39 ICm 907/2014
Jednací číslo: (71) 39 ICm 907/2014-43 (KSBR 39 INS 28143/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kolářem v právní věci žalobkyně Ing. Monika anonymizovano , anonymizovano , IČ: 680 70 802, místem výkonu činnosti Bundovcova 4091/10, 796 01 Prostějov, zast. JUDr. Michalem Hudečkem, advokátem se sídlem Krapkova 38, 772 00 Olomouc proti žalované AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, IČ: 341 86 049, se sídlem Strawinskylaan 933 WTC Tw, 1077xx, Amsterodam, Nizozemsko, zast. Mgr. Romanem Pospiechem LL.M., advokátem se sídlem 128 00 Praha 2, Svobodova 136/9, o neexistenci vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení na majetek dlužnice Dariny anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Ohrozínská 329, Plumlov, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 28143/2013 pohledávku ve výši 112.799,52 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 11.3.2014, doručenou soudu dne 16.3.2014, domáhala se žalobkyně určení, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení na majetek dlužnice označené ve výroku I. rozsudku (dále jen dlužnice) pohledávku tamtéž specifikovanou a to z toho důvodu, že žalovaný přihlásil svoji spornou pohledávku sestávající ze 4 dílčích pohledávek do insolvenčního řízení za dlužnicí a to jako pohledávku vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalovaného dne 22.7.2010 jako pohledávku vykonatelnou. Tuto pohledávku žalovaného popřela žalobkyně u přezkumného jednání dne 17.2.2014 a to pokud jde o dílčí pohledávky 2, 3, a 4. V průběhu řízení pak žalovaný vzal svoji přihlášku pokud jde o dílčí pohledávky č. 3 a 4 zpět a rovněž tak žalobkyně vzala v této části žalobu zpět a ohledně těchto dílčích pohledávek soud řízení zastavil usnesením ze dne isir.justi ce.cz namítala, že smluvní pokuta podle Hlavy 6 § 5 úvěrových podmínek společnosti Home Credit a.s. (dále jen úvěrových podmínek), o kterou se v případě této dílčí pohledávky jedná, je nepřiměřeně vysoká, je v příkrém rozporu s dobrými mravy a jedná se proto o neplatné smluvní ujednání a proto pohledávka neexistuje.

Žalovaný ve svých vyjádřeních navrhl žalobu zamítnout a to z toho důvodu, že vznesená námitka žalobkyně je námitkou právní a že v tomto směru je žalobkyně limitována ustanovením § 199 odst. 2 IZ.

Protože byly splněny podmínky ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud bez nařízení jednání.

Z listin ve spisu založených a z insolvenčního rejstříku vzal soud za prokázané, že -žalovaný přihláškou č. 4 ze dne 2.1.2014 přihlásil do insolvenčního řízení 4 dílčí pohledávky a to jako pohledávky vykonatelné na základě rozhodčího nálezu ze dne 5.3.2013, -žalobkyně u přezkumného jednání dne 17.2.2014 popřela dílčí pohledávky č. 2,3, a 4; zde soud činí dílčí závěr právní, že žaloba doručená soudu dne 16.3.2014 je žalobou včasnou (§ 199 odst. 1 IZ), -právní předchůdce žalovaného a dlužnice uzavřeli dne 20.7.2010 úvěrovou smlouvu č. 400718092, na základě které právní předchůdce žalovaného poskytl dlužnici úvěrovou částku 140.000,-Kč, -součástí úvěrové smlouvy jsou i úvěrové podmínky, kde podle Hlavy 6 § 5 je klient v případě vzniku kterékoliv ze skutečností uvedených pod písm. a),b),c) § 3 této hlavy, je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta hradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. -v Hlavě 14 § 1 a 2 úvěrových podmínek je sjednána rozhodčí doložka, podle které spory vyplývající z této smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení a to jediným rozhodcem jmenovaným Společností pro rozhodčí řízení, a.s. IČ 26 42 13 81 se sídlem Praha 2, Sokolská 60, -dlužnice však úvěr řádně nesplácela a proto žalovaný podal návrh na vydání rozhodčího nálezu na základě rozhodčí doložky obsažené v Hlavě 14 úvěrových podmínek a na základě tohoto návrhu rozhodce JUDr. Jan Brož rozhodl rozhodčím nálezem ze dne 5.3.2013 sp. zn. F/2012/06202 tak, že pokud jde o spornou pohledávku ve výroku II. rozhodčího nálezu zavázal dlužnici k úhradě této částky a tento nález nabyl právní moci dne 3.4.2013 a je vykonatelný od 7.4.2013.

