3 Tdo 1076/2015
Datum rozhodnutí: 16.09.2015
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



3 Tdo 1076/2015 -58

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. září 2015 o dovoláních, která podali obviněný R. G., a obviněný J. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 6 To 115/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 6/2014, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného R. G. odmítá .

II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného J. M. odmítá .

Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 30 T 6/2014 , byl [na skutkovém základě popsaném ad 1), 2)] obviněný J. M. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, ve formě spolupachatelství [ad 2)] podle § 23 trestního zákoníku, a [na skutkovém základě popsaném ad 2)] obviněný R. G. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Za to byl obviněný J. M. podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný R. G. byl podle § 185 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

O odvoláních obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 6 To 115/2014 , jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 5. 3. 2015 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli oba obvinění dovoláními .

Obviněný J. M. v dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. K němu uvedl, že má pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, a to zejména s ohledem na výpověď svědka K., podle níž si poškozený M. vše vymyslel, aby se mu pomstil. Podle obviněného tak nebylo prokázáno, že se skutek vůbec stal.

Obviněný J. M. proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 3. 2015, č. j. 6 To 115/2015, zrušil v celém rozsahu a ve věci nově rozhodl.

Obviněný R. G. v dovolání uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c) a g) trestního řádu. Ve vztahu k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu obviněný namítl, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu vyhotovil policejní orgán dne 18. 11. 2013, toto usnesení obviněný převzal dne 20. 11. 2013, ovšem opatření o ustanovení obhájce bylo Okresním soudem v Ostravě vyhotoveno až dne 3. 12. 2013 a obhájce převzal usnesení o zahájení trestního stíhání až dne 2. 1. 2014. Obviněný dále popsal šetření Vězeňské služby a úkony policejního orgánu v rámci postupu před zahájením trestního stíhání, kteréžto považuje za nestandardní, a za velmi zarážející označil skutečnost, že policejní orgán nepostupoval ve smyslu § 158 odst. 9 trestního řádu za podmínek § 158a trestního řádu. Rovněž mu nebylo dostatečně vysvětleno ani umožněno využít práva na právní pomoc advokáta při podání vysvětlení podle § 158 odst. 3 trestního řádu. Podle obviněného mu měl být ustanoven obhájce, jakmile bylo dáno důvodné podezření, že spáchal zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Jelikož se tak nestalo, nebylo dostatečně zajištěno jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu spatřuje obviněný v tom, že není dána totožnost skutku, jelikož nikým, vyjma poškozeného L. M., tedy žádným dalším svědkem, nebylo prokázáno, že by došlo k pohlavnímu styku ve sprše v cele. Obviněný má za to, že je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, a to hlavně ohledně toho, že poškozený měl údajně poskytovat sexuální služby za úplatu a ohledně místa spáchání skutku č. 2. K tomu poukázal na výpovědi svědků K. G., F. S., L. H., J. S. a J. K., a na znalecký posudek MUDr. Vronské. Rovněž namítl, že bylo porušeno jeho právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky, když se nemohl dostavit k dalším hlavním líčením, jelikož neměl finanční prostředky na cestu.

Obviněný R. G. proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 3. 2015, č. j. 6 To 115/2014-382, a podle § 265k trestního řádu zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek. Dále alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud poté buď podle § 265l odst. 1 trestního řádu přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci nové projednání a rozhodnutí ve věci, nebo aby podle § 265m odst. 1 trestního řádu sám v tomto smyslu rozhodl.

Opisy dovolání obviněných byly předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného J. M. uvedl, že se k němu nebude vyjadřovat. K dovolání obviněného R. G. uvedl, že dovolatelem tvrzené pochybení zčásti neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu, jelikož právo na právní pomoc advokáta při podání vysvětlení neodpovídá právu zvolit si obhájce podle § 33 odst. 1 trestního řádu. Námitku, že obviněný měl mít obhájce ustanoveného daleko dříve, považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněnou, neboť sám dovolatel neuvádí nic, co by nasvědčovalo tomu, že by v důsledku jisté prodlevy bylo skutečně porušeno jeho právo na obhajobu, například, že by v této době bez obhájce skutečně byly prováděny nějaké úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí. Ve vztahu k námitkám směřujícím k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu státní zástupce uvedl, že v této části nesouhlasil dovolatel pouze se způsobem hodnocení důkazů a se skutkovými zjištěními, přičemž odkázal na podrobný a přiléhavý výklad v odůvodnění napadených rozhodnutí.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. G. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Obvinění J. M. a R. G. jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájců (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadají pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) trestního řádu, na které je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.

Ta část dovolacích námitek obviněného R. G., uplatněných podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu, deklarujících, že obviněnému měl být ustanoven obhájce již tehdy, pokud byl v procesním postavení podezřelého, je zcela lichá. Zákonná úprava podmínek nutné obhajoby, vymezená v § 36 trestního řádu, jednoznačně stanoví, že se vztahuje na osobu, mající v trestním řízení postavení obviněného. Podle § 32 trestního řádu toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za obviněného, a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání (§ 160). Na dovolatele v procesním postavení podezřelého před zahájením trestního stíhání v žádném případě nedopadl režim ustanovení § 36 trestního řádu. Právně-relevantně uplatněná část těchto dovolacích námitek, týkajících se údajného prodlení s ustanovením obhájce od okamžiku zahájení trestního stíhání 18. 11. 2013 do jeho ustanovení 3. 12. 2013, případně doručení obhájci 2. 1. 2014, je zcela neopodstatněná, neboť v mezidobí nebyly bez účasti obhájce prováděny žádné úkony trestního řízení, týkající se obviněného a mající vliv na konečné rozhodnutí o vině a trestu. Právo na spravedlivý proces porušeno nebylo.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 tr. ř.) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů. Vypořádal se s odvolacími námitkami obviněných. Sám velmi podrobně analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Dovolací argumentace byla výlučně založena na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, míjela se proto s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného R. G. nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Poněvadž ve vztahu k obviněnému J. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 16. září 2015

JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu