č. j. 3 Azs 21/2005-48

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: V. S., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 Az 19/2004, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2004 č. j. OAM-62/VL-07-03-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2004 č. j. 61 Az 19/2004-24,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 6. 2004 č. j. 61 Az 19/2004-24 zamítl žalobu podanou žalobkyní proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2004 č. j. OAM-62/VL-07-03-2004, kterým byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala žalobkyně včas kasační stížnost, ve které požádala o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Z předloženého soudního spisu vyplývá, že krajský soud zaslal žalobkyni na jí uvedenou adresu formulář vyjádření o osobních, výdělkových a majetkových poměrech a vyzval ji, aby formulář řádně vyplněný a podepsaný zaslala soudu zpět ve stanovené lhůtě 10 dnů. Uvedená zásilka byla žalobkyni doručena ve smyslu § 46 odst. 2 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř. ) ve spojení s § 42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s. ) dne 29. 7. 2004. Žalobkyně na ni ve stanovené lhůtě ani později žádným způsobem nereagovala.

Dne 20. 9. 2004 krajský soud usnesením č. j. 61 Az 19/2004-40 rozhodl, že návrh žalobkyně na ustavení zástupce z řad advokátů se zamítá, neboť žalobkyně neprokázala věrohodně skutečnost, zda jsou u ní předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Zároveň krajský soud žalobkyni vyzval, aby si ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení zvolila pro řízení o kasační stížnosti zástupce z řad advokátů. Citované usnesení bylo žalobkyni doručeno ve smyslu § 46 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. dne 4. 10. 2004, žalobkyně však nadále zůstala ve věci nečinná. (§ 102 s. ř. s.), a byla podána včas (§ 129 odst. 3 poslední věta s. ř. s.), ale žalobkyně nebyla zastoupena advokátem, i když v řízení o kasační stížnosti je toto zastoupení za podmínek § 105 odst. 2 s. ř. s. povinné. Krajský soud žalobkyni vyzval ke zvolení zástupce z řad advokátů, což ona neučinila. Nedoložení plné moci k zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti je svojí povahou odstranitelným nedostatkem podmínek řízení, tento se však ani na výzvu soudu odstranit nepodařilo a v řízení o kasační stížnosti tak není možno pokračovat.

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. února 2005

JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu