3 Tdo 1009/2013
Datum rozhodnutí: 02.10.2013
Dotčené předpisy: § 175 tr. zákoník, § 106 tr. ř.



3 Tdo 1009/2013 -24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 2. října 2013 v neveřejném zasedání o dovolání podaném Ing. V. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2013, sp. zn. 6 To 189/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 29/2012, takto:

Podle 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. 25 T 29/2012, byl obviněný Ing. V. V. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen tr. zák. /) na tom skutkovém základě, že dne 25. 2. 2009 při hlavním líčení konaném u Obvodního soudu pro Prahu 2, v Praze 2, Francouzská 19, v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 350/2008, po řádném poučení znalce podle § 106 tr. řádu, po připomenutí znaleckého slibu a významu znaleckého posudku z hlediska trestního řízení, jakož i o trestních následcích podání nepravdivého znaleckého posudku, jako znalec v oboru doprava silniční a městská, jmenovaný Krajským soudem v Praze, vypovídal a obhajoval znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem V. V. V. Expert, a. s., se sídlem P. n., K. n. V., který dne 4. 2. 2009 oponoval s tím, že jeho správnost může osobně stvrdit a podat k němu žádaná vysvětlení, a plně se odvolal na tento písemně vypracovaný znalecký posudek a stvrdil jeho závěry, ačkoliv tento jím obhajovaný znalecký posudek trpěl vadami, které spočívaly například v tom, že součástí znaleckého posudku nebyly parametry výpočtu ze simulačního programu PC-Crash, tzn. posudek neobsahoval protokol, který má tvořit nedílnou přílohu znaleckého posudku vypracovaného s podporou simulačního programu z důvodu přezkoumatelnosti závěrů posudku, že výpočet simulace začínal v odhadnutém bodě, nikoliv v místě střetu bodu rázu, což bylo v rozporu se základními podmínkami pro vypracování znaleckého posudku s podporou simulačního programu, a že v posudku dále byly uvedeny hodnoty týkající se technických parametrů nákladního vozidla Tatra, jako náběh brzd, úhel natočení pravého předního kola či rozměry pneumatik, které neodpovídaly reálným hodnotám takového vozidla, a ačkoli byl přinejmenším srozuměn s tím, že jeho z hlediska řešení předmětné dopravní nehody důležitý závěr o tom, že si řidič vozidla Tatra v P. při jízdě ulicí J. před odbočením do ulice V. nemusel s vozidlem nadjet do levého jízdního pruhu, ale stačilo mu jen nadjet si na středovou čáru, aby odbočování provedl pohodlně a bezpečně, je technicky nepřijatelný, neboť věděl, že tento závěr nemá oporu v objektivních spisových podkladech, tj. v protokolu o nehodě v silničním provozu, plánku místa dopravní nehody a fotodokumentaci a v nich zadokumentovaných stopách, jelikož na základě nich bylo nutné připustit, že nákladní vozidlo se bezprostředně před odbočením vpravo do vedlejší ulice muselo nacházet minimálně částečně i v levém jízdním pruhu . Za to byl podle § 175 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 6. 2013, sp. zn. 6 To 189/2013, tak, že se podle § 256 tr. ř. zamítá. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 18. 6. 2013 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Ing. V. V. následně dovolání . Uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku zdůraznil, že předpokladem pro trestnost jednání ve smyslu § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. je, aby pachatel jako svědek nebo znalec úmyslně uvedl před soudem nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí. Současně pak musí platit ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák., že čin, jehož stupeň společenské nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak znaky trestného činu formálně vykazuje. Konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je pak ve smyslu § 3 odst. 4 tr. zák. určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Dále dovolatel namítl, že i kdyby podal nepravdivý znalecký posudek, nemohl by v důsledku jeho jednání nastat zákonem předpokládaný následek, neboť důkaz znaleckým posudkem nebyl v daném případě procesně použitelný. Je totiž nezbytné, aby znalec před započetím výslechu v hlavním líčení byl soudem řádně poučen ve smyslu § 106 tr. ř., tj. o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Takový požadavek podle názoru dovolatele nemůže být splněn tím, že je znalci pouze připomenut znalecký slib a zároveň konstatováno, že bylo přistoupeno k výslechu znalce po poučení o následcích nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 tr. zák. Záměr zákonodárce je v ustanovení § 106 tr. ř. vyjádřen zřetelně a nepřipouští možnost výkladu v tom smyslu, že je dostačující před započetím výslechu pouze odcitovat znění tohoto ustanovení. Důležitost řádného poučení znalce v trestním řízení je zřejmá i z toho, že občanský soudní řád podobný požadavek nemá.

Dovolatel v trestním řízení vystupoval v postavení znalce, avšak před podáním znaleckého posudku nebyl poučen tak, jak to vyžaduje trestní řád. V důsledku tohoto procesního pochybení pak nemohl být tento důkaz pro trestní řízení použitelný. To podle dovolatele znamená, že i za situace, že by podal nepravdivý posudek, nemohl naplnit znaky trestného činu, neboť si musel být vědom, že znalecký posudek i jeho výslech nejsou způsobilé zapříčinit následek.

S ohledem na výše uvedené důvody dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně (zde samosoudcem) za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 10. 9. 2013. Do zahájení neveřejného zasedání o dovolání však Nejvyšší soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Obviněný Ing. V. V. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě, (§ 265e odst. 1 tr. ř., § 265f odst. 2 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud zamítl řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod použitý dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkazuje.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav .

Námitkou, že před zahájením svého výslechu před soudem nebyl jako znalec poučen v souladu se zákonem (tj. podle § 106 tr. ř.), což mělo mít za následek procesní neúčinnost jím podaného posudku s přímým hmotně právním dopadem na právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. (vzhledem k absenci potřebného stupně nebezpečnosti činu pro společnost /§ 3 odst. 2 tr. zák./), uplatnil obviněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně.

Při posuzování opodstatněnosti podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

V posuzované věci vycházely soudy obou stupňů ze skutkového zjištění, jež je vyjádřeno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (tzv. skutková věta), že obviněný (dovolatel) vypovídal v hlavním líčení konaném dne 25. 2. 2009 ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 3 T 350/2008 (obv. M. B.), po řádném poučení znalce podle § 106 tr. ř., po připomenutí znaleckého slibu a významu znaleckého posudku z hlediska trestního řízení, jakož i o trestních následcích podání nepravdivého znaleckého posudku, jako znalec v oboru doprava silniční a městská atd. Dovolatel tedy primárně zpochybňuje soudy zjištěný skutkový stav věci. Podle judikatury Ústavního soudu (srov. např. nálezy ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94), kterou Nejvyšší soud při svém rozhodování respektuje, je - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudům uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Byť to dovolatel výslovně neuvádí, je z obsahu dovolání zřejmé, že na takový flagrantní rozpor poukazuje.

Nejvyšší soud se proto před rozhodnutím o dovolání postupem podle § 265o odst. 2 tr. ř. seznámil se zvukovým záznamem hlavního líčení ze dne 25. 2. 2009 (protokol na č. l. 90 a násl. spisu) a zjistil, že samosoudce přistoupil k výslechu znalce Ing. V. V. (dovolatele), když mu nejprve připomenul znalecký slib, význam znaleckého posudku a zároveň poukázal na trestní následky podání nepravdivého znaleckého posudku s přímým odkazem na ustanovení § 175 tr. zák . Poté se ujal slova Ing. V. a na počátku své výpovědi uvedl, že chodí za firmu k soudům a dále to, že poučení porozuměl. Přítomné procesní strany nevznesly k obsahu poučení znalce žádných námitek.

Lze tedy uzavřít, že výše uvedené poučení je s ohledem na obsah ustanovení § 106 tr. ř. poněkud stručné, zejména v tom směru, že se v něm blíže nerozvádí význam znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu. Stěží si však lze představit, že dovolatel, který k soudům podle svých slov docházel opakovaně a byl tedy jako znalec opakovaně poučován, nechápal význam znaleckého posudku. Ze zvukového záznamu zároveň jednoznačně vyplývá, že na trestní následky nepravdivého znaleckého posudku byl upozorněn, dokonce i s citací ustanovení § 175 tr. zák. (křivá výpověď, nepravdivý znalecký posudek).

Za těchto okolností nespojuje Nejvyšší soud s námitkami uplatněnými v dovolání význam, který jim přisuzuje dovolatel.

Pokud soudy na základě výsledků dokazování zjistily a řádně odůvodnily (viz zejména str. 7 až 11 rozsudku soudu prvního stupně a str. 3 napadeného usnesení odvolacího soudu), že obviněný (dovolatel) jako znalec před soudem uvedl nepravdu o okolnosti, která měla podstatný význam pro rozhodnutí a učinil tak úmyslně, pak jejich závěru, že svým jednáním naplnil po objektivní i subjektivní stránce znaky skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák., nelze nic vytknout.

Z ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák., v tehdy účinném znění, vyplývá, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Pro stupeň společenské nebezpečnosti činu byl mimo jiné určující význam chráněného zájmu; tzn. platilo, že čím významnější je konkrétní chráněný zájem, tím nebezpečnější jsou útoky vedené proti němu. V posuzovaném případě šlo o porušení zájmu na řádném výkonu znalecké činnosti obecně a zároveň (individuálně) ve vztahu k úvahám soudu při rozhodování o zásadních otázkách viny. Byť v předmětné věci neměl nepravdivý posudek (zde jako procesně účinný důkaz) negativní dopad na konečný výsledek řízení (rozhodnutí), musel se s ním soud v kontextu s ostatními ve věci provedenými důkazy náležitě vypořádat. Dovolatel přitom jako znalec uvedl vědomě nepravdu o okolnosti, která ve výše uvedeném smyslu měla podstatný význam pro rozhodnutí. V podstatě již tato skutečnost sama o sobě vylučuje závěr, že stupeň nebezpečnosti dovolatelova činu pro společnost byl toliko nepatrný.

Protože Nejvyšší soud nepřiznal námitkám obviněného Ing. V. V. z hlediska důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. žádného opodstatnění, rozhodl o podaném dovolání tak, že se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu bylo třeba souhlasu stran.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 2. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler