3 Tdo 1078/2003
Datum rozhodnutí: 06.11.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1078/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. listopadu 2003 dovolání obviněného F. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2003, sp. zn. 5 To 11/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 231/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného F. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 11. 2002, sp. zn. 4 T 231/2001, byl obviněný F. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona a byl odsouzen podle § 221 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 a půl roku. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 11. 9. 1999 kolem 01.45 hodin v D. VI Ž. na diskotéce v A., bezdůvodně udeřil pěstí do obličejové části hlavy poškozeného občana Spolkové republiky Německo R. M., který po pádu na zem zůstal v bezvědomí a musel být následně hospitalizován na ARO Nemocnice v D. s podezřením na lebeční a mozkové trauma III. stupně s hypoxickým poškozením mozku a poškozením mozkového kmene, po převozu do Spolkové republiky Německo byl umístěn na klinice B. Z. K., neurologickém rehabilitačním centru pro děti, mladistvé a mladé dospělé, kde měl omezeny základní životní funkce nejméně do 21. 7. 2000, v současné době je v ambulantní péči, neboť nastalé následky v návaznosti na utrpěný úder u něho vyvolaly propuknutí Wilsonovy choroby, která mu brání v běžném způsobu života.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 4. 2. 2003 ve veřejném zasedání Krajský soud v Ústí nad Labem. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 11/2003 dovolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně dovolání, které bylo přípisem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 7. 2003, sp. zn. 5 Tdo 844/2003 vráceno prostřednictvím soudu prvního stupně k doplnění náležitostí dovolání. Obviněný prostřednictvím svého obhájce tyto náležitosti (chybějící odkaz na konkrétní zákonný dovolací důvod) doplnil přípisem ze dne 1. 9. 2003, tedy ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně.

Dovoláním obviněný napadá usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, a to s tím, že dle názoru dovolatele rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž se obviněný odkazuje na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání obviněný vyslovuje nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že s ohledem na dokazování a náležité zhodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně nelze mít pochybnosti o jeho vině. Tento svůj nesouhlas blíže specifikuje zpochybněním skutkových zjištění soudu, zejména výpovědi svědků, dále vznáší námitku ohledně případného znaleckého posudku, kterým dle jeho názoru měla být zjišťována příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a poraněním poškozeného. Obviněný na základě svých námitek vyslovuje názor, že výrok o vině i následném trestu nemá oporu v zákoně a samotné právní posouzení skutku je nesprávné.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v nesprávném hodnocení provedených důkazů, v nedostatečném rozsahu dokazování a tedy že podle jeho názoru nebyla jeho vina náležitě prokázána. Námitky tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění ve třetím stupni.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného F. P. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 6. listopadu 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h