3 ICm 3713/2017
Jednací číslo: 3 ICm 3713/2017-23 KSOS 34 INS 6238/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Šimovou ve věci žalobce: KONREO, v.o.s., IČ: 04706498, se sídlem Jana Nečase 1343/29, Brno, Žabovřesky, PSČ 616 00, insolvenční správce dlužníka: Markéta anonymizovano , anonymizovano , bytem náměstí Vítězslava Nováka 546/9, Ostrava-Poruba, PSČ 708 00, proti žalované: Mgr. Helena anonymizovano , anonymizovano , bytem Jindřicha Plachty 1091/26, Praha, PSČ 150 00, zastoupená Mgr. Václavem Jindrou, advokátem se sídlem Balbínova 223/5, Praha 2, PSČ 120 00, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že žalovaný má za dlužníkem Markétou anonymizovano , anonymizovano , bytem náměstí Vítězslava Nováka 546/9, 708 00 Ostrava- Poruba, dílčí pohledávku č. 1 ve výši 1.031.000 Kč, příslušenství dílčí pohledávky č. 1 ve výši 262.831, 73 Kč a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 766.000 Kč, se z a m í t á pro předčasnost. isir.justi ce.cz KSOS 34 INS 6238/2017

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 17.8.2017, doručenou soudu téhož dne, se žalobce domáhal vydání soudního rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalovaný má za dlužníkem Markétou anonymizovano , nar. 30.12.1974 (jedná se o zřejmou chybu v psaní, kdy ze spisového materiálu je zřejmý rok narození dlužníka 1975), bytem náměstí Vítězslava Nováka 546/9, 708 00 Ostrava-Poruba, dílčí pohledávku č. 1 ve výši 1.031.000 Kč, příslušenství dílčí pohledávky č. 1 ve výši 262.831,73 Kč a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 766.000 Kč. Žalobce návrh odůvodnil tím, že usnesením ze dne 24.4.2017, č.j. KSOS 34 INS 6238/2017-A-6, rozhodl Krajský soud v Ostravě o úpadku dlužníka, dlužníku povolil oddlužení a ustanovil žalobce insolvenčním správcem dlužníka a že na přezkumném jednání konaném dne 18.7.2017 byla žalobcem co do výše 44.000 Kč popřena vykonatelná dílčí pohledávka č. 2 přihlášky pohledávky č. 1. Žalobce v žalobě dále uvedl, že pohledávka žalovaného byla vymáhána v rámci exekučního řízení, jež bylo vedeno Exekutorským úřadem Přerov, soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, a to pod sp. zn. 203 Ex 53367/13. Dne 24.3.2017 byla dlužníkem ve prospěch shora označeného exekučního řízení uhrazena částka 10.000 Kč, následně dne 28.3.2017 byla ve prospěch uvedeného exekučního řízení uhrazena částka 50.000 Kč. Uhrazené finanční prostředky byly dle sdělení exekutora v částce 44.000 Kč započteny na pohledávku žalované a té byly také vyplaceny, avšak v přihlášce pohledávky tato skutečnost nebyla zohledněna. Žalobce poukázal na skutečnost, že finanční prostředky byly na pohledávku žalované exekutorskému úřadu v Přerově poukázány v době, kdy již bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka a žalobce má za to, že v souladu s § 109 zákona č.182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ) nebyl exekutor oprávněn tyto žalovanému vyplatit, jelikož tím došlo k nepřípustnému provedení exekuce v době zahájeného insolvenčního řízení.

Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala. Ve svém vyjádření ze dne 22.9.2017 potvrdila, že tvrzení žalobce o vymožení částky ve výši 60.000 Kč je pravdivé. Tato částka však nebyla hrazena dlužnicí, ale druhým povinným Radkem anonymizovano , anonymizovano , Píšť 229. Uvedla, že 3.4.2017 byl žalovaný soudním exekutorem vyzván ke sdělení čísla účtu k zaslání vymoženého plnění a dne 27.4.2017 byla částka ve výši 44.000 Kč poslána na účet právního zástupce žalované, který ji obratem zaslal žalované. Tato platba však byla zahrnuta na dluh, kdy byla v celém rozsahu užita na úhradu části smluvní pokuty. V přihlášce pohledávky žalované ze dne 10.4.2017 uplatnila žalovaná jako pohledávku č. 2 pouze část smluvní pokuty. Dle ust. čl. IV. písm. b) notářského zápisu č. NZ 176/2013, N 187/2013, ze dne 17.5.2013 byla stanovena smluvní pokuta za každý měsíc prodlení dlužníka s úhradou dluhu ve výši 45.000 Kč měsíčně s tím, že tato smluvní pokuta činila v době podání přihlášky výše 1.260.000 Kč (splatná od 1.2015 do 10.4.2017-28 měsíců prodlení x 45.000 Kč). Žalovaná tedy z této částky

ICM R KSOS 34 INS 6238/2017 odečetla připsané plnění ve výši 44.000 Kč, o kterém již před podáním měla vědomí, a přihlásila i tak menší pohledávku, konkrétně částku 810.000 Kč. S ohledem na skutečnost, že byla v rámci přezkumného jednání popřena pouze část této smluvní pokuty (nikoliv jistina či úrok z prodlení), je patrné, že mezi dlužníkem a žalovanou byla dohoda o užití plnění primárně na tuto smluvní pokutu, což žalovaná při podání přihlášky pohledávky respektovala. V opačném případě by dlužník popíral jistinu či úrok z prodlení. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobce ve své replice ze dne 22.10.2017 nesouhlasil s argumentací žalované, a tvrzení, že převod vymoženého plnění byl proveden po právu, nelze považovat za relevantní, protože finanční částku nezaplatil přímo dlužník. Dále uvedl, že exekutor má vymožené plnění vrátit do majetkové podstaty dlužníka a uzavřel, že na podané žalobě v plném rozsahu trvá a navrhuje, aby bylo podané žalobě v plném rozsahu vyhověno.

Žalovaná ve své replice ze dne 31.10.2017 setrvala na svém stanovisku ze dne 22.9.2017 a nesouhlasila s tvrzením žalobce, že Radek Šulc hradil dluh za dlužníka. Argumentovala, že exekuční řízení je vedeno proti oběma osobám společně a nerozdílně, tak zní i závazek dlužníka s Radkem anonymizovano . Pokud Radek Šulc hradil závazek, hradil ho výlučně sám za sebe jakožto primární dlužník. Dále uvádí, že žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení jen část pohledávky ze smluvní pokuty, činila tak i z opatrnosti. Dále bylo uvedeno, že nepřihlášená částka je vyšší než sporná částka, ale toto rozhodnutí učinila žalovaná dobrovolně. Dále žalovaná navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a bylo přiznána žalované náhrada nákladů řízení.

Oba účastníci byli v rámci poučení o procesních právech a povinnostech vyzváni, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, jen na základě účastníky předložených listinných důkazů nebo zda se vzdávají práva účasti na projednávané věci (§ 115a o.s.ř.). Účastníci byli poučeni, že v případě, zůstane-li tato výzva ve stanovené lhůtě bez vyjádření, bude soud mít za to, že účastnici nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud dle ust. § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

ICM R KSOS 34 INS 6238/2017

Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním :

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 34 INS 6238/2017 včetně přihláškového spisu P1 soud zjistil následující:

-Usnesením č.j. KSOS 34 INS 6238/2017-A6 ze dne 24.04.2017 zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka Markéty anonymizovano , povolil oddlužení, insolvenčním správcem ustanovil KONREO v.o.s., a na den 18.07.2017 svolal přezkumné jednání a schůzi věřitelů.

-Usnesením č.j. KSOS 34 INS 6238/2017-B5 ze dne 07.09.2017 schválil insolvenční soud oddlužení dlužníka Markéty anonymizovano plněním splátkového kalendáře.

-Z přihlášky pohledávky P1 doručené do datové schránky soudu 10.04.2017 soud zjistil, že zmíněnou listinou přihlásila žalovaná jako věřitel č. 1 svou pohledávku do insolvenčního řízení v celkové výši 2.103.831,73 Kč, která se skládá ze dvou dílčích pohledávek. Z dílčí pohledávky č. 1-jistina ve výši 1.031.000 Kč, která je vykonatelná dle notářského zápisu č. NZ 176/2013, N 187/2013, ze dne 17.5.2013 a dále z příslušenství dílčí pohledávky č. 1-úroku z prodlení ve výši 262.831,73 Kč. (Tato pohledávka nebyla insolvenčním správcem popřena.) Dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena ve výši 810.000 Kč jako vykonatelná, rovněž dle notářského zápisu č. NZ 176/2013, N 187/2013, ze dne 17.5.2013. V přihlášce je dále uvedeno, že důvodem vzniku zmíněné pohledávky je smluvní pokuta-dlužná částka byla ze strany dlužníka a jeho manžela uznána notářským zápisem sepsaným JUDr. Ing. Ondřejem Kličkou, notářem se sídlem v Praze, Praha 2-Vinohrady, Bělehradská 572/63, č. NZ 176/2013, N 187/2013, ze dne 17.05.2013, kde v ust. čl. IV. písm. b) stanovena smluvní pokuta za každý měsíc s úhradou dluhu ve výši 45.000 Kč měsíčně-dlužník požaduje smluvní pokutu pouze za prvních 18 měsíců z prodlení. (Pozn. došlo patrně k písařské chybě, správně asi mělo být v přihlášce pohledávky uvedeno: věřitel požaduje smluvní pokutu ).

-Z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 18.07.2017 včetně seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že byly přezkoumány pohledávky za dlužnicí a že insolvenční správkyně částečně popřela dílčí pohledávku č. 2 věřitele 1.

-Ze seznamu přihlášených pohledávek coby přílohy protokolu o přezkumném jednání ze dne 18.07.2017 soud zjistil, že pod číslem přihlášky P1 je evidována přihláška žalované jako věřitele, skládající se ze dvou dílčích pohledávek, viz výše. Dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena jako vykonatelná v celkové výši 810.000 Kč a byla přezkoumána jako vykonatelná. V uvedené listině je uvedeno v kolonce výše pohledávky, že popřeno je co do výše pohledávky 44.000 Kč-z toho uznáno je 766.000 Kč. Tyto částky byly přitom dodatečně dopsány ručně a původní hodnoty-tedy popřeno 0,00 Kč a uznáno 810.000 Kč byl přeškrtnuty. Rovněž zde je přeškrtnuta patrně částka 40.000 Kč, která byla uvedena pod kolonkou popření co do

ICM R KSOS 34 INS 6238/2017 výše, až pod ní se nachází finálně popřená částka 44.000 Kč. Jako důvod popření dílčí pohledávky č. 2 bylo uvedeno v Poznámkách k dílčí pohledávce 2: V čl. IV., písm. b) stanovena smluvní pokuta ve výši 45.000 Kč za každý měsíc prodlení dlužníka, nárok za 18 měsíců prodlení, oprávněnost nároku uznána v předchozím insolvenčním řízení dlužníka vedeném pod sp. zn. KSOS 34 INS 16875/2013. Dlužnice u přezkumného jednání pohledávku žalované zcela uznala, resp. pohledávky žalované nepopřela, jelikož stanovisko dlužníka se týká celé dílčí pohledávky č. 1 vč. příslušenství a dílčí pohledávky č. 2, je zde uvedeno: NEPOPÍRÁ ve výši 2.103.831,73 Kč.

-Z notářského zápisu č. NZ 176/2013, N 187/2013 soud zjistil, že byl sepsán dne 17. května 2013 JUDr. Ing. Ondřejem Kličkou, notářem se sídlem v Praze, Praha 2-Vinohrady, Bělehradská 572/63 za účasti Markéty anonymizovano , anonymizovano a pana Radka Šulce, anonymizovano , toho času oba bytem Píšť 229 a paní Mgr. Heleny anonymizovano , anonymizovano , toho času bytem dle prohlášení Praha 5-Smíchov, Jindřicha Plachty 1091/26 (trvalý pobyt Praha 9-Horní Počernice, Spojenců 2644/31). Manželé anonymizovano prohlásili, že uzavřeli manželství a ke dni sepisu notářského zápisu trvá. Markéta anonymizovano , Radek Šulc a Mgr. Helena anonymizovano , dále jen účastníci, požádali notáře, aby sepsal složený právní úkon. Ten se skládá z Uznání dluhu, kdy v bodu I. notářského zápisu účastníci souhlasně prohlásili, že je mezi nimi nesporné, že dne 17. 05. 2013 mezi sebou uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě paní Mgr. Helena anonymizovano půjčila manželům Radkovi anonymizovano a Markétě anonymizovano částku 1.031.000 Kč a manželé Radek Šulc a Markéta anonymizovano se zavázali Mgr. Heleně anonymizovano tuto půjčku společně a nerozdílně vrátit nejpozději do 17.08.2013. Radek Šulc a Markéta anonymizovano uznali, že Mgr. Heleně anonymizovano nejpozději do 17.08.2013 společně a nerozdílně zaplatí svůj dluh ve výši 1.031.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi manželi Radkem anonymizovano a Markétou anonymizovano jako společnými a nerozdílnými dlužníky a Mgr. Helenou anonymizovano jako věřitelem. Zároveň Radek Šulc a Markéta anonymizovano uznali svůj výše uvedený dluh co do důvodu a výše. V bodě II notářského zápisu uzavřeli Dohodu se svolením k vykonatelnosti (exekuci). Dle čl. 1 povinnými osobami jsou Radek Šulc a Markéta anonymizovano , dle čl. 2 oprávněnou osobou je Mgr. Helena anonymizovano . Dle čl. 3 skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, je smlouva o půjčce uzavřená dne 17.5.2013 mezi manželi Radkem anonymizovano a Markétou anonymizovano jako společnými a nerozdílnými dlužníky a paní Mgr. Helenou anonymizovano jako věřitelem. Dle čl. 4 předmětem plnění je: a) nárok oprávněné vůči povinným, aby povinní nejpozději do 17.8.2013 splatili Mgr. Heleně anonymizovano svůj dluh v celkové výši na jistině 1.031.000 Kč, b) nárok oprávněné vůči povinným, v případě prodlení povinných se splacením dluhu uvedeného v písm. a), aby povinní zaplatili počínaje posledním dnem kalendářního měsíce, kdy se povinní ocitnou v prodlení se splacením dluhu smluvní pokutu ve výši 45.000 Kč, za každý započatý měsíc, ve kterém budou v prodlení, c) nárok oprávněné vůči povinným na zaplacení úroku z prodlení v roční procentní výši určené jako součet čísla 7 a REPO sazby vyhlášené ve Věstníku ČNB platné v poslední den předcházejícímu kal. pololetí, ve kterém k prodlení dojde, z dosud nesplacené jistiny. V čl. 5 prohlásili povinní a výslovně svolili k vykonatelnosti tohoto notářského zápisu, aby byl podle tohoto notářského zápisu nařízen a proveden

ICM R KSOS 34 INS 6238/2017 výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl tento notářský zápis exekučním titulem v případě, že svůj vpředu uvedený závazek k zaplacení dlužné částky peněžitého dluhu anebo smluvní pokuty či úroku z prodlení věřiteli řádně a včas nesplní. Dále, že nejsou v úpadku a ani jim nehrozí a mají dostatek majetku. V čl. 6 oprávněná prohlásila, že není v úpadku a úpadek jí nehrozí.

-Insolvenční řízení dlužnice dosud trvá.

Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému stavu:

Žalobce podal žalobu, kterou se (dle obsahu žaloby, ačkoliv nesprávně formuloval žalobní petit) domáhal po žalované určení neexistence pohledávky přihlášené žalovanou do insolvenčního řízení z titulu části smluvní pokuty uznané dlužníkem (a manželem) notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti, kdy tato část smluvní pokuty (ve výši 44.000 Kč) byla uhrazena (v exekuci započtena na pohledávku žalované) a z tohoto důvodu by žalovanou neměla být požadována). Pohledávka byla (z důvodu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti) správně přihlášena a popřena jako vykonatelná.

Soud se zabýval přípustností žaloby, pokud jde o procesní legitimaci účastníků a dodržení zákonné lhůty k podání žaloby.

Dle ust. § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žalovaný později poslední den lhůty soudu.

Dle odst. 3 cit. zák. ustanovení v žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

V daném případě žalobce neuvedl-nevymezil skutkově žádný důvod popření (viz dále) a žalobu opřel o tvrzení úhrady (započtení v rámci exekuce) sporné pohledávky.

Přezkumné jednání v dané věci se konalo dne 18.7.2017, žalobce podal žalobu dne 17.8.2017, tedy v souladu s § 199 odst. 1 IZ. Předmětná žaloba je tedy přípustná, pokud jde o procesní legitimaci účastníků řízení i pokud jde o dodržení lhůty stanovené v § 199 odst.1 IZ

Soud se musel nejprve zabývat popěrným úkonem insolvenčního správce ve vazbě na jím podanou incidenční žalobu (ohledně části popřené pohledávky) a dospěl k závěru, že popěrný úkon žalobce trpí vadami, a to vadami spočívajícími v neurčitosti a nesrozumitelnosti, resp. neexistenci relevantního popěrného důvodu, což vede k jeho nepřezkoumatelnosti. Popěrný úkon jako právní úkon procesní povahy musí být určitý, srozumitelný, jednoznačný a přezkoumatelný, aby mohl vyvolat zamýšlené účinky. Vady popěrného úkonu nejsou odstranitelné v rámci

ICM R KSOS 34 INS 6238/2017 incidenčního sporu a žalobu podanou po takto nonperfektním popěrném úkonu nutno zamítnout pro předčasnost v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu 29 Cdo 3829/2010 a 23 Cdo 1726/1998.

V této souvislost soud konstatuje, že popření pohledávky je dle ustálené judikatury, zejména dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1726/98 ze dne 24.5.2001 uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 76/2002, procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. Z ust. § 42 odst. 4, věty první o.s.ř. vyplývá, že pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.

Podle ust. § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle ust. § 194 IZ o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Hlavní vadou popěrného úkonu v daném případě je chybějící důvod popření, resp. důvod popření vůbec nekoresponduje s učiněným popřením v částce 44.000 Kč. Z tohoto stanoviska ins. správce k dílčí pohledávce č. 2 nelze žádným způsobem dovodit, z jakého důvodu pohledávku popírá. Nutno zdůraznit, že u vykonatelné pohledávky může být v incidenční žalobě uveden pouze důvod, který byl uveden u přezkumu, proto musí být takový důvod vyprecizován již ve fázi přezkumu a posléze ho nelze rozšiřovat, resp. měnit. Pokud jde o nevykonatelnou pohledávku, tak u ní mohou být důvody popření doplněny, nicméně důvod popření jako takový musí být uveden již ve fázi přezkumu a to již z toho důvodu, aby bylo možné posoudit o jaký popěrný úkon se jedná (tj. zda se jedná o popěrný úkon dle § 193, resp. § 194, resp. § 195 insolvenčního zákona. Uvedené má oporu i v ust. § 11 odst. 2 vyhl. č. 311/2007 Sb., podle kterého pokud insolvenční správce pohledávku popírá, uvede ve svém stanovisku, v jaké části a z jakého důvodu . Důvod popření pohledávky musí být uveden nejpozději do skončení přezkumného jednání.

Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu 29 Cdo 31/2014 ze dne 28.4.2016: Pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do skončení přezkumného jednání); srov. § 192 odst. 2 insolvenčního zákona a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 716/2012. Těmto závěrům se oproti mínění dovolatele právní posouzení věci odvolacím soudem (který uzavřel, že žalovaný popřel při přezkumném jednání pravost dovolatelem v insolvenčním řízení uplatněných pohledávek) neprotiví, když z popěrného úkonu žalovaného (jak byl zachycen v protokolu o přezkumném jednání konaném dne 26. července 2010) je v souladu s ustanovením § 42 odst. 4 o.s.ř. zřejmé, co jím popírající insolvenční správce sleduje (tedy že popírá při absenci

ICM R KSOS 34 INS 6238/2017

údaje o odlišné výši či pořadí přihlášených pohledávek jen jejich pravost). Z hlediska určitosti popěrného úkonu přitom není významné, zda v něm popírající insolvenční správce také skutkově blíže vymezí důvody svého popření (jakkoli je jinak v obecné rovině uvedení takových údajů pro další postup účastníků insolvenčního řízení jistě žádoucí) [viz pro poměry konkursního řízení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2010, jehož závěry jsou uplatnitelné i v řízení insolvenčním]. V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 716/2012 Nejvyšší soud dále uvedl, že v mezích určitého popěrného úkonu je insolvenční správce vázán důvody svého popření jen při popření vykonatelné pohledávky, tedy podává-li následně sám žalobu (srov. § 199 odst. 3 insolvenčního zákona). Důvody popření pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky, stejně jako důvody popření pořadí pohledávky (lhostejno, zda vykonatelné) může insolvenční správce (jako žalovaný v mezích obrany proti incidenční žalobě věřitele popřené pohledávky) doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky koncentrace řízení.

Jak již shora uváděno, popření pohledávky ze strany insolvenčního správce musí být srozumitelné, odůvodněné a zejména přezkoumatelné. Nestačí, pokud insolvenční správce vysloví popěrný úkon, musí jej rovněž zdůvodnit. Odůvodnění popěrného úkonu je totiž zcela zásadní pro obranu věřitele při incidenčním sporu. Pouze konkrétní důvod, který byl při popření pohledávky věřitele uveden, tudíž může být předmětem řízení o incidenční žalobě u insolvenčního soudu, a jen proti jednoznačně vymezenému důvodu popření pohledávky se může následně věřitel bránit. Jen důvod, pro který insolvenční správce či dlužník pohledávku popřeli, tak může být předmětem posouzení ze strany insolvenčního soudu.

V posuzovaném případě, kdy se jedná o dílčí pohledávku č. 2, která je navíc vykonatelná, nemůže potom těmto nárokům dostát tento důvod popření: V čl. IV., písm. b) stanovena smluvní pokuta ve výši 45.000,Kč za každý měsíc prodlení dlužníka, nárok za 18 měsíců prodlení, oprávněnost nároku uznána v předchozím insolvenčním řízení dlužníka vedeném pod sp. zn. KSOS 34 INS 16875/2013. Z tohoto vyplývá, že insolvenční správce je toho názoru, že tento nárok věřitele (žalobce) je oprávněný a o důvod popření se tak vůbec nejedná. Tomu také nasvědčuje přepisování a vpisky do kolonek na přezkumném listu, kdy původně insolvenční správce nepopřel žádnou pohledávku věřitele a učinil tak až dodatečně. Rovněž si patrně nebyl jist, jakou částku chce popřít, neboť z původní částky popření co do výše 0,00 Kč uvedl patrně 40.000 Kč, poté částku 40.000 Kč rovněž přeškrtl a uvedl nakonec 44.000 Kč.

Z tohoto pohledu je popěrný úkon učiněný insolvenčním správcem zcela obecný, nekonkrétní, nesrozumitelný a neurčitý, resp. soud má za to, že se zde ani žádný relevantní popěrný důvod nevyskytuje, neboť není možné zjistit z přezkumného listu žádným způsobem proč popírá právě částku 44.000 Kč, když smluvní pokuta byla stanovena ve výši 45.000 Kč za každý měsíc prodlení a zbylou část pohledávky vůbec nepopřel. Obecnost a neurčitost, resp. neexistence popěrného důvodu a z toho plynoucí nesrozumitelnost popěrného úkonu, pak

ICM R KSOS 34 INS 6238/2017 znemožňují přihlášenému věřiteli nést břemeno tvrzení o procesní obraně a břemeno důkazní v rámci incidenčního sporu.

Ze shora citovaného rozhodnutí NS 29 Cdo 31/2014 ze dne 28.4.2016 lze dovodit, že důvod popření u nevykonatelné pohledávky není třeba skutkově vymezit, ale je třeba ho vymezit alespoň tak, aby bylo možno určit, zda jde o popření dle § 193, § 194 nebo § 195 IZ. V daném sporu je však rozhodující, že se jedná o pohledávku vykonatelnou, u které, jak již shora uváděno, může být v incidenční žalobě uveden pouze důvod, který byl uveden u přezkumu-a tento důvod musí být vyprecizován již ve fázi přezkumu. Taktéž z citovaného usnesení NS 29 Cdo 31/2014 lze tento závěr dovodit, kdy NS uzavírá, že: V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 716/2012 Nejvyšší soud dále uvedl, že v mezích určitého popěrného úkonu je insolvenční správce vázán důvody svého popření jen při popření vykonatelné pohledávky, tedy podává-li následně sám žalobu (srov. § 199 odst. 3 insolvenčního zákona . Jelikož v daném případě v popěrném úkonu absentuje jakýkoliv skutkově vymezený důvod popření (důvod popření nebyl řádně skutkově vymezen, případně uváděný důvod popření (viz shora), ve skutečnosti žádným důvodem popření není a žaloba je podávána z jiného důvodu, než je uvedeno v popěrném úkonu) současně za situace, kdy je rozhodující, že se jedná o pohledávku vykonatelnou, nezbylo, než žalobu pro vady popěrného úkonu a tudíž pro předčasnost zamítnout.

Vzhledem k tomu, že soud neshledal popěrný úkon insolvenčního správce jako perfektní, další dokazování ve vztahu ke vzniku a existenci případně dalším okolnostem tvrzené existence přihlášené pohledávky neprováděl, neboť vzhledem k výše uvedenému, to v této fázi řízení považoval za nadbytečné, když žalobu zamítal pro předčasnost.

Dále soud pro úplnost dodává, že žalobce nesprávně formuloval žalobní petit, kdy požadoval určení, že žalovaný má za dlužníkem Markétou anonymizovano , nar. 30.12.1974, bytem náměstí Vítězslava Nováka 546/9, 708 00 Ostrava-Poruba, dílčí pohledávku č. 1 ve výši 1.031.000 Kč, příslušenství dílčí pohledávky č. 1 ve výši 262.831,73 Kč a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 766.000 Kč. Tyto částky byly insolvenčním správcem uznány a jsou již zjištěny, tedy nejsou sporné (§ 201 IZ). Insolvenční správce by se měl domáhat určení, že žalovaný nemá za dlužníkem část dílčí pohledávky č. 2 ve výši 44.000 Kč (popřená-sporná pohledávka). Rovněž uvedl nesprávný rok narození dlužnice, jak v žalobě, tak v petitu. Tyto vady jsou (dle názoru soudu) odstranitelné, soud je však z důvodu procesní ekonomie neodstraňoval, neboť žalobu zamítl z jiného důvodu.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 202 odst. l zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon), kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

ICM R KSOS 34 INS 6238/2017

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 11.12.2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Šimová Jindřiška Havlasová soudkyně

ICM R