3 As 246/2014-15

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně Z. P., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2014, č. j. 8 A 145/2014-10,

takto:

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen stěžovatelka ) svým podáním doručeným Městskému soudu v Praze (dále jen městský soud ) dne 3. 12. 2014, které je podle svého obsahu kasační stížností, brojí proti usnesení městského soudu ze dne 18. 11. 2014, č. j. 8 A 145/2014-10. Tímto usnesením městský soud odmítl stěžovatelčinu žalobu (respektive nejasné podání ze dne 9. 7. 2014, nazvané jako Stížnost a žaloba na nezákonný postup ), neboť nebylo zřejmé, čeho se žaloba týká, proti komu směřuje a co se navrhuje; uvedené nedostatky přitom stěžovatelka neodstranila ani na opakovanou výzvu soudu.

Protože kasační stížnost nesplňovala podmínky řízení stanovené ustanovením § 105 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen s. ř. s. ) a zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích ), vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatelku usnesením ze dne 12. 12. 2014, č. j.-6, k odstranění těchto vad, a to, mimo jiné, i ke splnění poplatkové povinnosti [§ 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích a položka č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona] zároveň byla stěžovatelka poučena o následcích spojených s nevyhověním této výzvě. Stěžovatelka na uvedené usnesení sice reagovala podáním ze dne 30. 12. 2014, v něm ale neuvedla žádné věcně relevantní skutečnosti; nepožádala ani o osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s., ani o ustanovení zástupce z řad advokátů k zastupování v řízení o kasační stížnosti (§ 35 odst. 8 téhož zákona), ač byla o obou těchto procesních právech řádně a srozumitelně poučena.

Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že usnesení o odmítnutí podání pro neodstranění jeho vad patří do množiny rozhodnutí, proti nimž je kasační stížnost přípustná, což explicitně vyplývá z dikce § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; tomu koresponduje rovněž poučení, kterého se stěžovatelce dostalo v závěru napadeného usnesení.

Dále platí, že podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti; dle § 7 odst. 1 citovaného zákona se tedy stal soudní poplatek za kasační stížnost splatným okamžikem jejího podání. Soudní poplatek za kasační stížnost činí dle položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku 5.000 Kč.

Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla stěžovatelce společně s podáním kasační stížnosti, kterou jak již bylo uvedeno, doručila městskému soudu dne 3. 12. 2014 (s přihlédnutím k § 106 odst. 4 s. ř. s.). Jak již bylo výše v podrobnostech popsáno, Nejvyšší správní soud stěžovatelku vyzval k úhradě soudního poplatku usnesením ze dne 12. 12. 2014, č. j.-6, které bylo stěžovatelce neúspěšně doručováno dne 18. 12. 2014. V souladu s § 49 odst. 2, občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), jehož se podle § 42 odst. 5 s. ř. s. subsidiárně použije i pro doručování v soudním řízení správním, doručující orgán téhož dne písemnost uložil a stěžovatelce zanechal písemnou výzvu, aby si u něj písemnost vyzvedla. Podle § 49 odst. 4 o. s. ř. platí, že nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl; doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. V souladu s citovanými ustanoveními se proto za den doručení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2014, č. j.-6, považuje 28. 12. 2014; dne 30. 12. 2014 byla zásilka vložena do domovní schránky stěžovatelky.

Bylo-li tedy usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2014, č. j. 3 As 246/2014-6, stěžovatelce doručeno dne 28. 12. 2014, posledním dnem desetidenní lhůty pro zaplacení soudního poplatku byla středa 7. 1. 2015. Stěžovatelka však toho dne a ani později soudní poplatek nezaplatila. Nejvyšší správní soud znovu zdůrazňuje, že v případě lhůty stanovené usnesením ze dne 12. 12. 2014, č. j.-6, se jednalo o lhůtu dodatečnou-náhradní, neboť poplatek za kasační stížnost je splatný okamžikem jejího podání. Právní úprava nadto fakticky umožňuje uhradit soudní poplatek i po lhůtě stanovené soudem ve výzvě, a to až do právní moci usnesení o zastavení řízení; je tak třeba uvažovat i s dobou, než Nejvyšší správní soud vydá, resp. doručí usnesení o zastavení řízení. Tato doba je více než dostatečná pro splnění poplatkové povinnosti.

Podle § 47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Jelikož soudní poplatek nebyl ke dni vydání tohoto usnesení zaplacen, není splněna esenciální podmínka, za níž může řízení o kasační stížnosti proběhnout, a proto zdejšímu soudu nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatelka neodstranila ani další vadu své kasační stížnosti, a to nedostatek právního zastoupení ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., přestože k tomu byla výrokem II. usnesení ze dne 12. 12. 2014, č. j.-6, vyzvána, Nejvyšší správní soud nicméně nepostupoval podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu § 47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před jinými procesními postupy. pokračování O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. února 2015

Mgr. Radovan Havelec předseda senátu