3 Tcu 108/2013
Datum rozhodnutí: 18.06.2014
Dotčené předpisy: § 10 tr. ř., § 11 tr. ř.



3 Tcu 108/2013 -12
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 18. června 2014 v neveřejném zasedání návrh obviněného J. K. , na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení a rozhodl takto:
Návrh odsouzeného J. K., aby Nejvyšší soud podle § 10 odst. 2 trestního řádu rozhodl, že je ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 204/2002 vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, se zamítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. června 2003 č. j. 6 To 264/2003-93 byl obviněný J. K. v trestní věci, jež byla v prvním stupni vedena u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 204/2002, uznán vinným spácháním dílem dokonaného a dílem nedokonaného trestného činu vydírání a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4,5 roku. Na základě jeho žádosti rozhodl Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 30. září 2004, č. j. 2 PP 711/2004-10, podle § 61 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. prosince 2009, o jeho podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který kromě výše uvedeného trestu zahrnoval i další trest ve výši 3 let, uložený v jiné trestní věci. Zároveň mu stanovil zkušební dobu v trvání pět roků a vyslovil nad ním dohled. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel i poté dopustil trestné činnosti, rozhodl Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 4. dubna 2008, č. j. 2 PP 711/2004-64, podle § 64 odst. 1 trestního zákona, že stěžovatel vykoná zbytek uvedených trestů odnětí svobody (konkrétně 1353 dní), z nichž byl podmíněně propuštěn. Krajský soud v Ústí nad Labem toto usnesení k stížnosti stěžovatele potvrdil svým usnesením ze dne 22. května 2008, č. j. 6 To 312/2008-72. Okresní soud v Litoměřicích následně rozhodl příkazem ze dne 19. června 2008, sp. zn. 4 T 204/2002, o nařízení výkonu zbytku obou trestů, který však stěžovatel ve stanoveném termínu nenastoupil.

Následně byl obviněný J. K. dne 14. března 2009 v I. zatčen pro krádež a byl vzat do vazby, což bylo komunikováno příslušným orgánům České republiky. Okresní soud v Litoměřicích pak na základě této informace vydal dne 9. června 2009 evropský zatýkací rozkaz sp. zn. 6 T 338/2007 za účelem trestního stíhání v jiné věci pro blíže specifikovanou trestnou činnost převážně majetkového charakteru, ke které mělo dojít v období od května 2005 do dubna 2007. V řízení před italskými justičními orgány obviněný výslovně prohlásil, že nesouhlasí s předáním a nevzdává se zásady speciality. Protože však tyto rozhodly o přípustnosti jeho předání, byl dne 9. prosince 2010 předán do České republiky, kde byl po příletu zatčen a podle příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. srpna 2008, č. j. 4 T 204/2002-137, tedy příkazu vydaného v prvně uvedené trestní věci, eskortován do Vazební věznice P.-R.

V souvislosti s výkonem tohoto trestu odnětí svobody, tedy z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. června 2003, č. j. 6 To 264/2003-93, ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 204/2002, podal obviněný K. žádost o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení s poukazem na § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř., podle kterého je osobou, k jejímuž trestnímu stíhání je třeba souhlasu.

Trestním stíháním se dle § 12 odst. 10 tr. ř. rozumí úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé.

Nejvyšší soud v tomto návrhovém řízení shledal, že trestní věc vedená u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 204/2002 je věcí již pravomocně skončenou. Vzhledem k této klíčové skutečnosti (a s odkazem na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tcu 219/2012 ze dne 28. 5. 2013) rozhodování o vynětí odsouzeného K. z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle § 10 odst. 2 tr. ř. ztrácí smysl, a proto Nejvyšší soud návrh odsouzeného věcně zamítl.

Jako obiter dictum Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že si je vědom skutečnosti, že v dané věci došlo k pochybení v tom smyslu, že byla porušena zásada speciality dle § 406 odst. 1 tr. ř. v tom směru, že osobu, která byla předána z jiného členského státu, nelze stíhat, omezit její osobní svobodu či ji osobní svobody zbavit pro jiný trestný čin spáchaný před předáním než ten, pro který byla předána. Takovouto vadu u pravomocně skončeného trestního stíhání však nelze napravit v rámci řízení o vynětí z pravomoci orgánu činných v trestním řízení. Navíc současně zjistil ze spisového materiálu, že tato vada již byla napravena rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2013 v rámci projednané ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 111/12 a navrhovatel se tedy ani již nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. června 2003, č. j. 6 To 264/2003-93, ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 204/2002.

S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud podaný návrh (jak uvedeno výše) zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka