39 ICm 925/2011
Číslo jednací: 39 ICm 925/2011-94 KSBR 39 INS 228/2011-C8-22

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem v právní věci žalobce: Mgr. Jiří Ostravský, advokát AK Lešetín VI/671, Zlín, jako insolvenční správce dlužníka CE WOOD, a.s., IČ: 607 45 479, Zlínské Paseky 3662, 760 01 Zlín proti

žalovanému: FINPEN, a.s., IČ: 440 04 401, právně zastoupen JUDr. Jiřím Hrádkem, Ph.D., LL.M., advokátem AK Přecechtělova 16/2393, 155 00 Praha 5 o určení pravosti a výše pohledávky žalovaného

takto: I. Určuje se, že peněžitá nepodmíněná zajištěná pohledávka žalovaného za dlužníkem CE WOOD, a.s., IČ: 607 45 479, ve výši 4.763.264,38 Kč z titulu odpovědnosti za škodu a náhrady nákladů řízení, n e n í p o p r á v u .

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení představované náklady na právní zastoupení ve výši 0,--Kč k rukám Mgr. Jiřího Ostravského, advokáta AK Lešetín VI/671, 760 01 Zlín, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. KSBR 39 INS 228/2011-C8-22

Odůvodnění: Dne 19.4.2011 bylo u podepsaného soudu zahájeno řízení o incidenční žalobě o určení pravosti a výše pohledávky žalovaného ( dále jen žalovaný) ze dne 18.4.2011. Žalobce uvedl, že na přezkumném jednání konaném dne 28.3.2011 popřel co do pravosti vykonatelnou pohledávku žalovaného ve výši 4.763.264,38 Kč z titulu náhrady škody za zrušené předběžné opatření navržené dlužníkem, z titulu ušlého zisku a dobré pověsti a z titulu náhrady nákladů řízení. Žalobce dále namítal, že otázku pro posouzení, zda na straně dlužníka vznikla povinnost k náhradě škody podle ust. § 77a odst. 1 o.s.ř. v tehdy platném znění, představuje otázka platnosti smluv, podle kterých měl právní předchůdce žalovaného UNILES, a.s. dosáhnout zisku a jejichž plnění bylo předběžným opatřením zakázáno . Dle názoru žalobce pohledávka z titulu náhrady škody podle ust. § 77a odst. 1 o.s.ř. v tehdy platném znění nemohla vzniknout, protože nebyly splněny podmínky pro její vznik. Otázkou platnosti či neplatnosti předmětných smluv se však soudy v předcházejícím řízení nezabývaly. Žalobce dále tvrdil, že UNILES, a.s. ( resp. žalovaný) nemohl očekávaného zisku dosáhnout, neboť smlouvy, na jejichž základě měl plnit a obdržet plnění, byly absolutně neplatné a jestliže pohledávka právního předchůdce žalovaného z titulu náhrady škody za zrušené předběžné opatření neexistuje, pak nemůže být žalovanému přiznána ani náhrada nákladů řízení vzniklých v soudním řízení o této pohledávce.

Žalovaný se k k předmětné žalobě vyjádřil podáním ze dne 21.6.2011. Uvedl, že s argumentací žalobce nesouhlasí. Žalovaný tvrdil, že žalobce nenaplnil zákonné požadavky pro žalobu na popření pohledávky dle § 199 insolvenčního zákona, který umožňuje uplatnit jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu jen ty skutečnosti, které nebyly uplatněny žalobcem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Žalovaný dále uvedl, že se žalobce všech tvrzených skutečností domáhal již v předchozích řízeních (s odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.3.2010, č.j. 3Cmo 294/2009-371) a snaží se tak uplatnit jiné právní posouzení věci. Tento závěr je dle žalovaného zřejmý z rozsudků Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 26 Cm 96/2007-293 ze dne 16.2.2009 a z rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. S Cmo 294/2009-371 ze dne 29.3.2010, které rozhodly ve shodě se soudem prvního stupně, že jsou dány podmínky odpovědnosti žalobce jako navrhovatele vydaného předběžného opatření za újmu, která žalovanému jako povinnému z předběžného opatření vznikla a této odpovědnosti se žalobce nemůže zprostit. Žalovaný v závěru svého vyjádření k žalobě navrhl, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, pohledávky byly zjištěny a žalovanému byly přiznány náklady řízení.

Ke skutkovým tvrzením obou účastníků řízení soud provedl dokazování jimi navrženými listinami a to: -smlouva o postoupení pohledávky ze dne 22.12.2010 -přihláška pohledávky č. 129 společnosti FINPEN, a.s. IČ: 440 04 401 -protokol o přezkumném jednání ze dne 28.3.2011 (dokument B-27 soudního spisu sp.zn. KSBR 39 INS 228/2011) -usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7.8.2006, č.j. 68Cm 214/2006-16 -usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.10.2006, č.j. 3Cmo 386/2006-65 KSBR 39 INS 228/2011-C8-22

-rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16.2.2009, č.j. 26Cm 96/2007-293 -rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.3.2010, č.j. 3Cmo 294/2009-371 -dovolání dlužníka CE WOOD, a.s. ze dne 24.6.2010 ve věci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29.3.2010, č.j. 3Cmo 294/2009-371 spojený s návrhem na odklad vykonatelnosti dle § 243 o.s.ř. -dokument B-82 soudního spisu sp.zn. KSBR 39 INS 228/2011 -návrh na vydání rozhodnutí o pokračování v řízení dle § 265 odst. 2 IZ ze dne 11.1.2012 -usnesení ze dne 30.3.2012 založené jako dokument B-92 soudního spisu sp.zn. KSBR 39 INS 228/2011 -rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 11.1.2013 č.j. ÚOHS-S227/2005/VZ-707/2013/511/Mon -rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23.7.2007, č.j. S254/2005-11665/2007/510-MO -rozsudek NSS ČR ze dne 30.6.2010, č.j. 5Afs62/2009-282 -rozsudek NSS ČR ze dne 31.5.2011, č.j. 1Afs98/2010-399 -znalecký posudek č. 718/2006 založený na č. l. 74-82 spisu.

Z provedených důkazů a ze skutkových tvrzení účastníků soud zjistil následující skutečnosti. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22.12.2010 původní věřitel UNILES a.s. ( dále jen právní předchůdce žalovaného) postoupil svou pohledávku na žalovaného. Žalovaný v rámci insolvenčního řízení na majetek dlužníka vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 39 INS 228/2011 uplatnil řádně a včas přihlášku pohledávky na částku 10.405.751,38 Kč. Před konáním přezkumného jednání vzal část své pohledávky zpět ( tj. dílčí pohledávku č. 4 ) a dále uplatňoval svou pohledávku ve výši 4.763.264,38 Kč z titulu náhrady škody za vydané a později zrušené předběžné opatření navržené dlužníkem, z titulu ušlého zisku, zásahu do dobré pověsti a z titulu náhrady nákladů řízení. Pohledávka byla uplatněná jako nepodmíněná, zajištěná a vykonatelná. Na přezkumném jednání konaném dne 28.3.2011 ve věci insolvenčního řízení na majetek dlužníka sp. zn. KSBR 39 INS 228/2011 tuto pohledávku žalobce popřel z důvodu, že nebyly splněny podmínky pro vznik nároku věřitele na náhradu škody vůči dlužníkovi, neboť neexistuje příčinná souvislost mezi zánikem předběžného opatření a vzniklou škodou. Smlouvy uzavřené s Lesy České republiky, s.p., podle kterých měl žalovaný dosáhnout ušlého zisku jsou absolutně neplatné, neboť výběrová řízení na tyto smlouvy byla nejen podle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vypsána v rozporu s tehdy platným zákonem o zadávání veřejných zakázek a že z neplatné smlouvy tak nemohl ujít žádný zisk. Na návrh dlužníka bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 7.8.2006 vydáno usnesení o předběžném opatření, kterým uložil právnímu předchůdci žalovaného a Lesům České republiky, s.p. zdržet se plnění rámcových smluv, které spolu uzavřeli na základě výběrového řízení Lesů České republiky, s.p. Dne 26.10.2006 Vrchní soud v Praze změnil předběžné opatření tak, že jej zamítnul. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud bylo změněno usnesení o předběžném opatření s tím, že nebyly dány podmínky pro jeho vydání, a návrh proto odvolací soud zamítl, pak předběžné opatření zaniklo (bylo zrušeno) z jiného důvodu, než proto, že návrhu bylo vyhověno nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno. Odvolací soud proto uzavřel, že jsou dány podmínky odpovědnosti dlužníka jako navrhovatele vydaného předběžného opatření za újmu, která žalovanému jako povinnému z předběžného opatření vznikla, a této odpovědnosti se dlužník nemůže zprostit. Odvolací soud dále považoval za nerozhodné námitky žalobce směřující k údajné neplatnosti smluv, jejichž plnění bylo žalovanému a Lesům České republiky, s. p., uloženo se zdržet. Právní předchůdce žalovaného podal dne KSBR 39 INS 228/2011-C8-22

16.3.2007 proti dlužníku žalobu na náhradu škody, ušlého zisku a újmy na dobré pověsti ve výši 3.648.332,93 Kč u Krajského soudu v Ústí nad Labem, které bylo rozsudkem č.j. 26 Cm 96/2007-293 vyhověno. Odvolací soud toto rozhodnutí změnil tak, že je potvrdil jen co do částky 3.274.081,43 Kč. Dne 24.6.2010 si dlužník podal dovolání, kterým se domáhal zrušení obou rozhodnutí. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 29.11.2012 rozsudek soudu prvního stupně a soudu odvolacího zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Otázka posouzení platnosti či neplatnosti uzavřených rámcových smluv byla řešena ve správních řízeních před Nejvyšším správním soudem ČR a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Výsledkem těchto řízení bylo shledání porušení zákonného postupu při zadávání veřejných zakázek ze strany Lesů České republiky, s. p. jako zadavatele veřejných zakázek. Důkaz znaleckým posudkem č. 718/2006 ze dne 20.12.2006, který stanovil výši ušlého zisku, skutečné škody a poškození dobrého jména právního předchůdce žalovaného v celkové výši 3.453.501,--Kč se otázkou příčinné souvislosti mezi nařízeným předběžným opatřením a vznikem odpovědnosti za škodu nezabýval, aniž vyřešil otázku zda by k poškození dobrého jména či zásahu do dobré pověsti právního předchůdce žalovaného nebylo došlo, nebýt vydaného předběžného opatření. Znalecký posudek tak v rozsahu výše uvedeného není přesvědčivým.

Z úřední činnosti je soudu známo, že dlužník je v konkursu, který byl na majetek dlužníka prohlášen rozhodnutím ze dne 18. 5. 2012, č.j. KSBR 39 INS 15822/201-B-10, které nabylo právní moci 6. 6. 2012. Tato skutečnost vyplývá z insolvenčního spisu, který je veřejně přístupný prostřednictvím webové aplikace Insolvenčního rejstříku.

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané incidenční žaloby.

Podle § 199 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ) (1) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. (2) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. (3) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle § 451 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen OZ ) (1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Podle § 458 OZ (1) Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. KSBR 39 INS 228/2011-C8-22

§ 90 zák. č. 40/2004 Sb. o veřejných zakázkách (zrušen ke dni 1.7.2006) stanoví, že zadavatel nesmí učinit úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje tomuto zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Takový úkon je od počátku neplatný.

Podle § 102 zák. č. 40/2004 Sb. o veřejných zakázkách (1) Právnická osoba nebo fyzická osoba, která je zadavatelem, se dopustí správního deliktu tím, že a) nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro přidělení veřejné zakázky, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit hodnocení nabídek, b) uzavře smlouvu (§ 65 a 66) s uchazečem vybraným postupem podle písmene a).

Žaloba byla insolvenčnímu soudu doručena dne 19.4.2011. Na přezkumném jednání konaném dne 28.3.2011 žalobce popřel co do pravosti vykonatelnou pohledávku žalovaného ve výši 4.763.264,38 Kč. Při popření pravosti je insolvenční správce a dlužník omezen na důvody, které nebyly uplatněny dlužníkem v nalézacím řízení, jež vedlo k vydání vykonatelného rozhodnutí. Jiná právní kvalifikace uplatněné vykonatelné pohledávky sama o sobě nemůže být přijata insolvenčním soudem při přezkumném jednání jako popření pravosti přihlášené pohledávky. Insolvenční soud by musel takto pojaté popření pravosti odmítnout. Pokud by při přezkumném jednání insolvenční soud takové popření pravosti akceptoval, musel by následnou incidenční žalobu zamítnout s odůvodněním, že popěrný důvod je neakceptovatelný a k řádnému popření pohledávky nedošlo. Incidenční žaloba by byla nadbytečná. Vykonatelná pohledávka by musela být považována za nepopřenou, a tedy řádně zjištěnou. Důvody pro popření výše, pravosti nebo pořadí, které popírající subjekt uvedl u přezkumného jednání a které byly zaznamenány v seznamu přihlášek, je subjekt vázán. V incidenční žalobě nelze uvádět důvody jiné, případně nelze tyto důvody dále rozšiřovat. (cit. Kozák Jan, Pachl Lukáš, Budín Petr, Dadam Alexandr: Insolvenční zákon a předpisy související, nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář, r. 2013).

Důvodem popření ze strany žalobce, shodně uvedený jak v přihlášce pohledávky, přezkumném listu tak v incidenční žalobě bylo, že žalovaný v předmětném řízení neprokázal existenci příčinné souvislosti mezi zánikem či zrušením popř. změnou předběžného opatření a vznikem škody. Soud prvního stupně ani soud odvolací se s touto otázkou v předcházejícím řízení nevypořádaly. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že žaloba v této věci je včasná a popření pravosti řádně přihlášené pohledávky bylo účinné.

Soud se dále zabýval otázkou, zda byla splněna podmínka pro přiznání újmy z předběžného opatření ve smyslu § 77a o.s.ř.

Podle § 7 IZ (1) Pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. (2) Pro určení věcné a místní příslušnosti soudu, který rozhoduje v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, platí ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 77a zák. č. 99/1963 Sb. Občanského soudního řádu v platném znění ( dále jen o.s.ř. ) (1) platí, že zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno nařízené předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu KSBR 39 INS 228/2011-C8-22 předběžným opatřením vznikla. Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě nebo k jiné újmě došlo i jinak.

K výkladu § 77a o. s. ř. se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3137/2007, uveřejněném pod č. 32/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek: Za škodu nebo jinou újmu způsobenou předběžným opatřením, které bylo zrušeno z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, odpovídá navrhovatel předběžného opatření, i když předběžné opatření bylo změněno nebo zrušeno odvolacím soudem; odpovědnost státu za škodu způsobenou předběžným opatřením podle zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů je vyloučena. To platí i tehdy, jestliže odvolací soud změnil předběžné opatření tak, že návrh na jeho nařízení odmítl. Z toho důvodu splňuje podmínky § 77a o. s. ř. i takový případ, kdy odvolací soud zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jelikož toto nemělo být před soudem prvního stupně vůbec vydáno.

V rozsudku č.j. 23 Cdo 2416/2012-466 ze dne 29.11.2012 Nejvyšší soud ČR rozhodl, že: Při posuzování otázky vzniku nároku na úhradu škody nebo jiné újmy z předběžného opatření je ovšem třeba zkoumat nejen to, zda bylo předběžné opatření zrušeno ve smyslu § 77a o. s. ř., ale také to, zda v souvislosti s vydáním předběžného opatření skutečně vznikla škoda nebo jiná újma a zda by k takové škodě nebo jiné újmě nedošlo i jinak. Při posuzování vzniku případné škody spočívající v ušlém zisku z plnění smluv uzavřených mezi žalobkyní a Lesy České republiky, s. p., je posouzení platnosti či neplatnosti těchto smluv klíčovou otázkou. Pro výši ušlého zisku je určující, k jakému rozmnožení majetkových hodnot by u žalobkyně došlo, kdyby nedošlo k vydání předběžného opatření, které by bylo možno s ohledem na pravidelný běh událostí očekávat. Ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně, jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku. Pokud by tyto smlouvy byly posouzeny jako absolutně neplatné, pak by při pravidelném běhu věcí (tj. v případě, že by nebylo následně zrušené předběžné opatření vůbec vydáno) nemohl žalobkyni žádný zisk ujít v důsledku neplnění předmětných smluv po dobu trvání předběžného opatření. I v případě, že by k pěstebním a těžebním činnostem na základě neplatných smluv docházelo, by žalobkyně jako strana absolutně neplatných smluv neměla právo na sjednané smluvní plnění, ale smluvní strany by si byly povinny vrátit vzájemně vše, co si podle smluv poskytly. Je-li ušlým ziskem majetková újma, způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, pak o ušlém zisku nelze v tomto případě hovořit. Stejně tak by v případě, že by byly smlouvy shledány neplatnými, tj. žalobkyně by na jejich základě nebyla oprávněna provádět žádné činnosti, nebylo možné žalobkyni přiznat ani náhradu za další vynaložené náklady (úhrada služeb advokáta, částky požadované za cesty a mzdy svých zaměstnanců na jednání vedená v souvislosti s předběžným opatřením, spolu s provozními náklady přesunu mechanismů a zaměstnanců). V otázce posouzení platnosti či neplatnosti uzavřených rámcových smluv mezi žalovaným a Lesy ČR, s.p. tak zdejší soud vycházel z rozhodnutí soudů a správních orgánů v této věci. Jak vyplynulo z provedených důkazů, Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 30.6.2010, č.j. 5Afs62/2009-282 a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve svém rozhodnutí ze dne 23.7.2007, č.j. S254/2005-11665/2007/510-MO shledali porušení povinností na straně Lesů ČR, s.p. jako zadavatele veřejné zakázky podle odst. 1 pís. b) § 102 zák. č. 40/2004 Sb. o veřejných zakázkách a lze proto uzavřít, že předmětné rámcové smlouvy KSBR 39 INS 228/2011-C8-22 je nutno považovat za od počátku neplatný právní úkon jak stanoví § 90 odst. 1 zák. č. 40/2004 Sb. o veřejných zakázkách. Na základě výše uvedeného je nutno tyto smlouvy posoudit jako absolutně neplatné, z čehož lze vyvodit, že žalovanému nemohl žádný zisk ujít v důsledku neplnění předmětných smluv po dobu trvání předběžného opatření a stejně tak nemohl žalovanému vzniknout nárok na náhradu dalších vynaložených nákladů jako je např. náklady na právní zastoupení či cestovní výdaje.

K problematice příčinné souvislosti se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 21.2.2002, sp.zn. 21 Cdo 300/2001: Postup při zjišťování příčinné souvislosti spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmout z její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, toliko z hlediska jejích příčin. Protože příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou, jde o hledání jevu, který škodu vyvolal. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Ústavní soud v nálezu ze dne 13.9.2004, sp.zn. 534/03 k tomu připomíná, že příčinná souvislost je objektivním a nezbytným předpokladem vzniku každé odpovědnosti za škodu v občanském právu. Ke vzniku odpovědnosti za škodu přitom nestačí pouhá pravděpodobnost či domněnka existence příčinné souvislosti, neboť ta musí být vždy bezpečně prokázána. Z výše uvedeného vyplývá, že ke vzniku odpovědnosti za škodu musí být existence příčinné souvislosti vždy bezpečně zjištěna. Žalované straně se tak nepodařilo prokázat existenci příčinné souvislosti s nařízeným předběžným opatřením a vzniklou škodou, když tuto jen presumoval.

Pokud jde o provedení dalších důkazů prohlášením zástupců Lesy ČR, s.p. k tvrzení žalované strany o nevyžadování plnění v jiných případech a který insolvenční soud zamítl, lze souhrnem konstatovat, že tento důkaz by na závěrech učiněných insolvenčním soudem ničeho nezměnil. Navržený důkaz by mohl pouze opakovaně potvrdit skutečnosti, které insolvenční soud nezpochybnil a které vyplynuly z důkazů provedených ve formě listin. Insolvenční soud má pouze za to, že žalovaný z uvedených důkazů a skutečností vyvodil nesprávné závěry.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud o podané žalobě rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že zcela úspěšný žalobce v tomto sporu nebyl právně zastoupen a nevznikly mu tak žádné náklady na právní zastoupení, insolvenční soud výrokem II. přiznal žalobci náhradu nákladů ve výši 0,--Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode doručení tohoto usnesení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Usnesení se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Žalobci a žalovanému bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou (§ 75 IZ); těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou. KSBR 39 INS 228/2011-C8-22

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená v tomto rozsudku, lze požádat o jeho soudní výkon u příslušného okresního soudu.

Krajský soud Brně dne 22. 10. 2013 Mgr. Jan Kozák, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Naděžda Koblížková