č. j. 3 Azs 461/2004-61

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně: M. B., zastoupené opatrovnicí J. J., pracovnicí Nejvyššího správního soudu se sídlem Brno, Masarykova 31, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2003 č. j. 8 Az 218/2003-6,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í:

Kasační stížností podanou osobně u Městského soudu v Praze dne 6. 2. 2004 se žalobkyně domáhá zrušení usnesení uvedeného soudu ze dne 4. 12. 2003 č. j. 8 Az 218/2003-6, kterým jí nebyl ustanoven zástupce pro řízení o žalobě podané proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2003 č.j. OAM-2625/VL-07-ZA08-2003 o neudělení azylu dle ustanovení § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění platném v době rozhodování ve věci, a nevztažení překážky vycestování ve smyslu ustanovení § 91 téhož zákona.

Z předloženého soudního spisu plyne, že citované usnesení Městského soudu v Praze, ve kterém byla žalobkyně řádně poučena o možnosti podat ve lhůtě dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost, byl žalobkyni doručen ve smyslu § 46 odst. 4 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění platném v době rozhodování ve věci (dále jen o. s. ř. ) ve spojení s § 42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen s. ř. s. ) dne 29. 12. 2003.

Podle ustanovení § 46 odst. 4 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží na poště a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

V projednávaném případě byl pokus doručovatele o doručení zásilky s usnesením Městského soudu v Praze žalobkyni učiněn dne 18. 12. 2003, žalobkyně nebyla v místě doručení zastižena, proto byla zásilka téhož dne uložena na poště. Žalobkyně si zásilku nevyzvedla v desetidenní úložní době, proto je poslední den této lhůty, a to den 29. 12. 2003 (dne 28. 12. 2003 byla neděle), považován za den doručení usnesení.

Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek její lhůty; připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty dle odst. 3 citovaného ustanovení nejblíže následující pracovní den. Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit.

V daném případě byl dnem určujícím počátek lhůty počítané podle týdnů den doručení usnesení Městského soudu v Praze, tj. pondělí 29. 12. 2003, a posledním dnem dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti tak bylo pondělí 12. 1. 2004. Kasační stížnost však byla žalobkyní podána teprve dne 6. 2. 2004, přičemž zákonnost postupu soudu při doručování usnesení žalobkyně nijak nezpochybnila.

Protože byla kasační stížnost podána opožděně, Nejvyšší správní soud ji podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2006

JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu