3 Tdo 11/2007
Datum rozhodnutí: 08.02.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 11/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2007 o dovolání podaném P. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 335/2006 ze dne 21. 9. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu pro Prahu-východ pod sp. zn. 1 T 31/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu pro Prahu-východ sp. zn. 1 T 31/2006 ze dne 26. 6. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) trestního zákona (dále jen tr. zák.), dále týmž trestným činem podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a konečně znovu trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal P. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 11 To 335/2006 ze dne 21. 9. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že stran tzv. újezdů od čerpacích stanic bez zaplacení poté, co načerpal pohonné hmoty, činí způsobená škoda v celkem pěti těchto případech částku, která se vždy pohybovala hluboko pod hranicí škody nepatrné, dále, že soudy pominuly jeho tvrzení, že nevěděl o tom, že vyžínač trávy, který přenášel na požádání již odsouzeného B., byl věcí získanou trestnou činností (v rámci trestného činu podílnictví) a dále stran trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. soudy nepřihlédly ani k tomu, že k uvedenému trestnému činu byl donucen spolupachatelem T. V. a jednal tak ve smyslu ustanovení § 33 písm. d) tr. zák. Poukázal také na to, že se v minulosti dopouštěl vždy drobné majetkové trestné činnosti a v tomto směru mu byl soudy uložen přísný trest, který neodpovídá společenské nebezpečnosti jeho jednání v posuzované věci. Navrhl, aby dovolací soud, pokud neshledá důvody pro uložení podmíněného trestu, změnil napadený rozsudek tak, že sníží výši uloženého trestu .

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že stran výše způsobené škody při tzv. újezdech od čerpacích stanic byly předmětné skutky soudy právně kvalifikovány v souladu s ustanovením § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., když v této souvislosti z hlediska formálních znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu je nepochybné, že dovolatel si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, přičemž byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, což také soudy dovodily poukazem na údaje o předchozím potrestání dovolatele pro takový trestný čin, který spáchal v posledních třech letech. K trestnému činu podílnictví potom uvedla, že dovolatelem vznesená námitka je charakteru skutkového, navíc vyvrácena soudy učiněnými skutkovými zjištěními, která také byla v předmětných rozhodnutích vyložena a odůvodněna a o která soudy následně opřely správně právní posouzení jednání dovolatele, když dospěly k závěru, že naplnil všechny znaky skutkové podstaty podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. K bodu IV. výroku o vině obsaženém v citovaném rozsudku nalézacího soudu (trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e/, odst. 2 tr. zák.) poukázala na to, že pochybení soudů vidí dovolatel v tom, že vadně hodnotily jeho obhajobu v tom směru, že byl ke krádeži označeného vozidla donucen spolupachatelem T. V. a to ve smyslu ustanovení § 33 písm. d) tr. zák. Jeho námitka, že takto mělo být k uvedenému přihlédnuto jako k polehčující okolnosti, je nepřiléhavá. Pokud by jeho jednání bylo vynuceno druhou osobou a nebylo tak projevem jeho vůle, šlo by o jednání trestně irelevantní, avšak dovolatel namítl absenci svého zavinění až v důsledku těch skutkových zjištění, které soud vyjádřil v popisu skutku, čímž se dovolatel dostal podaným dovoláním i v této části mimo rámec zákonem stanovených dovolacích důvodů. Tzv. skutková věta obsažená ve výroku soudu prvního stupně přitom vystihuje všechny znaky skutkové podstaty (včetně subjektivní stránky) trestného činu, jímž byl shledán vinným. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl v rámci předmětného skutku spatřován v chybném zjištění subjektivní stránky trestného činu v důsledku nesprávného hodnocení obhajoby dovolatele a charakteru jeho předchozí majetkové trestné činnosti, tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Námitku, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení však nevznesl, dovolání tak nebylo podáno z důvodů obsažených v zákonu a za jiných okolností by mělo být odmítnuto. Tyto jiné okolnosti spatřuje státní zástupkyně v tom, že z odůvodnění citovaného rozsudku nalézacího soudu není patrné, že by předmětné vozidlo bylo odcizeno, kdy a kým a jaké dokazování v tomto směru bylo provedeno a neobsahuje ani úvahy o tom, které skutečnosti v tomto směru soud prvního stupně vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jak se vypořádal s obhajobou dovolatele (§ 125 odst. 1 tr. ř.). Pochopitelně pak neobsahuje ani to, jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. I když je tedy dovolatelem namítána právní vada zpochybněním skutkového zjištění, nelze na základě odůvodnění citovaného rozsudku vůbec přezkoumat, zda nalézací soud dospěl ke svým skutkovým závěrům způsobem formálně bezvadným a zda zjištěný děj po právní stránce správně posoudil. Striktní interpretace ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by za daných okolností byla i porušením čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle kterého každý, jehož přiznaná práva a svobody byly porušeny, musí mít účinné prostředky nápravy před národním orgánem. V této souvislosti potom odkázala na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 558/02 ze dne 18. 6. 2003 s tím, že se nelze omezit na zjištění, že mezi skutkovou částí výroku o vině a tzv. právní větou výroku, v níž jsou uvedeny zákonné znaky trestného činu, které soud považuje za naplněné, je takový vztah, že každému ze zákonných znaků trestného činu odpovídá nějaká konkrétní skutková okolnost. I když dovolatel v důvodech svého dovolání vyslovil především nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů a skutkovými závěry vyvozenými soudy obou stupňů, současně však (byť velmi stručně) uplatnil námitku, že předmětným jednáním (pod bodem IV. citovaného rozsudku Okresního soudu Praha-východ) nemohly být naplněny znaky předmětného trestného činu pro absenci jeho zavinění. Toto zjištění přitom sice vyplývá z popisu skutku ve výroku napadeného rozsudku soudu prvního stupně ( nezjištěným způsobem odcizil osobní vozidlo ), což by mohlo být dostatečným vyjádřením úmyslného jednání, pokud by byly v odůvodnění citovaného rozsudku rozvedeny bližší okolnosti, na základě kterých soud dospěl k závěru, že je jimi vyvrácena obhajoba dovolatele. Proto navrhla, aby dovolací soud vyhověl podanému dovolání a podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. a § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil citované usnesení Krajského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-východ a současně i všechna rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby tak učinil v neveřejném zasedání. Dále potom, aby Okresnímu soudu Praha-východ přikázal, aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se v zásadě nelze domáhat přezkoumání dosud učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze nepochybně přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s učiněnými skutkovými zjištěními a následně právně kvalifikovány způsobem, který odpovídá příslušným ustanovením hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu jednotlivých (napadených) skutků, tak jak jsou obsaženy v příslušném výroku soudu prvního stupně dovolatel namítl, že soudy neuvěřily jeho obhajobě. Soudy však v důvodech přijatých (citovaných) rozhodnutích v této souvislosti poukázaly správně i na výpovědi samotného dovolatele, ze kterých vyplynulo, že i on sám popsal svou vědomost a přesvědčení, že sekačka (u trestného činu podílnictví) nemohla být nabyta poctivě a popisovaný nátlak na svou osobu (u trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, písm. e/, odst. 2 tr. zák.) nepopsal jako takový, který by jej zbavil trestní odpovědnosti. V zásadě potom dovolatel namítá, že společenská nebezpečnost jeho jednání nedosahuje u trestného činu krádeže v rámci skutku pod bodem I., 1) až 4) citovaného rozsudku soudu prvního stupně takového rozsahu, který by odpovídal (s ohledem na způsobenou škodu) uvedenému trestnému činu. Tato námitka (do jisté míry) při extenzivním výkladu argumentace uplatněné dovolatelem se jeví jako právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněná. To proto, že zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. je skutečnost, že pachatel byl za takový (majetkový) trestný čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Tato skutečnost také byla v rámci trestního řízení vedeného proti dovolateli nepochybně prokázána a zjevně plyne ze soudy učiněných skutkových zjištění. Další námitky vznesené dovolatelem se potom týkají jeho výhrad proti dalším (označeným) trestným činům, kterými byl shledán vinným a to v rovině polemiky se soudy učiněnými skutkovými zjištěními s námitkou, že byly soudy nesprávně (nedostatečně) vyjádřeny polehčující okolnosti (zejména aplikace § 33 písm. d/ tr. zák.), což se také promítlo do uložení nepřiměřeně vysokého trestu. Tyto námitky však pod uplatněný dovolací důvod (§ 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) nemohou spadat, když ani dovolací soud nemůže zasáhnout do výše uloženého trestu pokud jsou soudy respektována zákonné podmínky pro jeho uložení i druh a výše zákonem stanovené sazby pro ten který trestný čin, když příslušný dovolací důvod (§ 265b odst. 1 písm. h/ tr. ř.) v těchto souvislostech ani uplatněn nebyl. Nelze v tomto směru, jako obiter dictum, než uzavřít, že ani takto uložený trest, zejména s ohledem na bohatou kriminální minulost dovolatele, se nejeví jako nepřiměřený. K argumentaci státní zástupkyně, stran skutku označeného pod bodem IV. citovaného rozsudku soudu prvního stupně, která jde nad rámec námitek vznesených dovolatelem, je třeba zdůraznit, že dovolatel sám nenamítl absenci své trestní odpovědnosti, ale pouze to, že soudy nevyjádřily případný nátlak na jeho osobu (v souvislosti s popsaným skutkem), ze strany spolupachatele jako polehčující okolnost podle § 33 písm. d) tr. zák., a to při ukládání druhu a výše trestu. Je sice pravdou, že z hlediska učiněných skutkových zjištění se soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí označeným skutkem vůbec nezabýval a v tomto směru hrubě pochybil. Nelze však přehlédnout, že odvolací soud vycházel v tomto směru z výpovědí dovolatele a správně dovodil, že z nich nelze mít za to, že případný nátlak byl takového charakteru, že by jej zbavil trestní odpovědnosti. Za daných okolností v dovolání uvedená argumentace směřuje převážně do učiněných skutkových zjištění, která, co do svého obsahu a rozsahu, umožnila soudům právní závěry, ke kterým také (při úvahách o vině dovolatele) adekvátně dospěly. V uvedených souvislostech dovolatel takto namítl, že s ohledem na tyto jeho námitky byl nesprávně hodnocen (posouzen) i stupeň nebezpečnosti jeho jednání pro společnost, který je dle jeho názoru nízký a kterému neodpovídá ani druh či výše trestu, který mu byl soudy vyměřen. Je však na místě uzavřít, že soudy při ukládání trestu nepřekročily zákonem stanovená maxima stanovená i v rámci (dovolatelem neuplatněného) dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , když při úvaze o druhu a výši uloženého trestu správně poukázaly na kriminální minulost dovolatele (zejména i majetkovou trestnou činnost) i na to, že předmětné trestné činnosti se dopustil krátce po propuštění z posledního výkonu trestu a navíc ve zkušební době svého dalšího (podmíněného) odsouzení, když zřejmě přihlédly i k popsaným polehčujícím okolnostem při uložení předmětného trestu odnětí svobody v polovině příslušné trestní sazby.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka