3 Tdo 1065/2015
Datum rozhodnutí: 16.09.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 173 odst. 1 tr. zákoník



3 Tdo 1065/2015 -26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. září 2015 o dovolání podaném J. J. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 7 To 99/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 1 T 5/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .


O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 1 T 5/2015 byl J. J. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stejným rozsudkem byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci.

V předmětné věci podal J. J. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 7 To 99/2015 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal J. J. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.

V tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve podotkl, že soud prvního stupně hodnotil důkazy shromážděné policií zcela jednostranně v jeho neprospěch. V další části svého dovolání podrobně popsal průběh celého incidentu, zejména způsob platby za kytary, vystavení paragonu, návštěvu zastavárny, telefonát s K. K., průběh konverzace s F. P. i to, že mu nevyhrožoval a že japonský nůž F. P. pouze ukazoval. Dále zpochybnil výpovědi svědků F. P. a K. K. a soudu vytkl, že např. nebyla zajištěna stokorunová bankovka, která měla být obviněným vrácena do pokladny, a to za účelem sejmutí otisků prstů. Závěry soudu prvního stupně, že se dopustil zvlášť závažného zločinu loupeže, nejsou podloženy žádným jiným důkazem kromě výpovědi svědka F. P., přičemž celý výrok o vině je postaven na nelogických a vnitřně rozporných výpovědích svědků. Odvolací soud následně skutková zjištění neshledal vadnými a ztotožnil se s hodnocením důkazů provedených před soudem prvního stupně. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal výrok o vině a navazující výroky, neboť dle jeho přesvědčení nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl postaven před soud a dále, aby napadené usnesení odvolacího soudu podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a vrátil k novému projednání a rozhodnutí a rozhodl o propuštění z výkonu trestu, případně aby sám rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř. a obviněného zprostil obžaloby.

Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 19. 8. 2015 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

Nejvyšší soud považuje za nezbytné připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného směřují výhradně do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýká v prvé řadě nesprávné hodnocení důkazů (zejména vyhodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí), dále i neprovedení části důkazů (neprovedení znaleckého zkoumání stokorunové bankovky za účelem sejmutí otisků prstů), přitom současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Ze samotného dovolání ani není zřejmé, zda obviněný namítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, byť uvedl, že dovolání podává s poukazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

K námitce stran neprovedení znaleckého zkoumání stokorunové bankovky, kterou obviněný vrátil F. P. z celkové částky 1.900,- Kč, jež byla vzata z pokladny, lze uvést, že na tuto okolnost nelze nahlížet jako na tzv. opomenutý důkaz, a to za situace, kdy se ostatní důkazy jeví jako dostatečné pro náležité objasnění věci a zkoumání předmětné bankovky by neúměrně protahovalo trestní řízení. Nejvyšší soud v tomto směru připomíná, že (v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu) je v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, a rozhodnutí o rozsahu dokazování tak spadá do jejich výlučné kompetence. Je zcela na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08), přičemž tento požadavek shledává Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný. Nejvyšší soud se navíc nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tak nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými by obviněný vytýkal neúplnost provedeného dokazování.

Dále lze uvést, že soudy prvního a druhého stupně v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily, na základě jakých podkladů dospěly ke svým závěrům na straně jedné a jakými úvahami se přitom řídily na straně druhé. Pokud soudy dospěly k závěru, že se obviněný v prodejně K. v K. dožadoval na prodávajícím F. P. vydání finančních prostředků, k čemuž mj. obviněný neměl legální nárok, přičemž F. P. vyhrožoval a hrubě nadával, poté vytáhl z pod kabátu dýku a touto šermoval proti obličeji a tělu F. P., obešel prodejní pult až k pokladně, když následně F. P. s ohledem na stupňující se agresivitu obviněného a z obavy o svůj život a zdraví vyndal z pokladny částku 1.900 Kč, z které si obviněný vzal 1.800,- Kč a z prodejny odešel, potom takto zjevně užil pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, přičemž tyto závěry jsou dokazovány nejen svědeckými výpověďmi K. K. a F. P., ale i dalšími skutečnostmi, které vyplývají z provedeného dokazování. Z uvedeného takto zřetelně plyne, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 6 tr. ř. Samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Soudy prvního i druhého stupně jasně a srozumitelně vyložily, na základě jakých podkladů dospěly ke svým závěrům a proč po právní stránce kvalifikovaly předmětný skutek, jako zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. září 2015
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu