené skutkové okolnosti jeho jednání současně nasvědčují také jeho podvodnému způsobu počínání vůči kupujícímu M. L., pak jejich poněkud zavádějící způsob vyjádření v popisu tzv. skutkové věty výroku o vině může vypovídat pouze o modu operandi, kterého použil při realizaci svého úmyslu přisvojit si věc cizí, která mu byla svěřena. Je totiž zapotřebí zdůraznit, že trestní řízení proti němu vedené bylo zaměřeno především na ty již konstatované rozhodné skutkové okolnosti, na jejichž podkladě bylo ukončeno pravomocným výrokem o jeho vině trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Přisvědčit mu v této souvislosti však dle státní zástupkyně lze, pokud poukazuje na to, že se měl přisouzeného jednání dopustit na úkor , resp. ke škodě společnosti Webczech, s. r. o., a pozastavuje se nad způsobem adhezního rozhodování, podle kterého figuruje v postavení poškozeného subjektu M. L., v jehož prospěch také bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, když mu byl přiznán nárok na náhradu škody ve výši 123.000 Kč. Důvodem takového postupu soudů obou stupňů bylo zjištění, že jmenovaný dobrovolně vydal neoprávněně zakoupené vozidlo (které bylo vlastnické obchodní společnosti Webczech, s. r. o., následně vráceno), za které prokazatelně uhradil kupní cenu ve výši 123.000 Kč s tím, že mu tato škoda vznikla v příčinné souvislosti s jednáním obviněného. Při výše poukazovaném právním významu skutkových okolností, které v daném případě měly za následek způsobení škody na majetku M. L., je zřejmé, že oba soudy pominuly skutečnost, že jím uplatněný nárok na náhradu škody se neopíral o popis skutkových okolností, zakládajících znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jímž byl dovolatel uznán vinným. Státní zástupkyně dovodila, že taková výtka nesplněných podmínek postupu podle § 228 odst. 1 tr. ř. pro nedostatek příčinné souvislosti mezi jednáním dovolatele, tvořícím skutkový podklad výroku o jeho vině přisouzeným trestným činem a škodou, způsobenou na majetku M. L., je tak nejen kvalifikovanou, ale i důvodnou námitkou jiného nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu druhé varianty dovoláním uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z popisu přisouzeného skutku dle jejího přesvědčení totiž zřejmé, že obsahuje vylíčení skutkových okolností, zakládajících znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterým byl dovolatel uznán vinným s tím, že bezprostředním předmětem jeho útoku byl majetek poškozené obchodní společnosti Webczech, s. r. o., a jeho objektem vlastnictví věci. Proto se pouze tam zahrnutá škoda na jejím majetku mohla stát způsobilým předmětem adhezního rozhodování podle § 228 odst. 1 tr. ř. Závěrem tedy z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud shledal dovolání odsouzeného Ing. M. P. podle § 265k odst. 1, odst. 2 věta před středníkem tr. ř. z části důvodným a aby rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí zrušuje ve výroku, kterým je obviněný podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinen nahradit poškozenému M. L., škodu ve výši 123.000 Kč a dále ve výroku, kterým se podle § 229 odst. 2 tr. ř. jmenovaný poškozený se zbytkem svého nároku odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265m odst. 2 tr. ř. tak, že se poškozený M. L., se svým nárokem na náhradu škody ve výši 127.440 Kč odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně navrhla, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z hlediska předmětného dovolacího důvodu nejsou tak námitky dovolatele, které se týkají neúplnosti provedeného dokazování, či na jejichž základě předkládá dovolatel dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, pod deklarovaný dovolací důvod podřaditelné a nelze je takto podřadit ani pod žádný z dalších, zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Soudy (zejména v odůvodnění) svých (přijatých) rozhodnutí podrobně a pečlivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, jasně objasnily, jak tyto důkazy hodnotily a proč dospěly k závěru o dovolatelově vině. Vycházely tak především z výpovědi svědků L., Š., Mgr. P. a G., přičemž i obsáhle vysvětlily, proč považovaly za nadbytečné další dokazování navržené dovolatelem (včetně výslechu Mgr. P.), dále vycházely i z listinných důkazů jako např. kupní smlouvy ze dne 17. 10. 2008, prohlášení o převzetí vozidla ze dne 29. 8. 2008 a dalších. Stejně tak podrobně zdůvodnily, proč považovaly podpis J. Š. za falešný.

Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího, a pokud by dovolatel uplatnil toliko tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Za právně relevantně uplatněnou lze s jistou mírou tolerance považovat námitku dovolatele, že soudy se dostatečně nezabývaly občanskoprávní stránkou věci, kdy poukázal na ustanovení § 33 obč. zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.), podle jehož odst. 1 překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil. Z provedeného dokazování je zřejmé, že svědek Š. žádný dodatečný souhlas s kroky dovolatele nevyslovil, ba právě naopak, hned poté, co se dozvěděl, že vozidlo bylo prodáno, podnikal kroky k jeho navrácení do společnosti Webczech, s. r. o. Navíc i tuto námitku dovolatel uplatnil částečně na základě jiného skutkového děje, než ke kterému dospěly po řádně vedeném dokazování obecné soudy.

Neobstojí ani jeho námitka, že měl za předmětnou společností nemalé pohledávky, a proto měl peníze u sebe za účelem vypořádání těchto pohledávek. I kdyby tomu tak skutečně bylo, není žádná zákonná cesta, která by dovolateli umožnila prodat cizí věc a peníze si pro svoji potřebu ponechat a dopustit se tak trestného činu, když takovýchto údajných pohledávek se měl domáhat zákonnou cestou.

Stejně tak nelze přiznat opodstatnění námitce dovolatele, že nebylo dostatečně prokázáno, komu tedy byla jeho jednáním způsobena škoda a v návaznosti na to, námitka týkající se výroku o náhradě škody.

K této námitce lze uvést následující:

Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Trestného činu zpronevěry podle odst. 2 téhož ustanovení se dopustí ten, kdo způsobí činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou.

Z provedených skutkových zjištění i z tzv. skutkové věty výroku napadeného rozhodnutí je zřejmé, že dovolatel bez vědomí jednatele společnosti Webczech, s. r. o., a na základě jeho zfalšovaného podpisu, prodal auto, které měla výše uvedená společnost ve vlastnictví, a peníze získané z tohoto prodeje si ponechal pro vlastní potřebu. Primárně tedy byla poškozeným společnost Webczech, s. r. o. Je však celkem logické, že tato společnost již náhradu škody v trestním řízení neuplatnila, když jí předmětné vozidlo (prodané na základě neplatného právního úkonu) bylo vráceno zpět.

Naopak se s nárokem na náhradu v trestním řízení připojil M. L., který na základě takovéhoto neplatného právního úkonu, který byl způsoben trestným činem dovolatele, zaplatil kupní cenu za auto, které však vrátil jeho zákonnému majiteli.

Poškozeným je ve smyslu § 43 odst. 1 tr. ř. ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že dovolatel se na M. L., jemuž na základě zfalšované kupní smlouvy prodal vozidlo, jehož nebyl vlastníkem, zcela nepochybně obohatil, a ani dovolací soud tedy nepovažuje adhezní výrok o přiznání nároku na náhradu škody poškozenému M. L. za chybný, když škoda poškozenému vznikla v přímé souvislosti se skutkem, popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu odvolacího.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka