3 As 289/2017-13

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce L. K., proti žalované Vězeňské službě České republiky, Věznici Valdice, se sídlem Valdice, nám. Míru 55, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2017, č. j. 31 A 24/2017-24,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce se u Krajského soudu v Hradci Králové dovolává ochrany před nezákonným zásahem žalované, který spatřuje v tom, že rozhodnutím ředitele žalované ze dne 14. 6. 2017 byla P. K (dlužník žalobce) uložena povinnost uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody za období 5-2017 ve výši 1.500 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Současně s podáním předmětné žaloby žalobce požádal rovněž o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem.

[2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením přiznal žalobci zcela osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a výrokem II. žádost žalobce o ustanovení zástupce v dané věci zamítl. Dospěl totiž k závěru, že k ochraně práv stěžovatele není potřeba zastoupení advokátem, neboť z obsahu žaloby je zřejmé, že je dostatečně kompetentní k hájení svých práv v daném řízení, a to i s ohledem na skutečnost, že u krajského soudu podal již více žalob ve věcech, které se od sebe skutkově ani právně příliš neliší, přičemž mu v některých případech byl ustanoven zástupcem advokát Mgr. L. P.

[3] Proti výroku II. tohoto usnesení brojí žalobce (dále jen stěžovatel ) kasační stížností, avšak explicitně se neodvolává na žádný konkrétní zákonem předpokládaný stížnostní důvod. Z obsahu kasační stížnosti je nicméně zřejmé, že stěžovatelem je namítán kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen s. ř. s. ), a to pro nesprávné posouzení nezbytnosti kvalifikovaného zastoupení advokátem v řízení o shora uvedené žalobě. Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. je nicméně záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem a nejde o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003-50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS; všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz).

[4] V kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že k ochraně jeho práv není potřeba zastoupení advokátem. Zdůraznil, že ve všech řízeních, odkazovaných krajským soudem, nebylo doposud rozhodnuto a ustanovený zástupce není povinen poskytovat stěžovateli právní rady ve věcech, v nichž ustanoven není. Uvedl, že nezískal lepší právní vzdělání ani zkušenosti a předmětná žaloba obsahuje doslovně stejné náležitosti jako žaloby v řízeních, v nichž mu byl zástupce ustanoven. Současně s kasační stížností stěžovatel rovněž požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

[5] Nejdříve je zapotřebí zmínit, že Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 10. 2017, č. j.-9, návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl. Zdejší soud nicméně v řízení o kasačních stížnostech tohoto typu netrvá na jinak povinném zastoupení advokátem ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., které je obligatorní pouze v řízení o kasační stížnosti, jíž stěžovatel brojí proti rozhodnutí ve věci samé (v podrobnostech viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19. V posuzovaném případě tedy stěžovatel nebyl povinen být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.

[6] Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s.

[7] Kasační stížnost není důvodná.

[8] Jádrem kasační stížnosti je námitka nesprávného posouzení nezbytnosti kvalifikovaného zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o jím podané zásahové žalobě.

[9] Rozhodnutí o ustanovení zástupce je vázáno na splnění kumulativních podmínek uvedených v § 35 odst. 8 s. ř. s., dle kterého navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

[10] Stěžovatel v posuzovaném případě splňoval první podmínku vyhovění návrhu na ustanovení zástupce, která je odvislá od splnění předpokladů pro osvobození účastníka od soudních poplatků ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s., a to s ohledem na výrok I. napadeného usnesení, jímž krajský soud přiznal stěžovateli plné osvobození od soudních poplatků.

[11] Splnění podmínky druhé, tedy nezbytnosti kvalifikovaného právního zastoupení k ochraně práv stěžovatele, však krajský soud neshledal, jelikož ve skutkově i právně obdobných případech byl zástupce stěžovateli již ustanoven a žaloba stěžovatele obsahuje všechny zákonem předepsané formální náležitosti žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., včetně podrobných žalobních bodů. pokračování

[12] Proti tomuto závěru stěžovatel brojí zejména s poukazem na fakt, že mu v obdobných řízeních o žalobě zástupce ustanoven byl a v posuzované věci nikoliv.

[13] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2006, č. j. 8 As 60/2006-90, judikoval, že ustanoví-li soud účastníku řízení advokáta a v jiném, skutkově obdobném řízení a identické procesní situaci, témuž účastníku advokáta neustanoví, je třeba tento postup řádně a přesvědčivě odůvodnit. Ustanovení zástupce v jednom řízení tedy automaticky nevede k ustanovení zástupce v každém dalším obdobném řízení. Potřebnost ustanovení zástupce vždy závisí na konkrétních okolnostech každého případu. Soud v takových případech přihlíží zejména k osobním poměrům účastníka, formální a obsahové úrovni žaloby, složitosti věci a důležitosti sporu pro navrhovatele (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 As 23/2013-9). Velké množství žalob s obdobným předmětem v krátkém časovém rozmezí může být také projevem kverulatorního jednání, které sleduje jiné cíle než ochranu práv žalobce, což nemusí být od počátku zřejmé.

[14] Krajský soud v posuzovaném případě svůj postup řádně odůvodnil a Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožňuje. Žaloba stěžovatele splňuje všechny zákonem vyžadované formální i obsahové náležitosti, bez nutnosti jejího doplnění, neboť se stěžovatel v dané věci zjevně dostatečným způsobem orientuje. Je přitom zřejmé, že účastník řízení může znalosti potřebné pro hájení svých práv nabýt i aktivní účastí v řízeních o jiných obdobných věcech (že se jedná o obdobné věci, stěžovatel nezpochybňuje). Pokud dále stěžovatel požívá právní pomoc ustanoveného zástupce v jiném skutkově i právně obdobném řízení, snižuje se logicky její nezbytnost pro řízení v další (této) věci. Stěžovatel tak může právní rady poskytnuté ustanoveným zástupcem a jiné výsledky jeho práce využít i v tomto řízení. V posuzovaném případě tedy ustanovení zástupce nebylo nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele. K obdobnému závěru u stejného stěžovatele ostatně Nejvyšší správní soud dospěl i ve věci sp. zn. 1 As 256/2016 či sp. zn. 4 As 204/2017.

[15] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, nezbylo mu, než ji za podmínek vyplývajících z § 110 odst. 1, in fine s. ř. s. zamítnout.

[16] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Pokud jde o žalovanou, v jejím případě nelze o procesní úspěšnosti vůbec hovořit, neboť napadeným usnesením krajského soudu nebylo o jejích právech rozhodováno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2017

Mgr. Radovan Havelec předseda senátu