č. j. 3 Azs 173/2005-56

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: R. B., zastoupeného JUDr. Vladimírem Gelbičem, advokátem se sídlem Praha 2, Jugoslávská 11, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2005 č. j. 46 Az 50/2004-30,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2005 č. j. 46 Az 50/2004-30 byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále i stěžovatel ) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2004 č.j. OAM-1302/LE-02-05-2002, kterým nebyl žalobci udělen azyl dle ustanovení § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění platném v době rozhodování ve věci.

Z předloženého soudního spisu plyne, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25.1.2005 č.j. 46 Az 50/2004-30 byl žalobci doručen prostřednictvím poštovního doručovatele dne 15.3.2005, což žalobce stvrdil svým podpisem na doručence. V rozsudku byl žalobce řádně poučen o možnosti podat ve lhůtě do dvou týdnů po doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

Ze soudního spisu ve věci dále vyplývá, že žalobce proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal kasační stížnost adresovanou Městskému soudu v Praze dne 18. 3. 2005 osobně u Městského soudu v Praze. Městský soud v Praze jako soud nepříslušný postoupil podanou kasační stížnost Krajskému soudu v Praze, kterému byla doručena dne 5. 4. 2005.

Podle ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen s. ř. s. ), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek její lhůty; připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty dle odst. 3 citovaného ustanovení nejblíže následující pracovní den. Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Podle ustanovení § 106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu.

V projednávaném případě byl dnem určujícím počátek lhůty počítané podle týdnů den doručení rozsudku žalobci, tj. úterý 15. 3. 2005, a posledním dnem dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti tak bylo úterý 29. 3. 2005. V této lhůtě musela být kasační stížnost podána u soudu, který rozsudek vydal, tedy u Krajského soudu v Praze. Kasační stížnost však byla žalobcem osobně podána u Městského soudu v Praze dne 18. 3. 2005 a teprve tímto soudem byla postoupena Krajskému soudu v Praze, který ji obdržel dne 5. 4. 2005, tedy již po zákonem stanovené lhůtě.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je kasační stížnost podaná ve lhůtě uvedené v ustanovení § 106 odst. 2 s. ř. s. u nepříslušného soudu kasační stížností včasnou jen tehdy, jestliže ji nepříslušný soud doručí ještě ve lhůtě k podání kasační stížnosti příslušnému krajskému soudu nebo Nejvyššímu správnímu soudu, což se v daném případě, jak je vyloženo výše, nestalo.

Protože byla kasační stížnost podána opožděně, Nejvyšší správní soud ji podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. května 2006

JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu