3 Tdo 105/2004
Datum rozhodnutí: 25.02.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 105/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2004 o dovolání podaném obviněným P. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 5 To 308/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 4/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 1 T 4/2003, byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že ačkoliv mu byl uložen pravomocným rozhodnutím Dopravního inspektorátu OŘ Policie ČR B. v. ze dne 13. 11. 2000 pod č.j. ORBO 3724/PDS-DS-2000 mimo jiné i zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců, a to do 14. 1. 2003, dne 24. 12. 2002 kolem 0,50 hodin v B. řídil ulicemi města vlastní osobní automobil zn. Opel Vectra, přičemž byl na ulici C. zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR . Podle § 24 odst. 1 tr. zák. bylo od potrestání obviněného upuštěno.

Proti citovanému rozsudku podal v neprospěch obviněného odvolání státní zástupce, a to proti výroku, jímž bylo podle § 24 odst. 1 tr. zák. od potrestání obviněného upuštěno. O tomto odvolání rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 5 To 308/2003, kterým podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v napadeném výroku. Za podmínek § 259 odst. 3, 4 tr. ř. pak sám ve věci znovu rozhodl tak, že se obviněnému podle § 171 odst. 1 tr. zák. ukládá trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na jeden rok.

Obviněný P. M. podal prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, které směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 5 To 308/2003. Dovolání bylo uplatněno na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí citovaného soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného poukázal na to, že předmětného trestného činu se měl dopustit 24. 12. 2002 kolem 00.50 hodin v B., tj. v době výkonu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce 24 měsíců, který mu byl uložen mimo jiné za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb. rozhodnutím Dopravního inspektorátu OŘ PČR B. v. ze dne 13. 11. 2000, č. j. ORBO 3724/PDS-DS-2000, jež nabylo právní moci dne 15. 1. 2001. Takto byl postižen za skutek spočívající v tom, že dne 7. 9. 2000 ve 23.15 v obci R. řídil osobní motorové vozidlo, ačkoliv mu byl rozhodnutím Dopravního inspektorátu Policie ČR Městské ředitelství ze dne 6. 9. 2000, č. j. MRBN-2257/DI-PŘ-2000, uložen mimo jiné zákaz řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců s platností do 24. 12. 2000. V uvedené souvislosti dovolatel zdůraznil, že pro týž skutek kvalifikovaný jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. ř. byl pravomocně uznán vinným rovněž trestním příkazem Okresního soudu Brno venkov ze dne 19. 10. 2000, sp. zn. 3 T 284/2000, v jehož rámci byl mj. odsouzen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. Tento trest byl podle dovolatele vykonán dne 22. 11. 2002, tedy před 24. 12. 2002, kdy měl řízením osobního automobilu spáchat nyní posuzovaný trestný čin. Podle přesvědčení dovolatele správní orgán (Dopravní inspektorát OŘ PČR B. v.) svým rozhodnutím o přestupku ze dne 13. 11. 2000 porušil zákon, jelikož v důsledku jeho postupu došlo k uložení dvojnásobného trestu zákazu činnosti za totéž jednání. I když tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto i o přestupku podle § 30 odst. 1 písm. i) zák. č. 200/1990 Sb., mělo být podle názoru dovolatele řízení o přestupku podle § 22 odst. 1 písm. d) zák. č. 200/1990 Sb. zastaveno. Pokud se tak ve skutečnosti nestalo, pak podle dovolatele následně došlo i k pochybení na straně soudů obou stupňů, jestliže se nevypořádaly s otázkou dvojího postihu za týž skutek ani se skutečností, že stejné jednání nemůže naplňovat znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 171 odst. 1, písm. c) tr. zák. a přestupku podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb. současně.

S ohledem na výše uvedené důvody dovolatel konstatoval, že soudy obou stupňů rozhodly na podkladě nesprávného právního posouzení skutku, což znamená, že se nelze ztotožnit s jejich závěry o vině a v návaznosti na to ani s trestem, který mu uložil soud druhého stupně. V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 5 To 308/2003, v celém rozsahu, tj. jak výrok o vině tak i výrok o trestu.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) a uvedla, že není zapotřebí blíže se zabývat konkrétní argumentací uplatněnou dovolatelem, neboť je zřejmé, že dovolatel na podkladě uplatněného dovolacího důvodu napadá především výrok o vině, přičemž z průběhu řízení ve věci je zřejmé, že proti rozsudku soudu prvého stupně odvolání sám nepodal vůbec a odvolání státního zástupce směřovalo toliko do výroku o trestu (resp. v daném případě do výroku o upuštění od potrestání). Tím byla přezkumná povinnost odvolacího soudu omezena ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. pouze na napadený výrok. To podle státní zástupkyně znamená, že za daného procesního stavu byl obviněný oprávněn podat dovolání pouze do výroku o trestu, popř. proti řízení tomuto výroku předcházejícímu. Jeho dovolání proti výroku o vině je z uvedených důvodů třeba hodnotit jako nepřípustné. Vzhledem k těmto skutečnostem pak státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného P. M. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný P. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům:

Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně (§265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.). Poněvadž dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, znamená to, že dovolatel může se svým dovolání uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. To znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně, v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač takto postupovat měl a mohl.

Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 1 T 4/2003 Nejvyšší soud zjistil, že v dané věci obviněný P. M. proti rozsudku tohoto soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. 1 T 4/2003-34, odvolání nepodal. Odvoláním v neprospěch obviněného napadl rozsudek státní zástupce (§ 247 odst. 1, § 246 odst. 1 písm. a/ tr. ř.), který tento řádný opravný prostředek zaměřil výlučně proti výroku, jímž soud prvního stupně podle § 24 odst. 1 tr. zák. od potrestání obviněného upustil. Argumentaci svého odvolání opřel o názor, že pro použití ustanovení § 24 odst. 1 tr. zák. nebyly v daném případě splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky.

Odvolání státního zástupce tak vymezilo podmínky budoucího odvolacího přezkumu soudem druhého stupně. Podle § 254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, tj. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelným výrokem je např. i výrok, jímž soud podle § 24 odst. 1 tr. zák. od potrestání obviněného (obžalovaného) upustil. Jiné (odvoláním nenapadené) výroky odvolací soud nesmí (s výjimkami podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.) zásadně přezkoumávat, i kdyby jinak šlo o výroky, proti kterým by odvolatel mohl odvolání podat.

Shora uvedené zásady mají pak význam i z hlediska dovolání jako mimořádného opravného prostředku, neboť z nich vyplývá, že dovolatel (tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozsudek soudu prvního stupně.

Poněvadž v posuzované věci bylo odvolání státního zástupce podáno v neprospěch obviněného P. M. jen proti výroku o upuštění od potrestání, byla tím omezena přezkumná povinnost odvolacího soudu (a současně i jeho právo přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně) výhradně na předmětný výrok. Obsah odvolání státního zástupce vztahující se výlučně ke správnosti podmínek aplikace ustanovení § 24 odst. 1 tr. zák. odvolacímu soudu neumožňoval, aby napadený rozsudek přezkoumával i podle ustanovení § 254 odst. 2, 3 tr. ř. V takovém případě proto obviněný mohl uplatnit své dovolací námitky pouze proti výroku o trestu (kterým odvolací soud původní výrok o upuštění od potrestání nahradil), případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo.

V dané věci však obviněný v podaném dovolání neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jiný zákonný důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu. Obviněný opřel své dovolání o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jeho konkrétní námitky směřovaly proti výroku o vině, když soudům obou stupňů vytkl, že se nevypořádaly s otázkou nepřípustnosti dvojího postihu za týž skutek a v důsledku toho nevzaly v úvahu rozhodnou skutečnost, že předcházející trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel z trestního příkazu ze dne 19. 10. 2000, sp. zn. 3 T 284/2000, vykonal dne 22. 11. 2002, tedy před inkriminovaným skutkem ze dne 24. 12. 2000. Uvedená okolnost podle dovolatele zpochybňuje správnost právního posouzení skutku jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tj. jak výrok o vině tak výrok o trestu.

Pokud tedy obviněný uplatnil v dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně odvoláním (tzn. řádným opravným prostředkem) proti tomuto výroku nenapadl (a neučinil tak ani státní zástupce), dospěl Nejvyšší soud z důvodů rozvedených v předcházejících odstavcích k závěru, že dovolání obviněného není přípustné.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného P. M. dospěl k závěru, že podané dovolání přípustné není, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř. ).

V Brně dne 25. února 2004



Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler