3 Tdo 1068/2005
Datum rozhodnutí: 13.10.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1068/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2005 dovolání Č. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2004, sp. zn. 3 To 1023/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 149/2003, a rozhodl t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2004, sp. zn. 3 To 1023/2004 s e podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j e.

Současně se podle § 265k odst. 2 tr. řádu z r u š u j í i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Ostravě s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 3 T 149/2003, byl obviněný Č. K. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zákona, za který byl podle § 213 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle § 39a odst. 2 pím. b) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v době od měsíce března 2002 do 16. 9. 2003 v O. ničím nepřispěl na výživu svého syna Č. K., ačkoliv mu tato povinnost vyplývala ze zákona o rodině a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 1992 čj. P2688/87 46 Ssv 284/91 mu bylo stanoveno přispívat na výživu nezletilého částkou ve výši 700,-Kč měsíčně k rukám matky dítěte D. K., od nabytí zletilosti jmenovaného dne 26. 3. 2003 pak k jeho rukám, čímž na výživném způsobil dluh v souhrnné výši 13.300,- Kč, přičemž této své povinnosti se úmyslně vyhýbal tím, že nebyl zaměstnán v řádném pracovním poměru a taktéž ani neprojevil zájem o získání zaměstnání.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2004 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 1023/2004 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.



Pochybení soudů obou stupňů spatřuje dovolatel ve faktu, že nesprávně podřadily svá zjištění pod zákonný znak úmyslného vyhýbání se plnění alimentační povinnosti dle § 213 odst. 2 tr. zákona, ačkoliv správně měla být skutková zjištění učiněná v trestním řízení podřazena pod nedbalostní neplnění alimentační povinnosti dle § 213 odst. 1 tr. zákona. Dovolatel uvádí, že nebylo prokázáno, že by se v kritické době úmyslně vyhýbal plnění své zákonné vyživovací povinnosti, toliko že lze učinit závěr, že obviněný svou vyživovací povinnost neplnil. Dle jeho názoru pouhé konstatování, že se na úřad práce nahlásil po obdržení osvědčení o státním občanství ČR opožděně, nemůže bez dalšího obstát, zejména když prodleva nebyla výrazná.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Ostravě a aby ve věci sám rozhodl rozsudkem.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Dovolání považuje za částečně důvodné. Nesouhlasí s tvrzením obviněného, že se v jeho případě jednalo o nedbalostní trestný čin, a to s ohledem na okolnosti případu a skutková zjištění soudu. Nicméně konstatuje, že trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zákona je nutno chápat tak, že k jeho spáchání je zapotřebí přímého úmyslu. Státní zástupce poukazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, se kterým se ztotožnil soud odvolací, že v daném případě se jedná o úmysl nepřímý (resp. nejméně nepřímý ) a upozorňuje, že skutkové okolnosti zahrnuté do zjištění soudu nedovolují učinit prokazatelný závěr o přímém úmyslu obviněného. Jelikož z tohoto důvodu státní zástupce shledává pochybení soudu v právní kvalifikaci jednání obviněného, navrhuje, aby na podkladě podaného dovolání bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby věc byla přikázána tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznána vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.

V posuzovaném případě je zjevné, že obsah dovolání je s tímto dovolacím důvodem a následně pak i s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v souladu, neboť předmětem námitek dovolatele je právní kvalifikace skutku ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním.

Na základě posouzení námitek dovolatele dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání opodstatněné. Je totiž nutno přisvědčit názoru obviněného i státního zástupce, že k tomu, aby mohlo být jednání pachatele kvalifikováno podle § 213 odst. 2 tr. zákona, je nezbytné prokázat, že pachatel se jednání v tomto ustanovení popsaného dopustil v přímém úmyslu, tedy že sledoval záměr vyhnout se plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Tento úmysl je nutno v rámci skutkových zjištění skutečně prokázat, nestačí takový úmysl pouze dovodit ze skutečností, že obviněný svou vyživovací povinnost neplnil a že nebyl dostatečně aktivní k získávání prostředků, na základě kterých by takovou povinnost plnit mohl. Je tedy nezbytné, aby v rámci skutkových zjištění byla věnována náležitá pozornost důvodům, pro které k neplnění vyživovací povinnosti či jeho pasivitě došlo.

Z obsahu trestního spisu je zjevné, že soud prvého stupně (stejně tak i soud odvolací) těmto skutkovým zjištěním náležitou pozornost nevěnoval a své skutkové závěry omezil toliko na takové znaky trestného jednání obviněného, které postačují k užití právní kvalifikace jednání obviněného podle § 213 odst. 1 tr. zákona. Navíc je zřejmé, že ze strany obou soudů došlo k nesprávnému pochopení konstrukce trestného činu dle § 213 odst. 2 tr. zákona, když se tyto soudy zjevně domnívají, že k naplnění subjektivní stránky postačuje úmysl nepřímý.

Nelze ani označit za logický závěr soudu prvního stupně ohledně subjektivní stránky vyjádřený ve skutkové větě jeho výroku o vině, že obviněný této své povinnosti se úmyslně vyhýbal tím, že nebyl zaměstnán v řádném pracovním poměru a taktéž ani neprojevil zájem o získání zaměstnání . Z této formulace je zřejmé, že soud zaměnil (resp. ztotožnil) skutková zjištění svědčící o naplnění objektivní stránky trestného činu se znaky subjektivní stránky. Naplnění znaků subjektivní stránky, které by svědčily o přímém úmyslu obviněného, však ze skutkových zjištění soudu dostatečně nevyplývají.

Nejvyšší soud má důvody se domnívat, že při úvahách o právní kvalifikaci jednání dovolatele byl soud mimoděk ovlivněn předchozí trestnou minulostí obviněného, resp. skutečností, že již byl za spáchání trestného činu dle § 213 odst. 2 tr. zákona dříve odsouzen. Tuto skutečnost také ve svém rozsudku zmínil a odůvodnil, proč a v jakém rozsahu ji zohlednil v rámci rozhodování o trestu. Proti tomuto závěru nemá Nejvyšší soud výhrady. Z hlediska samotné právní kvalifikace opřené o náležité posouzení objektivní i subjektivní stránky nyní samostatně posuzovaného skutku však nemůže mít uvedená skutečnost rozhodující vliv.

S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že v řízení předcházejícím podanému dovolání došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, resp. že dosud učiněná skutková zjištění neopravňovala závěr, že jednáním dovolatele byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 213 odst. 2 tr. zákona.

Současně je zřejmé, že se jedná o vadu rozhodnutí, která měla a mohla být odstraněna soudem druhého stupně již na podkladě řádného opravného prostředku obviněného. Z tohoto důvodu považuje Nejvyšší soud za nezbytné zrušit rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázat věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, při kterém bude vázán výše uvedeným názorem Nejvyššího soudu. Bude pak na samotném uvážení soudu druhého stupně, zda bude potřebné a účelné doplnit dokazování za účelem bližšího zjištění subjektivní stránky jednání obviněného, nebo zda s ohledem na učiněná skutková zjištění pouze přikročí ke změně právní kvalifikace tak, aby tato byla se skutkovými zjištěními v souladu.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo o zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 13. října 2005



Mgr. Josef H e n d r y c h

předseda senátu