3 As 13/2013-20

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Petra Průchy, v právní věci žalobce: M. N., zastoupen Mgr. Františkem Hynkem, advokátem se sídlem Údolní 37, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2012, č. j. 22 A 40/2012-15,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně (dále krajský soud ) v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 23012, čj. JMK 69750/2012, sp. zn. S-JMK 69750/2012/OD/St, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce (dále stěžovatel ) proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravně správních činností, ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. ODSČ-56742/PZ-11-POP. Posledně uvedeným rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným spácháním přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích (krajský soud omylem uvedl chybné číslo zákona), za který mu byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč.

Vymezení problému

Stěžovatel podal správní žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalovaného, avšak nezaplatil zákonem předepsaný soudní poplatek. Krajský soud usnesením ze dne 3. 10. 2012, č. j. 22 A 40/2012-13, vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku a poučil jej o procesních následcích pro případ, že soudní poplatek nezaplatí ani ve stanovené dodatečné lhůtě. Lhůta ke splnění poplatkové povinnosti uplynula 29. 10. 2012 marně.

Krajský soud proto řízení o žalobě zastavil podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále s. ř. s. ) s přihlédnutím k § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.

Pro úplnost je třeba dodat, že soudní poplatek byl výzvou k jeho zaplacení určen správně ve výši 3.000 Kč podle položky 18 bod 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona o soudních poplatcích. Soudní poplatek měl být zásadně dle § 4 odst. 1 písm. a) a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zaplacen zároveň s podáním žaloby, případně dodatečně po výzvě (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Kasační stížnost

Proti usnesení krajského soudu brojí stěžovatel včasnou kasační stížností, ve které namítá, že krajský soud řízení zastavil neoprávněně, neboť soudní poplatek ve správné výši zaplacen byl. Toto tvrzení dokládá výpisem provedené bankovní transakce. Navrhuje proto, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a věc byla uvedenému soudu vrácena k dalšímu řízení.

Posouzení Nejvyšším správním soudem

Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněným stížnostním důvodem. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., ke kterým by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Stěžovatel explicitně důvod kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 s. ř. s. neuvádí. Stabilizovaná judikatura Nejvyššího správního soudu dlouhodobě vychází z vnímání důvodů kasačních stížností podle jejich obsahu a nikoliv podle formálního označení. Tyto důvody samozřejmě musí být svým obsahem podřaditelné pod některé z ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s.-srovnej např. rozsudek tohoto soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004-47. Jestliže tedy stěžovatel namítá nesprávnost (nezákonnost) usnesení krajského soudu spočívající v tom, že krajský soud řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, přestože poplatková povinnost byla stěžovatelem splněna, jedná se nepochybně o kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jehož opodstatněnost bude tento soud posuzovat.

Ze skutkové rekapitulace posuzované věci vyplývají následující zjištění. Stěžovatel podal správní žalobu a zároveň nezaplatil soudní poplatek. Ke splnění poplatkové povinnosti byl vyzván usnesením ze dne 3. 10. 2012, č. j. 22 A 40/2012-13, a to uložením povinnosti soudní poplatek zaplatit do 10 dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 19. 10. 2012, lhůta k zaplacení soudního poplatku tak uplynula dne 29. 12. 2012. V té době nebyl soudní poplatek zaplacen a nastalo se tak ani do 13. 11. 2012, kdy krajský soud rozhodl o zastavení řízení. Příkaz k zaplacení soudního poplatku bankovním převodem byl dán teprve dne 27. 11. 2012 a krajskému soudu bylo zaplacení soudního poplatku sděleno 29. 11. 2012. Usnesení o zastavení řízení bylo žalovanému doručeno dne 19. 11. 2012 a právnímu zástupci stěžovatele dne 21. 11. 2012. Téhož dne také nabylo právní moci.

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností a náležitostmi kasační stížnosti. Konstatoval, že kasační stížnost respektuje podmínky § 102 a § 104 s. ř. s. a je tedy přípustná.

Stěžovatel se domáhal zrušení napadeného usnesení krajského soudu z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., který však není opodstatněný. Krajský soud postupoval zcela v souladu se zákonem (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), jestliže vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku, který měl být zaplacen již při podání žaloby [§ 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích]. Na následek marného uplynutí dodatečné lhůty ke splnění poplatkové pokračování povinnosti stěžovatele upozornil a zcela v souladu se zákonem (§ 9 odst. 1, část věty za středníkem) řízení zastavil, jelikož stěžovatel ve lhůtě soudní poplatek nezaplatil.

Stěžovatel měl ještě možnost odvrátit uvedený následek tím, že by dodatečně soudní poplatek zaplatil dříve, než usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích). To se však nestalo, neboť právní moc usnesení o zastavení řízení nastala 21. 11. 2012, zatímco příkaz k zaplacení soudního poplatku byl dán teprve 27. 11. 2012.

Krajský soud řízení zastavil zcela v souladu se zákonem, tedy kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) není opodstatněný. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s.

O nákladech řízení tento soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení úspěšný a právo na náhradu nákladů mu nepřísluší. Žalovanému žádné náklady nad rámec vyplývající z jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2013

JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu