3 Tdo 1061/2003
Datum rozhodnutí: 30.09.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1061/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2003 dovolání podané obviněným ml. J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 4 To 432/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 374/2001, a rozhodl podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. a § 265l odst. 1 tr. ř. takto :

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 4 To 432/2002,

s e z r u š u j e v části týkající se obviněného ml. J. V.

Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Krajskému soudu v Brně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

V rámci rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 10. 5. 2002, sp. zn. 15 T 374/2001, v trestní věci vedené proti obviněným ml. J. V. a ml. L. K. byl obviněný ml. J. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. dílem jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se podle bodu 1/, 2/, 4/ výroku rozsudku dopustil tím, že

- společně s obviněným ml. L. K. v D. B. dne 9.6.2000 kolem 19.30 hod. vytlačili po předchozí domluvě vstupní branku zahradního přístřešku v zahradě rodinného domu a odtud odcizili malý motocykl zn. JAWA M210.012, obviněný ml. V. na tomto motocyklu dojel do M. a obviněný ml. K. jej posléze prodal za 200,-Kč, kdy tímto jednáním způsobili majiteli panu J. T., škodu ve výši nejméně 3.900,-Kč,

- společně s obviněným ml. L. K. u ropného vrtu v k.ú. D. B. dne 2.7.2000 kolem 16.00 hod. odcizili zde volně stojící malý motocykl JAWA M210.012, následně jej použili pro svoji potřebu a posléze prodali a tímto jednáním majiteli panu J. Š., způsobili škodu ve výši nejméně 4.900,-Kč,

- sám v D. B. před rodinným domem dne 2.7.2000 kolem 17.00 hod. odcizil zde volně odstavené horské jízdní kolo zn. JOKO, nezjištěného výrobního čísla, na kole odjel do M., kde jej asi po 3 dny užíval pro vlastní účely a posléze jej daroval, čímž majitelce kola paní H. T., způsobil škodu ve výši nejméně 2.000,-Kč.

Dále byl uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., který podle bodu 3/ výroku rozsudku spáchal společně s obviněným ml. L. K. tím, že v D. dne 10.11.2000 oba při podání vysvětlení policejnímu orgánu činnému ve věci po vzájemné předchozí domluvě i přesto, že byli řádně před podáním vysvětlení poučeni, označili v rámci své výpovědi pana M. L., za pachatele krádeží motocyklů a jízdního kola, popsaných v bodě 1, 2, 4, kterých se sami dopustili, aby tak zakryli svou trestnou činnost.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 174 odst. 1 tr. zák., § 79 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák., § 45 odst. 1 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 70 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s obviněným ml. L. K. poškozenému J. Š. částku 1.800,- Kč jako náhradu za způsobenou škodu s tím, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu plnění povinnosti druhého. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. T. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný ml. J. V., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně. Rozsudkem ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 4 To 432/2002, napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. u obviněného ml. J. V. ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozenému J. Š. a za použití § 261 u obviněného ml. L. K. ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozenému J. Š. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. sám nově rozhodl tak, že obviněnému ml. J. V. za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. uložil podle § 174 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák., § 45 odst. 1, 2 tr. zák., a § 45a odst. 1 tr. zák. úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 70 hodin a podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného J. Š. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněný. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 26. 11. 2002 /§ 139 odst. 1 písm. a) tr. ř./ a v souvislosti s tím nabyl v nedotčené části týkající se i obviněného ml. J. V. téhož dne právní moci také uvedený rozsudek Okresního soudu v Hodoníně.

Citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně napadl v celém rozsahu obviněný ml. J. V. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř., přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především vyjádřil přesvědčení, že podle § 65 odst. 2 tr. zák. zanikla trestnost činů, které jsou mu kladeny za vinu. Podle jeho názoru byly splněny podmínky požadované v § 65 odst. 2 písm. b) a c) tr. zák. Podle písmene b) projevil účinnou snahu po nápravě svým jednáním v průběhu trestního stíhání, když již v přípravném řízení se ke skutkům mu kladeným za vinu přiznal a z vlastní iniciativy svého jednání litoval. Lítost projevil i v rámci hlavního líčení. Zároveň se všem poškozeným omluvil jak dopisy zaslanými na jejich adresy, tak i při hlavním líčení. Jeho náprava je zřejmá z jeho chování v době od spáchání trestné činnosti, protože se nadále chová jako řádný občan a nedopustil se žádného protispolečenského jednání. Dále, jak bylo zjištěno a jak vyplývá z okolností případu samotného, trestný čin neměl trvale nepříznivých následků pro poškozené ani pro společnost tak, jak je to stanoveno v písm. c). Splněna byla podle dovolatele i podmínka § 65 odst. 2 písm. a) tr. zák., podle které je nutno, aby mladistvý dobrovolně odstranil nebo napravil způsobený následek, zejména nahradil způsobenou škodu nebo učinil opatření potřebné k její náhradě. Tímto opatřením může být např. nejen pouhé uzavření dohody s poškozenými o náhradě škody, ale i skutečné splácení škody dle svých možností, jak k tomu ze strany dovolatele dobrovolně došlo. Odvolací soud konstatoval, že musí být nahrazena celá škoda, ale již se nezabýval tím, zda jednání dovolatele nesplňuje další možnost danou v ustanovení pod písm. a), tedy učinění opatření potřebných k náhradě škody. V souvislosti s tím dovolatel uvedl, že uhradil poškozenému Š. škodu v celém rozsahu. U poškozeného T. se mu škodu nahradit nepodařilo, protože tento poškozený částky zasílané poštovními poukázkami odmítal. Nedostatek součinnosti ze strany poškozeného by mu neměl být přičítán k tíži. Naopak lze mít za to, že snahou o náhradu škody byla podmínka § 65 odst. 2 písm. a) tr. zák. naplněna. Podle názoru dovolatele byly podmínky § 65 odst. 2 tr. zák. splněny i ve vztahu k tr. činu dle § 174 odst. 1 tr. zák.

S ohledem na výše uvedené důvody proto v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek ve vztahu ml. Vybíralovi zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Do dne konání neveřejného zasedání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) doručeno vyjádření nejvyššího státního zástupce k tomuto dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Obviněný ml. J. V. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání také splňuje náležitosti obsahu dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou především skutková zjištění obsažená v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).



V projednávaném případě dovolatel považuje rozhodnutí za vadné proto, že podle jeho názoru zanikla trestnost shora uvedených činů podle § 65 odst. 2 tr. zák. (de facto soudu vytýká, že uvedené hmotně právní ustanovení řádně neaplikoval, a v důsledku toho rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení). Z tohoto hlediska je třeba považovat uplatněné dovolací námitky ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní.

Nejvyšší soud proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z (relevantních) důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle § 65 odst. 2 tr. zák. trestnost činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 5 let, spáchaného mladistvým zaniká, jestliže mladistvý po spáchání činu

a) dobrovolně odstranil nebo napravil způsobený následek, zejména nahradil způsobenou škodu nebo učinil opatření potřebná k její náhradě,

b) svým chováním projevil účinnou snahu po nápravě, a

c) trestný čin neměl trvale nepříznivých následků pro poškozeného nebo pro společnost.

Z dikce citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že uvedené podmínky, jejichž splněním trestnost činu s horní hranicí trestu odnětí svobody nepřevyšující 5 let spáchaného mladistvým zaniká (přímo ze zákona, nikoli na základě eventuelní úvahy soudu) musí být splněny současně.

Odvolací soud odmítl námitky dovolatele stran aplikace citovaného zákonného ustanovení uplatněné již v odvolání s tím, že pro zánik trestnosti nepostačuje, aby pachatel zaplatil jen část způsobené škody, přičemž konkretizoval, že v řízení před soudem prvního stupně bylo výslechem poškozeného J. Š. zjištěno, že mu dovolatel zaplatil na náhradě škody 900,- Kč. O zaplacení další částky 900,- Kč tomuto poškozenému, který se připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 1.800,- Kč, předložil dovolatel u veřejného zasedání fotokopii poštovní složenky, nikoli však její originál a nebylo ani prokázáno, že uvedenou částku poškozený skutečně obdržel. Bez bližšího vysvětlení pak odvolací soud dodal, že navíc nelze pominout, že obviněný byl uznán vinným nejen trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., ale i trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. V další části svého rozhodnutí ovšem odvolací soud mimo jiné konstatoval, že po doplnění dokazování u veřejného zasedání bylo zjištěno, že obviněný odeslal poškozenému (J. Š.) další peníze na náhradu škody, ovšem tato skutečnost se podává pouze z fotokopií peněžních poukázek a není doložena výpovědí poškozeného, zda mu finanční částka ve výši zbývajících 900,- Kč skutečně byla doručena.

Stručně shrnuto, odvolací soud neaplikoval ustanovení § 65 odst. 2 tr. zák. zejména proto, že sice zjistil, že dovolatel poškozenému J. Š. poukázal finanční částku na náhradu škody, avšak současně neměl za prokázané, že poškozenému tato částka byla doručena, což mělo následně vliv výlučně na učiněný výrok o náhradě škody.

Za tohoto stavu nutno konstatovat, že se odvolací soud náležitě s otázkou aplikace hmotně právního ustanovení § 65 odst. 2 tr. zák. nevypořádal. Založil totiž závěr o nepoužitelnosti § 65 odst. 2 tr. zák. především na neúplně zjištěném skutkovém stavu věci, když na jedné straně zjistil, že mladistvý odeslal poškozenému J. Š. další peníze na náhradu škody, aniž by se zabýval řešením otázky, zda tímto způsobem dovolatel neučinil opatření potřebná k náhradě škody, a to za stavu, kdy nebylo spolehlivě objasněno, zda poškozený zaslanou částku skutečně obdržel. V této souvislosti je nutno připomenout, že pro aplikaci uvedeného zákonného ustanovení není nezbytnou podmínkou přímá náhrada (celé) škody, nýbrž postačí, aby mladistvý učinil opatření potřebná k její náhradě.

Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněného ml. J. V. důvodným. Hmotně právní vada ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, jednoznačný závěr o aplikaci ustanovení § 65 odst. 2 tr. zák. nepotvrzoval ani nevylučoval. Z tohoto hlediska je nutno považovat napadené rozhodnutí za předčasné a založené na neúplně zjištěném skutkovém stavu věci.

Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud zrušil v části týkající se obviněného ml. J. V. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 4 To 432/2002, jímž bylo vadně rozhodnuto o uplatněném řádném opravném prostředku, a v návaznosti na to zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud takto rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřicházelo v úvahu jejich odstranění ve veřejném zasedání.

Věc se tak vrací do stadia, kdy bude zapotřebí znovu rozhodnout o řádném opravném prostředku. V novém řízení se Krajský soud v Brně bude muset věcí znovu zabývat, a to v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž při svém rozhodování bude vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem k výkladu relevantních hmotně právních otázek a bude povinen provést níže uvedená doplnění (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

Odvolací soud tak bude muset znovu rozhodnout o odvolání obviněného ml. J. V. Především bude zapotřebí, aby ve vztahu k ustanovení § 65 odst. 2 tr. zák. znovu vyhodnotil všechny významné skutkové okolnosti. Současně bude povinen doplnit dosavadní skutková zjištění a v potřebném rozsahu (srov. § 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6 tr. ř. ) provést důkazy nutné k objasnění toho, zda dovolatel vyhověl či nevyhověl podmínkám tohoto zákonného ustanovení. Zejména půjde o výslech jmenovaného obviněného, listinné důkazy o jeho dosavadním chování (opis rejstříku trestů, podrobné zprávy z místa bydliště a školy) a o náhradě škody nebo opatřeních k její náhradě (např. stvrzenky, originály poštovních poukázek), případně další důkazy, jejichž potřeba může i v návaznosti na to v dalším průběhu řízení vyvstat.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval:

JUDr. Vladimír Veselý