3 As 203/2015-16

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně A. H., proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 25. 8. 2015, č. j. 59 Af 4/2015-56,

takto:

I. Kasační stížnost s e odmítá.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen stěžovatelka ) kasační stížností brojí proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 25. 8. 2015, č. j. 59 Af 4/2015-56, jímž krajský soud rozhodl, že se stěžovatelce nepřiznává osvobození od soudních poplatků a rovněž zamítl návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce (stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní; tvrzení stěžovatelky o jejích majetkových poměrech posoudil krajský soud jako neúplná a nekompletní).

Ve včas podané kasační stížnosti se stěžovatelka omezila na stručné konstatování, že krajský soud rozhodl na základě konstruovaného skutkového i právního stavu, k němuž neměla možnost se vyjádřit, a že má za to, že předmětná žaloba je podána řádně, důvodně a včas a že i její osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce soudem je objektivně důvodné a bylo krajskému soudu řádně prokázáno a doloženo rozhodnými údaji. Stěžovatelka uvedla, že jí tímto postupem krajského soudu byla upřena ochrana jejích práv a došlo i ke zneužití zákona, a to s odkazem na § 6 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), ve spojení s § 64 soudního řádu správního (dále jen s. ř. s. ).

Podle ustanovení § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost, kromě obecných náležitostí podání, obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 s. ř. s. platí obdobně. Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc (§ 106 odst. 3 s. ř. s.). Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek; o tom musí být podatel ve výzvě poučen.

Protože předmětná kasační stížnost neobsahovala náležitosti stanovené v § 106 odst. 1 s. ř. s., vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatelku usnesením ze dne 15. 10. 2015, č. j.-10, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnila kasační stížnost o dostatečně konkrétní důvody, pro které usnesení krajského soudu napadá; stěžovatelku rovněž poučil o procesních následcích, pokud k doplnění kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nedojde. Současně s tím byla zamítnuta žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, neboť zdejší soud naznal, že povaha napadeného usnesení krajského soudu stěžovatelce umožňuje hájit její práva v řízení o kasační stížnosti i bez právního zastoupení. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručováno do vlastních rukou, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 49 o. s. ř., ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. Jelikož stěžovatelka nebyla při doručování usnesení zastižena, byla písemnost provozovatelem poštovní licence dne 22. 10. 2015 uložena a stěžovatelce byla zanechána výzva k jejímu vyzvednutí (§ 49 odst. 2 a 3 o. s. ř., § 42 odst. 5 s. ř. s.). Stěžovatelka si v úložní době písemnost nevyzvedla, a proto jí byla dne 3. 11. 2015 vhozena do její poštovní schránky; za doručenou se tato písemnost nicméně považuje již uplynutím desetidenní úložní doby (viz § 49 odst. 4 o. s. ř., ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s.), tedy dne 1. 11. 2015. Poslední den lhůty k doplnění kasační stížnosti tedy, v souladu s ustanovením § 40 odst. 2 s. ř. s., připadl na 1. 12. 2015. Stěžovatelka v průběhu stanovené lhůty kasační stížnost nedoplnila a o prodloužení lhůty k tomu určené nepožádala.

Z již výše citovaného ustanovení § 106 odst. 1 s. ř. s. je zřejmé, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční a zásadou vigilantibus iura (viz například rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004-47; všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné z http://www.nssoud.cz). Stěžovatel tak má, mimo jiné, povinnost označit rozsah napadení rozhodnutí krajského soudu a skutkové a právní důvody jeho tvrzené nezákonnosti; takovým rozsahem a důvody kasační stížnosti (s výjimkami uvedenými v § 109 odst. 3 větou za středníkem s. ř. s. a § 109 odst. 4 větou za středníkem s. ř. s.) je pak Nejvyšší správní soud vázán. V rozsudku rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS, se k tomu podává, že [l]íčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých obvyklých nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti. . Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout i pro náležitosti kasační stížnosti.

Stěžovatelkou podaná kasační stížnost nicméně zůstala, i přes výzvu a poučení zdejšího soudu, nedoplněna a v této podobě nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení § 106 odst. 1 s. ř. s. Z kasační stížnosti lze sice (již z povahy věci) dovodit nesouhlas stěžovatelky s usnesením krajského soudu, nicméně není z ní seznatelné, v čem má konkrétně spočívat vytýkaná nedůvodnost, zmatečnost či nicotnost soudního rozhodnutí, a proto na tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud nahlíží jako na podání nesplňující základní zákonem stanovené náležitosti. Pro úplnost je třeba dodat, že dne 3. 12. 2015 obdržel Nejvyšší správní faxové podání stěžovatelky. Stěžovatelka v něm uvedla, že k výzvě soudu kasační stížnost doplňuje, žádné doplnění však v tomto podání uvedeno nebylo. Z tohoto důvodu k němu proto zdejší soud nepřihlížel.

Protože nedostatky kasační stížnosti nebyly ani přes výzvu a poučení zdejšího soudu odstraněny a jelikož z tohoto důvodu nelze v řízení pokračovat, Nejvyšší správní soud ji, v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., odmítl.

O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2015

Mgr. Radovan Havelec předseda senátu