3 Cdon 1308/96
Datum rozhodnutí: 26.02.1998
Dotčené předpisy:




Rozsudkem K r a j s k é h o s o u d u v Českých Budějovicích byl potvrzen rozsudek O k r e s n í h o s o u d u v Táboře ze 14. 12. 1994, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby soud rozhodl o převodu stavby kolny žalovaného, ležící na neodměřené části pozemku parc. č. 211/1 v katastrálním území P., obec N., do vlastnictví žalobců. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobci svůj nárok opírají o § 22 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů , a že splňuje většinu podmínek, na které zákon možnost převodu stavby do jejich vlastnictví váže. Podle stanoviska odvolacího soudu, shodného s názorem soudu prvního stupně, však žalobci nemají vůči žalovanému, který je vlastníkem stavby, stojící na jejich pozemku, nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad podle zákona č. 229/1991 Sb. nebo na vydání majetkového podílu podle zákona č. 42/1992 Sb. Žalobci tvrdí, že takové nároky mají podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů. Podle názoru odvolacího soudu se žalobci sice nestali účastníky právnické osoby podle transformačního projektu ( neboť taková osoba ani nevznikla ), nicméně podmínky pro vydání majetkového podílu nejsou splněny. V dané věci totiž transformace žalovaného družstva nebyla dokončena, ale družstvo z vlastního rozhodnutí vstoupilo do likvidace. Odvolací soud vyslovil názor, že nárok na vydání majetkového podílu podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. vzniká až po ukončení transformačního procesu. K takovému ukončení však nedošlo a proto se žalobci vydání majetkového podílu domáhat nemohou; ustanovení citovaného zákona o určení výše majetkového podílu se však použijí pro určení jejich podílu na likvidačním zůstatku.
Podle názoru odvolacího soudu tedy v dané věci nejsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 22 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb. a žaloba není důvodná. Odvolací soud však proti svému rozsudku připustil podle § 238 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání, když za otázku zásadního právního významu považoval posouzení, zda nárok na vydání majetkového podílu podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. lze uplatnit vůči družstvu, které transformaci nedokončilo a vstoupilo do likvidace.
Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 18.5.1995, podali žalobci včasné dovolání, ve kterém vyslovují nesouhlas s úvahou, že právnická osoba nemusí při nedokončené transformaci umožnit oprávněným osobám nakládání s majetkovým podílem. Poukazují též na skutečnost, že družstvo vstoupilo do likvidace v důsledku jednání jeho funkcionářů.
N e j v y š š í s o u d , který se stal k 1. 1. 1996 funkčně příslušným dokončit dovolací řízení, a to podle procesních předpisů, účinných ke dni 31. 12. 1995 (čl. II. odst. 4 zákona č. 238/1995 Sb.), po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 238 odst. 2 písm. a) o.s.ř., že je uplatněn dovolací důvod, upravený v § 241 odst. 2 písm. d) o.s.ř., a že jsou splněny i další podmínky dovolacího řízení a náležitosti dovolání (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.) napadené rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů přezkoumal a shledal dovolání důvodným. Zrušil proto rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z o d ů v o d n ě n í :
Podle § 22 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., je-li na pozemku vlastníka stavba ve vlastnictví jiné právnické osoby, která zajišťuje zemědělskou výrobu, nebo stavba ve vlastnictví státu, a má-li vlastník pozemku nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad podle zákona o půdě anebo na vydání majetkového podílu podle transformačního zákona ve výši nejméně 50 % ceny stavby vůči vlastníkovi stavby, může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout soud o převodu stavby vlastníkovi pozemku. Ustanovení § 22 odst. 8 téhož zákona stanoví specifický způsob vypořádání nároků z transformace družstva podle zákona č. 42/1992 Sb. Nárokem ve smyslu § 22 odst. 8 citovaného zákona je pak třeba rozumět splatnou pohledávku. Pro posouzení dané věci je tedy rozhodující, zda vlastníci pozemku - žalobci - mají vůči žalovanému družstvu splatnou pohledávku na vydání majetkového podílu. Vzhledem k tomu, že určení okamžiku vzniku pohledávky podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. a v případě, že k dovršení transformace družstva nedojde, je právní otázkou zásadního významu, připustil odvolací soud po řešení této právní otázky dovolání. V dané věci je totiž třeba posoudit, jaké jsou právní důsledky skutečnosti, že transformace nebyla ukončena a žalované zemědělské družstvo vstoupilo do likvidace, pro vypořádání nároků žalobců podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. V této věci však dovolací soud právní názor soudu odvolacího nesdílí.
Právo oprávněné osoby, která splňuje podmínky uvedené v § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. (nestává se účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a provozuje zemědělskou výrobu), není podmíněno dokončením transformace družstva jeho zápisem (případně zápisem nově vzniklé obchodní společnosti) do obchodního rejstříku. Oprávněná osoba může požádat o vydání svého majetkového podílu tehdy, lze-li objektivně stanovit jeho výši. Proto lze o vydání majetkového podílu podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. žádat nejpozději v den následující po uplynutí lhůty 30 dnů od schválení platného transformačního projektu družstva ( § 9 odst. 7 téhož zákona), neboť transformační projekt obsahuje i kritéria pro výpočet majetkových podílů členů družstva a jiných oprávněných osob ( § 9 odst. 5 písm. g/ citovaného zákona).
Pokud družstvo seznámí oprávněné osoby s výpočtem majetkových podílů podle § 9 odst. 7 zákona č. 42/1992 Sb. před uplynutím lhůty v tomto ustanovení uvedené, lze o vydání podílu žádat v den následující po seznámení oprávněné osob s výši majetkového podílu. Naopak oprávněná osoba uvedená v § 13 odst. 2 tohoto zákona nemusí s vypořádáním nároků z transformace čekat na dokončení transformačního procesu ( tedy na vznik právnické osoby podle obchodního zákoníku ), neboť tato část transformačního procesu se týká již jen členů družstva, případně společníků právnické osoby, jež má z transformace vzejít. Názor, podle něhož je vznik nároku na vydání majetkového podílu vázán na zápis právnické osoby vzešlé z transformace družstva do obchodního rejstříku, nelze opřít o žádné zákonné ustanovení. V této souvislosti lze poukázat na to, že § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb. stanoví, že lhůta sedmi let, po jejímž uplynutí může být transformační podíl oprávněné osobě tam uvedené vydán, běží od schválení transformačního projektu; v tomto případě není pochyb o tom, že zákon váže počátek běhu lhůty na skutečnost, předcházející dokončení transformace družstva; lze tedy konstatovat, že pro počátek běhu lhůt, po jejichž uplynutí má být majetkový podíl vydán, není skutečnost, zda došlo k dovršení transformačního procesu, významná.
V rámci dovolacího řízení je třeba se zabývat i vlivem skutečnosti, že družstvo vstoupilo do likvidace, na nároky oprávněných osob podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. Pokud oprávněné osobě již před vstupem družstva do likvidace vznikl nárok na vydání majetkového podílu (to znamená, že osoba splňující požadavky § 13 odst. 2 tohoto zákona o vydání majetkového podílu požádala), nemůže tento nárok zaniknout jen proto, že družstvo vstoupí do likvidace. Pouze v případě, že by transformační projekt nebyl schválen nebo by odporoval právním předpisům, nebylo by možné na jeho základě žádné nároky uplatňovat; v takovém případě by byl na místě postup podle ustanovení věty druhé § 765 odst. 5 obchodního zákoníku.
Je tedy zřejmé, že dovolací soud se neztotožňuje s právním názorem soudu odvolacího na otázky vzniku nároku na vydání majetkového podílu podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. a právního významu skutečnosti, že družstvo vstoupilo do likvidace, na tento nárok. Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je tu dán dovolací důvod upravený v § 241 odst. 2 písm. d) o.s.ř.
Proto nezbylo, než důvodnému dovolání vyhovět, napadené rozhodnutí zrušit (§ 243b odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř.) a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 o.s.ř.) s tím, že vyslovený právní názor je pro tento soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).