č. j. 3 As 24/2003-72

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudkyň JUDr. Marie Turkové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce P. G., zastoupeného JUDr. MUDr. Martinem Kalistou, Ph.D., advokátem se sídlem Panská 1, Praha 1, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2002, čj. MHMP-ZIV-68504-183/2002/B, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Ca 684/2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003, čj. 28 Ca 684/2002-45,

takto:

I. Kasační stížnost se z a m í t á .

II. Žalovanému se n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění: Rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 8. 2002, čj. MHMP-ZIV-68504-183/2002/B bylo zamítnuto odvolání žalobce (dále též stěžovatel ) proti rozhodnutí živnostenského odboru Úřadu městské části Praha 17 ze dne 16. 5. 2002 čj. SŘ/02/0456/r/Žeb., kterým bylo žalobci podle ustanovení § 58 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen živnostenský zákon ) zrušeno živnostenské oprávnění na provozování koncesované živnosti taxislužba a rozhodnuto, že platnost živnostenského oprávnění zaniká dnem právní moci tohoto rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že živnostenské oprávnění bylo žalobci zrušeno na základě porušení ustanovení § 21 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen silniční zákon ), § 15 odst. 1 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě a dále pak ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o cenách ) a článku 2 vyhlášky hlavního města orgány spatřováno v tom, že po provedené kontrolní jízdě zaměřené na dodržování cenových předpisů provedené dne 2. 4. 2002 ve vozidle TAXI SPZ X řízeného žalobcem na trase Malostranská-Hotel Diplomat byla kontrolním pracovníkům vydána ručně psaná stvrzenka, na níž požadované údaje byly vyplněny nepravdivě, případně nebyly uvedeny vůbec a stvrzenka vystavena na částku 600 Kč, přičemž za provedenou jízdu mohla být podle článku 2 vyhlášky hlavního města Prahy č. 24/2000 účtována maximální cena 120 Kč; došlo tedy k neoprávněnému majetkovému prospěchu žalobce o 480 Kč. Bylo tedy konstatováno porušení výše uvedených ustanovení a zdůrazněno, že požadování vyšší ceny než té, která je v souladu s právním předpisem, je považováno za jedno z nejzávažnějších porušení zákona o cenách, protože zde dochází k bezdůvodnému obohacení a úmyslnému poškození zákazníka; zároveň došlo k porušení ustanovení § 31 odst. 16 živnostenského zákona, podle kterého je podnikatel při provozování živnosti povinen dodržovat povinnosti vyplývající z tohoto zákona a zvláštních právních předpisů. Tvrzení žalobce o poruše na taxametru, které žalobce použil až v odvolacím řízení, nezakládá důvod pro předražení jízdného o 480 Kč. Skutečnost, že žalobce vydal ručně psanou stvrzenku a nikoliv výpis z taxametru by bylo možné zohlednit pouze v případě, že by stvrzenka obsahovala všechny požadované údaje a tyto byly vyplněny pravdivě, nikoliv však v situaci, kdy jízdné bylo pětinásobně předraženo a ručně psaná stvrzenka neobsahovala náležitosti požadované vyhláškou č. 478/2000 Sb. Falešné údaje na stvrzence svědčí podle žalovaného o úmyslu žalobce znemožnit či ztížit jeho identifikaci pro případ, že by si cestující stěžoval, navíc taxametr nebyl podle výpovědi pracovníka provádějícího kontrolu během přepravy vůbec zapnut.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003 čj. 28 Ca 684/2002-45 byla zamítnuta žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného s konstatováním, že žalovaný posoudil věc po skutkové i právní stránce správně a bylo konstatováno, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že podle ustanovení § 58 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb. může živnostenský úřad zrušit nebo v odpovídajícím rozsahu provozování živnosti pozastavit, jestliže podnikatel závažným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené rozhodnutím o udělení koncese, tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy. V daném případě žalovaný zhodnotil jednání žalobce jako závažné porušení podmínek stanovených ve zvláštních předpisech, když posoudil porušení jednotlivých ustanovení jak zákona o silniční dopravě a prováděcího předpisu k tomuto zákonu, tak porušení zákona o cenách a porušení vyhlášky hlavního města Prahy o maximálních cenách jízdného; ve svém souhrnu bylo shledáno porušení podmínek stanovených zvláštními předpisy jako zvlášť závažné. Soud prvního stupně konstatoval, že rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění bylo vydáno nejen pro závažné porušení zákona o silniční dopravě, ale i dalších právních předpisů, když ustanovení § 58 odst. 3 živnostenského zákona obsahuje samostatné podmínky pro úvahu správního orgánu o tom, zda určité jednání lze či nelze považovat za závažné porušení povinností vyplývajících ze zvláštních předpisů.

Proti uvedenému rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě kasační stížnost, ve které vyslovuje přesvědčení, že soud prvního stupně v řízení nesprávně posoudil právní otázku a současně že skutková podstata uvedená v napadeném rozhodnutí, z níž správní orgán i soud prvního stupně vycházely, nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu. Stěžovatel uvádí, že živnostenské oprávnění mu bylo odebráno na základě tvrzeného porušení ustanovení § 21 odst. 2 silničního zákona, § 15 odst. 1 vyhlášky č. 478/2000 Sb., a ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) zákona o cenách a článku 2 vyhlášky hl. města Prahy č. 24/2000 v souvislosti s ustanoveními § 31 odst. 16 a § 58 odst. 3 živnostenského zákona; uvádí, že proti tomuto dále sděluje, že jeho živnostenské oprávnění bylo zrušeno v souladu s ustanovením § 58 odst. 3 živnostenského zákona, tedy že došlo k závažnému porušení nejen zákona o silniční dopravě, ale i dalších předpisů. Stěžovatel uvádí, že soud prvního stupně nesprávně považoval za prokázané rozhodnutí o porušení zákona o cenách, přičemž však zmínku o porušení zákona o cenách v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nelze považovat za rozhodnutí podle zákona o cenách, když citace porušeného ustanovení zákona o cenách byla podle sdělení žalobce provedena až v rozhodnutí žalovaného. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud podle § 107 s. ř. s. o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalobce pouze plně odkázal na předchozí obsáhlé vyjádření ke správní žalobě.

Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Proto se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda krajský soud při rozhodování správně posoudil právní otázku a zda skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, má oporu ve spisech.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Vzhledem k tomu, že jedním ze stěžovatelem uváděných právních důvodů kasační stížnosti je ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu tohoto ustanovení. K tomuto ustanovení Nejvyšší správní soud konstatuje, že význam nesprávného právního posouzení věci spočívá v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, nebo je aplikován správný právní předpis, který je však nesprávně vyložen. Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí Městského soudu v Praze při rozhodování o žalobě proti rozhodnutí žalovaného neshledal. Soud prvního stupně se zabýval těmito otázkami a neshledal, že by žalovaný na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že by aplikovaný správný předpis nesprávně vyložil. Podle ustanovení § 58 odst. 3 živnostenského zákona může příslušný živnostenský úřad živnostenské oprávnění zrušit nebo v odpovídajícím rozsahu provozování živnosti pozastavit, jestliže podnikatel závažným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené rozhodnutím o udělení koncese, tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy. Z dikce tohoto ustanovení plyne, že dříve, než správní orgán přistoupí ke zrušení živnostenského oprávnění, musí posoudit porušení povinností vyplývajících ze zvláštních zákonů jednáním podnikatele a určit, zda toto porušení je možné považovat za porušení zvlášť závažné. Žalovaný i správní orgán prvního stupně věc v průběhu správního řízení posoudily a v mezích správního uvážení, které jim umožňuje dikce ustanovení § 58 odst. 3 živnostenského zákona shledaly, že prokázaná porušení silničního zákona o cenách a prováděcích předpisů lze považovat za závažné porušení podmínek stanovených zvláštními zákony, a podmínky pro odebrání živnostenského oprávnění podle citovaného ustanovení splněny byly. Porušení silničního zákona, kterého se stěžovatel dopustil, znamená svým charakterem velice závažné porušení tohoto právního předpisu, nejinak je tomu v případě žalobcova porušení zákona o cenách. Soud prvního stupně správně shledal, že závažná pro zrušení živnostenského oprávnění podle ustanovení § 58 odst. 3 živnostenského zákona.

Stěžovatel dále uvádí jako právní důvod kasační stížnosti § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že mohlo ovlivnit rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Stěžovatel uvedl v kasační stížnosti takovou výtku směřující k řízení před správním orgánem, když uvedl, že odkaz na porušení zákona o cenách byl proveden až odvolacím orgánem. K této výtce Nejvyšší správní soud uvádí, že porušení zákona o cenách bylo konstatováno i v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kde je uvedeno, že požadování vyšší ceny než té, která je v souladu s právním předpisem, je považováno ze jedno z nejzávažnějších porušení zákona o cenách, neboť dochází k bezdůvodnému obohacení a poškození zákazníka.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost žalobce jako nedůvodnou zamítl podle ustanovení § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci samé, nezabýval se návrhem žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2003

JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu