3 Tdo 1024/2005
Datum rozhodnutí: 13.10.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1024/2005

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2005 dovolání obviněného Ing. J. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 61 To 3/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 82/2003, a rozhodl t a k t o :

Dovolání Ing. J. S.se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. 12. 2004, sp. zn. 1 T 82/2003, byl obviněný Ing. J. S. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zákona, za který byl odsouzen podle § 249a odst. 2 tr. zákona za použití § 53 odst. 1 tr. zákona k peněžitému trestu ve výši 100.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody ve výměře 4 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození Ing. P. R., M. R., odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný i oba poškození odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2005 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 61 To 3/2005 podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. J. S. uznal vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zákona, a sám mu uložil podle § 249a odst. 2 tr. zákona za použití § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona byl obviněnému stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození Ing. P. R. a M. R., odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.



Odvolání poškozených Ing. P. R. a M. R. byla podle § 256 tr. řádu zamítnuta.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu druhého stupně, že obviněný jako pronajímatel bytu v půdní nástavbě v P., přerušil dne 13. 1. 2003 a do října 2003 sám neobnovil přívod vody do uvedeného bytu a stejně tak do listopadu 2003 sám nezajistil opravu násilně přerušeného přívodního elektrického kabelu do bytu, ke kterému došlo dne 17. 11. 2002 v jím uzamčeném nebytovém půdním prostoru, který odmítl k provedení opravy zpřístupnit, následkem čehož byla přerušena dodávka elektrické energie a byt byl pro nájemce Ing. P. R. a M. R. dlouhodobě neobyvatelný a nápravu sjednala až majoritní vlastnice domu v období měsíců říjen až listopad 2003.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 dovolání, ve kterém napadá výrok o vině rozsudku odvolacího soudu, a to s výslovným odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.



V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že se Městský soud v Praze zcela nedostatečně zabýval otázkou naplnění formálních znaků trestného činu a vůbec se nezabýval otázkou materiálního znaku. Zdůrazňuje, že odkazuje na skutkové závěry Městského soudu v Praze obsažené v jeho rozhodnutí, které napadá svým dovoláním, a to ve vztahu ke skutku obsaženém ve výroku o vině.

Pokud jde o neobnovení přívodu vody do bytu poškozených, vytýká obviněný odvolacímu soudu, že se v odůvodnění opomněl touto otázkou zabývat, tj. zejména uvést, z jakých důkazů vycházel, jakým způsobem je hodnotil atd. Závěry odvolacího soudu, že skutková zjištění a právní posouzení soudu prvního stupně jsou správná, dovolatel nepovažuje za odůvodnění rozhodnutí a dovozuje, že touto otázkou se prostě odvolací soud nezabýval a nevyslovil svůj právní názor. Za nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení považuje dovolatel i závěry odvolacího soudu ve vztahu k nezajištění opravy násilně přerušeného přívodního kabelu do bytu poškozených. Vyslovuje i názor, že Městský soud v Praze nesprávně zhodnotil situaci a nerozlišil právní vztah pronajímatelé versus nájemník, jakož i vztah vlastníků nemovitosti vůči pojišťovně, P. e. a jiným subjektům z důvodu kvality provedeného díla na základě smlouvy o provedení díla.

Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále podrobně popisuje i smluvní vztahy s poškozeným Ing. P. R., konstatuje neplatnost smlouvy z 5. 1. 1996 ve znění jejího dodatku, vysvětluje důvody její neplatnosti a dovozuje z toho, že jmenovanému poškozenému nemohlo vniknout nájemní právo zahrnující právo užívání. Z toho pohledu napadá závěr odvolacího soudu, že mezi spoluvlastníky nemovitosti a poškozenými existoval platný nájemní vztah k předmětnému bytu, tuto věc považuje za prejudiciální otázku mající význam pro posouzení eventuální trestně právní odpovědnosti. Dochází k závěru, že poškození nebyli osobami oprávněnými užívat byt, nevztahuje se tedy na ně ochrana dle ust. § 249a odst. 2 tr. zákona a proto nemohla být ze strany dovolatele naplněna formální stránka trestného činu.

Dále dovolatel shledává nesprávné právní posouzení skutku spočívající v tom, že Městský soud v Praze vycházel z nesprávných. resp. neúplných skutkových zjištění. V této souvislosti zejména vytýká, že se soud nevypořádal náležitě s důkazy, které svědčily ve prospěch obviněného, jakož i s formou přímého či nepřímého úmyslu. Konstatuje, že soud nerespektoval zásadu presumpce neviny, když paušálně jeho argumenty a navrhované důkazy odmítal jako účelové.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze, jakož i řízení mu předcházející a aby věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k novému projednání a rozhodnutí.



K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Ve svém vyjádření se věnuje především námitce dovolatele ohledně právního závěru soudů obou stupňů, že se poškození v rozhodnou dobu nacházeli v postavení osob oprávněných ve smyslu § 249a odst. 2 tr. zákona. Konstatuje, že dovolatel ve své argumentaci přehlíží, že jednal ve smyslu § 139 odst. 1 o. z. ve znění účinném do 30. 6. 1996 se solidárními účinky pro všechny osoby v tomto právním postavení se nacházející. Proto státní zástupkyně nevidí jediný důvod zabývat se jakkoliv v dovolání vyjádřenými pochybnostmi k povaze zmocnění jednat za zbylé spoluvlastníky, jakož se ani dále zaobírat obsahem dodatku smlouvy o rozpisu půjčky na jednotlivé spoluvlastníky předmětné nemovitosti. Státní zástupkyně všechny dovolatelem uplatněné výtky, směřující ke zpochybnění naplnění znaku oprávněné osoby ve smyslu § 249a odst. 2 tr. zákona ve vztahu k oběma poškozeným zcela odmítá.



Dále upozorňuje na to, že ze skutkových zjištění soudu jednoznačně vyplývá, že dovolatel jednal v přímém úmyslu nejen narušit právo nájmu bytu poškozených, ale přímo jim zabránil v jeho výkonu za dohodnutých podmínek, které byl ve smyslu svého platného závazku ze dne 5. 1. 1995 a navazujícího ujednání s poškozenými povinen respektovat.



Protože státní zástupkyně považuje podané dovolání za zjevně neopodstatněné, navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však v části obsahu vznáší námitky proti skutkovým zjištěním, napadá rozsah dokazování okolností svědčících o naplnění jak objektivní, tak i subjektivní stránky trestného činu, prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Na jedné straně se tedy obviněný snaží charakterizovat své dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se cestou dovolání ve skutečnosti domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.

Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení, nikoli revidovat postup soudu v rámci zjišťování skutkových okolností a tyto okolnosti přezkoumávat. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.

Pokud by se tedy podané dovolání omezovalo jen na tyto námitky, muselo by být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Podané dovolání je tedy z hlediska použitého dovolacího důvodu relevantní a přezkoumatelné pouze v té části, kde dovolatel namítá údajně nesprávné právní postavení poškozených jako osob oprávněných ve smyslu § 249a odst. 2 tr. zákona. Na základě posouzení námitek dovolatele a údajů, vyplývajících z trestního spisu však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v této části je dovolání zjevně neopodstatněné. Je totiž zřejmé, že povaha právního postavení poškozených dle smlouvy ze dne 5. 1. 1995 a jejího dodatku opravňovala soudy obou stupňů k učinění správného právního závěru, že postavení poškozených odpovídalo postavení oprávněných osob dle § 249a odst. 2 tr. zákona. V tomto ohledu se Nejvyšší soud ztotožňuje s výše uvedeným stanoviskem státní zástupkyně, a to jak pokud jde o její poukaz na ustanovení § 139 odst. 1 o. z. ve znění účinném do 30. 6. 1996, tak i pokud jde o názor, že za stavu, kdy dohodnuté zhodnocení cizího majetku formou financování výstavby bytu v předmětném domě mělo být kompenzováno jeho bezplatným pronájmem ze strany poškozených po dobu 20 let od jeho kolaudace, není důvod se odvolávat na příslušná ustanovení občanského zákoníku o institutu započtení ve smyslu § 580 a násl. o. z. řešícím jinou než popsanou povahu právního vztahu a že proto také není důvodu pod tímto zorným úhlem pohledu zvažovat otázku platnosti tohoto způsobu ujednání o nájemném a následně posuzovat i otázku právní závaznosti jak smlouvy z 5. 1. 1995, tak především navazující nájemní smlouvy z 1. 1. 1998 (mylně formálně označené jako dohoda o užívání bytu viz ust. § 685 a násl. o. z. ve znění účinném do 31. 7. 1998.).

Právní závěry vyslovené již soudem prvního stupně a akceptované i soudem odvolacím, považuje Nejvyšší soud za správné a námitky dovolatele v tomto ohledu za zjevně neopodstatněné.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání v té části, ve které odpovídá použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. J. S. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 13. října 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h