39 ICm 961/2011
Číslo jednací: 39 ICm 961/2011-67 KSBR 39 INS 8667/2009-C1-17

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem v právní věci žalobce: Mgr. Zbyněk anonymizovano , anonymizovano , se sídlem AK Joštova 4, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužníka ZEFA TVRDONICE, a.s., se sídlem u Vlečky 1046, 664 42 Modřice, IČ: 634 71 612 proti žalovaným: 1.) ZEFA TVRDONICE, a.s., se sídlem U Vlečky 1046, 664 42 Modřice, IČ: 634 71 612 2.) CROY CONCEPT, s.r.o., se sídlem Košická 63/30, 101 00 Praha- Vršovice, právně zastoupený JUDr. Hanou Helešicovou, advokátkou, se sídlem Jana Palacha 4, 690 02 Břeclav o žalobě o neplatnosti a neúčinnosti právního úkonu

takto: I. Dodatek č. 1 ze dne 1.6.2009 k podnájemní smlouvě ze dne 26.2.2008, uzavřený mezi oběma žalovanými j e n e p l a t n ý .

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění: Dne 21. 4. 2011 bylo u zdejšího soudu zahájeno řízení o žalobě o neúčinnost právního úkonu, kterou se žalobce domáhal určení, že dodatek č. 1 ze dne 1. 6. 2009 k podnájemní smlouvě ze dne 26. 2. 2008 uzavřený mezi oběma žalovanými je neúčinným právním úkonem. Dne 26. 8. 2008 byla uzavřena smlouva o podnájmu nemovitostí mezi nájemcem ZEFA Tvrdonice a.s., se sídlem Brněnská 270, 664 42 Modřice, IČ 634 71 612, jednatel společnosti: Georg Xaver Schiele a podnájemcem společností CROY Concept, s.r.o., se KSBR 39 INS 8667/2009-C1 sídlem Slovácká 462/3, 691 53 Tvrdonice, IČ 282 70 118, jednatel společnosti: Zdeněk Balga. Předmětem smlouvy jsou půdní bloky s trvalými porosty, jež jsou osázeny vinnou révou. V článku V. předmětné smlouvy byla sjednána cena podnájmu, ve výši 1% z tržby za hrozny každého hospodářského roku, minimálně však 500.000,--Kč za rok. Dne 1. 6. 2009 byla podnájemní smlouva ze dne 26. 2. 2008 změněna dodatkem č. 1 k dané smlouvě. Tímto dodatkem bylo nahrazeno znění článku V. smlouvy textem Smluvní strany se dohodly na ceně podnájmu 52.965,--Kč za hrozny každého hospodářského roku . Dle názoru žalobce je zmíněný dodatek č. 1 k podnájemní smlouvě neúčinným právním úkonem ve smyslu ustanovení zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon), neboť se dle § 235 odst. 1 insolvenčního zákona jedná o právní úkon, kterým dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů. Uzavřením dodatku došlo ke snížení ceny podnájemného na 10,6 % z původní minimální dohodnuté ceny, tj. na 52.965,--Kč. V době uzavření dodatku ke smlouvě se již společnost ZEFA Tvrdonice a.s. nacházela v nepříznivé finanční situaci a nebyla schopna dostát svým závazkům vůči svým věřitelům. Společnost CROY CONCEPT, s.r.o. mohla při náležité pečlivosti poznat, či alespoň se domnívat, že tento úkon by mohl vést k úpadku společnosti a z toho důvodu k jeho následné neúčinnosti. Vzhledem k výše popsanému žalobce navrhl, aby soud vydal rozsudek, kterým by se určoval, že dodatek č. 1 k podnájemní smlouvě ze dne 26. 2. 2008 uzavřený mezi oběma žalovanými je neúčinným právním úkonem.

Vyjádření k žalobě žalovaného č. 2 došlo insolvenčnímu soudu dne 31. 8. 2011. Žalovaný ve svém podání uvádí, že dodatek č. 1 ze dne 1. 6. 2009 podnájemní smlouvy ze dne 26. 2. 2008 není neúčinným právním úkonem. Ke změně podmínek podnájemní smlouvy došlo po zjištění stavu pronajímaných pozemků a porostů. Dále zdůrazňuje, že podnájemné, sjednané smlouvou ze dne 26. 2. 2008, bylo nepřiměřeně vysoké a přesahující podnájemné v místě a čase obvyklé. Tuto skutečnost však dlužník uznal a napravil ji souhlasem s dodatkem č. 1 ze dne 1. 6. 2009. Žalovaný č. 2 navrhl zamítnutí žaloby a uložení povinnosti žalobce k úhradě nákladů řízení. Dne 12. 10. 2011 žalovaný č. 2 doplnil své vyjádření, a to tak, že důvodem snížení podnájemného byl špatný stav vinic i jejich vedení a tím způsobenou nízkou výnosnost. Žalovaný tak musel na své náklady provést nákladné opravy a výsadbu nových keřů vinné révy. Tato skutečnost nebyla zjištěna při uzavření podnájemní smlouvy z důvodu, že termín jejího uzavření (28. 2. 2008) byl vzhledem k nutným zemědělským pracím již velmi pozdní. Žalovanému v souvislosti s obnovou porostů vznikly náklady ve výši více než 400.000,-Kč, což dokládá účetními doklady za roky 2008 a 2009. Pokud by dodatek podnájemní smlouvy nebyl uzavřen, žalovaný č. 2 by nadále neměl zájem pozemky užívat a podnájemní smlouvy by vypověděl. Dne 7. 11. 2011 žalovaný č. 2 doplnil své vyjádření ze dne 30. 8. 2011 tak, že doložil listinný důkaz-Zápis z terénního šetření ve vinicích ze dne 30. 4. 2009, který má sloužit k prokázání důvodu snížení nájemného. V podrobnostech soud odkazuje na přílohu podání ze dne 7. 11. 2011.

Žalovaný č. 1 se k podané žalobě v průběhu celého řízení nevyjádřil a ani se neúčastnil bez jakékoli omluvy jednání ve věci. Insolvenční soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného č. 1.

Jednání ve věci proběhlo dne 7. 9. 2012, 5. 11. 2012 a 12. 11. 2012 (vyhlášení rozsudku).

Dne 7. 9. 2011 proběhlo první jednání ve věci, kterého se žalovaný č. 2 neúčastnil. Dva dny před jednáním poslal soudu písemnou omluvu z účasti na jednání a součástí sdělení byla i žádost o odročení jednání. Druhé jednání ve věci proběhlo dne 5. 11. 2012, kterého byl účasten žalobce a právní zástupce žalovaného č. 2. U jednání žalovaný č. 2 uvedl, že předmětná nájemní smlouva je podle jeho názoru zcela neplatná pro neurčitost, když v nájemní smlouvě jsou pronajaté pozemky vymezeny jako půdní celky a nikoliv uvedením KSBR 39 INS 8667/2009-C1 parcelních čísel jednotlivých pozemků. Žalobce k tomu namítl, že žalovaný č. 2 přes názor, že smlouva o podnájmu je neplatná, na základě této smlouvy plnil, a to v letech 2010 a 2011, což následně žalovaný č. 2 při jednání potvrdil.

Žalobce při jednání dále navrhl úpravu žalobního petitu tak, že jej formuloval jako alternativní, a to tak, že Dodatek č. 1 ze dne 1. 6. 2009 k podnájemní smlouvě ze dne 26. 2. 2008 uzavřený mezi oběma žalovanými je neplatným právním úkonem, event. pro případ, že by byla shledána podnájemní smlouva ze dne 26. 2. 2008 platnou, dodatek č. 1 ze dne 1. 6. 2009 k podnájemní smlouvě ze dne 26. 2. 2008 uzavřený mezi oběma žalovanými je neúčinným právním úkonem. Insolvenční soud změnu žalobního petitu připustil usnesením, které vyhlásil při jednání.

Žalobce ve svém závěrečném návrhu odkázal na svá vyjádření učiněná v rámci dosavadního řízení a navrhl, aby soud rozhodl ve smyslu žalobního petitu, který upravil u jednání konaného dne 5. 11. 2012 a jehož úpravu soud přijal.

Žalovaný č. 2 v závěrečném návrhu uvedl, že žalobce podle jeho názoru netvrdil a neprokázal skutečnosti popsané v § 240 odst. 1 IZ o nepřiměřenosti plnění poskytnutého žalovaným č. 2. Takovou skutečnost by bylo možno prokázat pouze znaleckým posudkem. Žalobce vycházel pouze z předchozího stanovení nájemného. Podle § 240 odst. 2 IZ by muselo jít o právní úkon, který byl učiněn v době úpadku žalovaného č. 1 nebo by musel k tomuto úpadku vést. Žalovaný má za to, že nejsou dány taxativní podmínky pro neúčinnost předmětné podnájemní smlouvy. Pokud jde o neplatnost smlouvy, žalovaný ponechal tento argument na úvaze soudu. Žalovaný č. 2 navrhl zamítnutí podané žaloby.

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané žaloby a to s ohledem na skutečnost, že žaloba byla původně podána jako odpůrčí žaloba; u tohoto typu žalob ustanovení zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v posledním znění (dále jen "IZ" nebo "insolvenční zákon") stanovují propadnou lhůtu pro její podání. Podle § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Podle § 239 odst. 3 IZ insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle § 83 IZ prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné; totéž platí, jde-li o zmeškání soudního jednání, včetně zmeškání schůze věřitelů nebo přezkumného jednání.

Incidenční žaloba, která je předmětem tohoto soudního řízení, byla podepsanému insolvenčnímu soudu doručena dne 21. 4. 2011. Účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka nastaly dne 25. 6. 2010, tj. dnem, kdy rozhodnutí o úpadku dlužníka bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku (viz dokument A-73 ze spisu sp. zn. KSBR 39 INS 8667/2009). Z těchto skutečností má insolvenční soud za prokázané, že žaloba o neúčinnosti právního úkonu byla podána v zákonné lhůtě a lze ji považovat za včasnou. KSBR 39 INS 8667/2009-C1

Podle § 231 IZ (1) Insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění. (2) V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud, a to buď jako otázku předběžnou nebo v incidenčním sporu, jehož předmětem je tato otázka. Žalobu v tomto sporu mohou podat účastníci insolvenčního řízení s výjimkou dlužníka, nejde-li o dlužníka s dispozičními oprávněními, insolvenční správce a státní zastupitelství. Žalobcem nebo žalovaným musí být vždy insolvenční správce. (3) Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce.

Podle § 232 Byla-li neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka zjištěna rozhodnutím soudu, které nabylo právní moci před zahájením insolvenčního řízení, považuje se právní úkon, jehož se rozhodnutí týká, za neplatný i v insolvenčním řízení.

Podle § 233 (1) Je-li pravomocným rozhodnutím zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, musí být vydán majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Insolvenční správce to však může odmítnout, jestliže nedošlo k obohacení majetkové podstaty nebo je-li požadováno více, než činí toto obohacení. (2) Odmítne-li insolvenční správce vydat majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu nebo nevyřídí-li žádost o jeho vydání v přiměřené lhůtě, lze se jeho vydání domáhat vylučovací žalobou podle tohoto zákona, která musí být podána nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy insolvenční správce osobě, která o vydání majetkového prospěchu žádá, doručil písemné vyrozumění o odmítnutí její žádosti; právo na náhradu škody tím není dotčeno. (3) Platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení plnění, jehož se týká neplatný právní úkon, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do skončení insolvenčního řízení; jde o incidenční spor.

Podle § 234 Byla-li zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, který lze současně považovat za neúčinný, postupuje se podle § 233.

Podle § 235 IZ (1) Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. (2) Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba").

Podle § 236 IZ (1) Neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. (2) Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Podle § 37 zák.č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník v posledním znění (dále jen OZ ) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. (2) právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. (3) Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný.

Podle § 663 OZ nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.

Podle § 3 zák. č. 344/92 Sb., katastrální zákon katastr obsahuje a) geometrické určení a polohové určení nemovitostí a katastrálních území, b) druhy pozemků, čísla a výměry parcel, popisná a evidenční čísla budov, vybrané údaje o způsobu ochrany a využití KSBR 39 INS 8667/2009-C1 nemovitostí, čísla bytů a nebytových prostorů a pojmenování nebytových prostorů, dále údaje pro daňové účely a údaje umožňující propojení s jinými informačními systémy, které mají vztah k obsahu katastru, c) údaje o právních vztazích včetně údajů o vlastnících a o jiných oprávněných, a údaje o dalších právech k nemovitostem podle tohoto zákona, d) údaje o podrobných polohových bodových polích, e) místní a pomístní názvosloví.

Neplatným je právní úkon, kterému chybí některá z náležitostí, jejíž nedostatek sankcionuje právní předpis neplatností. Mezi důvody absolutní neplatnosti patří rozpor se zákonem, s dobrými mravy, obcházení zákona, neurčitost a nesrozumitelnost projevu apod. Insolvenční soud se ztotožnil s názorem JUDr. Halešicové, že podnájemní smlouva ze dne 26. 2. 2008 je neplatná z důvodu neurčitosti. Nájemná smlouva nezakládá právní vztah, který by byl zapisován do katastru nemovitostí. Na označení nemovitostí v nájemní smlouvě je nutno, s ohledem na požadavek určitosti jakéhokoli právního vztahu (tedy i nájemní smlouvy), třeba klást obdobné nároky jako v případě zápisu do katastru nemovitostí. Předmětem nájemní smlouvy ze dne 26.2.2008 měly být podle jejího článku I. bod 1. nemovitosti charakterizované jako pozemkové bloky s trvalými porosty dále určené reg. čísly vinic. Je třeba souhlasit, že takové vymezení není zcela určité; není zřejmé, zda předmětem nájemní smlouvy jsou pozemky i porosty nebo pouze porosty. Takové vymezení předmětu nájmu je třeba hodnotit jako neurčité a nesrozumitelné. Na tomto závěru nic nemění ani fakt, že žalobce na základě této smlouvy měl hradit nájemné. Uvedené závěry mohou vést pouze ke konstatování, že žalobce hradil nikoli nájemné (nájemní smlouva je neplatná) ale hradil z jiného titulu, zřejmě z bezdůvodného obohacení; tato skutečnost však není předmětem tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že samotná podnájemní smlouva je neplatným právním úkonem, tak i dodatek č. 1 předmětné smlouvy je neplatný. Předmětný dodatek nájemní smluvy řešil pouze výši údajného nájemného, nikoli otázku předmětu nájmu, tzn. že předmět nájmu nebyl tímto dodatkem upřesněn a podstatný nedostatek nájemní smlouvy nebyl konvalidován. Část věty před středníkem v prvním odstavci § 236 IZ vymezuje vztah institutu neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů v rámci insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že dle insolvenčního zákona má neplatnost přednost před neúčinností a insolvenční soud zkonstatoval, že podnájemní smlouva je neplatným právním úkonem, otázkou její příp. neúčinnosti se dále nezabýval. Neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost (§ 236 odst. 1 IZ), opačný závěr však již ustanovení IZ nečiní a ani činit nemohou, neboť by takový závěr byl v rozporu s elementární logikou; právní úkon neplatný, tj. neexistentní, nemůže být ani neúčinný, neúčinným může být pouze úkon platný. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti podepsaný soud o podané žalobě o neplatnosti a neúčinnosti právního úkonu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 142 odst. 1) o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl v tomto řízení plný úspěch, proto mu soud přiznává náklady řízení. Žalobce na jednání vůči žalovanému žádné náklady řízení nepožadoval a také mu podle insolvenčního soudu žádné náklady nevznikly. Insolvenční soud tedy žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Usnesení se považuje za doručené okamžikem jeho KSBR 39 INS 8667/2009-C1 zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Žalobci a žalovaným bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou (§ 75 IZ); těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou.

Krajský soud v Brně dne 12. 11. 2012

Mgr. Jan Kozák, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Naděžda Koblížková