3 Tdo 1096/2003
Datum rozhodnutí: 22.10.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1096/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2003 o dovolání podaném P. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 7 To 175/2003, kterým rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 161/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. l písm. b) trestního řádu se dovolání

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně byl dovolatel spolu s dalšími dvěma obviněnými uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. l, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a to ve spolupachatelství, jak plyne z odůvodnění tohoto rozsudku, i když ve výrokové části nebyl použit soudem odkaz na příslušné zákonné ustanovení (§ 9 odst. 2 tr. zák.). Byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem a společně s dalšími dvěma obviněnými mu byla uložena povinnost uhradit způsobenou škodu. Skutkově šlo o to (ve stručnosti), že všichni tři obvinění na přesně označeném místě a době odcizili buldobagr zn. Caterpillar typ 438 B přesně označeného výrobního čísla s tím, že dovolatel zajistil tahač i s řidičem, další obvinění pomocí univerzálního klíče buldobagr nastartovali, naložili na připravený tahač a převezli jej do H. B., následně potom odcizený stroj dovolatel prodal dosud neznámé osobě a majiteli stroje tak způsobili škodu ve výši 915.000,- Kč.

O odvolání dovolatele a dalšího obviněného proti uvedeném rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 7 To 175/2003 a to tak, že z podnětu obžalovaných napadený rozsudek podle § 258 odst. l písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) ve vztahu k nim v celém rozsahu zrušil a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř., v části týkající se dovolatele, tohoto uznal vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. s tím, že dovolatel v přesně určené době a místě koupil od již pravomocně odsouzeného R. C. za 180.000,- Kč zmíněný buldobagr v hodnotě 915.000,- Kč, který byl téhož dne kolem 05.00 hodin odcizen v obci P. B., přestože z okolností za jakých se tak stalo (zejména i výše ceny) musel vědět, že předmětný stroj byl získán trestnou činností. Tahačem, který sám objednal zařídil potom jeho převoz do H. B., kde jej následně prodal nezjištěné osobě za 240.000,- Kč a tímto činem pak získal prospěch ve výši nejméně 723.000,- Kč. Dovolateli za tohoto stavu pak uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku se zařazením do věznice s dozorem a zbývající dva spoluobviněné zavázal k náhradě způsobené škody.

Proti shora uvedenému rozsudku podal dovolatel včas a za splnění zákonem vyžadovaných náležitostí, prostřednictvím svého obhájce, dovolání. Za dovolací důvod označil ten, který je vymezen v ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. V důvodech svého mimořádného opravného prostředku potom dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, že zjištěný děj (ve skutkové větě výroku) je možné posoudit pouze jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. To s argumentací, že buldobagr o kterém musel vědět, že pochází z trestné činnosti koupil za 180.000,- Kč a následně jej prodal za 240.000,- Kč a získal tak tedy prospěch ve výši 60.000,- Kč (po odečtení nákladů na přepravu dokonce pouze 48.000.- Kč). Dovozuje, že samotná skutečná hodnota odcizeného stroje není takto pro právní posouzení skutku významná. Má za to, že je takto chybná právní věta vyslovená odvolacím soudem v napadeném rozsudku, kdy soud konstatuje, že na sebe převedl věc, která byla získána trestným činem , když v souladu se zjištěným a konstatovaným a ve skutkové větě vyjádřeným skutkem měla tato právní věta správně znít na jiného převedl věc, která byla získána trestným činem . Dodal, že jeho úmyslem v daných souvislostech bylo vždy od počátku buldobagr převést na třetí osobu, což také za již popsaných peněžních operací učinil. Za dané situace pak má za to, že odvolací soud při stanovení hodnoty odcizeného stroje nesprávně (při zjišťování prospěchu) odečetl od hodnoty buldobagru jím prokazatelně vynaložené náklady, když takto by byl trestný čin dokonán samotným převzetím stroje jeho osobou a jeho následné jednáni takto z hlediska trestního zákona by nebylo relevantní. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí po č. Rt 55/96, které se zabývá tematikou značného prospěchu a poukázal i na samotné usnesení o zahájení trestního stíhání vůči své osobě pro skutek, který byl popsán takřka shodně jako v napadeném rozhodnutí a byl kvalifikován jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. l písm. a) tr. zák. S ohledem na uvedené navrhl, aby dovolací soud z důvodů uvedených v ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postupem podle ust. § 265k odst. l tr. ř. napadený rozsudek zrušil a věc přikázal krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádal, aby vzhledem k uvedenému a důvodům v zásadě rodinným předseda senátu Nejvyššího soudu postupem podle § 265o odst. l tr. ř. odložil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí.

K předmětné věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem, který Nejvyšší soud obdržel dne 12. 9. 2003 ve kterém uvedl, že vznesené námitky i z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou v podstatě důvodné. Poukázal na to, že ze skutkové věty ani ze širšího popisu skutkových okolností v důvodech napadeného rozhodnutí nelze učinit jednoznačný závěr o tom, které formy jednání předpokládaných u trestného činu podílnictví podle § 251 odst. l písm. a) tr. zák. se jednalo a kterým momentem byl uvažovaný trestný čin dokonán. V případě, že by odcizený stroj koupil od odsouzeného Č., lze mít za to, že věc převedl na sebe a zmiňovaný trestný čin byl dokonán okamžikem koupě. Při stanovení výše škody by tak bylo možné vycházet z tržní ceny odcizeného stroje po odečtení částky, kterou za něj dovolatel zaplatil. S ohledem na popis skutku podaný soudem (převoz stroje tahačem do H. B. a jeho prodej další osobě) pak naznačuje, že odcizenou věc převedl z jpřímého pachatele na další osobu. Zabývá se takto otázkou získání značného prospěchu (§ 251 odst. 2 tr. zák.) právě v těchto souvislostech, tedy, zda získal a v jaké výši prospěch pro sebe či jiného. Má za to, že s ohledem na rozhodnutí R 1/1999, které překonává starší rozhodnutí bývalého NS ČSSR ve věci pod sp. zn. 2 Tz 4/62, podle kterého prospěch pachatele ve smyslu ust. § 251 odst. 2 tr. zák. vždy představuje hodnota převedené věci, příp. zvýšená o částku získanou prodejem věci další osobě. Podle názoru obsaženého v tomto vyjádření by mělo být na místě, aby soud upravil popis skutku tak, aby bylo zřejmé, zda se obviněný dopustil trestného činu podvodu (zřejmě ovšem podílnictví) formou převedení věci na sebe nebo na jiného a poté znovu posoudil výši prospěchu získaného dovolatelem. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s tím, že navrhuje, aby tak učinil v neveřejném zasedání /§ 265r odst. l písm. b) tr. ř./, přičemž s projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jiného rozhodnutí /§ 265r odst. l písm. c) tr. ř./.

Dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je takto v daném směru určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli tedy z hlediska procesních předpisů. Uvedený dovolací důvod tak nezakládá možnost přezkumu skutkových zjištění v té které věci učiněných a tedy těch na kterých je napadené rozhodnutí vybudováno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny (právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva). Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. V řízení o dovolání takto není dán dovolací důvod, na jehož základě by bylo možné domáhat se revize zjištěného skutkového stavu věci. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými prostředky.

Námitky uplatněné dovolatelem v dané věci zřetelně směřují právě do oblasti skutkových zjištění. To v tom směru, že věc získanou prokazatelně trestným činem spáchaným jinou osobou nepřevedl na sebe (když tak získal značný prospěch), ale takto získanou věc (jak podle názoru dovolatele plyne z učiněných skutkových zjištění), převedl na jiného. Takové tvrzení však nebylo v řízení před oběma soudy verifikováno a v tomto směru zůstalo tvrzení dovolatele osamocené. Převedení na sebe při trestném činu podílnictví předpokládá nabytí skutečné moci nad věcí, aby s ní mohlo být nakládáno způsobem, jakým tak činí vlastník nebo jiný oprávněný, tedy předpokládá pozitivní činnost nebo jinak, převedením na sebe se rozumí nabytí moci na ukradenou věcí tak, aby jí bylo používáno (použito) až ku prospěchu vlastnímu či jiného. Tak tomu bylo i v daném případě a nic na tom nemění ani poněkud nadbytečné tvrzení odvolacího soudu obsažené ve skutkové větě napadeného rozsudku, totiž .tam jej následně nezjištěné osobě prodal .. . Učiněnými skutkovými zjištěními pak byl nepochybně dovozen skutkový stav, který odvolacímu soudu umožnil dospět k odpovídajícím závěrům právním a to i stran namítaného značného prospěchu, který nepochybně dosahuje hranice vyžadované trestním zákonem, když k jeho samotné výši se Nejvyšší soud za dané situace, respektujíc zákaz reformace, nemůže vyjádřit. Argumenty obsažené v dovolání tak v zásadě míří na jiný průběh skutkového děje, nabízeného dovolatelem z důvodů již vpředu popsaných, a dovolací námitky tak směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Není tak úkolem Nejvyššího soudu hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když případné skutkové vady nejsou takové, které by přivodily nesprávný hmotně právní názor. V řízení o dovolání se tak nelze na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci a to ani (jak již shora uvedeno) námitkami dovolatele stran toho, že převedl prokazatelně odcizenou věc na jiného, když právě i tato námitka v důsledku nepochybně soudy učiněných skutkových zjištění, neobstojí.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, protože bylo podáno z jiných důvodů než vymezených ustanovením § 265b tr. ř.

K navrhovanému postupu podle § 265o odst. l tr. ř. pak Nejvyšší soud s ohledem na již uvedené, neshledal důvodu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. října 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracoval:

JUDr. Vladimír Jurka