Z takto provedených důkazů vzal tedy soud za prokázané, že právní předchůdce žalovaného jako věřitel a dlužnice uzavřeli dne 20.7.2010 úvěrovou smlouvu, kde v Hlavě 6 § 5 úvěrových podmínek byla sjednána smluvní pokuta, která je předmětem posouzení v přítomném řízení a dále též v Hlavě 14 i rozhodčí doložka, jak je popsána shora. Dlužnice podmínky smlouvy neplnila a proto žalobkyně uplatnila svoji pohledávku podle rozhodčí doložky příslušného rozhodce, který žalobě zcela vyhověl. Žalobkyně pak spornou pohledávku popřela co do pravosti.

Z hlediska právního hodnocení v řadě prvé je nutno se zabývat žalobkyní namítanou neplatností rozhodčí doložky sjednané v Hlavě 14 úvěrových podmínek. Soud je názoru, že rozhodčí doložka tam sjednaná je neplatná, když jednak v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 sp. zn. I. US 3512/11 (pramen www.nalus.cz), kde jmenovaný soud dovodil, že rozhodčím doložkám sjednaným v obchodních podmínkách (v poměrech souzené věci v Úvěrových podmínkách společnosti Home Credit a.s.) nelze přiznat právní ochranu. I kdyby byl tento závěr prolomen, má soud za to, že rozhodčí doložka tak, jak je sjednána v úvěrových podmínkách je neplatná z důvodu netransparentního stanovení rozhodce. K tomu srovnej usnesení NS ČR ze dne 8.7.2015 sp. zn. 26 Cdo 489/2015, kde nejvyšší soud uzavřel, že v usnesení ze dne 25. listopadu 2014, sp. zn. 23 Cdo 1573/2014, dále Nejvyšší soud uzavřel, že za netransparentní způsob určení rozhodce je považován takový způsob sjednání rozhodce, kdy rozhodce určuje právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem. Není přitom podstatné, zda je rozhodce vybírán ze seznamu osob, které jsou předem neznámé (seznam vedený právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem na jejích webových stránkách, a který se může kdykoli změnit, či např. velmi obecný seznam advokátů vedený Českou advokátní komorou), či zda je jmenován touto třetí osobou z osob konkrétně vyjmenovaných v rozhodčí doložce (obdobně viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 23 Cdo 3697/2013). Požadavek transparentnosti výběru rozhodce, jejíž absence má za následek neplatnost rozhodčí smlouvy a nedostatek pravomoci rozhodce, se přitom vztahuje na rozhodčí doložky obecně, tedy nejen ve vztazích ze spotřebitelských smluv, ale i ve vztazích mezi podnikateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 1871/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3425/2013, též nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10)( pramen www.nsoud.cz). Od těchto právních závěrů nemá soud důvodu se odchýlit a uzavírá že sjednaná rozhodčí doložka je neplatná. Tím odpadá limita stanovená v ust. § 199 odst. 2 IZ odkazovaná žalovaným v jeho vyjádření a žalobkyně je tak oprávněna i k námitkám právním. Právní námitku žalobkyně lze stručně shrnout tak, že považuje ujednání o smluvní pokutě za neplatné. K platnosti či neplatnosti tohoto ujednání se vyjádřil Vrchní soud v Praze, který v rozsudku ze dne 9.12.2011 sp. zn 104 VSPH 415/2014 v insolvenční věci vedené KS Hradec Králové pod sp.zn KSHK 42 INS 5960/2013 uzavřel, že právo věřitele na okamžité splacení celého úvěru a na úhradu smluvního úroku za poskytnutí úvěru vyplývá z § 506 obchodního zákoníku, které stanoví, že je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Této právní úpravě odpovídá předmětné ujednání a jako nesprávný je nutno odmítnout názor (mj. rozporný s § 506 obch. zák.), že po prodlení dlužníka se splácením splátek úvěru nelze učinit splatným celý dluh včetně úroků, které by v případě řádného splácení byly splatné až v budoucnu. V opačném případě by totiž bylo paradoxně výhodnější pro dlužníka, kdyby úvěr nesplácel, neboť by po zesplatnění dluhu vedle dlužné částky úvěru zaplatil věřiteli místo úroku jen úrok z prodlení, který bude zpravidla nižší, než dohodnutý úrok. Není rovněž významné, že bylo předmětné ujednání vtěleno do Úvěrových podmínek za předpokladu, že shodná povinnost dlužníka vyplývá ze zákonné právní úpravy. Je právně též irelevantní, že v předmětných ustanoveních Úvěrových podmínek je použit Rozhodující je skutečný materiální stav, nikoliv nesprávné označení. Od tohoto názoru nemá soud důvodu se odchýlit a plně na něj odkazuje. Soud v této souvislosti pro úplnost poznamenává, že se v poměrech tam posuzované věci jednalo o posouzení totožných úvěrových podmínek jako ve věci přítomné tedy o posouzení Úvěrových podmínek společnosti Home Credit a.s.. Z těchto důvodů pak soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 202 odst. 1 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 18. ledna 2018

JUDr. Petr Kolář, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Renata Krédlová