3 Ads 47/2003-556

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Helenou Teissingovou, advokátkou, se sídlem Křižíkova 1/332, Praha 8, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2001, č. j. 6003-989/2001/Z a č. j. 6003-963/2001/Z, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2003, č. j. 1 Ca 6/2003-20, o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti,

t a k t o:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovaná n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě žalobkyně (dále i stěžovatelka ) napadá usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2003, č. j. 1 Ca 6/2003-20, kterým byl odmítnut její návrh na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2001, č. j. 6003-989/2001/Z. Tímto rozhodnutím bylo jako opožděné zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava-město ze dne 12. 2. 2001 č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319, jímž nebyl žalobkyni přiznán nárok na nemocenské při pracovní neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998. Žalobkyně se dále domáhá jímž nebyl žalobkyni přiznán nárok na nemocenské při pracovní neschopnosti vzniklé dne 29. 12. 1997.

V odůvodnění napadeného usnesení soud uvedl, že v době podání žaloby ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona č. 582/1991 Sb. umožňovalo podání opravného prostředku k soudu toliko proti rozhodnutí o povinnosti zaměstnance nebo jiného příjemce dávky vrátit přeplatek na dávce neprávem vyplacené a proti rozhodnutím v jiných než dávkových věcech nemocenského pojištění, která byla vydána v odvolacím řízení. Žalobou napadené rozhodnutí nemohlo být tedy přezkoumáváno. Předmětem přezkumu nemocenského pojištění jsou podle zákona č. 150/2002 Sb. rozhodnutí vydaná od 1. 1. 2003, obě napadená rozhodnutí ze dne 30. 4. 2001 nepodléhala do 31. 12. 2002 přezkoumání soudem. Návrh na přezkoumání je nepřípustný rovněž podle současné právní úpravy a proto jej ve shodě s ust. § 46 odst. 1 písm. g ) správně zřejmě písm. d) odmítl.

Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že soud dospěl k nesprávnému závěru, když její žalobu odmítnul jako nepřípustné podání, trvá na skutečnosti, že opravný prostředek proti žalobou napadeným rozhodnutím podala včas. Své odvolání podala stěžovatelka, dle nesprávného poučení žalovaného, přímo v podatelně žalovaného, nikoliv u orgánu, který vydal napadená rozhodnutí. Z uvedených důvodů tvrdí, že jsou splněny podmínky pro podání kasační stížnosti dle ust. § 103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s. a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka namítá dále, že soud označil její podání jako nepřípustné podle ust. § 46 odst. 1 písm. g) s. ř. s., které neexistuje, zřejmě soud mínil odmítnout její návrh podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek soudu v souladu s ustanovením § 109 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila včas ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Kasační stížností jsou označeny důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Jaká právní otázka byla soudem v předcházejícím řízení nesprávně posouzena, však stěžovatelka nekonkretizovala, rovněž tak neuvedla, v čem spatřuje konkrétní důvody pro podání kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Řízení o kasační stížnosti je založeno přísně na dispoziční zásadě, tedy na principu nutného tvrzení konkrétních skutečností, v čem soud, rozhodující v předcházejícím řízení, pochybil. Chybí-li takové tvrzení, nejsou vytyčeny mantinely přezkoumání.

Stěžovatelka dále tvrdí, že spatřuje důvod pro podání kasační stížnosti i v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy, že rozhodnutí soudu o odmítnutí jejího návrhu bylo nezákonné. Nezákonnost spatřuje stěžovatelka ve skutečnosti, že její návrh měl být meritorně přezkoumán, mělo být tedy soudem zjišťováno, zda její odvolání proti napadeným rozhodnutím bylo podáno včas či nikoli a v případě, že bylo podáno včas (jak sama tvrdí), pak měla být žalobou napadená rozhodnutí žalované zrušena a žalovaná se měla v odvolacím Tento stížnostní bod Nejvyšší správní soud přezkoumal, neboť byl podpořen konkrétním tvrzením stěžovatelky.

Podle § 78 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, platného v době podání žaloby, bylo možno podat opravný prostředek k soudu pouze proti rozhodnutí o povinnosti zaměstnance nebo jiného příjemce dávky vrátit přeplatek na dávce neprávem vyplacené, jakož i proti rozhodnutí v jiných než dávkových věcech nemocenského pojištění, která byla vydána v odvolacím řízení, s výjimkou rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti. V žádných jiných věcech nebylo možno opravný prostředek soudu podat.

Městský soud rozhodoval o žalobě v únoru roku 2003, v té době již byla novelizována právní úprava § 78 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. tak, že zákon výslovně uvedl, jaká rozhodnutí jsou ze soudního přezkumu vyloučena, přičemž všechna ostatní rozhodnutí soudnímu přezkoumání podléhají. Touto novou právní úpravou jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti; soud přezkoumá takové rozhodnutí jen při rozhodování o žalobě proti rozhodnutí o odnětí dávky nemocenského pojištění, a dále rozhodnutí o dobrovolných dávkách nemocenského pojištění.

Kdyby tedy byla žaloba podána po 1. lednu roku 2003, soud by takový návrh přezkoumal.

Je skutečností, že podle § 130 odst. 1 s. ř. s., že se řízení podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu účinného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2003), v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona.

Jestliže však zákon č. 582/1991 Sb. ve znění platném v době podání žaloby neumožňoval soudu přezkoumat jiná rozhodnutí, než která výslovně v § 78 odst. 2 uvedl, nemůže být tato otázka posuzována jiným způsobem jen proto, že věc nebyla soudem vyřízena v té době.

V opačném případě by nastala nerovnost mezi těmi účastníky řízení, o jejichž žalobě stačil soud rozhodnout do dne 31. 12. 2002 (kdy by byl nucen návrh rovněž odmítnout) a těmi účastníky, o jejichž věci takto rozhodnout nestačil, jak tomu bylo v souzeném případě, kdy soud rozhodl o návrhu až v únoru roku 2003.

Z uvedených důvodů se Nejvyšší správní soud ztotožnil s postupem Městského soudu v Praze, který návrh stěžovatelky odmítl jako návrh nepřípustný dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Na věci nic nemění skutečnost, že soud omylem uvedl v odůvodnění usnesení jako důvod pro odmítnutí návrhu § 46 odst. 1 písm. g) s. ř. s., když tento svůj postup náležitě odůvodnil a důvody zde uvedené odpovídají obsahu ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Postupem dle § 110 odst. 1 s. ř. s. tedy kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

Nad rámec Nejvyšší správní soud připomíná, že napadeným rozhodnutím žalovaná rozhodovala o nepřípustnosti žalobcem podaného odvolání podle § 60 správního řádu. Žalovaná s konečnou platností rozhodla pouze o stěžovatelčině procesním právu řádné odvolací řízení podaným odvoláním vyvolat. Je-li odvolání podáno opožděně nebo je-li nepřípustné a odvolací orgán takové odvolání zamítá podle § 60 správního řádu, odvolacího orgánu o takovém odvolání, a to marným uplynutím lhůty k podání odvolání, svědčící účastníkům předmětného správního řízení.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované právo na náhradu nákladů řízení nenáleží.

Stěžovatelce byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2003 ustanovena v řízení o kasační stížnosti advokátka JUDr. Helena Teissingová (§ 35 odst. 7, § 105 odst. 2 s. ř. s.), která má právo, aby jí stát zaplatil hotové výdaje a odměnu za zastupování (§ 35 odst. 7 s. ř. s.). O této věci rozhodne Nejvyšší správní soud samostatným usnesením.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. 9. 2004

JUDr. Josef Baxa předseda senátu