3 Tdo 1016/2013
Datum rozhodnutí: 27.11.2013
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



3 Tdo 1016/2013-52
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2013 o dovolání, které podal obviněný P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 9 To 45/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 51/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 4 T 51/2011 , byl obviněný P. K. uznán vinným ze spáchání ad 1. trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona [tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon )], ad. 2 až 6 pokračujícího zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku [tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 (dále jen tr. zákoník )] na tom skutkovém základě, že

1. dne 3. 3. 2009 v době kolem 11.48 hod. v N. R., okres K. V., v Ch. ulici v domě pobočce České spořitelny a. s. maskovaný černou pletenou kuklou s výřezem pro oči a pro ústa přistoupil k přepážce, na pult přepážky položil balíček zabalený v alobalu, tento zde ponechal, přičemž v jedné ruce držel krabičku s anténkou a se slovy dejte mi to, co máte v ruce nebo to tady odpálím, mám tam anthrax požadoval po pracovnici pobočky poškozené H. D. vydání peněžní hotovosti, kterou poškozená obžalovanému z obavy o svůj život vydala v částce 26.000,- Kč, poté se obžalovaný otočil na dalšího pracovníka přepážky poškozeného O. K. se slovy dejte mi peníze ze šuplíku , načež poškozený z obavy o svůj život vydal obžalovanému peněžní hotovost v částce 5.850,- Kč a obžalovaný s odcizenými penězi odešel pryč, čímž způsobil poškozené České spořitelně a. s. škodu v celkové výši 31.850,- Kč,

2. dne 21. 10. 2009 v době mezi 12.25 hodin až 12.29 hodin v K. V. S. R. v ulici Z. M. v domě pobočka České spořitelny a. s. maskovaný nasazenou kapucí a šátkem přes obličej namířil přesně nezjištěný druh krátké střelné zbraně na obsluhu přepážky poškozenou H. Z. a opakovaně jí sdělil dej sem prachy , načež poškozená z obavy o svůj život obžalovanému po otevření časového trezoru vydala peněžní hotovost v částce 98.500,- Kč a obžalovaný s odcizenými penězi odešel pryč, čímž způsobil poškozené České spořitelně a. s. škodu ve výši 98.500,- Kč,

3. dne 18. 1. 2010 v době mezi 12.28 hod. až 12.30 hod v K. V. S. R. v ulici Z. M. v domě pobočka České spořitelny a. s. maskovaný čepicí, brýlemi a vyhrnutým svetrem přes obličej namířil přesně nezjištěný druh krátké střelné zbraně na obsluhu přepážky poškozenou D. B. a opakovaně jí sdělil dej sem prachy , načež poškozená z obavy o svůj život obžalovanému po otevření časového trezoru vydala peněžní hotovost v částce 80.650,- Kč a obžalovaný se slovy teď bude chvíli ticho s odcizenými penězi odešel pryč, čímž způsobil poškozené České spořitelně a. s. škodu ve výši 80.650,- Kč,

4. dne 16. 3. 2010 okolo 12.23 hod. v K. V. S. R. v ulici Z. M. v domě pobočka České spořitelny a. s. maskovaný čepicí a vyhrnutým svetrem přes obličej namířil přesně nezjištěný druh krátké střelné zbraně na obsluhu přepážky poškozenou D. B. a obsluhu přepážky poškozenou J. B., kdy nejprve přistoupil za stálého míření zbraně k přepážce a se slovy dej sem prachy, nebo to tady rozstřílím vyzval poškozenou D. B. k vydání peněžní hotovosti, kterou poškozená z obavy o svůj život obžalovanému vydala ve výši 113.600,- Kč, a poté, kdy mu sdělila, že víc peněz nemá, tak obžalovaný přistoupil za stálého míření k přepážce a slovy teď ty a nic nezkoušej vyzval k vydání peněžní hotovosti poškozenou J. B., která z obavy o svůj život obžalovanému vydala peněžní obnos ve výši 179.200,- Kč, načež obžalovaný odešel pryč, čímž způsobil poškozené České spořitelně a. s. škodu v celkové výši 292.800,- Kč,

5. dne 14. 6. 2010 v době kolem 16.55 hod. v P. v Č. ulici v domě v pobočce GE Money Bank, a. s. maskovaný nasazenou kapucí a šátkem přes obličej a ozbrojen přesně nezjištěnou pistolí nejprve u vstupních dveří banky zakřičel přepadení a když se jej pokusil bezpečnostní pracovník banky poškozený L. C. odzbrojit úderem ruky do zápěstí, obžalovaný poškozeného za stálého míření na hlavu zatlačil do rohu místnosti, poté střídavě mířil pistolí na další zaměstnance banky a přitom křičel dejte mi prachy , v důsledku čehož zaměstnanec banky poškozený M. K. z obavy o svůj život vyjmul z trezoru z prostoru pokladny a vydal obžalovanému peněžní hotovost, načež obžalovaný s odcizenými penězi z banky utekl, čímž způsobil poškozené GE Money Bank, a. s. škodu nejméně ve výši 15.050,- Kč,

6. dne 30. 6. 2010 v době kolem 14.30 hod. v P. v D. ulici v domě v prostorách směnárny AVAS maskovaný nasazenou kapucí a šátkem přes obličej přistoupil k přepážce a z kapsy mikiny vyjmul přesně nezjištěnou pistoli, kterou namířil na obsluhu poškozenou P. H., přičemž křičel dej mi peníze, tak už mi je dej, dej mi eura , načež poškozená obžalovanému z obavy o svůj život vydala peněžní hotovost a obžalovaný s odcizenými penězi ze směnárny utekl, čímž způsobil poškozené obchodní společnosti AVAS s. r. o. škodu v celkové výši 8.560,- Kč.

Za to byl podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozeným Česká spořitelna, a. s. škodu ve výši 110.125,- Kč, Kooperativa pojišťovna, a. s. škodu ve výši 427.064,- Kč a GE Money Bank, a. s., škodu ve výši 15.050,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená GE Money Bank, a. s. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 9 To 45/2013 , jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 16. 5. 2013 [§ 139 odst. 1 písm. b), cc) tr. ř.].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. K. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Ve svém rozsáhlém dovolání obviněný nejprve uvedl, že si je vědom skutečnosti, že v rámci dovolacího řízení lze z uvedených dovolacích důvodů napadnout pouze nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, v daném případě je však podle jeho názoru jednoznačně zřejmé, že zásadním způsobem v předchozím stadiu řízení utrpělo právo na spravedlivý proces, zásada presumpce neviny, zásada volného hodnocení důkazů a zásada in dubio pro reo. Byla porušena zásada dvojinstančnosti trestního řízení, když odvolací soud doplňoval dokazování v nepřípustně širokém rozsahu namísto vrácení věci soudu okresnímu a přidělení věci jinému senátu. Nadto i při procesních pochybeních při provádění důkazů, bylo z těchto vycházeno a důkazní síla byla přiznána i důkazům, které byly opakovaně považovány soudy vyšších instancí za nepoužitelné. Obviněný dále zdůraznil, že se jednání nedopustil. Jediným důkazem svědčícím o jeho vině jsou pachové stopy, kdy bylo opakovaně judikováno, že pachové stopy nemohou být jediným důkazem pro uznání viny. Podle obviněného se jedná o snahu policejního orgánu jej na objednávku jednoho ze svědků ve věci omezit na osobní svobodě. V dalších částech dovolání obviněný zpochybnil v podstatě celé provedené dokazování. Vyjádřil se k významu pachových stop a procesní stránce jejich zajišťování a srovnávání, přičemž v tomto konkrétním případě dle jeho názoru nedošlo k respektování trestního řádu, odborné literatury, judikatury ani stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství č. 10/1995 a příslušného pokynu policejního prezidia. O jeho nevině svědčí skutečnost, že na žádném z míst, kde mělo ke spáchání trestné činnosti dojít, nebyly zajištěny jeho otisky, a to přesto, že ze záběrů z bezpečnostních kamer je zřejmé, že pachatel se některých míst dotkl a neměl rukavice. Zajištěná trasologická stopa se neshodovala s jeho obuví. K jeho usvědčení neměly být správně použity záběry z bezpečnostních kamer pořízené na místech přepadení, neboť po jejich zhlédnutí je evidentní, že pachatel není osobou totožnou s obviněným. Rovněž závěry znaleckého posudku z odvětví antropologie svědčí o tom, že pachatel měl tvar obličeje i typ postavy rozdílný od obviněného. Obviněný rovněž zdůraznil, že má alibi minimálně na tři z útoků kladených mu za vinu, přičemž dvakrát byl v dané době v práci a jednou se zdržoval u svých rodičů. Stejně tak se obviněný vyjádřil proti provedeným rekognicím, které byly podle jeho názoru provedeny v rozporu s trestním řádem, a závěry z nich jsou proto nepoužitelné. Obdobně v rozporu s trestním řádem byla provedena i domovní prohlídka, když příkaz k jejímu provedení nebyl řádně odůvodněn, zejména co se týče zdůvodnění její neodkladnosti či neopakovatelnosti. Obviněný dále podrobně rozebral jednotlivé rozpory ve výpovědích svědků. Svědkyně H. uvedla, že pachatel měl v každém případě špinavé blond obočí a špinavé blond vlasy, avšak on má obočí i vlasy tmavé a jejich barvu i podle svědků nikdy neměnil. Všichni svědci útoků u pachatele vyloučili vadu řeči, byť je zřejmé, že on sám ráčkuje, přičemž tuto vadu není ani podle znalkyně MUDr. Marešové při napětí či rozrušení schopen ovládnout. Podle svědka K. byl pachatel výrazně vyšší, než je on sám. Svědci nikdy nezaznamenali, že by byl někdy pokryt stopami od barviva z bankovek, což však pachatel být musel. Svědek H. svědčil v jeho neprospěch pouze z důvodu, že mu bylo policejním orgánem sděleno, že pokud neuvede, že dodával žiletky právě jemu, bude mít problémy. Žádný zásadní poznatek nepřineslo ani provedené fyziodetekční vyšetření. S ohledem na uvedené má obviněný za to, že mu vina nebyla bez důvodných pochybností prokázána a mělo se jednoznačně postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Shromážděny byly pouze nepřímé důkazy, které rozhodně netvoří ucelený nepřetržitý řetězec, který by vylučoval, že se jednání dopustil někdo jiný. Za absolutně nepřípustný označil obviněný uložený trest, který je nepřiměřeně přísný. Soudy obou stupňů též přiznaly nároky na náhradu škodu, aniž by přezkoumaly a zdůvodnily, zda byla uplatněná výše škody doložena důkazy.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Okresnímu soudu v Karlových Varech k novému projednání a rozhodnutí, event. aby sám rozhodl, že se obviněný zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. a poškození se podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkazují s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně požádal, aby Nejvyšší soud podle § 265o tr. ř. rozhodl o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí. Obviněný rovněž uvedl, že pokud by dovolací důvody nebyly soudem shledány, má být dovolání považováno za podnět ke stížnosti pro porušení zákona.

Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) k dovolání uvedl, že v návaznosti na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. na § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Zásah do skutkových zjištění je možné připustit pouze tehdy, nastala-li situace tzv. opomenutých důkazů, dále byly-li užity nezákonné důkazy a konečně existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Žádné z uvedených pochybení však podle názoru státního zástupce v přezkoumávaném řízení nenastalo. Obviněný sice napadl zákonnost prakticky celého dokazování a současně správnost všech dovozených skutkových závěrů, ovšem nikoli způsobem, jemuž by bylo možné přisvědčit. Argumentace obviněného se přitom v zásadě shoduje s námitkami uplatněnými již v předchozím průběhu řízení a zejména potom v podaném odvolání, s nimiž se řádně a dostatečným způsobem vypořádal Krajský soud v Plzni.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. v návaznosti na to není ani na místě rozhodnout o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí podle § 265o tr. ř. Současně ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil i případné jiné rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Obviněný P. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

V posuzovaném případě obviněný pouze zpochybňoval výlučné hodnotící úvahy soudů obou stupňů při hodnocení důkazů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost, a naplňují tak zákonné požadavky § 2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. Soudy obou stupňů taktéž rozhodně extrémně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i souhrnně ze zákonného rámce.

Nutno zdůraznit, že dovolací námitky obviněného v zásadě opakovaly argumentaci odvolací, se kterou se beze zbytku vypořádal odvolací soud. Nejvyšší soud dodává, že soudy oprávněně vycházely při zjišťování skutkového stavu věci z procesně bezvadných a v zásadě se doplňujících důkazů. S obviněným nelze souhlasit v tom, že by jediným usvědčujícím důkazem byly pachové stopy. V dané věci se sice jedná o důkaz velmi podstatný, avšak jako důkaz směřující k osobě pachatele nestojí v žádném případě samostatně. Soudy v tomto směru provedly podrobné dokazování, jehož výsledkem je existence celé řady dalších, osobu obviněného usvědčujících důkazů. Ve vztahu k útoku uvedenému pod bodem 1) jsou to vedle pachových stop rovněž závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví týkající se osobnostní struktury obviněného a jeho případného motivu, závěry znaleckého posudku z oboru biomechaniky, kdy osoba obviněného odpovídá rozměrům pachatele zachyceného bezpečnostními kamerami, výpovědi svědků k pohnutce a motivu obviněného, a zejména výpověď svědka H., kterému se obviněný svěřil s tím, že jeho velkým snem je udělat loupež, a který potvrdil, že obviněnému daroval balení žiletek stejného označení jako těch, které byly nalezeny na místě činu. U útoku pod bodem 2) jsou to zejména výpověď svědkyně Z., záznam kamerového systému, závěry znaleckého posudku z oboru biomechaniky, závěry znaleckého posudku z oboru antropologie, lékařská zpráva MUDr. Ž. týkající se případné vady chůze obviněného, výpověď znalkyně MUDr. Marešové týkající se anomálie řeči obviněného. V případě skutků uvedených pod body 3) a 4) výroku rozsudku usvědčují obviněného vedle pachových stop především výpovědi svědkyň D. B. a J. B., rekognice in natura provedená se svědkyní J. B., záznamy z kamerového systému a závěry antropologického znaleckého posudku. U útoku popsaného pod bodem 5) jsou to mimo pachových stop opět závěry znaleckého posudku z oboru biomechaniky, výpovědi svědků C. a K., či podpůrně závěr znaleckého posudku z oboru antropologie. Stejně tak i u skutku pod bodem 6) je obviněný usvědčován s výjimkou pachových stop zejména výpovědí svědkyně H. a rekognicí in natura provedenou se svědkyní H. Všechny útoky potom spojuje také stejný způsob provedení. Pokud jde o samotné pachové stopy, soudy se pečlivě zabývaly jejich důkazní hodnotou, zejména způsobem jejich zajišťování, možností nežádoucího přenesení pachové stopy, náhodnou zajímavostí i samotným způsobem srovnávání pachových stop za pomoci psů, přičemž nezjistily nic, co by jejich důkazní hodnotu snižovalo. V daném případě lze naopak zdůraznit, že pachové stopy byly ztotožněny na všech šesti místech, což jejich důkazní hodnotu nepochybně zvyšuje. Takto shromážděné důkazy soudy velmi pečlivě hodnotily ve vztahu ke každému dílčímu útoku, přičemž své úvahy promítly do odůvodnění svých rozhodnutí (na str. 24 až 31 odsuzujícího rozsudku a str. 16 až 20 usnesení odvolacího soudu). Výsledkem je ucelený řetězec důkazů, který nevykazuje žádné věcné ani logické mezery. Současně se soudy detailně zabývaly také obhajobou obviněného, zejména pokud se jedná o jeho vadu řeči, vadu chůze či alibi na dobu přepadení, tato však byla vyvrácena. Pokud tedy soudy bez jakýchkoli pochybností uzavřely, že pachatelem je právě obviněný, nelze tomuto závěru nic vytknout.

Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. V tomto případě však nerozvedl, v jakých pochybeních soudů tento důvod spatřuje. V obecné rovině může dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívat ve třech různých okolnostech. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebylo odvolacím soudem rozhodnuto ani podle § 253 odst. 1 tr. ř., ani podle § 253 odst. 3 tr. ř., lze usuzovat, že obviněný tento dovolací důvod vztáhl pouze na namítanou existenci vad řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí, které podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyššího soudu ohledně námitek obviněného vztahujících se k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které byly shledány jako neopodstatněné, považuje Nejvyšší soud za neopodstatněnou také tuto námitku obviněného směřující k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

Pokud obviněný rovněž navrhl, aby dovolání pro případ, že bude shledáno Nejvyšším soudem jako nedůvodné (v daném případě zjevně neopodstatněné), bylo považováno za podnět ke stížnosti pro porušení zákona, pak Nejvyšší soud, aniž by to s ohledem na skutečnost, že obviněný podal dovolání prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), považoval za potřebné, uvádí, že Nejvyšší soud není místem, kde by bylo možné podávat podněty ke stížnosti pro porušení zákona. Podnět lze adresovat přímo ministryni spravedlnosti nebo též oddělení pro stížnosti pro porušení zákona. Mimo to lze podnět ke stížnosti pro porušení zákona adresovat rovněž státnímu zastupitelství, které je bezprostředně nadřízeno státnímu zastupitelství, které bylo v původním řízení ve věci činné v posledním stupni. Toto státní zastupitelství podnět prošetří a společně se svým návrhem jej předloží ministryni spravedlnosti, která o podání stížnosti pro porušení zákona nebo o odložení tohoto podnětu rozhodne. Pokud se ministryně spravedlnosti rozhodne pro podání stížnosti, podává ji přímo k Nejvyššímu soudu, který o ní rozhoduje. Bližší informace k tomu jsou v přehledné formě dostupné rovněž na webové stránce Nejvyššího soudu.

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. § 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. listopadu 2013

Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký