3 Tdo 1025/2003
Datum rozhodnutí: 10.12.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1025/2003

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2003 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněné H. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 4 To 121/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 20/98, a rozhodl t a k t o :

Dovolání Nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněné H. Š. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 40 T 20/98 bylo podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. řádu a § 172 odst. 1 písm. f) tr. řádu v rámci předběžného projednání obžaloby zastaveno trestní stíhání obviněné H. Š., stíhané pro trestný čin zkrácení daně, poplatků a podobné dávky dle § 148 odst. 1, odst. 3 tr. zákona, neboť trestnost činu zanikla.



Obviněná se uvedeného trestného činu měla dopustit tím, že společně s V. Š. jako jednatelé firmy T. Š. s.r.o. B., za účelem zkrácení daně zahrnuli do účetnictví této firmy z roku 1993, 1994, 1995, jen část účetních dokladů dokumentujících tržby z prodejen situovaných v podchodu pod hlavním vlakovým nádražím a na stánku v B., čímž způsobili zkrácení celkových tržeb za účetní rok 1993 ve výši 373.786,-Kč, za účetní rok 1994 ve výši 1.505.204,-Kč a za účetní rok 1995 ve výši 176.090,-Kč, tedy v příjmu právnických osob v částce 799.970,-Kč a daň z přidané hodnoty v částce 431.939,- Kč, celkově způsobili škodu Č. s., zastoupenému FÚ B. škodu ve výši 1.270.649,-Kč.



Uvedené usnesení nenabylo bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal státní zástupce stížnost, kterou se zabýval v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2002 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 121/2002 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost státního zástupce zamítl.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně podala ve lhůtě podle § 265e tr. řádu v neprospěch obviněné dovolání nejvyšší státní zástupkyně. V dovolání se odkazuje na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), f) tr. řádu s tím, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Podstata námitek nejvyšší státní zástupkyně, stejně jako podstata námitek státního zástupce již v rámci stížnosti k Vrchnímu soudu v Olomouci, spočívá ve zpochybnění závěrů obou soudů ohledně naplnění podmínek účinné lítosti ve smyslu ustanovení § 66 písm. a), b) tr. zákona. Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání vyslovuje názor, že jednak dodatečné splnění povinnosti, kterou pachatelka porušila, jež nastalo v tomto konkrétním případě, není samo o sobě dostatečným důvodem pro zánik nebezpečnosti činu pro společnost (odvolává se při tom na R 21/1979-II) a jednak že ani dodatečně učiněná opatření poškozeného zaměřená proti opakovanému spáchání trestné činnosti, v tomto případě spočívající v nově stanovené daňové povinnosti obchodní společnosti, vůči níž může finanční úřad daňový nedoplatek vymáhat, neznamenají změnu situace ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 tr. zákona (při tom argumentuje B 3/1985-28).



Nejvyšší státní zástupkyně v dovolání tvrdí, že k zamezení, resp. napravení škodlivého následku aktivním jednáním obviněné H. Š. nedošlo, neboť ta oznámila krácení daně poté, co byla odvolána z funkce jednatelky společnosti, ale zejména za situace, kdy krácení daně trvalo po dobu delší dvou let v pravidelných čtvrtletních intervalech a obviněná se na tomto jednání aktivně zúčastnila. Dále vyslovuje názor, že v daném případě nelze konstatovat ani naplnění podmínek uvedených v ustanovení § 66 písm. b) tr. zákona, vyžadujících ze strany pachatele oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu v době, kdy škodlivému následku mohlo být ještě zabráněno, neboť oznámení bylo obviněnou učiněno u finančního úřadu, tedy nikoliv u orgánu příslušného ve smyslu citovaného ustanovení trestního zákona. V tomto ohledu se nepřiklání k výkladu tohoto ustanovení učiněného napadeným rozhodnutím soudu. Rovněž konstatuje, že z hlediska požadavku zákona učinit oznámení o trestném činu v době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno, není možno ani tuto podmínku v posuzovaném případě považovat za splněnou, neboť škodlivý následek, tedy zkrácení daně, jednoznačně nastal okamžikem předložení nepravdivého daňového přiznání.



S ohledem na svoje námitky tedy dochází k závěru, že v předmětné trestní věci bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a že došlo k nesprávnému právnímu posouzení ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. řádu. Proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se prostřednictvím svého obhájce vyjádřila obviněná H. Š. s tím, že důvody dovolání považuje za neopodstatněné a vyslovuje názor, že Nejvyšší soud České republiky by toto dovolání měl odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému pod písm. c) o zastavení trestního stíhání. Nejvyšší státní zástupkyně je osobou oprávněnou k podání dovolání v neprospěch obviněné.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

V této věci Nejvyšší soud shledal, že obsah podaného dovolání je s uplatněnými dovolacími důvody v souladu, přičemž podstatou dovolání je odlišný názor dovolatele na otázku zániku trestnosti činu obviněné H. Š., resp. na právní posouzení této okolnosti /uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu/ a v návaznosti na to námitka proti posouzení, zda zákonná podmínka zániku trestnosti byla či nebyla naplněna ve smyslu § 172 odst. l písm. f) tr. řádu /uplatněná v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu/.

Pokud jde o posouzení opodstatněnosti námitek uplatněných v dovolání, dospěl Nejvyšší soud po jejich přezkoumání k závěru, že posuzované dovolání je zjevně neopodstatněné. Z přiloženého trestního spisu totiž zjistil, že soudy obou stupňů se v dostatečné míře a podrobně věnovaly námitkám státních zástupců týkajících se okolností zániku trestnosti činu obviněné H. Š. z důvodu účinné lítosti, a to jak z hlediska učiněných skutkových zjištění, tak i pokud jde o právní posouzení této věci. Nejvyšší státní zástupkyně k již dříve uplatňovaným námitkám státních zástupců nyní ve svém dovolání doplňuje již uplatněnou argumentaci, že nebyly naplněny podmínky ustanovení § 65 odst. 1 tr. zákona v tom, že v daném případě nešlo ani o změnu situace, ani nebyly splněny podmínky týkající se osoby pachatele. Tomuto názoru ani argumentům na jeho podporu však v posuzovaném případě nemohl Nejvyšší soud přisvědčit. Je skutečností, že změnou situace se podle dosavadní soudní praxe rozumí zejména (tedy nikoli vždy a pouze) podstatná změna sociálně politických poměrů, podmínek a jiných (tedy odlišných od výslovně uvedených) okolností ovlivňujících hodnocení významu chráněných společenských zájmů, které byly činem pachatele porušeny nebo ohroženy. Existenci těchto podmínek je bezpochyby v souladu s citovaným ustanovením nutno posuzovat vždy individuálně ve vztahu ke každému konkrétnímu případu a posuzovat tedy vždy konkrétní nebezpečnost činu pro společnost. Obdobný individuální přístup je nutno dle názoru Nejvyššího soudu uplatňovat i ve vztahu k hodnocení změny chování osoby pachatele z hlediska možnosti opětovného spáchání trestného činu a jeho postoji k chráněnému společenskému zájmu, který svým činem ohrozil nebo porušil. V daném případě jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací postupovaly důsledně a podmínky zániku trestnosti ve smyslu § 65 odst. 1 tr. zákona správně posoudily. Nelze přisvědčit názoru dovolatele ohledně absence zákonných podmínek dle § 65 odst. 1 tr. zákona, a to ani přesto, že se dovolatel odkazuje na dva judikáty, které navíc nejsou s posuzovaným případem zcela analogické.



Nejvyšší soud se zabýval i otázkou, do jaké míry je či není pro právní posouzení tohoto konkrétního případu relevantní opakující se námitka, že nebyla naplněna podmínka dle § 66 písm. b) tr. zákona, tedy že obviněná učinila své oznámení u jiného orgánu, než který je v tomto ustanovení výslovně uveden. V daném případě je zjevné, že v rámci svých zjištění oba soudy tuto skutečnost správně konstatovaly, nicméně při jejím právním posouzení i v kontextu s ostatními relevantními okolnostmi této formální vadě nepřiznaly takový význam, aby na jejím základě byl vysloven závěr, že nedošlo k zániku trestnosti. Nejvyšší soud považuje tento postup za správný a zcela adekvátní jak skutkovým zjištěním, tak celkovému právnímu posouzení. Podle názoru Nejvyššího soudu lze v projednávané věci analogicky postupovat jako v případě ustanovení § 147 tr. zákona, kde platí zvláštní ustanovení o účinné lítosti (147a tr. zákona), jež stanoví, že trestnost neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti zaniká, jestliže pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.

S ohledem na to, že Nejvyšší soud neshledal vady v právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nepovažuje za opodstatněné i námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu.



Protože neopodstatněnost námitek uplatněných v dovolání je vzhledem k posuzovanému případu zjevná, rozhodl o odmítnutí dovolání nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněné H. Š. dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako o dovolání zjevně neopodstatněném. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. prosince 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h