3 Tdo 1029/2013
Datum rozhodnutí: 09.10.2013
Dotčené předpisy: § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoník, § 325 odst. 2 písm. a) tr. zákoník, § 325 odst. 2 písm. b) tr. zákoník, § 175 odst. 2 písm. c) tr. zákoník



3 Tdo 1029/2013-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. října 2013 o dovolání podaném obviněným J. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 571/2012 ze dne 16. 1. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresní soudu Praha - západ pod sp. zn. 14 T 179/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ sp. zn. 14 T 179/2011 ze dne 2. 8. 2012 byl dovolatel uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené zločiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal obviněný J. H. (stejně jako příslušný státní zástupce) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 9 To 571/2012 ze dne 16. 1. 2013 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soud dospěl k právním závěrům, které jsou v rozporu s provedeným dokazováním do té míry, že se jedná o takové, které jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními. V tomto směru namítl zejména absenci zavinění s tím, že poškozený Ing. Z. se v kritické době neprokázal tím, že byl ve funkci lesní stráže a z výsledků ve věci vedeného dokazování tak nebylo možné usoudit na to, že v tomto postavení svědek Ing. Z. vůči dovolateli jednal a sám nerespektoval ustanovení § 39 odst. 1 písm. a) zák. č. 289/1995 Sb., lesní zákon. Dále namítl, že ke kolizi nedošlo z jeho úmyslu, ale v důsledku jednání poškozeného, který se vrhnul do cesty vozidlu řízeného dovolatelem, což tento nemohl předpokládat. Poukázal i na rozpory v důvodech obsažených v citovaných rozhodnutích soudů v souvislosti s jednáním poškozeného a jeho prokazováním se osoby v postavení lesní stráže. Uzavřel s tím, že poškozený se neprokázal jako člen lesní stráže a dovolatel do něj nenajel úmyslně, když poškozený vstoupil do dráhy jedoucího auta. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. mu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Přípisem, který Nejvyšší soud obdržel dne 26. 8. 2013, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat za současného výslovného souhlasu s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem ta jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, jak je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu druhého stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení ve věci učiněných skutkových zjištění s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily nesprávně a jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že nevěděl o postavení poškozeného (jako člena lesní stráže) a také to, že při jízdě svým automobilem nechtěl poškozeného zranit, když ten mu nečekaně vstoupil do cesty. V uvedeném směru však zejména odvolací soud i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlil, z jakých důkazů vycházel a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěl, když přesně popsal skutkový děj a napravil i právní kvalifikaci jednání dovolatele zvolenou soudem nalézacím. Vysvětlil takto, proč uvěřil svědeckým výpovědím poškozeného i přímého svědka incidentu P. B. a zabýval se podrobně i namítanými rozpory v jejich výpovědích. Zabýval se také podrobně ve věci podanými znaleckými posudky z oboru dopravy i z oboru zdravotnictví a přehledně vysvětlil, k jakým závěrům (i v souvislosti s nimi) dospěl, když ani úvahy soudu v tomto směru nelze označit za nesprávné a nerespektující učiněná skutková zjištění, a to ani v souvislosti se všemi, ve věci provedenými důkazy. Z učiněných skutkových zjištění tak zjevně plyne, že dovolatel byl kontrolován na místě, kam byl zakázán vjezd (lesní prostor označený dopravní značkou), byl si této skutečnosti zjevně vědom, stejně jako toho, že byl zřetelně upozorněn na to, že je kontrolován osobou k tomu oprávněnou. Přes uvedené skutečnosti potom uvedl své vozidlo do pohybu za situace, kdy si musel být vědom i toho, že může zranit poškozeného a k jeho zranění také nepochybně došlo. Z uvedeného také zjevně plyne, že popsaný způsob trestného jednání dovolatele je namístě shledat jednáním minimálně v úmyslu nepřímém. Jeho námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. října 2013

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka