3 Ads 36/2013-16

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: M. L., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2012, č. j. 34 Ad 57/2011-29,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen stěžovatelka ) podala kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2012, č. j. 34 Ad 57/2011-29 (dále jen napadený rozsudek ). Tímto rozsudkem Krajský soud v Brně (dále též krajský soud ) zamítl stěžovatelčinu žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 6. 2011, č. j. X, jímž žalovaná zamítla její námitky proti rozhodnutí ze dne 4. 5. 2011, č. j. X, a toto rozhodnutí potvrdila. V poučení napadeného rozsudku bylo uvedeno, že kasační stížnost lze podat proti tomuto rozhodnutí ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení, a to ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu.

Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen do vlastních rukou dne 15. 8. 2012. Kasační stížnost proti napadenému rozsudku byla podána k poštovní přepravě dne 23. 5. 2013, a to podle prezentačního razítka pošty (nálepky) na obálce založené ve spisu.

Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, jako je včasné podání kasační stížnosti [§ 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. )], řádné zastoupení (§ 105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§ 104 s. ř. s.), apod.

Kasační stížnost je opožděná.

Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle § 40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu začíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

Nejvyšší správní soud považuje za prokázané, že napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen ve středu dne 15. 8. 2012. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti tak počala běžet následující den, tedy ve čtvrtek dne 16. 8. 2012 (§ 40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila ve středu dne 29. 8. 2012 (§ 40 odst. 2 s. ř. s.), neboť právě středa (15. 8. 2012) byla dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (tzn. doručení napadeného rozsudku). Stěžovatelka tedy podala svou kasační stížnost proti napadenému rozsudku k poštovní přepravě až po uplynutí dvoutýdenní zákonné lhůty k jejímu podání, přičemž zmeškání této lhůty čítá dokonce necelých devět měsíců, neboť, jak je výše uvedeno, stěžovatelka podala kasační stížnost k poštovní přepravě až dne 23. 5. 2013.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti napadenému rozsudku odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 téhož zákona, neboť byla podána opožděně.

Z téhož důvodu Nejvyšší správní soud neodstraňoval další vady kasační stížnosti, zejména nedostatek právního zastoupení stěžovatelky (§ 105 odst. 2 s. ř. s.), neboť opožděnost kasační stížnosti je nezhojitelný nedostatek, pro který nelze řízení dále vést.

O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2013

JUDr. Petr Průcha předseda senátu