3 Nd 147/2000
Datum rozhodnutí: 17.08.2000
Dotčené předpisy:




3 Nd 147/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený rozhodl ve věci navrhovatele A. Ch., proti odpůrci Česká republika a Slovenská republika, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 20/99, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. t a k t o:

Návrh na přikázání věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 20/99 Krajskému soudu Praha se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně předložil dne 18. 4. 2000 Nejvyššímu soudu věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 24 C 20/99 s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř.

V návrhu na přikázání věci ze dne 11. 4. 2000 předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně uvedla, že jedním ze žalovaných je i Krajský soud v Brně a případní soudci z tohoto soudu mají poměr k tomuto účastníkovi, neboť k tomuto soudu byli přiděleni k výkonu soudcovské funkce. V návrhu předsedkyně senátu poukazuje na podání žalobkyně ze dne 30. 10. 1999, ve kterém tato žádá, aby její žaloba byla postoupena Krajskému soudu v Praze, neboť nepovažuje za žádoucí, aby o věci rozhodoval soud, který je žalovanou stranou.

Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení místní příslušnosti jsou až do konce řízení rozhodné skutečnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (tzv. zásada v trvání místní příslušnosti). V předmětné věci je přitom místní příslušnost určena podle § 84, § 85, § 85a o. s. ř. Jednou z výjimek ze zásady o trvání místní příslušnosti je tzv. delegace vhodná podle § 12 odst. 2 o. s. ř., podle něhož může být věc přikázána jinému soudu také z důvodu vhodnosti. K delegaci věci může dojít pouze výjimečně, a to za předpokladu, že soud, jemuž má být věc přikázána, ji projedná hospodárněji a rychleji.

V posuzované věci na základě předloženého spisu však Nejvyšší soud, který je oběma soudům (tj. Krajskému soudu v Brně a Krajskému soudu v Praze) nejblíže společně nadřízen (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), důvody vhodnosti, jež by odůvodňovaly postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř., neshledal. Ta skutečnost, na kterou poukazuje návrh soudu, sama o sobě důvod delegace podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nezakládá. Práva účastníka řízení je nutno zajistit takovými prostředky, jež minimalizují zásah do ústavně garantovaného práva na zákonného soudce, jehož komponentem je i zákonné určení místní příslušnosti soudu.

Skutečnost, že k porušení práv žalobkyně mělo dojít i rozhodnutím Krajského soudu v Brně, kterého v žalobě proti České republice rovněž označuje za žalovanou stranu, neznamená, že by věc nemohla být u tohoto soudu řádně projednána. Rozhodnutí, která žalovaná pokládá za neoprávněný zásah do jejích práv na ochranu osobnosti záležící v jejím trvalém odloučení od vlastních pěti dětí, učinily soudy v letech 1965 až 1969, tedy před třiceti lety. Nehledě ke značnému časovému odstupu, je nutno zdůraznit, že tato rozhodnutí byla učiněna v době zcela odlišných společenských poměrů od doby současné. Nelze proto dovozovat, že by se soudci dnes působící na Krajském soudě v Brně mohli ztotožňovat se zpochybňovanými rozhodnutími. Z povahy věci pak plyne, že zde nemůže ani jít o poměr soudců k účastníku řízení, který by odůvodňoval pochybnosti o správnosti rozhodování soudců. Postačí poukázat na to, že soudní rehabilitace v trestních věcech podle zákona č. 119/1990 Sb. prováděly podle zákona zásadně soudy, které učinily ve věci v prvním stupni původní rehabilitované rozhodnutí. Vyloučeni z rozhodování byli pouze určití soudci, kteří se na rozhodování podíleli. Takové vztahy všech soudců k věci nelze v posuzované situaci předjímat bez nějakých dalších konkrétních důvodů. Pro úplnost nutno zdůraznit, že důvod, na nějž poukazuje návrh, tedy poměr soudců k účastníku řízení, je důvodem obecně odůvodňujícím vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. Vyloučení všech soudců jednoho soudu je pak důvodem pro delegaci nutnou podle § 12 odst. 1 o. s. ř. O vyloučení všech soudců Krajského soudu v Brně pro poměr k věci ve smyslu naposled citovaného zákonného ustanovení však v daném případě nemůže jít.

Na základě posouzení shora uvedených skutečností, poté co Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř., návrh na delegaci zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. srpna 2000



Předseda senátu:

JUDr. Karel H a s c h