3 Tdo 1062/2003
Datum rozhodnutí: 08.10.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1062/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. října 2003 o dovolání podaném T. L., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 11 To 211/2003, ze dne 9. 6. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 185/2002 , t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 3 T 185/2002, ze dne 25. 3. 2003, byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. l písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) skutkem, který je podrobně popsán ve výroku označeného rozhodnutí. Byl mu uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem a rozhodnuto o náhradě způsobené škody.

V uvedené věci podal dovolatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 11 To 211/2003, ze dne 9. 6. 2003, tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl, když rozsudek soudu prvního stupně takto nabyl právní moci dne 9. 6. 2003.

Dovolatel poté, jako oprávněná osoba,včas a prostřednictvím svého obhájce podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové shora označenému, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. V důvodech takto podaného dovolání pak argumentoval tím, že napadené rozhodnutí (potažmo i rozhodnutí soudu prvého stupně) spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení provedených důkazů. To proto, že doznání, které ohledně skutku, jímž byl posléze shledán vinným, učinil ve stavu vlastního psychického vypětí a z obavy, že by mohl být vzat do vazby, to vše pod tlakem policejních orgánů v jeho věci činných. Poukázal na to, že nebyla přesvědčivě zjištěna ani výše způsobené škody, ke které soudy nakonec dospěly, když důkazy v tomto směru provedené nepokládá za objektivně zjištěné, když znovu poukázal na skutková zjištění učiněná oběma soudy, když tato pokládá za taková, která jej z trestné činnosti, kterou byl nakonec shledán vinným neusvědčují. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek (správně ovšem usnesení) zrušil a vydal rozhodnutí nové (to bez bližší konkretizace), případně aby rozsudek (usnesení) zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí věci.

K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který v něm poukázal především na to, že dovolatel se výslovně opírá o dovolací důvod obsažený v ust. § 265b odst. l písm. g) tr. ř. a to s tím, že argumentace uplatněná dovolatelem se nekryje s deklarovaným důvodem dovolání. Ve svém vyjádření uvedl, že má za to, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, jako mimořádného opravného prostředku, který není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotněprávních vad, které jsou taxativně vymezeny v ustanovení § 265b tr. ř. Dovolatel, ač formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, konkrétní námitky v tomto směru nevznesl, ale namítl pouze nesprávnost hodnocení důkazů a napadl takto výlučně správnost samotného zjištěného skutkového stavu. Za těchto okolností pak navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. l tr. ř. a aby tak takové rozhodnutí přijal v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř./. Poukázal dále na nejasný petit učiněný dovolatelem a na nejasný návrh stran odložení výkonu rozhodnutí a to i z hlediska vyslovené povinnosti k náhradě způsobené škody. V tomto směru má za to, že s ohledem na uvedené skutečnosti neshledává důvod k odkladu nebo přerušení výkonu jakéhokoliv rozhodnutí učiněného v předmětné věci.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem s přesně vymezenými dovolacími důvody. Důvod dovolání takto vymezený ust. § 265b odst. l písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Zákon tak předpokládá, že dovolání je v tomto případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem práva hmotného, neumožňuje tedy přezkum rozhodnutí z hledisek vymezených v příslušných předpisech procesního charakteru. Takto se tedy nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění na kterých je napadené rozhodnutí založeno a nelze tak ani hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu z hledisek vymezených ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. V těchto souvislostech je na místě poukázat na to, že pokud je pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích stran učiněných skutkových zjištění, umožňuje zákon dosáhnout nápravy v tomto směru ostatními mimořádnými opravnými prostředky.

V projednávané věci však dovolatel své námitky směřuje právě do oblasti skutkových zjištění, když namítá nedostatečné prokázání výše způsobené škody, způsob jejího vlastního vzniku a především i to, že jednání, které je mu kladeno za vinu se nedopustil. V tomto směru polemizuje s úvahami soudů vyjádřených v důvodech jejich rozhodnutí o relevanci svých jednotlivých výpovědí, ve kterých se k trestné činnosti doznal a měnil je s tím, že předmětné trestné činnosti se vůbec nedopustil. Stejně tak se otázek skutkových týkají jeho výhrady vůči důvěryhodnosti osob obou poškozených, když námitku stran kvality listinných důkazů a zejména originálu či kopie příslušné pokladní knihy vznesl až v řízení dovolacím. K námitkám, které byly vzneseny v řízení před soudy lze uvést, že ty na ně reagovaly, zaujal k nim stanovisko zejména i odvolací soud a na toto stanovisko nelze než odkázat s tím, že skutková zjištění ve věci učiněná odpovídají právnímu posouzení skutku, když jiné nesprávně hmotné právní posouzení nebylo ani namítáno.

Námitky uplatněné dovolatelem a vymezení dovolacího důvodu poukazem na ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. na uvedený případ zjevně nedopadají a nelze tak akceptovat výhrady, které se týkají vad ve skutkových zjištěních, jako důvodů, které měly mít vliv na navazující hmotněprávní posouzení věci. Protože Nejvyšší soud v předmětné věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, nezbylo mu, než jej podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Za splnění podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, když současně neshledal důvod k postupu podle § 265o tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 8. října 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracoval:

JUDr. Vladimír Jurka