č. j. 3 Azs 424/2004-43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce D. N. D., zastoupeného Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem Masarykovo náměstí 193/20, Děčín, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2003, čj. OAM-1748/VL-08-P17-2003, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Az 1011/2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2004, čj. 46 Az 1011/2003-25,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i zn á vá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobci (dále též stěžovatel ) udělen azyl v České republice z důvodů nesplnění podmínek uvedených v ustanoveních § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ); současně bylo žalovaným rozhodnuto podle § 28 zákona o azylu, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. V odůvodnění žalovaný uvedl, že v průběhu řízení žalobce sdělil, že zemi původu opustil z důvodu nezaměstnanosti a o udělení azylu požádal se snahou legalizovat svůj pobyt na území České republiky. Žalovaný uvedl, že ekonomické důvody a snaha žadatele najít v České republice pracovní uplatnění nejsou důvody pro udělení azylu na území České republiky. Ani snaha o legalizaci pobytu nemůže být podle žalovaného důvodem pro udělení azylu, neboť právní úpravu na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2004, čj. 46 Az 1011/2003-25, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že žalobce v řízení o udělení azylu netvrdil žádný z důvodů podle § 12 zákona o azylu a uvedl pouze ekonomické problémy v zemi původu, nezaměstnanost a snahu legalizovat pobyt na území České republiky. Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce neuvedl žádnou skutečnost, z níž by bylo možné usuzovat, že byl v zemi původu pronásledován z důvodů politických či diskriminačních. Závěry žalovaného proto shledal soud zákonu odpovídajícími. Soud prvního stupně shledal zákonným rovněž rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu podle § 13 a § 14 zákona o azylu a o neexistenci překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že již v žádosti o udělení azylu tvrdil skutečnosti svědčící pro to, že by mohl být pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, popř. že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Konkrétně stěžovatel uvedl, že ve Vietnamu obecně nejsou dodržována lidská práva a proto se obává návratu do vlasti. Ekonomické potíže stěžovatel připustil, avšak neoznačil je za hlavní důvod pro udělení azylu a proto se nemůže ztotožnit s názorem soudu, že o azyl žádá pouze z ekonomických důvodů a z důvodů snahy o legalizaci pobytu na území České republiky. Stěžovatel závěrem doplnil, že kasační stížnost podává z důvodu nezákonnosti a také z důvodu vad řízení před správním orgánem, neboť skutková postata, z níž žalovaný vycházel, nemá oporu ve spisech, pročež měl soud prvního stupně napadené rozhodnutí zrušit; uvádí tedy důvody kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání a uvedl, že skutečnosti tvrzené stěžovatelem v kasační stížnosti nebyly zmíněny v průběhu řízení o udělení azylu. V řízení o udělení azylu žalovaný nedospěl k závěru, že by byla zásadním způsobem porušena základní lidská práva stěžovatele ze strany státních orgánů ve Vietnamu, neboť stěžovatel žádal o udělení azylu z ekonomických důvodů z důvodu nezaměstnanosti v zemi původu. Žalovaný se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně byla vydána v souladu se zákonem a proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ustanovením § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Prvním důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud taková pochybení že splnil podmínky pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud však konstatuje, že tvrzení žalobce v kasační stížnosti o pronásledování v zemi původu pro uplatňování politických práv a pro diskriminaci neodpovídají jeho tvrzením v průběhu řízení o udělení azylu, kde stěžovatel uváděl pouze ekonomické problémy, nemožnost sehnat zaměstnání a snahu o legalizaci pobytu; proto k nim Nejvyšší správní soud nepřihlédl. Tvrzení žalobce v průběhu řízení o udělení azylu posoudil žalovaný v souladu se zákonem a krajský soud se poté řádně vypořádal s tvrzenou nezákonností týkající se všech výroků rozhodnutí žalovaného; v podrobnostech Nejvyšší správní soud odkazuje na rozhodnutí krajského soudu, s nímž se ztotožnil. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán.

Kasační stížnost byla dále podána z důvodu vymezeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. V souzené věci je však zřejmé, že žalovaný rozhodl na základě skutečností obsažených ve správním spise. K této námitce Nejvyšší správní soud sděluje, že skutkový závěr byl učiněn zcela v souladu s podklady a tyto skutečnosti vyplývají z tvrzení žalobce v průběhu řízení o udělení azylu. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2005

JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu