3 Tdo 1017/2015
Datum rozhodnutí: 26.08.2015
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoník, § 205 odst. 2 tr. zákoník, § 36 tr. ř., § 179b odst. 2 tr. ř.



3 Tdo 1017/2015-24

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2015 o dovolání, které podala obviněná I. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 7 To 173/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 18/2015, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné I. N. odmítá .
Odůvodnění I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 1 T 18/2015 , byla obviněná I. N. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník ), a to za jednání podrobně popsané pod body 1a, 1, 2, 3, 4 a 7 výroku o vině, a dále přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku za jednání podrobně popsané pod bodem 6 výroku o vině.

Za jednání podrobně popsané pod body 1a, 1, 2, 3, 4 a 7 výroku o vině byla obviněná odsouzena podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Za přečin uvedený pod bodem 6 výroku o vině byla obviněná odsouzena podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byla pro výkon obou trestů zařazena do věznice s ostrahou.

Rozsudkem dále bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné D. F.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozené společnosti FAMILY drogerie, s. r. o., IČ: 26148579, se sídlem K Žižkovu 9/640, 190 00 Praha 9, škodu ve výši 15.633,- Kč, a poškozené společnosti Internet shop, s. r. o., IČ: 26709057, se sídlem Prvního pluku 621/8a, 186 00 Praha 8, škodu ve výši 1.992,- Kč.

Rozsudkem byla dále obviněná I. N. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že skutek blíže popsaný ve výroku rozsudku, spáchala.

Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 1 T 18/2015, podala obviněná odvolání směřující do výroků o vině, trestu a náhradě škody. Odvolání podala i obviněná D. F.

O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 7 To 173/2015 , a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Brně zrušil ve výrocích o uložených trestech u obou obviněných. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněnou I. N. podle § 259 odst. 3 tr. ř. odsoudil za přečin uvedený v bodech 1a, 1, 2, 3, 4 a 7 výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu v trvání 2 (dvou) let, a za přečin uvedený v bodě 6 výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, pro jejichž výkony byla v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.

Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o trestu a jeho výkonu obviněné D. F.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 7 To 173/2015, podala obviněná dovolání (č. l. 262-263), přičemž uplatnila dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spatřuje obviněná v tom, že neměla v počátcích svého trestního stíhání obhájce. Veřejné zasedání o jejím vzetí do vazby se konalo bez přítomnosti obhájce, čímž byla zkrácena na svých právech ve smyslu článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb. (dále jen Listina ). Má za to, že jí bylo upřeno právo mít od počátku řízení právní pomoc, neboť jí byl obhájce ustanoven až poté, co bylo rozhodnuto Městským soudem v Brně o jejím vzetí do vazby. V této souvislosti odkazuje jak na judikaturu Nejvyššího soudu, tak i rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci P. J. proti České republice.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněná spatřuje v tom, že soudy nesprávně právně posoudily její vinu, když má za to, že neexistují žádné přímé důkazy, které by ji usvědčovaly. Kamerové záznamy její vinu nikterak neprokazují a obviněná D. F. jí neusvědčuje, když vypověděla, že o žádné její trestné činnosti nevěděla a nijak se spolu nedomluvily.

Na základě výše uvedených námitek obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 1 T 18/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 7 To 173/2015.

K dovolání obviněné se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 14. 8. 2015, sp. zn. 1 NZO 779/2015.

Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedl, že právo na právní pomoc od počátku řízení ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny je právem a nikoliv povinností. Takovou povinnost nemá ani zadržený podezřelý, jak je patrno z § 179b odst. 2 tr. ř. Obviněný není povinen zvolit si obhájce dokonce ani v případě nutné obhajoby podle § 36 tr. ř. I zde si obhájce zvolit může, ale nemusí. Teprve v případě, že si v takovém případě obhájce v určené lhůtě sám nezvolí, bude mu soudem ustanoven. Je tedy zřejmé, že na počátku řízení je to právě obviněný či zadržený podezřelý, a nikoliv soud či jiný úřad, kdo si má sám zajistit svou obhajobu. Současně je zcela zřejmé z § 37 odst. 2 tr. ř. a § 38 odst. 1 tr. ř., že obhájce zvolený má vždy přednost před obhájcem ustanoveným. Dovolatelka byla o právu zvolit si obhájce poprvé poučena jako zadržená podezřelá dne 5. 2. 2015, kdy uvedla, že si obhájce nevolí. Podáním návrhu na potrestání ze dne 6. 2. 2015 se stala obviněnou. Důvod nutné obhajoby u ní nastal teprve v závěru vazebního zasedání v 11 hodin 25 minut dne 7. 2. 2015. Na počátku vazebního zasedání tento důvod nutné obhajoby nastat nemohl, neboť ve vazbě dosud nebyla. Jelikož si následně sama obhájce nezvolila, byl jí již 12. 2. 2015 obhájce soudem ustanoven. Lhůtu pěti dnů ke zvolení považuje státní zástupce za zcela přiměřenou. V této části je proto dovolání zjevně neopodstatněné.

K námitkám podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že pro kusost a stručnost námitek se k nim nemůže blíže vyjádřit, neboť dovolatelka napadá skutková zjištění zcela obecně, aniž by poukázala na konkrétní úvahy nalézacího soudu při hodnocení důkazů, které považuje za vadné. Pokud obecně uvádí, že kamerové záznamy její vinu neprokazují, lze k tomu jen stejně obecně konstatovat, že důkazem k prokázání viny může být i kamerový záznam, pokud je na něm dovolatelka zachycena tak, jak uvádí nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku. Námitky dovolatelky zjevně nenaplňují žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani podle jiného písmene citovaného odstavce. Dále uvedl, že dovolatelka nenamítá porušení zásad spravedlivého procesu, což je samo o sobě překážkou přezkoumávání napadených rozhodnutí, jak je patrno z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011. Pro úplnost státní zástupce uvedl, že nalézací soud svá skutková zjištění obsáhle a přesvědčivě odůvodnil a tato zjištění nevzbuzují pochybnosti o své správnosti.

S ohledem na výše uvedené závěry proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 7 To 173/2015, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání obviněné zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu a jeho výkonu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnou uplatněných dovolacích důvodů. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou I. N. vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.

Jedná se tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě (srov. § 36 tr. ř. a § 42 zákona č. 218/2003, Sb. zákona o soudnictví ve věcech mládeže), neboť právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách (viz např. čl. 6 odst. 3 písm. c/ Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. ale není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu ; takže pokud např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (k tomu srov. především Rozhodnutí č. 48/2003 SbRt., dále Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu sv. 17/2002-T 413, sv. 19/2003-T 455.). Současně tento dovolací důvod nedopadá toliko na případy nutné obhajoby, jak by se na první pohled mohlo zdát z restriktivního výkladu tohoto dovolacího důvodu, ale Nejvyšší soud má za to, že pokrývá i případy, kdy sice obviněný obhájce má (ať již zvoleného nebo ustanoveného soudem), ale orgány činnými v trestním řízení nejsou plněny zákonné povinnosti z této situace vyplývající (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 636/2002, sp. zn. 11 Tdo 1286/2003). To však neznamená, že lze naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřovat ve vlastním způsobu výkonu obhajoby obviněného ustanoveným obhájcem.

Obviněná dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. podložila námitkou, že v počátcích trestního řízení neměla obhájce, a neměla tedy možnost se s ním radit, resp. obhájce jí byl ustanoven až po jejím vzetí do vazby, kdy veřejné zasedání o vzetí do vazby se konalo bez přítomnosti obhájce.

Těmto námitkám nelze přisvědčit. Nejvyšší soud se ztotožňuje s vyjádřením státního zástupce v tom smyslu, že právo na právní pomoc od počátku řízení ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny je právem a nikoliv povinností, tedy, že nikdo není povinen si právní pomoc obstarat, resp. mít právního zástupce, advokáta.

Obviněná namítá, že jako zadržené jí nebyla poskytnuta právní pomoc, čímž byla zkrácena na svých právech. Z ustanovení § 179b odst. 2 tr. ř. se podává, že ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný (§ 33 odst. 1, 2 tr. ř.). Zadržený podezřelý má právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení. O tom je třeba podezřelého před jeho výslechem poučit a poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv .

Předmětné ustanovení tedy zakotvuje toliko právo zvolit si obhájce. Nejedná se tedy o povinnost, a to ani o povinnost orgánů činných v trestním řízení. Orgány činné v trestním řízení mají toliko povinnost poučit obviněného o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění (§ 33 odst. 4 tr. ř.). Uvedené bylo v projednávané věci dodrženo.

Obviněná byla dne 5. 2. 2015 zadržena (č. l. 73). Ze záznamů vyplývá, že byla poučena o možnosti zvolit si obhájce (č. l. 74-75). Z protokolu o výslechu podezřelého (č. l. 79-80) se pak podává, že poté, co byla poučena o svých právech, včetně práva zvolit si obhájce, tato uvedla, že poučení v plném rozsahu porozuměla, využila svého práva nevypovídat a uvedla, že obhájce si nevolí (č. l. 80). Dne 6. 2. 2015 byl státním zástupcem Městského státního zastupitelství podán návrh na potrestání obviněné (č. l. 102-104). Dne 7. 2. 2015 bylo rozhodnuto o vzetí obviněné do vazby (č. l. 107-109). Vazba započala v 11.25 hodin dne 7. 2. 2015. Z protokolu o vazebním zasedání se dále podává, že obviněná žádá o ustanovení obhájce soudem. Toto bylo učiněno dne 12. 2. 2015 (č. l. 119). V rámci vazebního zasedání a v mezidobí, tedy od 7. 2. 2015 do ustanovení obhájce dne 12. 2. 2015, nebyly prováděny žádné úkony trestního řízení, které by směřovaly k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním.

Nejvyšší soud neshledal porušení ustanovení o nutné obhajobě, jak má na mysli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., kdy požadavek obviněné, aby jí byl ustanoven obhájce ještě před rozhodnutím o vazbě, nemá oporu v citovaných předpisech. Obviněná byla poučena o svém právu zvolit si obhájce již v samém počátku řízení, toto však výslovně odmítla. Pokud pak nastal důvod nutné obhajoby (§ 36 odst. 1 tr. ř. obviněná byla vzata do vazby), byl jí soudem bez zbytečných průtahů ustanoven obhájce. V této části je tedy dovolání obviněné neopodstatněné.

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů . Nejvyšší soud není v řízení o dovolání jakousi obecnou třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací v řízení o řádném opravném prostředku, a to prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007). Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. tedy nemají povahu právně relevantních námitek.

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tak vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Obecně formulované námitky, že z provedeného dokazování nelze dovodit její vinu, však svým obsahem uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Obviněná namítá nesprávné hodnocení důkazů (výpověď obviněné D. F. a kamerové záznamy) a z toho vyplývající vadná skutková zjištění , kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že výpověď obviněné D. F. ji zcela vyviňuje a kamerové záznamy její vinu nikterak neprokazují).

Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel, kdy obviněná sama hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněná výše uvedený dovolací důvod nezaložila na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhala přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .

S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by právně relevantní námitky byly důvodné, dospěl k závěru, že obviněnou podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné I. N. odmítl .

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2015

JUDr. Petr Šabata
předseda senátu