3 Tdo 1025/2010
Datum rozhodnutí: 15.09.2010
Dotčené předpisy: § 10 odst. 1 písm. ch) tr. zákoník, § 250a odst. 2,4 tr. zákoník, § 10 odst. 10 písm. a) tr. zák., § 257 odst. 1 tr. zák.




3 Tdo 1025/2010 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2010 o dovolání podaném M. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 520/2008 ze dne 16. prosince 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 69/2004, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 2 T 69/2004 ze dne 24. dubna 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, odst. 4 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), jako jeho organizátor podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. rovněž jako jeho organizátor podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za organizování výše uvedených trestných činů byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacet pět měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 2 T 158/2002 z 29. 7. 2003 a Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 3 T 95/2001 z 30. 8. 2002 a všechna rozhodnutí, která na výrok o trestu obsahově navazují, pokud zrušením pozbyla podkladu. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb na dobu tří roků. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalšího spoluobviněného S. Z. a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

O odvolání M. B. (a spoluobviněného Z.) proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 8 To 520/2008 ze dne 16. prosince 2008 tak, že z podnětu odvolání obou obviněných podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Dále podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že M. B. odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem.

Proti výše uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal M. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod zvolil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že obecné soudy svými rozhodnutími výrazným způsobem zasáhly do jeho ústavních práv, a to porušením čl. 36 odst. 1 Listiny občanských (správně základních) práv a svobod, podle něhož se každý může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu, když podrobně vylíčil, v čem dle jeho názoru spočívá spravedlivý proces. Dále poukázal na to, že se odvolací soud nevypořádal se všemi skutečnostmi důležitými pro vydání napadeného rozhodnutí, resp. odmítnutí odvolání . Zdůraznil, že skutková věta, tak jak je uvedena v rozsudku soudu prvního stupně, nebyla v žádném případě objasněna orgány činnými v trestním řízení, a to včetně obou soudů a nikdy nebylo prokázáno, že by měl jednat nezákonným způsobem. Vyjádřil přesvědčení, že jediný usvědčující důkaz , tedy protokol o výslechu svědka P. byl proveden jako neodkladný úkon dle § 160 odst. 4 tr. ř., přičemž nikde není zmínka o tom, proč by měl být za neodkladný považován, a současně poukázal na rozpory a nepřesnosti ve výpovědi tohoto svědka. Za zmatečný označil i záznam výpovědi svého otce P. B. a Z. B.. Za stěžejní dovolatel označil skutečnost, že se soud řádně nevypořádal s okolností, že byl ke dni 14. 3. 2002 skutečně zapsán na listu vlastnictví jako vlastník předmětného domu v P. a přilehlých pozemků, když takto mu dle jeho názoru nemůže být přičítáno k tíži, že na vlastní nemovitost uzavřel pojistnou smlouvu a následně kladeno za vinu, že požadoval plnění z této smlouvy. Rozsudku soudu prvního stupně též vytkl, že v jeho odůvodnění (a následně i v odůvodnění rozsudku soudu odvolacího) zcela chybí zjištění, co bylo skutečnou příčinou požáru a závěr, že k založení požáru došlo jinou osobou tak nemá podklad v provedeném dokazování. Závěrem svého podání dovolatel uvedl, že pokud by v tomto duchu bylo pohlíženo na všechny nové pojistitele/pojištěné věcí nemovitých či nemovitých, které zanedlouho podlehnou zkáze, bez toho, aby byly slovy zákona zcela jasně odstraněny veškeré pochybnosti o jejich zavinění, pak při dodržení zásady in dubio pro reo, by takovýto postup byl jistě obecně považován za jednání contra lege, což je jistě nepřípustné. S ohledem na výše uvedené znovu zopakoval, že skutky, pro které byl odsouzen nespáchal, neúčastnil se na tomto jednání, nijak je neorganizoval a neměl by za toto jednání nést trestní odpovědnost. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a dle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí .

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že ač je dovolání podáno s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., převážná část tam uplatněných námitek směřuje proti neúplnosti ve věci vedeného dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a dále proti údajným vadám procesního charakteru, které však v souladu s uplatněným dovolacím důvodem nejsou. O té části dovolání, která směřuje proti odůvodnění napadeného rozsudku, se státní zástupce vyjádřil v tom směru, že dovolání proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné ve smyslu § 265a odst. 4 tr. ř. Zdůraznil, že skutkovými zjištěními tak, jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud tyto k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízením způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V této souvislosti uvedl, že přezkoumáním ve shora naznačeném směru žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry zjištěny nebyly, když ani údajná nesprávná skutková zjištění a namítané procesní vady důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou. Dle názoru státního zástupce deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídá pouze námitka, že se soudy nevypořádaly s objektivní skutečností, že ke dni 14. 3. 2002 byl dovolatel zapsán v listu vlastnictví jako majitel domu P. a přilehlých pozemků, takže mu nemůže být přičítáno k tíži, že tyto své nemovitosti pojistil, když takto vedenou námitku považuje za zjevně neopodstatněnou. To proto, že je zřejmé, že soudům byla výše uvedená skutečnost známa, přičemž však sama skutečnost, že dovolatel nechal tyto nemovitosti pojistit, rozhodně nebyla sama o sobě předmětem trestního stíhání dovolatele, které se stalo oprávněným až ve spojitosti s dalším jednáním dovolatele a spoluobviněného Z. S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podané dovolání odmítl, jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., což navrhl učinit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.

Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu. Trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 4 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.

Organizátorství je forma účastenství na trestném činu, kdy organizátor spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (§ 10 odst. 1 písm. a/ tr. zák.), přičemž dle § 10 odst. 2 tr. zák. na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného.

Jak vyplývá ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, tyto trestné činy byly spatřovány v jednání, které spočívalo ve skutečnosti, že M. B. v přesně nezjištěnou dobu mezi 29. 3. 2002 a 4. 4. 2002, pod příslibem umoření dluhu ve výši cca 50.000,- Kč, pověřil S. Z., aby zapálil jeho dům v P., okres P., z toho důvodu, že si nechal dům dne 29. 3. 2002 pojistit pojistnou smlouvou u České pojišťovny, a. s., na částku 2,5 mil. Kč, a to i proti požáru, a měl v úmyslu žádat po pojišťovně pojistné plnění, přičemž S. Z. skutečně dne 4. 4. 2002 kolem 23.50 hodin, v P., okr. P., vstoupil do rodinného domu v obci P., okr. P., v místnostech rozlil benzín a na zem položil houbičky jím nasáklé se zapálenými svíčkami, od kterých následně benzín vzňal a došlo k požáru celého domu, čímž způsobil poškození nebo zničení vybavení dvou ložnic, dvou obývacích pokojů, kuchyně, koupelny, chodby, osobních věcí v těchto místnostech a pracovních nástrojů v garáži, čímž způsobil manželům V. D., a A. D., a A. K., škodu ve výši 117.358,- Kč, a P. K., škodu ve výši 61.500,- Kč, a poškozením domu vznikla V. D., škoda ve výši 875.030,- Kč, a M. B. oznámil dne 8. 4. 2002 v České pojišťovně, a. s., agentuře Z., že došlo k požáru domu, a uplatňoval pojistné plnění ze shora citované pojistné smlouvy, ovšem k jeho vyplacení nedošlo. Námitky dovolatele, jejichž prostřednictvím vyjádřil nesouhlas s rozsahem provedeného dokazování, se způsobem, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy a jejichž prostřednictvím dovolatel předložil de facto dovolacímu soudu vlastní (a pro něj příznivější) verzi skutkového děje, tak nejenže nemohou být právně relevantně uplatněny pod deklarovaným důvodem, ale nemohou být předmětem dovolání (a tedy právně relevantně uplatněny) pod žádným jiným ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů, stejně tak jako námitky procesního charakteru ohledně procesní použitelnosti výslechu svědka P. S otázkou posouzení výpovědi svědka P. se navíc již předtím důkladně zabýval v rámci řízení o odvolání soud druhého stupně a na jeho správné závěry lze pro stručnost odkázat (str. 6 - 7 rozhodnutí soudu druhého stupně). Soudy zejména v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely, jak které (jednotlivé) důkazy hodnotily a proč neuvěřily obhajobě dovolatele a uznaly jej vinným právě výše uvedenými trestnými činy. Soudy při svém rozhodování vycházely z výpovědí obyvatel předmětného domu (V. D., P. K.), dále z výpovědí sousedů, kteří byli svědky situace bezprostředně před založením požáru, na místě zasahujících policistů a svědka J. P., dále z listinných důkazů (pojistná smlouva, výpis z katastru nemovitostí, rozsudek Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 7 C 100/98 ze dne 4. 7. 2000, podle kterého je vlastníkem předmětného domu V. D. a rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 19 Co 619/2000 ze dne 29. 1. 2003, který tento rozsudek potvrzuje, dále odborné vyjádření ve smyslu § 105 odst. 1 tr. ř. Policie České republiky - správa Jihomoravského kraje - Odbor kriminalistické techniky a expertiz, Brno na č. l. 76 a odborné vyjádření Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje na č. l. 77, ze kterých jednoznačně vyplývá, že požár byl úmyslně založen). Neobstojí tedy ani námitka dovolatele, že nebylo prokázáno, že by požár byl založen jinou osobou, když tato skutečnost zcela jasně vyplývá nejen ze spisu, ale i ze skutkové věty a následně z odůvodnění citovaného rozsudku soudu prvního stupně. Takto vedené námitky tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro závěr, že soudy obou stupňů zjevně pochybily při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu proto dospět nelze. Pokud by tato argumentace dovolatele zůstala osamocenou, nezbylo by Nejvyššímu soudu podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Jedinou právně relevantně uplatněnou námitkou tak zůstala ta spočívající v tom, že se soudy nevypořádaly se skutečností, že byl v rozhodné době majitelem předmětného domu. Tato námitka je však zjevně neopodstatněnou, neboť jak vyplývá z (citované) skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, skutečnost, že byl dovolatel v té době veden v katastru nemovitostí jako vlastník objektu, byla soudu známa. Minimálně však v době, kdy vstoupil do objektu tohoto rodinného domu (28. 3. 2002), již věděl, že probíhá soudní řízení, které má určit vlastnictví domu, když soud v této věci již v prvním stupni rozhodl, a to ve prospěch V. D. (viz výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Prostějově), přesto však dům pojistil následujícího dne (29. 3. 2002) na vysokou částku. V naznačených souvislostech je však třeba zdůraznit, že na kvalifikaci jeho jednání jako účastenství na trestném činu pojistného podvodu ve smyslu § 250a tr. zák. nemá případné vlastnictví žádný právní význam, neboť jak vyplývá ze (zákonného) znění této skutkové podstaty, tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost , k čemuž v daném případě na straně dovolatele a spoluobviněného Z. zcela bezpochyby došlo, když dovolatel poté, co uzavřel na nemovitost pojistnou smlouvu (znějící na jeho jméno), instruoval S. Z. v tom směru, aby nemovitost podpálil, tedy aby vyvolal pojistnou událost, a to bez ohledu na otázku vlastnictví předmětné nemovitosti. Přitom z učiněných skutkových zjištění plyne, že dovolatel byl nepochybně přesvědčen, že plnění z předmětné pojistné smlouvy připadne právě jemu. Co se týká trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 tr. zák., tak právě s ohledem na nevyjasněné vlastnické právo k předmětnému domu, nezahrnul správně nalézací soud škodu způsobenou na samotném objektu do výše škody rozhodné pro určení, zda se jedná o kvalifikovanou skutkovou podstatu tohoto trestného činu, nýbrž vycházel pouze ze škody, která vznikla na věcech náležejících prokazatelně ve vlastnictví rodiny D. a posoudil toto jednání jako poškozování cizí věci v základní skutkové podstatě tohoto trestného činu podle § 257 odst. 1 tr. zák.

Závěrem nezbývá než reagovat na poněkud neadekvátně uplatněnou námitku dovolatele, že došlo de facto ke kriminalizaci jeho jednání spočívající v uzavření pojistné smlouvy na předmětnou nemovitost, když (i ze shora uvedeného) je patrno, že trestní řízení proti dovolateli nebylo vedeno kvůli uzavření pojistné smlouvy na předmětnou nemovitost jako takovou (bez dalšího), nýbrž v souvislosti s dalším (následným) jednáním, kterého se dopustil společně se S. Z. a které bylo popsáno již výše, když o tom, že dovolatel je pachatelem (organizátorem) předmětných trestných činů nemá ani dovolací soud nejmenších pochyb.

S poukazem na výše uvedené pak nezbylo Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. září 2010

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka