č. j. 3 As 27/2005-83

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce S. s. s., a.s., zastoupeného advokátem JUDr. Ondřejem Davidem, Ph.D., se sídlem K Safině 669, Praha 4-Hrnčíře, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu Praha-východ ze dne 19. 7. 2001 čj. RPO 15/01, čj. 1187/01, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2004 č. j. 38 Ca 514/2001-35,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému se n e p ř i zn á vá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2004 č. j. 38 Ca 514/2001-35, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Okresního úřadu Praha-východ ze dne 19. 7. 2001 čj. RPO 15/01, čj. 1187/01 a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že žalobce se žalobou domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Rady obce L. ze dne 21. 5. 2001 čj. 3/01 a toto rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 30 000 Kč bylo potvrzeno. Žalobce namítl, že nebyl přesně a úplně zjištěn stav na předmětných pozemcích, protože žalovaný si neopatřil všechny doklady potřebné k rozhodnutí. Došlo pouze k místnímu šetření, další důkazní prostředky podle správního řádu-výslech svědků, znalecké posudky a ohledání nebyly provedeny. Skutečný stav na pozemcích žalobce odpovídal stavu při běžném provozu výkupny sběrných surovin. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že skutkový stav byl dostatečně věrohodně prokázán místním šetřením, fotodokumentací a doznáním zástupce žalobce Mgr. K. při ústním jednání dne 8. 1. 2001. Námitku žalobce o neprovedení dalších důkazních prostředků považoval vzhledem k ust. § 34 odst. 2 správního řádu za irelevantní.

Městský soud v Praze dovodil, že po zrušení okresních úřadů přešla působnost v této věci na Krajský úřad Středočeského kraje, který se stal žalovaným (§ 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní-dále jen s. ř. s. ).

Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku popsal skutková zjištění učiněná ve správním řízení, z nichž vyplynulo, že žalobce neudržoval pořádek a čistotu na svých pozemcích. Rozhodnutím obce L. ze dne 9. 11. 2000 čj. 9/00 byla žalobci uložena pokuta ve výši 30 000 Kč za neudržování pozemku užívaného žalobcem, čímž byl narušen vzhled obce a životní prostředí obce. Žalobci bylo dále uloženo, aby do stanovené lhůty uvedl pozemek do pořádku a zpevnil povrch manipulační plochy dvora. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutím Okresního úřadu Praha-východ, referátu životního prostředí, ze dne 20. 1. 2001 čj. RPO 03/01 a věc byla správnímu orgánu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Rozhodnutím Rady obce L. ze dne 21. 5. 2001 čj. 3/01 byla žalobci podle § 48 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, uložena pokuta ve výši 30 000 Kč za neudržování čistoty a pořádku v době od 11. 9. 2000 do 30. 10. 2000 na části pozemku č. 76/2, zapsaném u Katastrálního úřadu Praha-východ na LV č. 126 pro k.ú. L., který užívá žalobce, čímž byl narušen vzhled obce a životní prostředí obce. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že v rozhodném období byla na pozemích udržována čistota a pořádek. Rozhodnutím Okresního úřadu Praha-východ, referátu vnitřních věcí, ze dne 19. 7. 2001 čj. RPO 15/01, čj. 1187/01 bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Odvolací orgán shledal odvolání nedůvodným, neboť správní orgán I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav, který byl prokázán místními šetřeními starostů a členů obecní rady ve dnech 11. 9. 2000 a 30. 10. 2000 a fotodokumentací. Zjištěný skutkový stav byl správně posouzen po právní stránce. Při ústním jednání dne 8. 1. 2001 zástupce žalobce uznal znečištění pozemku a omlouval je aktuálním nedostatkem finančních prostředků a nemožností vhodné likvidace skladovaného odpadu. Odvolací orgán tedy shledal tvrzení žalobce, že v rozhodném období byla na jeho pozemcích udržována čistota a pořádek, za účelové a vyvrácené provedeným důkazním řízením.

Městský soud v Praze věc posoudil takto: Právní úprava účinná v době jednání žalobce, byla obsažena v § 48 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb. Podle tohoto ustanovení právnické osobě a podnikateli, kteří neudržují čistotu a pořádek na jimi užívaném pozemku nebo jiné nemovitosti, či jinak naruší vzhled nebo životní prostředí obce, může obecní rada uložit pokutu do 50 000 Kč. Tato právní úprava byla s účinností od 12. 11. 2000 nahrazena ust. § 57 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Podle tohoto ustanovení, jestliže podnikající fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti nebo právnická osoba neudržuje čistotu a pořádek na svém pozemku tak, že naruší vzhled obce, může jí obec uložit pokutu do 50 000 Kč. Zákon č. 128/2000 Sb. neobsahuje žádná přechodná ustanovení týkající se zahájených správních řízení zahájených za účinnosti zákona č. 367/1990 Sb. a neskončených do doby účinnosti zákona č. 128/2000 Sb. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že v projednávané věci byl skutkový stav zjištěn dostatečně. V ust. § 34 odst. 2 správního řádu je uveden demonstrativně výčet důkazů, správní řád však neukládá obligatorní provedení konkrétních důkazů; je ponecháno na jeho vůli, jaké důkazy ve věci provede. Správní orgán přitom musí postupovat tak, aby byl přesně a úplně zjištěn skutečný stav věci (§ 32 odst. 1 správního řádu). Tuto povinnost v projednávané věci správní orgán neporušil. Před uložením pokuty byl zjišťován stav na předmětných pozemcích, bylo provedeno několik místních šetření za účasti pracovníka žalobce a byla pořízena fotodokumentace. Z těchto důkazů jednoznačně vyplývá skutkový závěr, který učinil správní orgán, tedy že v rozhodném období nebyl na pozemku žalobce udržován pořádek, čímž byl narušen vzhled obce a její životní prostředí. Ve věci proběhlo jednání, při němž zástupce žalobce tento nedostatek připustil a omlouval jej aktuálním nedostatkem finančních prostředků. Je tedy zřejmé, že skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu a tomuto zjištění odpovídá i právní závěr vyslovený v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů. Soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

V kasační stížnosti žalobce tvrdí nezákonnost napadeného rozsudku proto, že soud nesprávně posoudil právní otázky v předcházejícím řízení, řízení je zatíženo vadami, které spočívají v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, nemá oporu v provedeném dokazování a že při zjišťování skutkového stavu v řízení před správním orgánem byl porušen zákon. Žalobce má za to, že s odkazem na § 32 odst. 1 správního řádu nebyl žalovaným před vydáním rozhodnutí přesně a úplně zjištěn skutečný stav na předmětných pozemcích žalobce, neboť žalovaný si za účelem vydání rozhodnutí neopatřil všechny doklady potřebné k vydání rozhodnutí. Došlo pouze k místnímu šetření provedeném pouze žalovaným, což je pro zjištění a objasnění skutečného stavu věci nedostačující. Další důkazní prostředky podle § 34 odst. 2 správního řádu, a to výslech svědků, znalecké posudky a ohledání nebyly provedeny. Skutečný stav na předmětných pozemcích odpovídal stavu při běžném provozu výkupny sběrných surovin. Míru znečištění tohoto provozu nelze srovnávat s provozy zpracovávajícími prvotní suroviny, natož s provozovnami zcela jiného zaměření, které nejsou na údržbu nikterak náročné. Žalobce má za to, že žalovaný při svém rozhodování tuto skutečnost zcela pominul. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyvracel její důvodnost a navrhl její zamítnutí.

Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Nutno předeslat, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve věcech správního soudnictví z důvodů taxativně uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Tomuto požadavku plně neodpovídá obsah kasační stížnosti, která je zaměřena spíše proti rozhodnutím správních orgánů.

Pokud ust. § 34 odst. 2 správního řádu uvádí, že důkazy jsou zejména výslech svědků, znalecké posudky, listiny a ohledání, neznamená to, že by správní orgán byl povinen vždy tyto (byť pouze demonstrativně uvedené) důkazy provést. O tom, které důkazy v konkrétní věci provede, rozhoduje správní orgán; musí ovšem vždy postupovat tak, aby byl zjištěn přesně a úplně skutečný stav věci (§ 32 odst. 1 správního řádu). Provedl-li v projednávané věci správní orgán několikrát místní šetření, a to i za účasti pracovníka žalobce, a k prokázání skutečného stavu věci opatřil fotodokumentaci, činí Nejvyšší správní soud závěr, že těmito důkazy byl přesně a úplně zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí o tom, zda žalobci bude udělena pokuta podle shora uvedených ustanovení. Lze ještě podotknout, že žalobce ani nenaznačil, k čemu by byly v této věci potřebné např. znalecké posudky (co by jimi mělo být prokázáno).

Námitka, že správní orgán nesrovnával míru znečištění pozemku žalobce s provozy zpracovávajícími prvotní suroviny, natož s provozovnami jiného zaměření, které nejsou na údržbu náročné, není důvodná. V projednávané věci bylo rozhodováno o znečištění konkrétního pozemku žalobce v obci L. a požadavek, aby znečištění tohoto pozemku bylo srovnáváno s jinými provozy, nemá oporu v zákoně.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl, když shledal, že Městský soud v Praze rozhodl v souladu se zákonem (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady řízení přesahující jeho běžnou úřední činnost.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. února 2006

JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu