3 Tdo 1045/2003
Datum rozhodnutí: 25.09.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1045/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2003 o dovoláních, která podali obviněný Ing. F. T. a obviněný Ing. J. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 2 To 219/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 53 T 18/2001 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. F. T. a Ing. J. K. o d m í t a j í.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 53 T 18/2001, byli obvinění Ing. F. T. a Ing. J. K. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve znění před novelou zák. č. 253/1997 Sb., jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák. Uvedeného trestného činu se dopustili podle rozsudku skutkem popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí. Obviněný Ing. F. T. byl za to odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na 8 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. 28 T 9/98, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný Ing. J. K. byl podle § 250 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 5 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli oba obvinění zavázáni k povinnosti společně a nerozdílně zaplatit poškozené Č., a. s. na náhradě škody částku 30.000.0000,- Kč, s 8,5 % úrokem z prodlení ode dne 23. 9. 2001 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Č., a.s. odkázána se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění Ing. F. T. a Ing. J. K. a Krajský státní zástupce v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl Vrchní soud v Olomouci. Rozsudkem ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 2 To 219/2002, napadený rozsudek z podnětu všech odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), d) e), f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými jako spolupachatele podle § 9 odst. 2 tr. zák. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. spáchaným skutkem popsaným ve výroku předmětného rozhodnutí. Obviněného Ing. F. T. odsoudil podle § 250 odst. 4 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu k odnětí svobody na 9 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 49 odst. 1 a 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech s předmětem činnosti provádění penzijního připojištění se státním příspěvkem, výrobní a obchodní činnost v oboru reklamy, organizační a ekonomické poradenství, zpracování tabáku a výroba tabákových výrobků, provozování závodní automobilové stáje, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a provoz parkoviště s poskytováním jiných služeb než základních, a to včetně jejich zastupování na základě plné moci, na 7 let. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 28. 4. 1999, č. j. 28 T 9/98 - 1589, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 9 To 95/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněného Ing. J. K. odsoudil podle § 250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 5 roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem, a podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech s předmětem činnosti provádění penzijního připojištění se státním příspěvkem, a to včetně jejich zastupování na základě plné moci, na 7 roků.

Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci) podali ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. obvinění Ing. F. T. a Ing. J. K. prostřednictvím svých obhájců dovolání. Obviněný Ing. F. T. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný Ing. J. K. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Obviněný Ing. F. T. především zdůraznil, že se nedopustil jednání, pro které byl stíhán a odsouzen oběma napadenými rozhodnutími.V návaznosti na to uvedl, že nedošlo k žádnému podvodu ani jednání, které by mělo vyvolat něčí omyl či dokonce takový omyl vyvolalo. Zdůraznil, že byla zcela jednoznačně prokázána skutečnost, že došlo k jednání mezi všemi třemi bankovními ústavy na věci zúčastněnými a tedy nebyl jediný důvod ani možnost snažit se falešnými údaji ovlivnit rozhodování I. a. s., což by bylo nesmyslné, když všech informací by se tomuto věřiteli dostalo jak od U. b., tak od bankovního domu S., a. s. Původní vyšetřovatel neprovedl ve věci během prvního roku vyšetřování výslech zástupců bankovních domů zúčastněných na uvedeném jednání ani nezajistil originály příslušných dokumentů a dokladů, ačkoli tak mohl učinit bez jakýchkoliv potíží. Svou nečinností a nedbalostí připustil, aby v mezidobí zmizely originály dokumentů svědčící o nevině obviněných, a zavinil, že nebyl vyslechnut Ing. N., který po více než roce trestního stíhání zahynul při dopravní nehodě. Ani soud nezajistil příslušné doklady a podklady. Soudy obou stupňů neprovedly výslechy potřebných svědků. V souvislosti s tím si dovolatel položil otázku, jak se měl vůbec hájit, když důkazy svědčící v jeho prospěch vinou vyšetřovatele, případně postupem soudu provedeny nebyly. Připomněl, že to čeho se domáhá, je stále ještě dohledatelné a zjistitelné. Dále zdůraznil, že nedošlo k žádnému zatajení úvěrových či zástavních smluv ani k žádnému nadhodnocení očekávaného nájemného. V celém trestním řízení nebyla podle jeho názoru prokázána jediná skutečnost, která by dokazovala, že z jeho strany, případně ze strany Ing. J. K. došlo k padělání jakéhokoliv dokladu, smlouvy či podpisu. Poukázal rovněž na skutečnost, že se jednalo o složitou, nikoli však podvodnou bankovní operaci, která řešila přechod z krátkodobých úvěrů na střednědobé a dále případně na dlouhodobé. Opakoval pak, že je nevinen.

V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech napadených výroků v rozsudcích soudů obou stupňů a následně podle § 265k odst. 1 zrušil oba napadené rozsudky a přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. aby Krajský soud v Ostravě pobočka Olomouc věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Také obviněný Ing. J. K. především uvedl, že se jednání, pro které byl uznán vinným, nedopustil. V souvislosti s tím vyjádřil přesvědčení, že soudy řešící jeho případ postupovaly neúměrně přísně, nedostatečně zhodnotily skutkový stav a naprosto nepřihlédly k polehčujícím okolnostem. Uvedl, že se nemůže ztotožnit nejen s výškou trestu, ale také s odůvodněním, které naprosto neodpovídá skutkové podstatě a nepřihlíží k jeho oprávněným námitkám. Pokud byl stíhán a odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., nemohla být podle jeho názoru naplněna subjektivní podstata tohoto trestného činu, neboť se nejen nemohl obohatit, popřípadě také neobohatil. Jestliže soudy obou stupňů konstatují úmysl přímý, tedy úmysl se obohatit, není toto tvrzení správné ale také naprosto neopodstatněné. Pokud je dále uváděno, že došlo k vylákání úvěru, k dosažení úvěrové smlouvy sepsané formou notářského zápisu s tím, že bylo záměrně zatajeno uzavření další nájemní smlouvy, toto se podle něho nezakládá na pravdě. Dále dovolatel uvedl, že z předložené dokumentace založené ve spise zcela jednoznačně vyplývá, že k jednání, které je soudem kvalifikováno jako podvodné, došlo při jednání všech subjektů, tedy všech tří bankovních domů zainteresovaných na tomto případě, kdy veškeré dokumenty byly ověřovány bankovním dozorem. Soudům pak vytkl nedostatečné zhodnocení celé věci, nedostatečné hodnocení důkazů a nesprávné právní a faktické závěry. Konkretizoval pak, že jde o následující podstatné skutečnosti :

a)jednání, které mělo předcházet uzavření úvěrových smluv se vždy zúčastnili odpovědní zástupci všech zainteresovaných stran (nemohlo tedy dojít k podvodnému jednání),

b)v přípravném řízení nebyli vyslechnuti všichni svědkové zástupci bankovních domů, kteří by potvrdili skutečnosti uvedené ad a),

c)nebyly předloženy originály bankovních a jiných dokladů, které by zcela jednoznačně prokázaly jeho zákonný postup v této věci,

d)nebyli vyslechnuti důležití svědci, kteří by potvrdili zákonný postup v této věci.

Podle jeho přesvědčení, pokud by byly tyto nesporné skutečnosti soudy obou stupňů akceptovány, nemohlo dojít k závěru o jeho vině. Vyslovil přesvědčení, že pokud oba soudy provedly poměrně rozsáhlé dokazování, s těmito skutečnostmi se nevypořádaly. Soudy obou stupňů bylo porušeno právo na spravedlivý proces a presumpce neviny. Na podporu těchto skutečností uvedl několik příkladů, přičemž konkretizoval rozpory mezi podstatnými skutečnostmi a soudům obou stupňů opětovně vytkl neobjektivní hodnocení důkazů. Zdůraznil pak, že k žádnému podvodnému jednání z jeho strany nedošlo a vyjádřil přesvědčení, že jeho soudní řízení mělo být vyloučeno k samostatnému jednání. Poukázal pak na svůj špatný zdravotní stav, který mu nedovoluje případný nástup trestu. I touto otázkou se podle něho měl příslušný soud zabývat při stanovení výše trestu, kdy, jak (dovolatel) uvedl, neměl naprosto v úmyslu se obohatit nebo dokonce někoho podvést .

V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud dle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a zejména odůvodněnost všech napadených výroků uvedených v rozsudcích obou soudů a následně dle § 265 odst. 1 tr. ř. zrušil oba napadené rozsudky a přikázal příslušnému soudu věc znovu projednat .

K dovolání obviněného Ing. F. T. se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Především poukázala na to, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovoláním napadat chybnou právní kvalifikaci skutku zjištěného soudem, není však možné napadat skutková zjištění, hodnocení důkazů, postup při dokazování apod. V rámci zvažovaného dovolacího důvodu lze uplatňovat námitky právní nikoli skutkové. Obviněný uplatnil v celém rozsahu výhradně jen takové námitky, které směřují proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. V dovolání neuplatnil žádnou námitku, která by se týkala právní kvalifikace skutku, který zjistil Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci a ze kterého vycházel v napadeném rozsudku i Vrchní soud v Olomouci. Formálně sice deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného Ing. F. T. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného Ing. J. K. ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. nebylo do dne konání neveřejného zasedání Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) doručeno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání byla podána oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Obvinění Ing. F. T. a Ing. J. K. jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř.



Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání jsou z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustná, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřují též proti rozhodnutí, kterým byli obviněni uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Dovolání současně splňují náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda dovolateli uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení, jejichž existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou především skutková zjištění obsažená v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).



V posuzované věci však dovolací námitky uplatněné obviněným Ing. F. T. směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům obou stupňů vytýká, že neprovedly všechny důkazy nezbytné k náležitému objasnění věci, a naznačil, že patřičně a ve všech souvislostech nevyhodnotily provedené důkazy. Přitom zdůrazňuje, že se nedopustil jednání, pro které byl stíhán a odsouzen oběma napadenými rozhodnutími, a v návaznosti na to uvádí, že nedošlo k žádnému podvodu ani jednání, které by mělo vyvolat něčí omyl či dokonce takový omyl vyvolalo. Dovolací důvod tak spatřuje ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.). S tím (jako důsledkem) pak spojuje následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a de facto potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani jiný dovolací důvod) podřadit nelze (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).



Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod ovšem nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Obviněný Ing. J. K. ovšem nekonkretizoval vadu či vady napadeného rozhodnutí, v nichž by tento dovolací důvod, pokud se na něj formálně odvolává, měl spočívat. Námitky, jež v dovolání uvedl, se s tímto dovolacím důvodem nekryjí.

Argumentaci, kterou tento dovolatel uplatnil v podaném dovolání, však nelze podřadit ani pod jiný dovolací důvod, a to ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Rovněž jeho dovolací námitky totiž směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Soudům obou stupňů totiž stejně jako obviněný Ing. F. T. vytýká, že neprovedly důkazy potřebné k náležitému objasnění věci a patřičně a ve všech souvislostech nevyhodnotily provedené důkazy, což mělo vést k tomu, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci. Také on tak spatřuje dovolací důvod ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a s tím (jako důsledkem) pak spojuje následné vadné hmotně právní posouzení věci. V rámci svého mimořádného opravného prostředku se domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a fakticky potvrzených soudem odvolacím, kterou však, jak již uvedeno, ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.

Pokud obviněný Ing. J. K. uvedl, že se nemůže ztotožnit s výškou trestu a poukázal na svůj špatný zdravotní stav, který mu nedovoluje případný nástup trestu, s tím že i touto otázkou se podle něho měl příslušný soud zabývat při stanovení výše trestu, kdy, jak (dovolatel) uvedl, neměl naprosto v úmyslu se obohatit nebo dokonce někoho podvést , pak tuto námitku nelze podřadit pod žádný důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř., a to ani v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z citované dikce tohoto ustanovení totiž jednoznačně vyplývá, že nepřiměřenost trestu (sama o sobě) bez splnění zákonem vymezených podmínek tento dovolací důvod nezakládá.

Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaných dovoláních sice byly citovány zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovoláních vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba uvést, že každý dovolatel musí na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v předmětné věci shledal, že dovolání obviněných Ing. F. T. a Ing. J. K. nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. září 2003

Předseda senátu :

Mgr. Josef Hendrych

Vypracoval :

JUDr. Vladimír Veselý