č. j. 3 Ads 88/2005-54

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce S. M., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o žalobě proti nečinnosti žalovaného, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Ca 48/2005, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2005, č. j. 12 Ca 48/2005-40,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému se n e p ř i zn á vá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2005, č. j. 12 Ca 48/2005-23, byl v rámci řízení o žalobě proti nečinnosti žalovaného zamítnut návrh žalobce (dále též stěžovatel ) na vydání předběžného opatření na zaplacení majetkové a nemajetkové újmy ve výši 100 miliard Kč.

Žalobce podal proti uvedenému usnesení kasační stížnost téměř nečitelného obsahu, v níž žádal jeho zrušení a požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 7. 2005, č. j. 12 Ca 48/2005-40, ustanovil stěžovateli zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Helenu Teissingovou, advokátku se sídlem v Praze. Soud v odůvodnění uvedl, že advokátku se sídlem v Praze ustanovil z důvodu hospodárnosti, neboť bude mít možnost snazší komunikace se soudem prvního stupně. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž žádal jeho zrušení, a ustanovení advokátky Mgr. Pavly Frodlové jeho zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel uvedl, že JUDr. Teissingovou nezná, nemá k ní důvěru a rovněž je tato advokátka vzdálena 250 km od místa jeho bydliště. Stěžovatel navrhl, aby usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2005, č. j. 12 Cad 48/2005-40, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.

Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvod podané kasační stížnosti je uveden v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jde tedy o stěžovatelem tvrzenou nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v přecházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Podle § 35 odst. 7 s. ř. s. může navrhovateli-v tomto případě je jím stěžovatel v řízení o kasační stížnosti, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované ochrany práv osobě, která by jinak měla být osvobozena od soudních poplatků a u níž je takové ochrany třeba, neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech (za splnění § 35 odst. 7 s. ř. s.) dostát zásadě rovnosti, jež se promítá v zákonem výslovně vyjádřené zásadě rovného postavení účastníků podle § 36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být tímto ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo stěžovatele na odborné zastoupení osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem, pak toto právo je toliko právem na zástupce, jímž může být i advokát, nikoliv však právem na konkrétního zástupce, kterého osoba navrhující ustanovení zástupce ve svém návrhu označuje. Pokud by toto právo mělo být právem na konkrétního zástupce , pak by se taková interpretace dotýkala samotného smyslu ustanovení zástupce soudem; pokud by totiž navrhovatel věděl o konkrétním zástupci, jenž je s jeho věcí seznámen a jenž např. již v minulosti činil jednotlivé kroky právní služby v téže věci, patrně by neexistovala potřeba jej nyní ustanovit soudem. Nedostatek finančních prostředků související se splněním podmínky osvobození od soudních poplatků, jak je shora uvedeno, je totiž toliko jednou z podmínek vyplývajících z § 35 odst. 7 s. ř. s.

Ustanovil-li Městský soud v Praze stěžovateli zástupkyni z řad advokátů působících v obvodu tohoto soudu a opřel-li za tohoto stavu Městský soud v Praze svůj závěr o ustanovení zástupce o důvod spočívající v procesní ekonomii, pak tento důvod nepovýšil nad žádné stěžovatelovo subjektivní právo ani nad žádný jeho právem chráněný zájem. Pokud jde o konkrétní náplň povinností, jež ustanovené zástupkyni napadené usnesení přineslo, pak ta je do budoucna závislá na aktuálních potřebách, jež po dobu trvání takového zastoupení vyplynou jak z přímých pokynů stěžovatele, tak ze strany soudu, přitom budou záviset na procesním vývoji sporu. Vzhledem k tomu, že v dané věci jde o řetězení žalob podávaných žalobcem, je třeba předpokládat, že ustanovená zástupkyně bude potřebovat prostudovat spisy u procesního soudu. Pokud by bylo třeba osobní součinnosti žalobce s ustanovenou zástupkyní, lze ji zajistit případně i prostřednictvím substituta. Takové řešení zároveň nenaráží na žádnou ze základních zásad, jichž je třeba při rozhodování o této otázce šetřit, a není v rozporu ani se žádným ustanovením procesního předpisu, kterým je řízení před krajským soudem ovládáno (s. ř. s.). Má-li tedy stěžovatel za to, že ustanovení advokátky JUDr. Heleny Teissingové bylo nezákonné, Nejvyšší správní soud tomuto tvrzení nepřisvědčuje a pro úplnost dodává, že řízení před krajským soudem předcházející rozhodnutí o ustanovení zástupkyně nebylo stiženo ani žádnou vadou, jež by se stěžovatele dotkla na jeho právech.

Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. února 2006

JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu