3 Tdo 1080/2003
Datum rozhodnutí: 08.10.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1080/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. října 2003 o dovolání podaném E. V., zast. JUDr. M. R., advokátem, AK P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 13 To 378/2002, ze dne 14. 2. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 11/2002, t a k t o :

Podle §265i odst. l písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 22 T 11/2002 ze dne 10. 7. 2002 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) skutkem, který je podrobně popsán ve výroku označeného rozhodnutí. Za to mu byl uložen peněžitý trest s odpovídajícím náhradním trestem odnětí svobody pro případ jeho nevykonání a rozhodnuto o náhradě škody.

O dovolatelem podaném odvolání v předmětné věci rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 13 To 378/2002 ze dne 14. 2. 2003 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestní řádu (dále jen tr. ř.) zamítl, když rozsudek soudu prvního stupně takto nabyl právní moci dne 14. 2. 2003.

E. V. poté, jako oprávněná osoba včas a prostřednictvím svého obhájce podal dovolání proti označenému rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Má za to, že dokazování vedené v jeho trestní věci neumožnilo ani soudu prvého stupně dospět k závěru o jeho nepochybné vině a při sporných závěrech provedeného dokazování neaplikoval obecně platnou zásadu in dubio pro reo. Pro případ, že by dovolací soud k jiným závěrům o vině nedospěl, poukázal i na nepřiměřenost trestu, který mu byl uložen, maje za to, že s ohledem na ust. § 31 odst.1 tr. zák. měl soud prvého stupně využít dobrodiní zákona a podle § 24 tr. zák. upustit od potrestání. Proto také navrhl, aby dovolací soud v naznačených směrech napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci takto rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání nevyjádřil.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, v tomto smyslu jsou i zákonem koncipovány samotné dovolací důvody. Důvod dovolání v dané věci uplatněný /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Zákon tak předpokládá, že dovolání je v takovém případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem práva hmotného. Neumožňuje tak přezkum rozhodnutí z hledisek vymezených v příslušných předpisech procesního charakteru. Takto se tedy nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno a již vůbec ne otázek spojených s druhem či výší uloženého trestu. V těchto souvislostech je na místě pouze poukázat na to, že pokud je pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích stran učiněných skutkových zjištění, umožňuje zákon dosáhnout nápravy v tomto směru ostatními mimořádnými opravnými prostředky. V předmětné věci však dovolatel opřel uvedený dovolací důvod o tvrzení, že trestný čin, jímž byl uznán vinným, nespáchal a dále o námitku, kterou vztáhl ke druhu a výši mu uloženého trestu. S ohledem na již shora uvedené je takto zřejmé, že užitý dovolací důvod je dovolatelem spatřován v porušení procesních zásad plynoucích z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci. S tím, jako důsledkem, pak spojuje vadné hmotněprávní posouzení skutku, ve kterém byl soudy shledán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst.1 tr. zák. Jestliže se dovolatel na zjištěném procesním základě domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů, nelze takto dospět k závěru, že tak činí právě z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel takto musí na jedné straně v souladu s ust. § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ust. § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., současně však musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.

Protože v dané věci tomu tak není, nezbylo Nejvyššímu soudu než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř., přičemž tak rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 265r odst. l písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. října 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracoval: JUDr. Vladimír Jurka